Alderian

„Ráchel, ty mrcho!“ křik Xarrola se nesl přes celé hlavní město Vlkodlačího území, „jak jsi mohla?!“

Ráchel se na démona otočila s nečinnou tváří, která byla zbavená jakýchkoli emocí, „proč se staráš? Jsou to jenom zvířata, není to tak, že jsi jeden z nich,“ mávla kolem sebe rukou. Kolem ní budovy hořeli v plamenech a rozpadaly se pod náporem kouzel od přítomných andělů. Celé město bylo v troskách, na ulicích se válela mrtvá těla obyvatel území a všude byla krev a smrt.

„Proč jsi tohle začala?“ zavrčel a vyslal na ní ledové kouzlo, kterému se Ráchel ladně vyhnula. Poté se vyhnula Vlkodlačímu Králi, Štefanovi, který na ní zaútočil ze střechy budovy, která se po odrazu rozpadla.

„Takže vy jste si stranu vybrali,“ přikývla směrem ke Xarrolovi a Nicholasovi, kteří se k nim přibližovali, zatímco Štefan pokračoval s útoky proti Ráchel.

„Co máš proti mému lidu, ty okřídlená fúrie?! Proč zabíjet obyčejný lid, děti, kteří nedokáží ani zvednout zbraň?!!“ Štefanovi se při jeho proslovu podařilo zasáhnout Krále andělů jeho vlkodlačími pařáty a udělal jí v břiše díru.

Ráchel místo bolesti na tváři měla úsměv, „zvíře je jenom zvíře,“ odpověděla s pokrčením ramenou a odstoupila od něj, čímž uvolnila jeho pařát ze svého břicha, „ať už je oděno v lidském oblečení, je schopno použít zbraně anebo má uznání od vládce,“ zasmála se posměšně. „Tvůj lid si zaslouží vyhubení, jinak otrávíte celý svět! A vy!“ vyštěkla a ukázala prstem na Nicholase a Xarrola, „vy padnete s nimi,“ řekla zlomyslně a zaútočila svým mečem proti vlkodlakovi. Štefanovi se podařilo meč zastavit svými drápy.

„Chceš boj?!“ zavrčel jí do obličeje, „já začnu válku,“ kopl jí do břicha a odkopl daleko za sebou.

Když se Ráchel sebrala na své nohy a zvedla svůj pohled zpět na své protivníky, zjistila, že je v nevýhodě, neboť dorazili Nicholasovi a Xarrolovi jednotky.

Rozhodla se tedy stáhnout.

Mávla křídly a než stačili Králové zareagovat, byla spolu s jejími vojáky pryč.

Válka mezi Anděli a Vlkodlaky byla krutá. Města byla zničena, nevinní obyvatele byli zabíjeni a bylo nespočet přeživších s traumaty ze zkušeností, co se jim staly. Spoustu obyvatel, ztratili víru, že je jejich Králové dokážou ochránit a přesunuli se do exilu do ostatních území, kam válka nedosáhla, kde Králové dbali, aby se jejich lidem nic nestalo.

Upíři s Démony se připojili k Vlkodlakům a jejich území a obyvatele trpěli stejně.

Když válka trvala rok, Harrison ji již nemohl dále ignorovat. Zpočátku doufal, že konflikty mezi rasami se vyřeší rychle, ale čím více lidí hledalo domov v Pontemu, tím hůře to šlo ignorovat.

Rozhodl se tedy, že je na čase ukončit tuhle válku, která začala rozdělovat jeho říši.

„Vzdej se Ráchel!“ křik Krále vlkodlaků se nesl přes celé hlavní město andělského území. Jak se ukázalo, Andělům začali docházet síly a ukryli se v jejich zámku, aby je nabrali zpět, „nemůžeš vyhrát!“

„Co tam děla?“ zavrčel na své společníky: Nicholase, jeho syna Erika, zatímco Xarrol bojoval s hloučkem Andělů.

„Shromažďuje sílu,“ odpověděl Erik. S jeho léty služby u jeho výsosti, věděl, čeho jsou Andělé schopni. Když anděl zemře, jeho mrtvé tělo má v sobě stále magii a s určitým rituálem je možno přesunout magii do živého tvora… přišlo mu zvrácené, ale nepochyboval, že Ráchel je toho schopna.

