Každý přece někoho potřebuje

Právě skončila bitva. Mladý hrdina sedí sám ve Velkék síni a přemýšlí o životě. Starý mistr lektvarů přemýšlí o životě sám ve svých komnatách. Proč jen nejsou šťastní? A musejí být skutečně sami?

Jednoho dne, během kojení malé dcerky, jsem dostala náhlou inspiraci a potřebu tohle napsat. Nejedná se o nic originálního a berte to prosím s rezervou. Za posledních deset let jsem nenapsala nic jiného než odborné studijní texty a úřední zprávy. Jedná se tedy vlastně o moji prvotinu. V hlavě mám další dvě krátké a jednu dlouhou fanfikci, avšak obávám se, že k jejich sepsání buď nikdy nedojde a nebo to bude trvat hodně dlouho. Uvidíme.Styl i forma psaní jsou zvoleny záměrně. Samozřejmě umím psát i normální souvětí, ovšem mým cílem bylo spíše zachytit sled různých myšlenek a pocitů. Pokud se do toho někdo pustí, přeji pěkné čtení.