Jedeno kouzlo

Čas plyne jako voda, a to i pro čarodějný svět. Uplynulo mnoho dnů a týdnů ode dny kdy Luffy vstoupil do Bradavic. Stihl si udělat spousty nových přátel, ale také nebezpečných nepřátel. Luffy jako vůdce Mugiwara se stal na škole dost známý a celá jeho banda také. Nebyl však jediný, ze studentů, kdo se stal časem velmi známým.

Nyní je Luffy v pátém ročníku a zde se všechno začne točit vzhůru nohama.

......................................................................

Luffy běžel po vlaku a nakukoval do kupé s tím, že tam sedí někde jeho přátelé. Celé léto trávil společně s bratry v horách a těšil se až se podělí o nové zážitky.

Při představě až všem řekne zábavný moment z prázdnin zapomněl koukat před sebe. Luffy narazil do něčích zad. Trochu ustoupil, aby viděl na naštvanou osobu, která se na něj ohlédla.

,,Ach promiň," řekne Luffy naštvanému Kidovi.

Kid se přes léto opravdu změnil. Nejen že nabral dost velké množství svalové hmoty, ale jeho nový punk styl mu neuvěřitelně seděl. To, jak měl namalovanou pusu a linky mu zvýrazňovalo obličej a jeho jantarové oči.

,,Ach to jsi ty stupidní opice," zavrčel na něj Kid," připrav se že vám letos v famfrpálu natrhneme prdel." Zašklebil se na konci Kid až to Luffyho trochu naštvalo.

,,To se nikdy nastane, Jaggy!" Řekne Luffy a proběhne kolem něj, aby šel dál hledat svou posádku. Za sebou ještě slyšel, jak Kid nadává na přezdívku.

Jak Luffy běží zadrží ho hrubý hlas.

,,Mugiwara no Luffy, tady je zakázáno běhat," Luffy se podívá směrem odkud hlas slyšel a uvidí tam zmijozelského primuse Katakuriho.

S Katakurim se minulý rok dost ošklivě popral, kvůli Pudding a Sanjimu. Pudding se totiž zamilovala do Sanjiho, ale kvůli tomu, že každý je v jiné koleji jí její sourozenci nedovolili se Sanjim chodit. Katakuri bránící čest a své sestry nebo co a Luffy co bránil Sanjiho před nakládačkou od Katakuriho svedli boj. Luffy nakonec vyhrál k velkému překvapení a Katakuri se mu od té doby vyhýbal, takže bylo překvapení, že na něj promluvil.

,,Promiň, Promiň, snažím se tu najít přátele," zasmál se omluvně Luffy a běžel dál.

Už to byl další vagón a pořád nic. Najednou se před ním otevřeli dveře a stál tam Law a kolem něj byli jeho přátelé. Law se podíval na Luffyho a jako by věděl o co jde si povzdechl.

I Law se docela změnil. Byl dost vysoký od posledně a vypadalo to, že si nechal nárůst i bradku. Na rukou měl napsaná písmena, které z dálky nepřečetl, ale tipoval že to bylo tetování.

,,Hej Mugiwara-ya, zbytek Slamáků je o šest kupé dál, " řekl Law a ukázal směrem k ostatním kupé na jeho levé straně.

,,Díky Torao!" Poděkuje Luffy šťastně a běží k zmíněnému kupé. Tam už skutečně seděli jeho přátelé.

,,Hej Luffy, kde jsi tak dlouho byl?" Zakřičí na něj naštvaně Nami. V pozadí se Sanji a Zoro hádali o něčem zjevně nedůležitém. Usopp se pokoušel Nami uklidnit a Chopper jedl svůj balíček cukrovinek co pravděpodobně před chvílí koupil.

Luffy si na svých přátelích krom Nami, Zora a Sanjiho nevšiml, že by se nějak moc změnili. Nami si nechala nárůst dlouhé vlasy, které jí slušeli. Zoro vypadal poněkud vyspěle a stejně jako Kid i on nasbíral svalovou hmotu. Sanji vypadal mužněji, na bradě měl už nějaké vousy a v ústech zapálenou cigaretu. Slamák se divil, že ho Nami ještě s tou cigaretou nevyhodila.