„Eriku,“ Nicholas pohlédl na svého syna. Mrzelo ho, že Erik musel opustit svůj post po boku jeho výsosti, jen co byl zraněn a Upíři potřebovali vůdce. Erikova sestra, Christine, odmítla se účastnit války a jediné co udělala bylo, že evakuovala jejich lid do Pontemu, kde poté zůstala. Co však ani Nicholas ani Erik netušili, bylo, že byla aktivním členem záchranných jednotek pro uprchlíky. Zatímco Král upírů a jeho syn se více zabývali bojem, zapomínali na jejich obyvatele.

Erik se na svého otce nemusel ani podívat, aby věděl, co chce. Erik vzal svůj meč a řízl se s ním do ruky, ze které se postupně začala valit krev. Od smrti jeho babičky, nikdo z jejich rodiny nebyl schopen plně ovládnout magii krve a vždycky to pro ně mělo nějaký bolestný dopad.

Než krev dopadla na zem, vznesla se do vzduchu a začala kroužit kolem Erika obrovskou rychlostí. Krev se zformovala do obrovské kouzel a zastavila se před Erikem, „Cruentum tormentum!“ jakmile dořekl kouzlo, z koule se vyřítil obrovský paprsek, který narazil do vznášejícího zámku Krále andělů a celý zámek vybouchl. Když usedl všechen prach, bylo možno vidět trosky zámku a spoustu andělů, kteří se z trosek snažili zachránit.

Erik po použití vykašlal krev a byl oslaben. Kdyby ho Nicholas nezachytil, rozplácl by se o zem jako placka.

„Našli jsme ji!“ ozval se jeden démon.

„Máme Krále andělů!“ pokračoval jiný. Jeden upír, tři vlkodlaci a šest démonů bylo zapotřebí, aby Ráchel udrželi na místě.

„Pusťte mě vy ohavné stvůry!“ křičela na ně, zatímco se jim snažila vymanit.

Štefan se s ostatními vydal k ní, zatímco Erik zůstal sedět a odpočívat na jednom z kameni a při jejich cestě se k nim připojil Xarrol. Když k ní dorazili, Štefan se ohlédl na jeho zraněné muže a pohltil ho vztek.

„Poslední slova?“ zeptal se a převzal meč, který držel jeden z upírů, její meč a přiložil jí ho ke krku.

Ráchel beze strachu zírala na Štefana a drze se usmála, „ničeho nelituju.“

Vztek ho zcela ovládla a on se s mečem rozmáchl, aby sekl Ráchel po krku-

KŘACH!

Štefan s ostatními nechápavě zírali na meč, který se jim roztříštil přímo před očima, jakmile se dotkl Ráchelinina krku.

Nicholas si všiml, že za nimi, Erik padl na kolena.

Ráchel měla na tváři vítězný výraz.

„Věděla jsem, že zakročíte, můj pane,“ řekla a vymanila se jejím věznitelům ze sevření a poklekla směrem k osobě, která za jejími nepřáteli seděl na černém jednorožci.

Všichni padli do kleku a Harrison seskočil z Diama, který byl oděn ve válečném brnění.

„Pouze Slunce může vydávat rozsudek pro zrádce,“ odpověděl jí a jí opadl její úsměv. Místo toho vypadala nechápavě, ale to posunula do postranní a pohlížela na svého pána jako na skutečného boha.

Harrison měl své bílé dlouhé vlasy na volno spuštěné a splývali podél jeho těla až pod pás. Oblečen byl do upnutých černých kalhot, který byly zastrčeny a připevněny pod koženými botami po kolena. Měl oblečen oblek, který byl od pasu, kde byl opasek, volnější, aby mu nezabraňoval pohybu a sahal mu až do poloviny stehen, s opaskem byl i jeho věrný Nebelvírův meč, černé rukavice a na rukou také zlaté brnění až po ramena, které již bylo pocákáno krví.

Po jeho boku měl Allaina a Arianu, také oblečeni do bojového oblečení. Allain byl mocný kouzelník, a přestože Ariana nebyla moc dobrá v magii, byla schopná v lukostřelbě. Oba sourozenci již měli v sobě magii Zlatého jablka a vypadali mladě, přestože Allainovi je již 124 a Arianě 109 let.

