Alderian

První hvězda Impéria, princ Allain, měl obrovské nadání na magii – Harrison to věděl od jeho narození, kdy mu pomáhala stabilizovat jeho magické jádro. A přesto mu jeho nadání pro magii nenahrazovalo jeho slabé tělo. Malý princ se snadno unavil – dokonce i na děti jeho věku – a když se již několikrát pokoušel hrát si s dřevěným mečem, aby napodobil Harrisona při tréninku, velmi rychle se zranil anebo unavil do padnutí. Nebyla lež, když se o něm začalo říkat, že princ je na sport a jakoukoli fyzickou aktivitu zcela levý.

Harrison si z toho nic nedělal, věděl, že každý má nějaké silné a slabé stránky a pochopil, že jeho syn má slabinu ve fyzické aktivitě. Harrison věděl, že on sám, byl schopen překonat své slabiny, protože porušoval zákony magie a rozhodl se, že to svému synovi nikdy neporadí – nikde o jeho incidentu nikam ani nenapsal zápis.

I přesto Allain rád trávil čas se svým otcem, a právě teď ho trávil tak, že Harrison svou magií tvořil bubliny, zatímco je malý princ naháněl a snažil se prasknout.

„Můj pane,“ nechal se slyšet Jun. Litoval, že musí Harrisona vyrušit z trávení společného času s princem – císař měl omezený čas, na trávení s princem kvůli svým povinnostem. „Šlechtici jsou již ve Velkém sále a žádají si vaši přítomnost.“

Harrison si povzdychl a postavil se ze země, na které do té doby seděl. Se smutkem sledoval, jak se Allain zastavil a přicupital k otci.

„Tatínek jde pjacovat?“ zajímal se chlapec. Byly mu čtyři roky, takže jeho výslovnost stále nebyla perfektní, a přitom si byl jist, co říká a lidem rozuměl zcela v pořádku – děti s velkým magickým potenciálem mají tendenci být vyvinutější.

Při pohledu na prince se musel usmát. Allain byl po něm v magii, ale jinak vypadal spíše jako Sarah. Kromě očí měl všechen vzhled po Sarah, uvědomil si. Princ zvedl ručičky v tichém gestu, aby ho jeho otec zvedl, což Harrison udělal a vlepil mu pusu na tvář, jakmile ho dal do pozice, co dosáhl.

„Hodně štěstí v páci,“ usmál se na Harrisona a ten kývl na souhlas.

„S tvým požehnáním jistě bude,“ usmál se na něj, načež ho postavil na zem a s polibkem na chlapcovu hlavičku se otočil a rozešel do Zlatého paláce.

Erik, který měl prince dovést do Smaragdového paláce se na chlapce podíval. Na jeho věk, byl chytrý a věděl, že jeho otec má spoustu povinností, proto přestože byl zklamaný, že na něj neměl tolik času, nikdy to císaři nestěžoval. Naštěstí měl lady Dianu.

Bylo to překvapením, když se lady Diana jala situace a začala se o prince starat. Všichni věděli, že to dělá jen a proto, aby si získala císařovu přízeň. Obzvlášť poté, co císař vytvořil speciální rituál pro konkubíny. Byl to rituál, který jim zajišťoval doživotní pozici konkubíny v harému, takzvaná „Žena* císaře“. Zatím jen císařova oblíbenkyně, lady Serafína, byla schopná dostat prsten s měsíčním kamenem, který byl původně kamenem pro císařovnu. Samozřejmě, Alderian císařovnu neměl a nikdo nepočítal, že nějaká bude, proto prsteny s měsíčním kamenem jsou pro oblíbenkyně císaře. Žena císaře měla větší moc než Drahokam císaře – konkubína, která porodila císařského dědice.

„Půjdeme, můj princi?“ zeptal se Erik a usmál se, když mu princ věnoval jeho oslnivý úsměv a nechal se vést do Smaragdového paláce. Princ jako vyššího postavení šel před Erikem, ale často se otáčel po Erikovi, jestli jde správnou cestou. Přestože byl princ na svůj věk chytrý, měl orientační smysl hrozný. Navíc, když se princ ztratí je nemožné ho najít a jediný kdo ho umí objevit, je císař anebo Bakari. Bohužel se princ císařova mazlíčka bojí, takže ho služební nikdy na vyhledání prince nepoužívají.

