Chapter 1
Scorpius Malfoy seděl ve svém kupé, které si zabral, jakmile dorazil na nástupiště 9 a ¾. Otráveně si podpíral bradu a zíral ven z okénka, kde se mezi líně se povalující párou loučili rodiče se svými ratolestmi. Z pochmurné nálady ho vytrhl až příchod Anthonyho Notta, jeho nejlepšího přítele. Vesele vyskočil, když černovlasý chlapec vešel do kupé a dokonce ho i objal, ač ani jeden z nich nebyl příliš objímací typ.
„Čau, kámo,“ zazubil se na něj Anthony a svalil se na sedačku naproti němu.
Anthony Nott byl syn Theodora Notta, spolužáka Scorpiusova otce Draca. Stejně jako Draco i Nott za svého studia sympatizoval se Smrtijedy. Po válce stanul před soudem, přesně ve stejný den jako jeho blonďatý spolužák. Jenže protože Nott nikdy neměl Znamení zla, nakonec ho Ministerstvo zprostilo všech obvinění. Za Draca se zase přimluvil slavný Harry Potter, který potvrdil, že stál Malfoy na jejich straně, stejně jako jeho matka. Luciusi Malfoyovi, Scorpiusovu dědečkovi, však už nepomohlo nic a byl na dvacet let zavřen do Azkabanu.
Díky svému původu se Anthony a Scrorpius spřátelili hned první den ve vlaku. Oba dva velmi silně cítili tíhu svých jmen. Většina spolužáků jimi opovrhovala. Nezáleželo na tom, že oba byli vychováváni ve zcela odlišném prostředí, než jejich rodiče. Čistokrevnost nebyla kladena na první místo a nadávka "mudlovský šmejd" byla pro ně stejně tabu jako pro všechny ostatní děti. Když byli zařazeni do Zmijozelu, všichni to brali jako potvrzení, že jablko nepadá daleko od stromu, jako by snad hadí kolej sama o sobě předurčovala, že se z vás stanou temní kouzelníci a čarodějky.
Scorpius, který byl povahou vždycky spíše nesmělý, cynický a neuměl si lehce získávat přátele, se proti všem, kteří jím opovrhovali, bránil jediným způsobem, jakého byl schopen: ironií, sarkasmem a urážkami.
Začali si s Anthonym vyprávět o svých prázdninách a řeč došla samozřejmě také na OVCE, které je tento rok čekaly. Anthony se pustil do obsáhlého básnění, co všechno bude dělat po škole, ale Scorpius ho už neposlouchal. Zahlédl totiž na nádraží záblesk rudých vlasů a vzápětí se z mlhy vynořila celá Weasleyovic rodina, kterou doprovázeli také Potterovi. Rose, Albus a Dominique, kteří chodili do ročníku s ním, se zrovna nadšeně vítali. Jejich rodiče se objímali a něčemu se pobaveně smáli.
Scorpius ucítil, jak ho bodl osten žárlivosti. To jeho otec se s ním na nádraží nešel rozloučit už od... Scorpius se kousl do rtu. Od smrti maminky. Astoria Malfoyová byla všechno to, co Draco Malfoy ne; laskavá, milující a vřelá. Jenže teď už tu nebyla a i po třech letech Scorpiuse vzpomínky na ni stále bolely.
„Posloucháš mě vůbec?“ drcl do něj Anthony trochu podrážděně a Scorpius se neochotně odlepil od okna. Nikdy by to nikomu nepřiznal, ale svůj pohled věnoval především štíhlé zrzce, která pod paží svírala knihu a když se usmála, srdce mu udělalo kotrmelec. Vlastně netušil, kdy přesně se stalo, že se mu začala líbit. Zřejmě někdy minulý rok, když mu vztekle omlátila učebnici Lektvarů o hlavu a dokázal ji odtrhnout až profesor Křiklan. Nebo to bylo odjakživa. Stěží však ten podivuhodný, sladkobolestný pocit dokázal přiznat sám sobě. Urputně se jim bránil svým vlastním způsobem: navážel se do Rose ještě víc, než kdy předtím.