,,Promiňte lidi, trochu jsem se ztratil," podrbal se na zátylku a s úsměvem se omlouval. Kdyby se totiž nemluvil určitě by to od Nami schytal.

,,To nic hlavně že jsi dorazil, " řekl Zoro a Sanji neochotně přikývl. Stále nesnášel, když se Zorem s něčím souhlasil.

Luffy se posadili vedle Usoppa ke dveřím. Poté se spustila dlouhá vlna vyprávění a smíchu. Usopp vyprávěl jak s Frankym, bývalým žákem Bradavic, zkoušely zprovoznit stroje pomocí magie. Sanji zase pracoval u svého otce v restauraci celé léto a občas ho tam přišla navštívit i jeho starší sestra Reiju potají, aby ho nenašli jeho bratři. Stále se moc nevyznal v Sanjiho chaotické rodině. Zoro trávil čas tréningem. Chopper trávil léto u své tety v Alpách, kde jí pomáhal s kurzy první pomoci. Nami jako každý rok jela se svou rodinou cestovat po Evropě, tentokrát do Řecka.

,,Letos k nám přijdou nový učitelé, neuhodnete, kdo to bude," řekla Nami a všichni jí se zájmem sledovali.

,,Je to Franky a Robin," překazí jí její chvilku Usopp.

,,Jak to víš?" Zalapá po dechu Námi, která je také trochu naštvaná, že tu novinku nemohla říct ona.

,,S Frankym si dost často voláme kvůli novým vynálezům. A jelikož chodí s Robin tak mi řekl i o ní, " vysvětlil a Nami nafoukla uraženě tváře. Mělo jí to napadnout, když se s Frankym tak často scházel.

Luffy se cítil šťastný, že uvidí své staré přátele. Naposledy je viděl, když byl v prvním ročníku a oni ten rok vycházeli. S Frankym se spřátelil skrze Robin a s Usoppem byli fanoušky jeho vynálezů.

,,Ach a co budou učit?" Otázal se Sanji.

,,Franky do školy zavede nový předmět Magickou mechaniku a Robin bude učit Historii a Pradávné runy."

,,Cool, už se těším až je znovu uvidím, " zasmál se Luffy.

Zbytek cesty trval stále v dobré náladě. Do Bradavic dorazili za tmy jako každý rok. Na slavnostní večeři na přivítání prváku už seděli na místech. Luffy se na lavici hlady kroutil.

Po přivítání prváků a jejich rozřazení se konečně slova ujal ředitel školy Edward Newgate. Jako obvykle začal svou zdlouhavou řeč o tom, jak vítá studenty atd. Luffy to psychicky nedával, potřeboval už JÍDLO! Nijak ho nezajímaly ty žvásty. Jediné, co ho zaujalo bylo přivítání do učitelského sboru Robin, Frankyho a nějakou slečnu Violu. Očkem zahlédl, jak Sanjimu spadla brada a v očích měl srdce, když ji viděl. Nakonec už to vypadalo, že Newgate skončil, když se najednou otočil jako by na něco zapomněl a zvážněl.

,,Ještě než vás pustím k večeři, chtěl bych připomenout že nedávno z Azkabanu utekl velice nebezpečný vězeň, Teach. Je tu malá až neexistující šance, že by se tu objevil, ale i přes to, vás chci varovat. Pokud ho někdo spatří, tak ho okamžitě nahlaste," Když skončil v celé místnosti nastalo hrobové ticho. Dokonce i učitelé při zmínce o Teachovi začali být nesví.

Nakonec se ředitel otočil k odchodu a luskl prsty při čemž se na stolech objevilo jídlo. Luffy rázem zapomněl na nebezpečného vězně a pustil se do jídla. Během večeře nervozita okolo studentů ustoupila.

Jediní učitelé u stolů byli více nesví.

