Jedeno kouzlo

Uběhl už nějaký ten týden a Nami stále nezjistila, že Luffy byl ten, kdo způsobil úpadek bodů. Naneštěstí. Luffy nebyl dobrý lhář, a tak bylo dobře, že se ho na to nezeptala. Bože už jen představa naštvané Nami je jako si představovat ďábla.

Dnes měl konečně nastat tréning famfrpálu a už se nemohl dočkat. Se Sanjim se domluvili, že půjdou dřív, kvůli přípravě košťat, ještě, než však odešli, musel pomoci Nami s dilematem. Nyní si přál vypařit se z místnosti, ale to by mu asi ani neprošlo s děsivou kamarádkou po boku.

,,Co si mám vzít na sebe? To červené tílko nebo ten proužkovaný kroptop? " ptala se Nami a ukazovala Luffymu oba dva kusy oblečení.

,,Oba jsou pěkné, " pokrčí rameny Luffy s menším nezájem.

,,Vůbec mi nepomáháš Luffy, " odsekla Nami a otočila se zpátky ke skříni, aby objevila nový kousek. Luffy už tu byl přes hodinu a už to tu nemohl nadále snášet.

Byli v jeho pokoji, kde Nami kouzlem přenesla svou menší skříň k němu do pokoje. Jelikož kluci k dívkám nesměli, Luffy by nemohl pomoci Nami s výběrem oblečení. Ale zrzavá zlodejka je lstivá, bohužel pro Luffyho. Dívky můžou do chlapeckých komnat, a tak se mu sem na chvíli přestěhovala. Teď byl naštvaný i na Choppera, že radši utekl než, aby tu byl s ním i přes to utrpení.

,,Proč tu už není Sanji a proč ti s výběrem nepomůže třeba Usopp?"

Nami si jen odfrkla a dál se přehrabovala ve věcech, než odpověděla.

,,Usopp teď tráví hodně času ve Frankyho dílně, takže nemá moc volného času. No a Sanji," Nami se na chvíli zastavila než pokračovala,,, šel něco prý zařídit. "

,,Hmm..." zamyslel se Luffy a vydal ze sebe dlouhý povzdech. Snad si Sanji pospíší, chtěli tam být přeci jenom dřív na úpravu košťat.

,,No a proč se tak parádíš? Budeš jen pozorovat náš trénink," Zeptal se Slamák a zrzka se zastavila a na tváři se jí objevil lehký rudý odstín.

,,No bude tam i Vivi a ostatní," zabrblala a začala skládat na hromádky oblečení. Luffy, který seděl na posteli se posunul dopředu a na tváři se mu objevil škodolibý úsměv. Netušil, že by někdy viděl Nami tak rozkošně nesvou. Sakra to bylo roztomilé, netušil že Nami taková být dokáže, byl zvyklý spíše na tu agresivní a poučnou stránku, ... no a trochu i té hazardní.

,,Takže je to kvůli Vivi?"

Nami neodpověděla jen se o to víc začervenala. Vivi se s nimi spřátelila ve třetím ročníku a s Nami si neuvěřitelně rozuměla. No a zdálo se, že modrovlasá princezna si našla místo v srdci zrzavé zlodějky.

,,Doufám že vám to vyjde," usmál se na Nami a ta jen zamrkala a oplatila úsměv.

Do ložnice náhle a konečně přišel Sanji celý udýchaný a v rukou měl svačinové boxy. Nami se na něj zamračila a hodila po něm svetr, který zrovna držela. Sanji sebou po hodu škubl a rozpačitě se na ně podíval.

,,Sanji nauč se klepat! Co kdybych se tu převlékala?" Pokárá ho a on začne panikařit při čemž zčervená.

,,Já bych nikdy- Nami-swam to-"

,,Klid, pro jednou ti to odpouštím," při těch slovech si Sanji úlevně oddechl.

,,Tak už musíme jít Sanji," řekne Luffy a vyskočí na nohy.