Jeho světle hnědé vlasy, se mu vlnily kolem obličeje, zatímco se nechal následovat kapitánem stráží, jako kuře kvočnu, v tomhle případě jako panter kořist. Bylo k neuvěření, že malý princ, který v magii byl tolik podobný císaři, neměl s jeho otcem nic společného kromě barvy očí. A i tak přestože princovi oči byly smaragdové barvy, měli lehce jiný odstín a neměli v duhovce zlatý prsten. Princ nejvíce připomínal císaře magií – to byl fakt.

Princ si byl vědom, proč ho Erik musí po paláci doprovázet. Věděl, že ani ve Smaragdovém paláci není zcela bezpečno. Přestože celý Palác byl pokryt ochrannou bariérou a dostat se do Paláce mohli jen tací, kteří měli buďto pozvání, byli zaměstnáni v Paláci anebo byli hlavami rodin. Ani to však nezaručovalo stoprocentní bezpečnost. Přestože služební v Paláci jsou většinou Ferumové, kteří jsou zcela loajální císaři, našlo se již pár případů, kdy se obrátili proti jejich pánovi a nezastavila je ani neporušitelná smlouva, kterou podepisuje každý zaměstnanec. Konkubíny byly dalším nebezpečím. Lady Diana byla velmi ochranitelská vůči princi, ale to pouze kvůli pozornosti od císaře, takže přestože ona sama by princi neublížila, nikdo neví, co by se stalo, kdyby se její loajalita přesunula na někoho jiného. Jediným stálým bodem v harému byla konkubína Serafína, která jako císařova oblíbenkyně a s novou pozicí a prstenem s měsíčním kamenem měla pevnou pozici o kterou jí nikdo nemůže připravit. Proto každý věděl, že lady Serafína byla nejjasnější volbou jako náhradní matka pro prince. Bylo by se tak stalo, kdyby Diana nebyla tolik pohotová a přijala pozici s vervou jako nikdo jiný.

Bylo spoustu žen v harému, které prince viděli jako překážku mezi nimi a císařem a poté byly takové, které znali Dianu a byly s ní v dobré vztahu a proti princi nic neměli.

Společně došli ke Smaragdovému paláci, kde prince přejala jeho chůva a osobní služebné a s úklonou od Erika se vytratili do paláce.

„Mama, jsem doma,“ zazněl princův hlas, když vstoupil do komnaty, která byla napojena na komnatu lady Diany. Chůva se zastavila těsně u dveří spolu se služebnými, zatímco princ přistoupil ke křeslu, na kterém liščí ferum seděl. Od jejího přijetí skrývala své uši a ocas, protože věřila, že císař má radši mágy. To se však změnilo, když dal Serafíně prsten. Serafína byla mocný démon, která však neměla potřebu stát se králem a radši se přidala do harému. Byla hrdá na svůj vzhled a nikdy své rohy, které jí vykukovaly z hlavy neskrývala a jen díky tomu se Diana rozhodla udělat to samé – doufala, že pokud bude více sebevědomá, za svůj původ, císař jí přijme. Věřila, že to funguje, protože poté byla císařem pozvána do kovárny Národa, kde si mohla poručit jakýkoli šperk. Nemohla tušit, že dar dostala za její snahu ujmout se role princovi matky.

„Jak bylo s jeho výsostí?“ zajímala se. Bylo to tak vždycky, nikdy se nezeptala na to, jak mu bylo, zda si to užil – vždy se zajímala jen a jen o jeho výsost. Snažila se to nedávat najevo, ale nesnášela prince, protože byl synem jiné ženy. Nesnášela ho, protože byl víc podobný Sarah než jeho výsosti. Věřila, že kdyby byl princ více jako císař, neměla by proti němu nic.

„Byla to zábava, tatínek vytvožil bubinky a já si s nima hál,“ pověděl svou nedokonalou řečí s úsměvem. Diana nad jeho výslovností cvakla jazykem o zuby, čímž vytvořila zvuk, který dělala při nelibosti – nikdo nikdy neřekl, že to začala dělat, poté co ten zvuk slyšela u císaře.

„Je nepřijatelné, abyste takhle oslovoval jeho výsost, princi,“ zazněl její melodický hlas, „nemluvě o vaší výslovnosti. Jsou vám již čtyři roky, měl byste být v mluvení již na lepší úrovni,“ řekla jedovatě se zcela nezaujatým výrazem.

Po jejích slovech se princ přikrčil. Když mu byl rok, byl tolik okouzlen Dianinou krásou, a tak nějak si vsugeroval, že je jeho maminka, obzvlášť když se tak poté začala chovat. Ale čím starší byl, tím méně ho zvládala tolerovat. Od té doby kolovaly zvěsti, že Diana nějak očarovala malého prince, protože ač se k němu chovala jakkoli hůř, stále za ní nakonec přiběhl.