Robin která seděla mezi sirem Crocodailem a Frankym se s obavami nahnula ke svému příteli.

,,Doufám že Luffy a ostatní budou v pořádku. Obvykle to jsou o ni, co přitahují chaos," Franky při těch slovech nechal nakousnuté kuře a podíval se na Robin s uklidňujícím pohledem.

,,Budou v pořádku, Luffy a ostatní se přes ty roky staly SUUUUUPER silní, "při těch slovech se Robin viditelně uklidnila. Na druhou stranu doufala, že i přes mizivou šanci se ten šílenec bude dál držet od jejich přátel.

,,Těžko posoudit profesore Franky," ozval se zničehonic Crocodaile a vysloužil si překvapivé a zamračené pohledy od páru. ,,Mugiwara se stal silnější to ano, ale zdá se že přitahuje o to více problémů."

Robin a Franky zamrkali. Nějak nečekali že se Crocodaile zajímal o studenty. Vždy jim připadal jako ten typ člověka, co se stará jen o vlastní blaho a nevšímá si ostatních, když nemusí. Robin však jeho slova moc netěšily, Luffy přitahoval dost často nechtěnou pozornost a bála se o něj. Naštěstí Nami s Usoppem ho vždy dokázali, nějak přemluvit, aby si věci promýšlel jinak by celá škola byla už dávno v plamenech, ale i tak měla starost.

,,Příliš bych se tím nezabýval Robin, Luffy jak vidíš vyrostl, tak snad má už u i rozum, " snažil se Franky dál uklidnit svou přítelkyni.

Jaká rodičovská starost o náhodného fracka, pomyslel si Crocodaile a napil se sklenice vína, kterou si potají přičaroval. Někdy ho bodalo do srdce dívat se na ostatní děti jak vyrůstají, když jeho- ne na to už nemohl dál myslet, slíbil že už nebude. Při těch slovech v hlavě se ještě jednou napil alkoholu.

Celou tuto akci z druhé stránky stolů pozoroval Doflamingo a mírně se zamračil. Někdy litoval že neměl schopnost se lidem dívat do hlavy. Při té myšlence se podíval na novou kolegyni vedle sebe, Violu. Křivě se usmál a v hlavě se mu vytvořil plán.

......................................................................

Druhý den v Bradavicích začal a Luffy jako každý rok nestíhal na hodinu, protože měl dlouhou a vydatnou snídani. Letos měli volitelné hodiny, a tak se s některými přáteli už nebude moci tolik vídat, ale i přes to byl nadšený. Učení ho moc nebralo, ale doufal že tyhle předměty ho budou bavit. Hodiny Studium mudlů a Péče o kouzelné tvory nemůžou být tak těžké že? Navíc je má všechny s Rosinantem a ten je podle Ace a Saba nejhodnější z učitelů.

Na první hodinu s Rosinantem, hodinu o Studium mudlů, šel se Sanjim, Usoppem a Chopperem. Učebna nebyla až tak daleko od jídelny, a tak nebyl problém se tam dostat. V místnosti už bylo pár studentů jako třeba Rebecca a Law s jeho skupinou.

S Rebeccou z Mrzimoru se moc neznal, ale jednou měli proti sobě cvičit v duelu kouzelné formule a musel uznat, že je silná. Navíc i přes to že to byla krásná dívka se dost často přihlašovala do drsných soutěžích, takže není žádné překvapení, že je ve famfrpálovém týmu.

Za to Law a jeho skupina byla spíše šprtská a moc nemusela surové sporty. I když byli známí jako silná skupina, bylo to spíše díky Lawovi a jeho genialitě.

Luffy a ostatní si sedli do lavic a zanedlouho přišel Rosinante. Jeho příchod, ale nebyl zrovna úspěšný. Cestou ke katedře si zapálil svůj černý péřový kabát a na vrh toho spadl a skoulel se ke katedře. Law a jeho skupina ho tam ošetřovala a mezi tím ostatní studenti běželi pro zdravotní sestru. Zbytek tam jen seděl a dívali se na to, jak Law zuří na Rosinante, kterému z pusy teče pěna.