,,Počkej Luffy, chtěl jsem dát Nami svačinu," řekne přísně a otočí se na Nami a poklesne na jedno koleno a podá jí box. Z Luffyho pohledu to vypadalo jako by jí žádal o ruku, ale místo prstenu držel svačinový box. Nami je chvíli ztuhlá než se zatvářila jako by si na něco vzpomněla a povzdechne si.

,,Víš že od tebe nikdy žádné jídlo neodmítnu Sanji, ale dneska mě nějak bolí žaludek," řekne zrzka a chytne se za břicho, přičemž dramaticky nešťastně zakňučí nad bolestí.

To je zvláštní. Vždyť jí před chvílí nic nebylo, pomyslel si zmateně Luffy.

,,Ach to nevadí Nami-swam!" Řekne Sanji, ale nezdá se být z toho příliš zklamaný. Blonďák se obrátí na Luffyho, ,,Tady máš Luffy, když to nemůže sníst Nami-swam tak to dám, alespoň tobě," řekne a podá Slamákovi box.

,,Bylo to dělané pro Nami-swam tak pochop jak to... vypadá?" poškrábal se nervózně Sanji po zátylku a odvrací zrak jinam. Nami, vedle Luffyho, jen protočí očima a pak se dívá zpět na Slamáka

Luffy zamrká, ale neodmítne. Otevře hladově box s jídlem. Byla radost na to pohledět. Z různých kousků masa a zeleniny byli vytvořena srdíčka a na vrch toho všeho na rýži byl z masa nápis "Miluji tě".

,,Páni vypadá to dobře Sanji," pochválil to Luffy, než však stačil cokoliv říct Sanji ho už táhl pryč.

,,Díky, ale už bychom měli vyrazit, můžeš to sníst tam," řekne a chytne Luffyho za ramena a otočí ho ke dveřím. Popadnou ještě tašky s dresy a košťata a odchází. Nami použila levitující kouzlo a šla zpátky do svých komnat.

Luffy se chtěl ještě otočit za zrzkou a rozloučit se, ale najednou koutkem oka zahlédl jak Sanji i Nami si ukazují navzájem palec nahoru. To bylo snad ještě divnější. Co se to tu děje?

......................................................................

Luffy svůj box snědl po cestě a byl to jeden z nejlepších svačinových boxů, co kdy měl. Po tom, co Luffy vychválil Sanjiho jídlo jako nikdy, se blondýn rozhodl že, když Nami kdykoliv odmítne jídlo poputuje k Luffymu. Luffy se zasmál s tím, že tohle musel být ojedinělý případ, ale přijímá nabídku.

Na místě se ukázalo že nakonec nebyli jediní, co dostali nápad přijít dřív.

Yamato už kontroloval své koště na hřišti a čekal. Luffy moc dlouho nečekal a skočil na Yamato. Dlouhovlasý se nezlobil spíš se hlasitě smál. Sanji si jen povzdechl a hodil věci na stranu, aby mohl Luffyho sundat z Yamato.

Práce s košťaty trvala necelou hodinu, lakování a sušení se ukázalo jako pekelná makačka a za nedlouho už začali chodit i různí hráči. Zoro s Acem přišli spolu a o něčem horlivě diskutovali. Luffy nezaslechl o čem, ale s příchodem už mlčeli a začali se věnovat povinnostem.

Ace brzy seskupil hráče a nastal trénink. Hráči rozděleni ve dvou skupinách se snažili nespadnout nebo nelétat příliš nízko, kvůli blátu z ranního deště.

Luffy byl dobrý útočník a Ace to věděl, a tak ho nechal ať si útočí. Zbytek byl tak jako obvykle sestavený, jen některé nové členy musel přeházet.

Nakonec cvičení skončilo a všichni se vydali do sprch, krom Luffyho.

,,Ty nejdeš Luffy?" Zeptal se ho Ace.

,,Zkusím chytit zlatonku, běžte zatím beze mě, " řekl Slamák a naskočil na koště.

,,Dobře, hlavně nedělej nic nebezpečného."