„Promiň,“ zahuhlal teď rozpačitě směrem k Anthonymu. „Asi bych měl do kupé pro prefekty. Už vyrážíme,“ dodal a opravdu, bradavický expres se dal do pohybu a zanedlouho jim z očí zmizeli mávající rodiče i celé nástupiště. Scorpius se rychle oblékl do hábitu a na prsa si připnul prefektský odznak.
„Zase tu budu sám,“ postěžoval si Anthony, ale nemyslel to zle. Věděl, že je to Scorpiusova povinnost. Blonďák se na něj jen ušklíbl a vyšel ven na chodbičku. Když dorazil k prefektskému kupé, málem se ve dveřích srazil s Rose Weasleyovou.
„Malfoyi,“ procedila skrz zuby suše. I ona už měla na sobě hábit a na hrudi znak primusky, který se perfektně leskl. To se dalo čekat, že ředitelka McGonagallová vybere ji.
Scorpius jí úšklebek okamžitě vrátil. „Weasleyová. Koukám, že jsi měla velmi slunečné léto. Byla jsi v Africe?“ Poukázal tím na její nos, který byl naprosto evidentně spálený. Rose okamžitě zrudla, takže její tváře teď měly stejnou barvu jako nos.
Chtěla mu něco odseknout, ale to už se vedle ní zjevil Albus Potter a ochranitelsky ji objal kolem ramen. „Zmlkni, Malfoyi. Doufám, že ty jsi celé léto cvičil famfrpál. Abyste tenhle rok nezažili stejně drtivou porážku jako minule.“
Scorpius sevřel ruce v pěst. Potter. Úžasný, populární a všemi milovaný Potter ho rozčiloval ještě víc, než Rose a jejich rivalita jen vzrostla, když se oba stali chytači svých kolejních týmů.
„Snad si nemyslíš, že nás zase porazíte?“ ušklíbl se povýšeně a chystal se pokračovat v palbě svých urážek, když mu někdo poklepal na rameno. Zaraženě se otočil a za sebou spatřil Roxanne Weasleyovou, která narozdíl od své starší sestřenice nebyla zrzavá. Zdědila pohled po své matce. Měla tmavší pleť a černé vlasy spletené do spousty malinkých copánků, které zdobily korálky.
„Co chceš?“ utrhl se na ni, podrážděný, že ho takhle vyrušila.
Roxy si z jeho nepřátelského tónu nic nedělala, pouze nadzvedla obočí a prohlásila: „Projít. Stojíš mi v cestě.“
Až teď si Scorpius všiml, že má stejně jako on prefektský odznak. Nevěřícně si odfrkl. „To snad ne. Další Weasleyová? Bude tady za chvíli celej váš rodinnej klan? Merline, už teď jsou Bradavice Weasleyovýma doslova zamořený!“
Byla to pravda. Skoro to vypadalo, jako by do školy nechodili žádní jiní studenti. Primusové, prefekti, hráči famfrpálu, bradavická redakce—tam všude byli infiltrovaní Weasleyovi nebo Potterovi. Dokonce už měli své zástupce ve všech kolejích—i ve Zmijozelu, kam chodila Molly Weasleyová, nejstarší dcera Percyho a Pansy. Pokud si Scorpius pamatoval, jejich vztah vyvolal svého času pořádný poprask. Pansy chodila do stejného ročníku jako jeho otec, který se tehdy nad jejich svatebním oznámením v Denním věštci, posměšně ušklíbl a ironicky ke své ženě prohodil, že ti dva se k sobě náramně hodí, jelikož jsou oba tak strašně otravní.
Roxy se s pokrčením ramen zatahala za svou mrzimorskou kravatu. „Myslím, že by ještě měla přijít Lily. Stala se přece prefektkou, ne, Abe?“ otočila se na svého bratrance, jako by byl Scorpius vzduch.
Albus se ušklíbl. „To se vsaď. Poslouchal jsem to celé prázdniny od babičky Molly: další prefektka v rodině! To je úžasné! Jsem na tebe tak hrdá, Lily!“ pitvořil se. Rose s Roxy se pobaveně zasmály, zatímco Scorpius do nich naštvaně strčil a prodral se do kupé.