Dobře, Luffy čekal leda co, ale tohle opravdu ne.

Po této bláznivé hodině přišel na řadu další šok.

Při čemž v další hodině přeměňování s Minhawkem a Havraspárem došlo k další nehodě. Účel byl jasný, proměňte se ve zvíře a tečka, jednoduché. No Luffy patřil mezi ty, co to nedali, jediné, co vyčaroval byli kočičí oči a nos. Nadruhou stranu ostatní si vedli dobře, až moc dobře.

Drakeho zřejmě vyhecoval Zoro o to, kdo se přemění na silnější zvíře. No, a tak se Zoro přeměnil na tygra a Drake na dinosaura, a tak to celé začalo. Panika nad obřími masožravými tvory vzrostla ještě víc, když se poprali.

Drakeho dlouhý ocas smetl každého, kdo byl v cestě, a to mohl být i Luffy nebýt Sanjiho, který ho stáhl pod lavici. Nami s Usoppem se pomalu s omráčeným Chopperem přeměněného na jelena pokoušeli dostat z místnosti.

Luffy pod lavicí fandil Zorovi při čemž schytal pohlavek od Sanjiho.

,,Nefandi mu a pojď odsud. Minhawk je už zvládne," řekl Sanji a šel za Nami a ostatními hezky po koulenou. Luffy ačkoli nechtěl šel za ním.

Mihawkovi trvalo pár minut, než ty dva dostal od sebe. Bylo více než jasné, že odebrání bodů bylo nevyhnutelné. Oba byli na vrh po škole na 2 měsíce.

K obědu už byl klid, tedy měl být.

,,Přísahám že tohle je peklo," prohlásila u jídla Nami a třela si spánky. Sanji jen souhlasně přikývl.

,,No bylo to dneska trochu divné, " uznal i Luffy.

,,Tolik špatných věcí v jeden den? Tohle je snad už konec ne? Dneska už žádné smrtelné nehody," Zaprosil Usopp, ale zdá se, že jeho modlitby nebyli vyslyšeny.

Do jídelny náhle vtrhl jeden starší student celý bledý a vyděšený.

,,N-někdo zabil Betty!" Vykřikl a v jídelně nastalo ticho. Bylo slyšet i cikání padajícího příboru.

Přítomní učitelé se okamžitě zvedli a šly za studentem. Zbytek studentů si jen šeptalo anebo šlo pronásledovat učitele.

,,To snad ne!" Zanadával Usopp a složil si obličej do dlaní.

......................................................................

Při večeři bylo více rušno než jiný rok před tím. Sotva druhý den a už je někdo po smrti. Studenti okolo mluvili pořád o tom samém, o smrti Betty. Luffy z toho taky nebyl zrovna nadšený. Kdo by taky byl že? Betty patřila mezi aktivisty jako Sabo a bránila práva magických zvířat. Byla dost oblíbená u všech kolejích i když patřila do mrzimoru.

Usopp byl více méně v depkách a tvrdil, že to přivolal. Luffy i Sanji se ho snažili uklidnit, ale dlouhonosý nebelvír se pořád obviňoval. Nami se s obavami dívala na stůl Mrzimoru a Chopper se třásl strachy a držel se u spícího Zora.

Ace se naklonil k Luffymu, který už zjevně panikařil v tom, jak má uklidit kamaráda.

,,Luffy teď mě dobře poslouchej," řekl mu starší bratr a Luffy se na něj zmateně podíval, ,, nedělej blbosti."

Jo jasně jako by on potřeboval přednášku o slušném chování od něj. Vždyť to Ace se porval skoro s každým rváčem na škole a málem jí taky podpálil. No a to všechno se zhoršilo, když se spřátelil se syn Kaida, s Yamatem.

,,Já? Vždyť ty s Yamatem děláte pořád blbosti! Minule jste podpálili naší společenskou místnost!" naštvaně se Luffy našpulil, při čemž Ace začal panikařit a na tvářích měl jemný ruměnec.