Všichni nechali ať si Luffy létá a odešli do šaten. Luffy létal dost dlouho, než našel zlatonku a vůbec jí chytil. Když přistál byl celý zpocený.
Na tribunách už nikdo nezůstal. Na kraji hřiště si, ale všiml spící siluety.

Luffy šel blíž aby zjistil, že tam byl Zoro.

,,Víš že jsi nemusel čekat viď?" Zeptal se Luffy a Zoro se na něj jen líně podíval.

,,Vím, ale někdo tě musí hlídat," řekl a postavil se s protáhnutím končetin," navíc Ace řekl abych tu na tebe počkal, kvůli tomu novému zákazu."

,,Hmm..." zabručel Luffy a vydal se do sprch. Zoro na něj opět čekal.

Netrvalo dlouho a vyrazili zpátky do hradu. Slunce už pomalu začalo zapadat, ale stále bylo teplo. Vítr nebyl silný a příjemně chladil. Luffy pořád plný energie vyskočil na kamennou zeď, která vedla podél cesty a šel po ní. Zoro jen zívl a pořád se držel trasy. Kupodivu.

,,Hej Zoro," zavolal na něj Luffy a pokoušel se dál držet rovnováhu. Zoro jen zabručel a podíval se na něj.

,,Nepřijde ti nic divné ohledně té vraždy?" Zeptá se nevinně Luffy a Zoro se napne. Takovou otázku by ode mě asi nečekal, pomyslel si Slamák. Ale cítil potřebu o tom mluvit a Zoro byl jeden z jeho nejlepších přátel.

,,Ani ne. Už kdysi tady pár studentů zemřelo, třeba jako Uršula, Thatch a jiní. "

,,To jo, ale... tohle se mi zdá jiné," zastaví se Luffy a podívá se na špičky svých bot. Jak řekl Zoro, už kdysi tu někdo zemřel, ale už je to 2 týdny a nikdo neví jakým způsobem ta dívka zemřela. Byl tu už pár let a věděl, že drby se tu šíří dost rychle.

Zoro mlčel a dál se díval na Luffyho na zdi za kterou zapadalo slunce. Luffy měl pravdu. I u minulých smrtí bylo známo do tří dnů, jak zemřeli.

,,Není třeba se obávat, když na nás někdo zaútočí tak ho zničím, " řekne chladně zelená hlava a dál pokračuje v cestě, ale zdálo se že se stále moc neuvolnil. Luffy se podíval na svého kamaráda a lehce se usmál, než se skočil ze zdi a běžel za ním.

,,Zoro jdeš špatným směrem!"

......................................................................

Když dorazili do hradu, u vchodu přiběhla udýchaná Nami. Nikdy jí tak vyděšenou neviděli. V patách jí byla Vivi a Rebecca.

,,Luffy! Zoro! Pojďte nám pomoc! Našli jsme studenta, který není- nevíme, co s ním je a nemůžeme najít žádného učitele!" Nami měla už chraplavý hlas a dívky za ní byli také vyděšené.

Oba dva šli okamžitě za nimi do chodeb k astronomické věži. Na místě už bylo pár studentek. Luffy prošel skrz ně a viděl tam na zemi žáka zmijozelu, u kterého seděl Law a snažil se ho ošetřit. Luffy poznával zmijozelského studenta, byl to Bellamy ze čtvrtého ročníku, ale rozhodně nevypadal dobře. Kůži měl šedivou a černé žíly mu prosvítali skrze kůži. Oči mu krváceli a rty měl černé jako uhlí.

,,Mugiwara-ya! Roronoa-ya! Pomozte mi s ním na ošetřovnu, možná ho tam zachrání," zavolal na ně Law a ani jeden neváhal. Popadly studenta a běželi.

Na ošetřovně byl zmatek, jelikož nikdo nikdy nic takového neviděl. Law se pokoušel pomoc, ale jako student tak být nemohl, a tak ho jednoduše vykoply ven na chodbu. Za pár minut přiběhl Crocodaile, Franky a Rozinante. Všichni přítomní učitelé vklouzli na ošetřovnu a nechali studenty na chodbě.