Jeho otec mu nikdy neřekl, že by na něj byl hrdý. Vlastně, když se stal prefektem, ani si toho nevšiml. Posadil se na sedadlo a zamračeně sledoval, jak za chvíli opravdu doběhla Lily Potterová, Albusova mladší sestra, která teď nastupovala do pátého ročníku.
„Hugo s Dominique odpálili v jednom kupéčku ze srandy ty Veselé rachejtle strejdy George, ale asi se to trochu zvrhlo,“ oznámila svým příbuzným zadýchaně a Rose zrudla vzteky.
„Já je zabiju! Sotva jsme vyjeli! Kde je vůbec vzali, studentům se přece nesmí prodávat!“ vybuchla a rozčileně se rozběhla směrem, kterým Lily ukazovala. Nejmladší dcera Harryho Pottera se pobaveně zazubila.
„To je podle mě trochu hloupý dotaz, když teď Fred pomáhá strejdovi v obchodě,“ poznamenala směrem k Roxy a svému bratrovi.
Fred Weasley byl starší bratr Roxanne. Vystudoval Bradavice minulý rok. Byl ve stejném ročníku s Jamesem a všichni říkali, že velice obdivují ředitelku McGonagallovou, že jejich studium prežila. James Sirius Potter dělal totiž čest oběma svým jménům, stejně jako Fred, který teď pomáhal otci v jeho obchodě s žertovnými předměty, tudíž bylo zřejmé, kdo Dominique rachejtle prodal.
Vzápětí do kupé vešel také Louis Weasley. Scorpius obrátil oči v sloup, ale musel uznat, že tenhle Weasley je ze všech nejsnesitelnější. Zrovna nastupoval do šestého ročníku a narozdíl od svých bratranců a sestřenic nikdy nepovažoval za vtipné, odpalovat v nějakém kupé Veselé rachejtle. S úsměvem své příbuzné pozdravil a otočil se k Roxy.
„Ještě jsem ti nepogratuloval k prefektskému oznaku. Tvoji rodiče musí být velmi hrdí,“ pronesl uhlazeně, ale Roxy pouze teatrálně pokrčila rameny.
„Myslím, že to McGonagallka udělala jen ze zvyku. Každej rok musí být prefektem někdo z Weasleyů,“ pronesla s ohromující upřímností. Narážela tím na tradici, kterou započala jejich nejstarší sestřenice Victoire Weasleyová. Hned další rok po ní byl prefektem Fred („McGonagallová začíná být asi senilní,“ poznamenal k tomu jeho otec a vysloužil si za to od své manželky jemný pohlavek Denním věstcem), poté Rose, Louis a teď Roxy. Všichni očekávali, že příští rok se prefektkou stane i Molly za Zmijozel. Znamenalo by to, že by jejich rodina mohla mít prefekty ve všech čtyřech kolejích současně.
„Nebo spíš v Mrzimoru není taková konkurence,“ poznamenal Albus škodolibě. Rád si z Roxy a její koleje utahoval. Byla z Weasleyů vůbec první, kdo do ní zavítal, ale ona byla na své Jezevce náležitě hrdá, takže si z jeho poznámek nic nedělala. Pouze se zakřenila a vrazila mu svůj ostrý loket mezi žebra, takže mladý Potter zaskučel bolestí.
Vzápětí se vrátila Rose, byla celá pokrytá sazemi a z vlasů se jí kouřilo. Vypadala však tak vztekle, že se nikdo neodvažoval se jí posmívat.
„Zabiju. Je,“ zopakovala znovu to, co říkala předtím, než odběhla, ale tentokrát nikdo nepochyboval o upřímnosti jejich slov. Mávla hůlkou, aby se dala do pořádku a její hábit byl rázem zase čistý. S vlasy si však nevěděla rady, takže jí z nich stále vycházel slabý kouř i po té, co předstoupila před všechny prefekty, aby zahájila jejich schůzku. Po bok se jí postavil Hans Lehnert, havraspárský student, který byl také primusem.
Rose přejela prefekty pohledem. Vypadalo to, že už dorazili všichni.
„Tak fajn, začneme!“ začala s vervou. „Všechny vás tu vítám. Kdo mě ještě neznáte, jsem Rose Weasleyová a tento rok budu primuskou. Sepsala jsem si pár věcí, které bychom měli probrat, než dorazíme do Bradavic.“ Zamávala deníkem ve vzduchu.