,,Ve skutečnosti to byl jeho pokoj," opravil ho Yamato sedící vedle Ace. Ten po něm hodil naštvaný pohled, ale rudý odstín z jeho tváří nezmizel.

,,To ty jsi ke mně přišel mi ukázat nové kouzlo!"

„A bylo parádní!"

„Podpálils mi pokoj!"

,,Už jsem se ti omluvil," začne se bránit Yamato.

Luffy si s Yamatem rozuměl, ale to neznamenalo že podporoval toto ničící duo. Yamato se narodil jako divka, ale v srdci to byl muž. I přes jeho chlapeckého ducha musel být umístěn do dívčí koleje a jelikož kouzlo na trvalé změnění pohlaví je až od 19 let měl prozatím smůlu. Ale i přes to ho jeho přátelé uznávali jako kluka, pěkně silného kluka. Yamato byl jeden z nejlepších famfrpálových brankářů a jen blázen by ho nahradil.

,,Hele Luffy, příští famfrpálový tréning je příští sobotu, tak buď připravený," pokusil se změnit téma Yamato upozorněním pro Slamáka.

Luffy zajásal, nemohl se už dočkat. Letos se kapitánem Nebelvírského družstva stal Ace, a Sabo také v Havraspárském družstvu. Luffy se teď mohl stát hlavním chytačem po několika letech. Dalšími důležitými hráči byl Zoro a Sanji. Bylo občas zvláštní ty dva vidět spolupracovat. Zbytek družstva se v Luffyho mozku ztrácel.

Edward Newgate předstoupil před studenty a nastalo ticho.

,,Všichni určitě víte o Betty Belo. Pravdou je že byla skutečně nalezena mrtvá v jedné z chodeb tohoto hradu. Budeme to vyšetřovat, takže se není čeho bát, ale i přesto si přeji abyste se měli na pozoru. Od nynějška se nikdo po hradě nebude potulovat sám. Koho načapeme bude mu odebráno 30 bodů a více."

S těmi slovy ředitel odešel pryč a na stolech se zjevilo jídlo. Luffy se na večeři jen díval, tentokrát se do ní ani tak nehrnul. Opravdu se mu nelíbilo že tu asi chodí vrah a jediné co má zabránit další vraždě je chodit po skupinkách.

,,Luffy, jsi v pořádku?" zeptá se ustaraně Nami.

,,Ano, jsem v pohodě, jen jsem se zamyslel," zasmál se Luffy celý nesvůj.

,,To je dobře, protože jestli nám ubereš body, tak tě hodím na vrbu mlátičku," usměje se na něj sladce Nami.

.......................................................

Luffy se sám procházel po hradě i přes přísný zákaz. Nějak měl nutkání opustit pokoj, a tak šel.

Venku už byla tma a jediným světlem byl měsíc co svítil skrze okna. Měl opravdu rád přítomnost svých přátel, ale někdy si i on potřeboval utřídit myšlenky. Byl v Bradavicích pátým rokem a vražda se tu nikdy nestala. Ano učitelé to zatím vyšetřují a uklidňují studenty, že se to zatím pouze vyšetřuje, ale to by snad nedali to hloupé pravidlo, že musí chodit nejméně ve dvojicích.

Byl dnešek opravdu zlým znamením? Vždyť se Zoro pere vždy, když ho někdo vyzve a podle Saba Rosinante pořád padá, i když to nevysvětluje ten oheň.

Luffy šel dál až se dostal do mrazivého podzemí. Kdy sem sakra došel? Po chvíli zaslechl pár vzlyků a rozhodl se je následovat. Za rohem seděl malý černovlasý chlapec v culíku.

,,Co tu děláš? Je už dávno po večerce," řekne Luffy a zamračí se na chlapce který se ho lekne a uskočí.

,,K-kdo jsi? Počkat máš na sobě Nebelvírskou uniformu! Jdi pryč!" Zakřičel na něj chlapec.