Luffy teď asi věděl, jak umřela ta dívka z dřívějška. Bellamyho nesnášel, ale tohle si opravdu nezasloužil. Nami, Rebecca a Vivi byli daleko od ostatních studentů čekajících na výsledky Bellamyho stavu, a tak se Luffy vydal za nimi se Zorem za sebou.

,,Jste v pořádku? " Zeptal se Slamák a dívky přikývly i když on sám věděl, že je to opak pravdy.

,,Kdo našel tu mrtvolu?" Zeptal se Zoro a dívky i Luffy se zamračili.

,,Bellamy není mrtvý!" Řekla Rebecca. I ona ho nesnášela Bellamyho, opravdu moc, protože jí celý 2 a 3 ročník šikanoval, ale smrt mu nepřála.

,,Ale nejspíš bude," vynořil se za nimi Law, což je vyděsilo.

,,Torao," podíval se na něj Luffy, ale neměl náladu se usmívat a opravu na to ani nebyla vhodná chvíle.

,,Bellamy byl už v kritickém stavu když jsem ho našel, pochybuji že se dožije rána," Law opravdu nevěděl, kdy má být upřímný a kdy má radši mlčet. Luffy byl taky upřímný, ale diagnostikovat smrt je i na něj trochu moc.

,,To neříkej Torao," řekl smutně a Law byl překvapený že byl kvůli tomu Zmijozelu je tak smutný.

,,Co je to s tebou Mugiwara-ya? Bellamy tobě a tvým přátelům dělal pořád potíže," konstatoval Law.

,,To jo, ale tohle je už moc," Slamak sklonil hlavu a přes slamák na hlavě mu nikdo neviděl do tváře. Nikdo to ani nepotřeboval vidět, věděli že je smutný.

,,Třeba to možná-"

,,Třeba to přežije Luffy," řekne Zoro a položí mu ruku na rameno.

Lawovi trochu zacuká pravé oko podrážděním, že ho vyrušil, když chtěl on sám utěšit Luffyho. Zelený parchant, zakleje v duchu havraspár.

Po chvíli trapného a pochmurného ticha ve skupině se otevřou dveře ošetřovny. Ve dveřích už je Crocodaile.

,,Je mi moct líto že to musím říct, ale student zmijozelské koleje Bellamy je mrtvý."

Teď Luffy rozhodně věděl že se tady děje něco velmi nebezpečného.

......................................................................

Už uběhlo pár týdnů a situace ve škole se nijak zvlášť nezlepšila. Studenti byli více vystresovaní a podezřívavý víc než před tím. Ředitel Newgate dal další pravidlo, a to že od 8 hodin museli být všichni na svých kolejích. Navíc Luffy měl nepříjemný pocit, že ho od prohlášení někdo sleduje a nepomohlo ani to, že ho jeho bratři hlídali, jak jen to šlo. Ace ho chodil kontrolovat na pokoj a Sabo za ním často chodil o přestávkách. Zkrátka to bylo peklo je mít na sobě nalepené. Sanji i Zoro začali být taky dost divní, pokaždé když někam přišli dost se rozhlíželi, jako by hledali budoucí hrozbu.

Nyní Luffy jde spolu se Sanjim a Chopperem za Robin. Měli by jí taky občas zkontrolovat, jak se má. Přeci jenom i ona byla v nebezpečí stejně jako oni. Po cestě, ale narazili na dost neklidné zmijozeli. Bylo to Vinsmoke trio.

,,Ale kohopak to tu máme, " zasmál se modrovlasý kluk.

,,Tady Nula, Opice a Pinďa si vyšli na procházku," zasmál se zelenovlasý nad stupidními přezdívkami, který jeho gorilí mozek vymyslel.

Luffy někdy opravdu nechápal, jak ti tupci mohli být Sanjiho bratři. Bylo jedině dobře že s nimi už několik let nežil. Navíc jim nikdo ty jejich stupidní kecy z nagelovaných hlav stejně nežral.