„Omlouvám se mamink-“

„Říkala jsem, abys mi tak neříkal!“ vykřikla až sebou Allain škubl. Diana na něj nikdy nevztáhla ruku, věděla, že kdyby po sobě zanechala jakoukoli stopu, byla by si toho konkubína Serafína všimla a následně by byla potrestána císařem. Vztáhnout ruku na potomka císaře je souzeno jediným trestem – veřejnou popravou. A přesto mu ubližovala svými slovy… „Ostudo,“ zasyčela, než se zvedla a odešla ze své komnaty, aby se nechala uklidnit výhledem na okouzlený skleník v zahradě Smaragdového paláce.

„Vaše výsosti, princ by měl být lépe veden!“ trval si na svém arcivévoda Helion. Jeho otec byl Helion, démon a jediný arcivévoda Alderianu a on sám zdědil po otci naprostou věrnost k Alderianu a Slunci Impéria. Proto všechny šokoval, když prohlásil, že princ není vhodným dědicem.

Harrison sedící na svém trůnu si povzdychl. Tohle byla jedna z několika věcí, které se obával, když bude mít děti. Harrison byl podle poddaných perfektním vládcem – v magii ho nikdo nemohl překonat, se zbraněmi byl téměř nepřemožitelný, vládu a ochranu Impéria zvládal skvěle a jeho vzhled obyvatelé považovali za hranici možné krásy jak pro muže, tak pro ženy… bohužel to stejné očekávali od jeho dědiců.

Císař na svého syna netlačil. O magii zatím slýchával v knížkách a pohádkách a občas mu Harry předvedl nějaké nevinné kouzlo a sotva zvedne dřevěný meč!

Jako od Harrisonova prvorozeného od něj však očekávali nemožné… musel přiznat, že již teď mu je jeho syna líto, ale jediné, co může dělat, je dávat mu najevo, že ať už bude dobrý v čemkoli, vždy ho bude milovat – protože od toho otcové jsou. Aby milovali a starali se o své děti… alespoň to si Harrison myslel.

Šlechtici byli nespokojeni s dosavadním vývojem a výukou prince, chtěli, aby se již začal učit s magií a zbraněmi, aby ho učitelé začali seznamovat s politikou a společností. Ale oni zapomínali… ten princ, od kterého chtějí tak mnoho, je teprve čtyři roky starý! Žádné dítě se neučí magii, dřív než od jedenácti let, protože do té doby se jejich magické jádro formuje do tvaru, ve kterém bude růst až do jejich plnoletosti. Samozřejmě… nikdo nemohl tušit, že princ má zformované jádro již od narození a již teď mu roste… Nicméně!

„Nevěřím tomu, že výuka započnuta tak brzy je pro dítě zdravá,“ přiznal znaveným hlasem Harrison. Dohadovali se o stejné věci již přes šest hodin!

„Ale princ by měl být již od malička veden k dok-“ arcivévoda byl přerušen.

„A nemusím snad připomínat, že to já rozhoduju, jak můj syn bude vychován,“ zavrčel Harrison nebezpečně a Bakari, který seděl stočen kolem trůnu zvedl zvědavě hlavu, nad tónem jeho pána. Šlechtici vystrašeně poskočili krok zpět, když šelma u nohou jejich císaře zvedla hlavu. Již nejednou Bakari roztrhal šlechtice na Harrisonův příkaz zde ve Velkém sále…

„Ale lady Diana, je jeho matkou!“ dostal se hrabě Croix ke slovu.

„Jako taková by měla mýt právo na vměšování se do výchovy mladého prince!“ podpořil jeho slova další šlechtic. Několik dalších lidí souhlasně kývlo hlavami.

Další šlechtic souhlasil s návrhem, „Vaše výsost má dost starostí s Alderianem, výchovu prince má mít na starosti jeho matka.“

„Pokud si vzpomínám,“ řekl Harrison, „konkubína Diana zatím neprojevilo zájem o výchovu prince,“ naklonil zvědavě hlavu na stranu, „navíc, Diana není princovou pravá matka, pokud vám musím připomenout,“ usmál se. „Nemluvě o tom, že princ Allain je ve Smaragdovém paláci jen protože jsem neuznal za vhodné, aby bylo malé dítě odděleno od matky, ale podle služebných v paláci se Diana jen minimálně zajímá o dobro prince,“ podepřel si s úsměškem hlavu rukou.