„Weasleyová, máme na to šest hodin, ne zbytek života,“ ozval se sarkasticky Scorpius. Seděl trochu stranou od ostatních, aby se nemusel s nikým bavit a měřil si, především její vlasy, posměšným pohledem. „Někdo by měl tvoje nadšení trochu zchladit,“ dodal škodolibě a Rose po něm šlehla rozčileným pohledem. Albus, Louis, Lily i Roxy se pohotově napřímili, připravení svou sestřenici bránit, ačkoliv ani oni nebyli při pohledu na její deník nadšení.
Hans, který velice rychle vycítil blížící se konflikt, se rychle ozval: „Nic proti, Rose, tvoje témata jsou určitě skvělá, ale řekl bych, že ještě budeme mít spoustu času na to, je probrat. Teď bychom si možná měli jen rozdělit hlídky.“
„Souhlasím s Hansem,“ vyhrkla okamžitě Lily a Rose se na ni ublíženě zamračila. Lily pouze rozpustile pokrčila rameny.
A tak Rose velice neochotně schovala svůj deník zpátky do hábitu. „Fajn. Máš pravdu. Budeme se střídat ve dvojicích po hodinách?“ navrhla. Tentokrát s ní všichni souhlasili a tak se pustili do rozdělování dvojic. Lily s Roxy samozřejmě chtěly být spolu. Noví prefekti se automaticky dali dohromady, jelikož zřejmě ani jeden z nich nechtěl být ve dvojici s nikým ze starších prefektů. Albus objal kolem ramen Louise a Penelope s mrkáním přiskočila k Hansovi. Urostlý pohledný Havraspár snad jako jediný stál za její pozornost.
Rose nevěřícně zůstala zírat na posledního prefekta, který zůstal sedět osamocen na sedadle v rohu. Scorpius Malfoy se na ni zašklebil, ani on nevypadal nadšeně.
„Louisi,“ sykla koutkem úst na svého bratrance a zatahala ho za modrobílou kravatu. „Prosím tě, nechceš se se mnou vyměnit?“ prosila ho zoufale.
Louis na ni vrhl výmluvný pohled a rty naznačil slovíčko: Promiň.
Rose nešťastně protáhla obličej. „Prosím! Tak ty Abe? Nechám tě, abys ode mě opisoval úkoly!“
„To bych byl radši ve dvojice se skvorejšem,“ ušklíbl se.
„Nechat Albuse ve dvojici s Malfoyem by byla bezpečnostní hrozba,“ ozvala se Lily pobaveně.
Rose se s poslední špetkou naděje obrátila na ně.
„Na to zapomeň,“ odmítla rezolutně Roxy.
Rose namáhavě polkla a neochotně zamířila ke Scorpiusovi. Nevěděla, jestli něco z jejich rozhovoru slyšel. Pokud ano, nedal to na sobě nijak znát. Pohlédl na ni se svým typickým arogantním výrazem.
„Tak jsme na sebe zbyli, co, Weasleyová. Dva vyvrhelové, které nikdo nechce,“ uvítal ji sarkasticky.
„Zmlkni nebo tě podpálím,“ zavrčela.
„Svými vlasy?“ zasmál se a Rose okamžitě pochopila, jak mu svou větou nahrála. Zrudla jako tuřín, což ještě vystupňovalo Scorpiusovo pobavení. „Pozor, myslím, že se ti za chvíli zase vznítí.“
Na to už nijak nereagovala, i když krev se v ní doslova vařila vzteky. „Chceš nějaký konkrétní čas nebo je ti jedno, kdy budem hlídat?“ zavrčela nevrle. Jestliže s ním musí být, chtěla to mít rychle za sebou.
Scorpius ledabyle pokrčil rameny. „Na tom nesejde. Tak jako tak to bude otrava.“
Mrskla po něm opovržlivým pohledem. „Na tom se výjimečně shodneme.“
Nakonec si zapsali hlídání mezi pátou a šestou hodinou, tedy těsně předtím, než dorazí do Bradavic. Jakmile tak učinili, oba dva se co nejrychleji rozešli do svých kupé.