,,Nechte nás být, " řekl Sanji, ale bylo na něm jasně vidět jak je nesvůj z jejich přítomnosti. No a kdo by se mu divil, když měl tak toxické bratry bez empatie.

,,A proč bychom byli? Ta Opice a ten všeználek Law zabili jednoho z nás, " obvinil je Niji a na tváři měl zlý úšklebek. Skoro to vypadalo jako by smrt jejich přítele jen využívali k obvinění.

,,Jen jsme ho přenesly na ošetřovnu, Bellamyho jsme se snažili zachránit, " řekl Luffy a postavil se před ně. Trio bylo o pár centimetrů vyšší, ale Luffy i když byl malý měl autoritu, a to nikdo nepopíral, ale spousta lidí ho se ho stále pokoušela dostat na kolena. Jako tihle zmijozelští pitomci.

,,To tvrdíš ty, ale všichni ví že ty seš vždy tam, kde je nějaký průser," nakloní se k Luffymu Ichiji a zašeptá: „a jako vždy za to můžeš ty. Tak se jen přiznej k vraždě. "

To už měl Luffy dost a pokusil se na něj vlítnout a vymlátit z něj duši, ale Sanji ho rychle chytil, aby neměl tu možnost. Chopper se schoval za Sanjiho, ale tvářil se taky naštvaně.

,,Luffy ať ti řekl cokoliv tak ho neposlouchej, nestojí ti za to," řekne Luffymu Sanji a ten za chvíli přikývne. Měl pravdu, nemohl se nechat tak lehce nechat zmanipulovat.

,,No nic, tady jsme už skončili. Jdeme," zavelel Ichiji a se dvěma bratry odešel pryč.

,,To je, ale pitomec," utrousil Luffy a Sanji ho už konečně pustil.

,,To mi povídej, " povzdechne si Sanji.

,,Někdy si říkám že tak zlý být nikdo nemůže, " řekne Chopper.

,,Pitomci jedni," utrousí znovu Luffy, ,,no měli bychom si pospíšit k Robin."

Oba přikývnou a všichni tři jdou dál po schodech. Ve věži byl klid, ale také děsivá atmosféra. V učebně už seděla Robin.

,,Ach lidi, nečekala jsem vás tu," usmála se Robin.

Chlapci pozdravili a šli si sednout na polštáře v rohu. Její učebna byla nejlepší, místo židlí tu byly polštáře a kamenné zdi byli vyzdobené dekami a jinými látkami. Prostě to byla taková relaxační učebna.

,,Luffy prý jsi patřil mezi ty co viděli Bellamyho, " znělo to spíše jako věta než jako otázka.

Luffy si povzdechl, o tomhle opravdu moc mluvit nechtěl. Ta vzpomínka na jeho tělo byla nechutná.

,,Ano"

,,Chápu," usrkla Robin ze svého šálku s čajem, ,,měl bys být opatrný Luffy i vy ostatní. Nikdo to nechce přiznat, ale někdo nebo něco nás tu chce asi povraždit. "

Všichni chlapci zbledli. Jo Robin byla na tohle až moc přímá. Chopper se z toho málem strachy rozbrečel. Fakt díky Robin za něco tak pravdivého a jasného.

,,Robin jak jde vyšetřování? Ví se, o jakou kletbu šlo?" Zeptal se Sanji, ale Robin zavrtěla hlavou.

,,Ne, nikdo nic takového ještě neviděl."

,, Myslíš že je to někdo ze studentů nebo učitelů? " Zeptal se Luffy s nečitelným výrazem a dal si do úst jednu ze sušenek co jim nabídla.

Robin byla zaskočená, ale zamyslela se nad tím.

,,No pochybuji že student by něco takového dokázal, ale i to je možné, " potvrdí mu to.

,,A co třeba Teach? Ten ztracený vězeň?" Zeptal se pro změnu Chopper, celý roztřesený.