„VAŠE VÝSOSTI!“ dveře do Velkého sálu se rozrazily a do dovnitř vběhl Erik, „ve Smaragdovém paláci vypukl požár!“

„Kde je princ?!“ Harrison však byl již na cestě z Velkého sálu.

„Princ je stále v paláci. Muži, kteří se pokusili dostat dovnitř, byli spáleni na uhel – jsem si jist, že jde o magický oheň,“ vysvětloval za běhu, zatímco společně mířili ke Smaragdovému paláci.

Když dorazili k paláci, většina služebných a konkubín stála před palácem a spousta z nich měli v očích slzy. Jedna z žen klečela před palácem a jen díky ostatním se nevrhla do ohně.

Několik služebných a stráží zahlédlo přibližujícího se Harryho.

„Můj pane!“ vrhla se mu k nohou Marie, chůva prince, „prosím, zachraňte našeho prince!“ z očí jí zoufale tekly slzy, již dávno se pokusila do ohně vrhnout sama, kdyby jí stráže nezastavili.

„Můj pane,“ zašeptala Diana, která mířila k Harrisonovi, hned jakmile si ho všimla, Harrison kolem ní prošel, aniž by si jí všiml a vrhl se mezi plameny do spolu s Bakarim, který spaloval Smaragdový palác.

„VAŠE VÝSOSTI!“ křik všech šokovaných se donesl až do Zlatého paláce. Spousta služebných dostala novou sílu a házela na oheň vodní kouzla, nebo nosili vodu… ale ať se snažili, jak chtěli, oheň neustupoval.

Uběhlo zhruba patnáct minut, od doby, co se Harrison vrhl do ohně, když plameny náhle vystřelily vzhůru k nebesům, kde zformovaly tvar velkého jelena, než zcela uhasly.

Když byly plameny pryč, byly vidět žalostné trosky paláce, které se začaly rozpadat na popel, jen co se jich někdo dotkl. Trosky odhalily Harrisona, kterého dříve bílý župan byl nyní nasáklý krví, na některých místech popálený a jinde špinaví od popela a kouře. Po jeho boku kráčel Bakari, který byl také načernalý a jeho srst byla nasáklá krví a Harrison měl v náručí přitisklého Allaina, který se ke svému otci tiskl jako by to mělo být naposledy v jeho životě.

„Vaše výsosti, jste od krve!“ vykřikla zděšeně Diana a se starostí hledala na jejím milovaném nějaké zranění.

„Můj syn byl málem upálen za živa!“ zvýšil hlas Harrison. Diana se zarazila. Ještě nikdy na ní nekřičel – jistě, již ho zažila rozladěného, ale nikdy jeho vztek či zlost nemířil na ni. Koneckonců byla dcerou jeho nejvěrnější služebné. Poprvé zažila skutečný pocit strachu a vyvolal ho císař.

„Kapitáne!“ zvolal Harrison, který prošel kolem Diany, jako by tam ani nebyla a stoupl si před Erika.

„Ano, můj pane!“ napřímil se a položil svou pravou ruku na srdce, kde měl na jeho uniformě znak slunce.

„Když jsem prince našel byl sám a svázaný, služebné se tedy pokusily prince zabít anebo ho vědomě zanedbaly a utekly,“ jeho hlas byl ledový a všichni přítomní sebou trhli, „v každém případě, chci jejich hlavy vyvěšené před vstupem do Paláce.“

Erik kývl na souhlas a vydal se konat císařův rozkaz.

„Můj pane, co bude s princem?“ zeptala se Marie, která se slzami v očích (teď již brečela úlevou, že je princ naživu) stála vedle Juna.

Harrison se zadíval na svého syna, který se křečovitě držel jeho oblečení a stále brečel šokem. Stiskl chlapce v náručí a podíval se na své služebné.

„Princ bude až do odvolání pod mým dohledem ve Zlatém paláci,“ s tím se rozešel zpět do Zlatého paláce.

Když se Harrison vrhl do ohně, použil zložár**, který kolem sebe začal požírat magický oheň a vytvořil tak bezpečnou cestu, aby mohl projít k princově pokoji.

„Pomoc!“ křik malého prince se ozýval z druhé strany paláce, kam Harry okamžitě zamířil.

Mezitím, co Allain křičel o pomoc, seděl na zemi svázaný a kolem něj stálo čtrnáct osob – podle postavy muži – v černém oblečení a látkou, která jim zakrývala obličej a vyzbrojeni meči.

Nejbližší muž k Allainovi se napřáhl s jeho katanou, když ho k zemi poslalo těžké tělo ligra, který se do místnosti přihnal a hned začal trhat nepřátele na kusy.