,,Já jsem Luffy a když to tolik chceš tak čau," řekl Luffy s pokrčením ramen a už odcházel pryč, ale chlapec ho zastavil.

,,Počkej, nenechávej mě tu samotného!"

Chlapec se ubrečený chytil Luffyho nohavice.

,,Pššt! Já tu taky nemám co dělat, tak mlč," napomene šeptem Luffy dítě s gestem, prstem u rtů, které značí ať je potichu. Černovlasý chlapec si naposledy otře oči.

,,Pomůžeš mi prosím na mou kolej? Ztratil jsem se a bojím se," zašeptal stydlivě chlapec. Luffy jen neochotně zasténal.

,,Fajn, ale dělám to jen proto, že tu pobíhá nějaký vražedný maniak," což byla pravda, vědět že druhý den je ten kluk mrtvý, měl by z toho deprese. ,, Do jaké koleje patříš?"

,,Zmijozel."

Luffymu bylo do smíchu. Za prvé zmijozel nesnášel Nebelvír a speciálně Luffyho. Za druhé neměl ponětí, kde mají skrýš.

,,No s tím ti asi moc nepomůžu, ale chodí tu kontrolovat prefekti tak bys tu mohl počát až-" no jo. Vlastně tu řadí vrah. Nechat ho tu samotného, aby jemu neubrali body byla blbost. Tenhle plán byl mimo seznam. Další možnost je najít někoho ze Zmijozelu, ale dost pochyboval že tady na jednoho v tuto hodinu narazí.

,,Asi nám tedy nezbývá nic jiného než hledat. Pamatuješ si aspoň zhruba, jak vypadá váš vchod?"

Dítě po dlouhém zamyšlení přikývlo.

,,Náš vchod je za kamennou zdí."

Luffy teď to dítě chtěl uškrtit. Všude tady byli kamenné zdi.

,,A ještě něco?"

,,No, je tam malý kamenný rám, co vypadá jako pozůstatek po starých dveří."

No aspoň něco. Proč měl proboha Zmijozel tak pitomý vchod? To nemohli mít ten vchod aspoň něčím zvláštní? Tomu se říká hledat jehlu v kupce sena.

,,No nic jde se hledat."

Jak Luffy zavelel, tak šli. Dost často se dostali do slepých uliček a málem je načapal učitel Crocodaile. Naštěstí si Luffy pamatoval kouzlo, které jim umožnilo vidět lépe ve tmě jako kočka (dobře spíš je to to, co vzešlo při pokusu se přeměnit na zvíře). Po zhruba hodině už konečně dorazili ke zdi, kde byly zazděné dveře.

,,Tak a teď čau, už taky musím jít do postele," zívl ospale Luffy a protáhl si lopatky.

,,No..."

Ach ne. Co tentokrát? To už nemůže jít do svého domu a nechat ho vyspat? Sakra měla to být jen krátká procházka!

,,Víš já, " Začal si chlapec žmolit rukávy od kabátu. A na tváři se mu objevil stydlivý odstín červené. ,,Já zapomněl heslo."

Ach bože. To nemohla být pravda.

,,A co s tím mám jako dělat?" Utrousil unaveně Luffy.

,,Já nevím něco vyčaruj, seš starší," argumentoval malý zmijozel.

,,To neznamená, že svedu prolomit kouzlo, které sem zaslal asi samotný Brumbál z Potterovské éry!"

,,Ale nějak to musíš vyřešit! Tobě se snad něco takového nestalo?"

Dobře teď Luffy zmlkl. Aby byl upřímný tak heslo si zapamatoval až ve druhém ročníku. Vždy s ním tehdy byli přátelé, takže to moc nebylo potřeba.

,,Navíc starší studenti by měli pomáhat těm mladším!" Zkřížil hrdě ruce na prsou a zafuněl. Luffy byl možná považován za pohodového člověka, ale tenhle kluk zkoušel jeho trpělivost.