,,Tak to by byl konec. Jeho moc je temná a jeho rozum nefunguje tak jak má. Ale nebojte se, určitě nemá zájem o tuhle školu. "

Pokusí se Robin uklidnit Choppera. Luffy nad tím dlouho přemýšlel, opravdu tu je spousta možností. V hlavě se mu objevila vzpomínka na jednu hodinu dějepisu, kdy se mluvili o tom, jak bazilišek nechával zkamenět studenty. Brrr, otřásl se. Možná to, ale přeci jen bylo lepší než vražda, ale i tak to bylo děsivé.

,,Luffy?"

Zeptala se Robina Luffy se na ní podíval a odtrhl se od svých myšlenek. Dívala se na něj smutně. Vyděl se jí takhle tvářit, když byl v prvním ročníku a málem se nechal zabit vrbou mlátičkou. Na tuhle jízdu opravdu nechtěl vzpomínat. Tenkrát si zlomil několik kostí a Kid, který se tam náhodou ocitl s ním na tom tenkrát taky moc dobře nebyl. Ale ten Robinin výraz si stále pamatoval, byl plný obav a smutku. Bylo to jako by tušila že se objeví na prahu smrti.

,,Copak?"

Zeptal se poněkud nervózně. Cítil se z toho opravdu nesvůj.

,,Měl by sis dávat větší pozor," řekla a pak se mírně usmála.

,,Málem bych zapomněla," řekla přešla k velké skříni odkud vytáhla jeden balíček. Byl úzký, jako by tam byla zabalená dlouhá kniha. Bože snad tam nejsou nové učebnice, pomyslel si nešťastně Luffy. Nakonec si sedla s balíčkem před něj.

,,Tohle ti posílá jeden můj známý. Prý by se ti to mohlo hodit," Luffy zamrkal. Známý? Kdo? Luffy zvědavě odkryl víko a s Chopperem se Sanjim za zády nakoukli všichni tři do krabice. Byla tam černá látka. Luffy zase zamrkal a podíval se nechápavě na Robin.

,,Je to velmi vzácný plášť. Podle všeho je jediný svého druhu," vysvětlila Robin, ale Luffy to stále nějak nechápal. V čem by byl tenhle zatracený plášť výjimečný? To byl nějaký exkluzivní módní doplněk?

Slamák pokrčil rameny, zavřel krabici a dal jí za sebe. Chopper a Sanji se na Luffyho jen zmateně zaksichtili. I Robin vypadala překvapeně.

,,Ty ho nevyzkoušíš?" zeptal se Sanji a ukázal na krabici.

,,Nesnáším zkoušení oblečení," utrousí Luffy a vezme si další sušenku. Ostatní jeho přátelé byli trochu skleslý z jeho lenosti se zkoušením oblečení. Robin nad tím, ale jen mávla nakonec rukou a zasmála se tomu.

,,Nevadí, času budeš mít dost."

Poté se dostali k řadě vzpomínaní a různých historek z dob kdy Robin vyšla školu a nemohla je zažít. Byla to příjemná změna rozhovoru. Nikdo nemluvil o smrti studentů a hrozícího nebezpečí. Robin se svěřila že jí trápí Frankyho nepořádek u nich v domě. Podle všeho, když mu prošla magická mechanika, kterou Luffy absolutně nechápal, tak všude po domě byl rozházen samý šrot a už jí nebavilo to nosit neustále k němu do pracovny.

Nakonec se rozloučili a zamířili na koleje. Bylo už těsně před osmou, a tak pospíchaly. Nakonec je zdržel Mihawk, který je jen napomenul ať si pospíší. Ve společenské místnosti už na ně čekaly dva naštvaní studenti.

,,Kde jste byli tak dlouho!" zakřičel na ně Ace a hned za ním byl Zoro. Dobře Luffy chápal Ace, ale co tam dělal Zoro?

,,Byli jsme za Robin," řekl Luffy a Ace chvíli asi přemýšlel, kdo to sakra je než si vzpomněl na novou učitelku.

,,Dobře, ale mohl jsi nám to říct!" dál se Ace rozčiloval a zkřížil ruce na prsou. Byl vážně naštvaný a Zoro za ním evidentně taky.