Až když si plně uvědomili, že jsou v přítomnosti císaře – poklonili se zcela z instinktu – si také uvědomili, že jsou obklopeni rytíři z Pontemu a hned za císařem a Hvězdami Alderianu stáli zbylí Králové s jejich armádami, kdyby byli potřeba, kdyby Harrison nezřídil pořádek.

Harrison se rozhlédl kolem sebe, než se jeho pohled zaměřil na čtyři Krále a jeho bývalého kapitána stráží, klečící před ním.

„Pohlédněte kolem sebe,“ začal, „rozpoutali jste válku, na kterou jste nebyli připraveni,“ po jeho slovech chtěl Štefan namítnout, že to byla Ráchel, kdo to všechno začala, ale pohled od Harrisona ho utichl. „Všechno kvůli hloupým sporům…“ zavrtěl hlavou.

Po jeho slovech Štefan sklonil hanbou hlavu. Byla pravda, že než všechno tohle započalo, provokoval Ráchel jak nejlépe uměl. A Nicholas se k němu přidával pro zábavu.

„Víte kolik nevinných obyvatel bylo zavražděno?“ na jeho otázku mu nikdo nedokázal dát odpověď. Celou tu dobu se snažili jen dokončit ten spor a nezajímali je ztráty, pokud to nebylo mezi jejich vojáky.

„113 milionů obyvatel,“ jeho slova měla na okolní vojáky a všechny přítomné zdrcující dopad. Někteří vojáci v šoku pustili své zbraně a jiní dokonce padli na kolena s představou, že jejich rodina může být mezi započítanými, „víte kolik z toho je dětí?“ Ariana po téhle otázce nedokázala udržet slzy. Viděla všechny ty těla, císařská rodina byla ta, co pořádala jejich pohřeb a všechno financovali a sám Harrison byl ten, kdo prováděl smuteční obřad. „33 milionů 102 tisíc a 37 dětí padlo při útoku na města a vesnice, nejvíc v napadnutých sirotčincích. 50 milionů 209 tisíc dospělých a 30 milionů a 24 vojáků.“

Někteří vojáci plakali a jiným s úctou a zoufalstvím sklonili hlavy.

„Vaše sobeckost a tvrdohlavost zavinila smrt a vyhnala nespočet lidí z jejích domovů, aby oni přežili. Nebudu říkat čísla obyvatel, kteří jsou v exilu v Pontemu a území ostatních králů, jen protože se tak báli vlastních králů, protože věděli, že jejich králové jsou natolik zaslepeni válkou, že neochrání svůj lid! A už vůbec nebudu říkat, kolik obyvatel přežilo, ale bylo za války mučeno, zotročeno a znásilněno,“ Harrisonova aura přímo házela zuřivost kolem sebe, „a ano. Mezi všemi třemi případy jsou i děti.“

Bylo možné slyšet některé vlkodlaky zavrčet vzteky, a zbytek reagoval stejně agresivně.

Většina obyvatel brala děti jako dar, ale to neznamenalo, že tak se chovají všichni. Děti, které chodily do školy byly každý rok kontrolováni a byly testováni, zda v rodinách neprobíhá týrání a podobné případy. Ale i to se s dá obejít… a pokud dítě nic neřekne. Nemůžou mu pomoci. Bylo zachráněno spousty životu, mezi nimiž bylo spousty obětí, které si prošli mučením, zotročením a znásilněním za války.

Znásilnění však byly v nejhorším stavu. Děti, a i většina dospělých byla v takovém traumatu, že výsledky testů a magických kouzel nemohli slovně potvrdit. Jediný důvod, proč je vojáci nezabili, byl, aby si s nimi mohli dále hrát.

Harrison vydechl. Oběti sice nedokázali své násilníky popsat, ale lékouzelníci byli schopni v paměti najít jejich obličeje a pokud se povedlo i jména. Všechny tyto informace má v rukou Dorian McGonnagal, kapitán rytířů, který má na starost armádu, která přišla s Harrisonem z Pontemu a kteří mají za úkol najít všechny osoby, které se dopustili oněch aktů a postavit je před soud.

„Za ony životy a oběti války, jako vůdcové stran, zaplatíte svými životy,“ pronesl Harrison a jeho hlas se roznesl přes celé město.