,,Jenže já-" najednou se kameny okolo zazděných dveří začali pohybovat. Bože neříkejte že heslo je: JÁ. Jinak by nevěděl, jestli se má smát nebo nad tím kroutit hlavou.

Kameny se přemístily a utvořili vchod ve kterém stála vysoká osoba. A sakra, pomyslel si Luffy. Nestál o to být chycen učitelem, ale primusem taky ne!

Katakuri na ně zamračeně zíral a ústa měl jako vždy zakrytá šálou. Luffy i malý zmijozel se dívali jako opaření na naštvaného primuse.

,,Co tu vy dva sakra děláte?" Zavrčel na ně Katakuri.

Malý chlapec začal nervózně mumlat a pot mu pomalu stékal po čele.

,,Našel jsem ho," vyhrkl Luffy a chlapec se na něj překvapeně podíval. ,,Byl jsem se projít a našel ho ztraceného a tak jsem se rozhodl mu pomoci."

Vypadalo to, že mu to Katakuri moc nebaštil, ale byla to zatracená pravda. Nakonec si povzdechl a lehce se uvolnil.

,,Dobře, ale to nemění nic na tom že jste byli sami po večerce mimo ložnice a ještě při vyšetřování. Za tohle bych vám měl ubrat 50 bodů."

Jo, přesně to čemu se Luffy nejvíce vyhýbal. Teď to utajit před Nami, skvělý.

,,Ale překvapuje mě že Nebelvír pomohl Zmijozelu, takže za tento dobrý skutek a k okolnosti že pan Momonosuke je v prvním ročníku vám uberu pouze 45 bodů. "

No super to vážně pomohlo. Luffy měl chuť obrátit oči v sloup nad jeho vlídností.

,,Fajn tak já zase půjdu. Měj se uplakánku a Katakuri," zamával na rozloučenou Luffy a šel pryč.

,,Já nejsem uplakánek," zakřičel na něj malý zmijozel.

,,Luffy počkej," ozval se ještě Katakuri, aby ho zastavil. Luffyho to celkem překvapilo. Katakuri ho nikdy nenazval jménem, nebo spíš bez Mugiwara no.

Luffy se tedy otočil. Katakuri zaváhal.

,,Je nebezpečné tu chodit samotný, vyprovodím tě."

Luffy zamrkal. Tohle nebyl Katakuri, kterého znal. ... No dobře není to ten s kterým se minulý rok popral.

,,Je to povinnost primuse zařídit bezpečnost studentů," dodal.

,,Dobře," odpověděl Luffy a dal si ruce ležérně do kapes. Katakuri tedy poslal to dítě spát a vyrazil společně s ním. Cesta byla tichá a ani jeden neměl náladu mluvit. Dokonce i Luffy nijak zvlášť nestál o rozhovor.

U měnícího se schodiště se Luffy zastavil a Primus také.

,,Dál už jít nemůžeš. Ostatní by mě zabili, kdybych ti ukázal vchod," řekl Luffy a podíval se na staršího studenta. Katakuri si ho chvíli prohlížel.

,,Nevím jestli je to opravdu bezpečné tě tady už nechat. Navíc ty víš, kde máme vchod, to je trochu nespravedlivé ne?"

,,No," podrbal se Luffy zamýšlené na zátylku,,, To je pravda, ale ujišťuji tě, že na to hned zapomenu. Navíc neznám heslo."

Primus si ho opět dlouze nevěřícně prohlížel až si Luffy myslel, že ho ten pohled probodne. Nakonec se Katakuri otočil a odcházel.

,,Hlavně ať tě zítra nenajdou mrtvého. "

Nebelvír zamrkal a pak se zasmál.

,,Neboj, kdyby se mě někdo pokusil sejmout tak ho vyřídím, " zasmál se Slamák a šel po schodech do Nebelvírských komnat.

V pokoji už Chopper s Usoppem dávno spali, a tak nebyl problém se v klidu převléct a vykonat hygienu. Snad Nami nezjistí to s těmi body, pomyslel si sklesle Luffy.