,,Proč bych měl? Šel se mnou Chopper a Sanji, nebyl jsem sám," prohlásil Luffy. Byla to zatracená pravda, nebyl malé dítě a nechápal proč by jim měl hlásit kam jde. Nakonec se zamračil a naštvaně se díval na svého staršího bratra.

,,Proč? Jsem tvůj starší bratr! Mám za tebe zodpovědnost!" Zase. Zase řekl to samé, jako u každé hádky, co spolu vedli. Chápal, že o něj mají strach, ale mít u zadku pořád někoho přilepeného je tak zatraceně nepříjemné! A ten pocit že ho někdo sleduje byl taky dost na hovno, začínal se dokonce bát, že je paranoidní!

,,A navíc tu někdo vraždí..."

Luffy na to ani nic neříkal. Věděl, že ať řekne, co chce Ace nezmění svůj názor. Dál na sebe naštvaně civěli, než je přerušil Zoro.

,,Nechte to být je už pozdě, "řekl Zoro a upoutal jejich pozornost. Zoro se díval na Slamáka s nečitelným výrazem a pokračoval, ,,Na Luffyho můžeme dávat pozor všichni i když to bude třeba někdo tak slabý jako Kudrnaté obočí."

,,Co jsi to řekl ty řasokoule posraná!?"

Sanji a Zoro se zase dostali do boje, ale Luffy to ignoroval. Proč si i Zoro myslel že potřebuje hlídání? Znal ho, ví že není slabý. Ano dost často se dostal do problémů, ale vždy z nich vyvázl. Bez svých přátel by tu určitě nikdy nebyl, ale tahle situace, ten rozhovor byl naprosto absurdní. Co to se všemi bylo?

,,Jdu spát, řekl ustaraně Luffy a mířil si to k pánským kolejím.

,,Nepřeháníte to trochu?" Zaslechl Luffy za zády Choppera. Dokonce i on to tak viděl! Proč si to tedy neuvědomili ti dva?

Nakonec se tedy doplahočil do pokoje a švihnul sebou do postele. Celý tenhle rok byl posraný. Netušil, co to s ním bylo. Nikdy dřív tak moc o všem nepřemýšlel. Dokonce často ignoroval to přehnaně ochranářské chování, ale teď mu to tak neskutečně vadilo. Mohli za to ty vraždy? Byl kvůli tomu tak moc nesvůj?

Opět se mu v hlavě objevil Bellami, který polomrtvý ležel na zemi u Lawa, který se ho pokusil zachránit. Bože, ta vzpomínka byla opravdu nepříjemná.

,,Luffy?"

Ozval se najednou nechápavý hlas. Luffy zvedl hlavu, aby se podíval za pachatelem, byl to Usopp. Seděl na své posteli a kolem sebe měl papíry s náčrty a nějaké harampádí.

,,Jsi v pořádku?" pokračoval jeho dlouhonosý přítel.

,,Ani ne," odpověděl a dal zpátky obličej do polštáře.

,,Ou aha..." Usopp se zdál hodně nesvůj, ale snažil se dál pokračovat, ,,no tak nějak mě napadlo jestli bys nechtěl příští týden se mnou zajít do Frankyho dílny. Určitě tě rád uvidí."

,,Sakra jo," rozjasnil se náhle Luffy. Konečně si bude moct pokecat s Frakym. Takhle se zlepšovala nálada, pochválil v duchu Luffy Usoppa. Ten už vypadal více svůj.

,,Super! Příští úterý máme hodinu navíc tak za námi můžeš přijít."

,,Super, ale hlavně to nikomu neříkej," nakázal Luffy přísně a Usopp se na něj nechápavě díval. Dobře on si zasloužil vysvětlení.

,,Ace a Sabo se o mě přehnaně bojí a pořád mě kontrolují a nebo za mnou někoho posílají. Chci být volný chápeš?"

Zdálo se, že Usopp nakonec pochopil, a tak přikývl. Náhle jeho pohled byl upřený na krabici vedle Luffyho.

,,Co je v té krabici?"