„COŽE?!“ zavřískala Ráchel. Stále si myslela, že Harrison přišel, aby jí zachránil a pomohl vyhubit Vlkodlaky. Jak jí muže popravit?!

Štefan, Xarrol, Nicholas a Erik s pochopením a vinou ve svých srdcích sklonili submisivně hlavy a odhalili tak rytířům, kteří stáli za jejich zády krky. Věděli, čím se provinili a věděli, že mezi obviněnými z oněch aktů bude i nespočet vojáků z jejich strany. Litovali svých činů a litovaly všech nevinných mrtvých a trpících obyvatel. Jen škoda, že si to neuvědomili, dřív aby to mohli zastavit.

„To nemůžete, vaše výsosti! Nikdy jsem se proti vám nepostavila! Nikdy jsem nekomentovala vaše chování k ostatním! Nikdy jsem se vám nezneprotivila! Nemůžete-“

Harrison však její tirádu neposlouchal a zcela nezúčastněně dal pokyn rytířům, kteří se rozmáchli a popravily čtyři krále a bývalého kapitána stráží na místě.

Mrzelo ho, že do války byl zapojen i Erik, ale Harrison ho varoval, když odcházel, že pokud se přidá do boje a válka dopadne špatně, nebude ušetřen z vůdců. A přesto vedl v absenci svého otce upíří stranu.

„Kapitáne.“

„Ano, můj pane?“ předstoupil Dorian před Harrisona.

„Očekávám všechny viníky nalezeny a popraveny.“

„Tady, vaše výsosti?“ ujistil se Dorian.

„Tady. Už tak je tu pohřebiště.“

„A co máme dělat s těmi, kteří nejsou identifikováni?“ zeptal se Dorian. McGonnagalovi jsou vlkodlačí rod a jeho rodina byla postižena válkou. Jeho čtvrtý a druhý starší bratr byl zabit, jeho matka byla znásilněna a zabita a jeho mladší bratr a jediná sestra v rodině byli znásilněni a mučení – teď odmítají mluvit a jíst. Otec truchlí nad ztrátou matky a synů a zuří kvůli tomu co se stalo jeho nejmladším dětem a tři zdraví bratři přísahali, že se pomstí a najdou ty, kteří napáchali takové zvěrstvo při válce a vyrvou jim páteře z těla. Jeho dva bratři se přidali k jeho jednotce a nyní jsou mezi rytíři, kteří jsou ve městě pod jeho velením a jen čekají, na povolení popravit všechny ty odporná monstra – ať už je to anděl, upír, démon anebo vlkodlak!

„Princ Allain sebou přinesl lektvar pravdy z Nekonečné věže, podrobte všechny vojáky otázkám: zda mučili, zotročili nebo znásilnili. Pokud ano, popravit, pokud ne, mohou jít domů.“

Nemělo cenu je popravit za to, že zabíjeli, to k válce patří, navíc nemůže je vinit za to, že zabíjeli, když plnili jen svůj rozkaz. Ale nikdo z nich neměl rozkázáno dělat něco víc, proto se to rozhodl potrestat. Nevinil ty, co jen zabíjeli, protože ti se snažili jen být věrní svému králi – nic si nenalhával, kdyby jeho mužům rozkázal, aby zabili nevinné taky by to bez zaváhání udělali, ale nikdo by se nesnížili na takovou úroveň jako tito vojáci, bylo to z nich vymlácené, díky jeho výcviku. Osobně se podílel na trénování jeho vojáků a rytířů, aby se ujistil, že mají určité morální hranice.

„Budou si myslet, že jsi zlý, otče,“ usmál se smutně Allain. Věřil, že spoustu vojáků, kteří se dopustili tří tabu jsou spíše šlechtici. Prostý lid by jen málokdy napadlo něco takového – ti většinou chtějí klidný život a do války šli jen proto aby bránili svůj lid.

Harrison se na Allaina usmál a poplácal ho po rameni, „ještě nepoznali mou zlou stránku,“ s tím nasedl na Diama a rozjel se k vojenskému stanu, který byl rozložen na mýtině, kde se již léčili zranění, kteří prošli výslechem anebo ti, co byli v kritickém stavu, aby nezemřeli dřív, než se zjistí pravda – těm, kteří se dopustili tří tabu nebude dán hrob a jejich těla budou věnována jako krmení divokým magickým masožravým zvířatům (většinou drakům).