„Císařova bestie!“ vykřikl zděšeně jeden z mužů a než se stihl dát na útěk, byl mu do srdce zabodnut stříbrný meč s rubínem na jílci, který v ohni házel odlesky a některé muže na krátko oslepil.

Než se ostatní stihli vzpamatovat z náhlého objevení samotného císaře, dva další muži padli k zemi s pobodnutým srdcem a třetí následoval s rozříznutým hrdlem. Harrisonovo oblečení se v nebezpečném tanci začala zbarvovat do ruda a sem tam mu krev cákla na tvář či do vlasů.

„Tati!“ zakvílel zděšeně princ, když viděl, jak se na jeho otce vrhá další muž.

Muž nejblíže k princi se vzpamatoval z šoku a vytáhl meč z jeho pochvy.

„Hvězda nesmí přežít!“ jeho výkřik upoutal Bakariho, který se zabýval dalším mužem a skočil nad prince, zrovna ve chvíli, kdy muž sekl. Bakari, dospělí a zcela vyvinutý ligr, byl velký pod Harryho ramena a snadno Allaina skryl pod sebou. Mužova katana se zaryla do tuhého masa zvířete a než si uvědomil, co se stalo, ostré drápy na Bakariho tlapě mu udělali díro do hrudi.

„Baki!“ vykřikl Allain, který si všiml, že Bakari krvácí a objal ho kolem jeho velké chlupaté tlapy, kterou zvládl celou obejmout a do jeho srsti nechal stékat slzy, které mu ze strachu tekly.

Po celé místnosti kroužil Harrisonem vyvolaný zložár a udržoval tak místnost v bezpečí před původním ohněm.

„Allaine!“ jakmile se Harrison zbavil posledního muže, došel k jeho synovi a Bakarimu a chtěl chlapce vzít do náruče, ale zasekl se, když si všiml, že je celý od krve.

V tu chvíli zapomněl, že může použít kouzlo, aby se očistil od krve a rozhodl se, že nechá Bakariho odnést Allaina do paláce, když se mu princ vrhl do náruče a objal ho kolem krku.

„Tati! Baki kvácí,“ jeho slzy trhali Harrymu srdce, „posím, pomoz Bakimu.“

„Samozřejmě,“ Usmál se a stiskl chlapce v náručí. Vzal Allaina a postavil se, když ho do ruky, ve které držel meč Godrika Nebelvíra, začal Bakari šťouchat čumákem. „Hm?“ otočil se na zvíře vedle něho. Něco držel v tlamě.

Harrison upustil meč, který se před dopadem rozpadl na stříbrný prach a vrátil se zpět do trezoru odkud byl přivolán.

Nastavil ruku a Bakari do ní položil jeho úlovek.

Harry v ruce ucítil studený dotek drahokamu, který byl velký akorát do jeho ruky a byl zasazen do překrásného náhrdelníku.

Poznával ten náhrdelník. Rozhlédl se kolem sebe a poznal i pokoj, ve kterém byli. Drahokam nebyl normální, byl to kouzelný krystal, do kterého se dalo uschovat jedno kouzlo.

A v tuhle chvíli v krystale pulzovala jediné kouzlo.

Ohnivé.

Harrison náhrdelník pevně sevřel a nechal kolem sebe kolovat zložár, který se rozšířil s jeho vztekem, zatímco se kolem nich rozpadal na popel celý palác

Když se Harrison vracel do Zlatého paláce, nemohl věřit vlastním myšlenkám…

„Jste si jisti?“ zeptal se Harrison již po několikáté za dnešní noc. Seděl na svém trůnu, zatímco pod schody stála žena s hnědorudými vlasy, stáhnuté do pevného drdolu a na sobě měla modré šaty s ozdobným vyšíváním a kolem jejího pasu byla obmotaná látka, která na sobě neměla nic – byla jen čistě bílá.

Žena před Harrym byla současná hlava Nekonečné věže, Merope Grimmová.

„Jsme, vaše výsosti,“ kývla hlavou a její tvář zůstávala ledově vážná, přesto se v jejích očí zableskly emoce. „Není pochyb, že oheň, který zažehl ve Smaragdovém paláci, byl oheň, na který dokáže používat jen a pouze někdo s požehnáním od ohnivé víly. Bohužel není možné vypátrat, kdo přesně,“ zarazila se, „ale mezi konkubínami jsou jen dvě osoby s požehnáním ohnivé víly,“ řekla váhavě.

Harrison přikývl. Povzdychl si a odmávl jí, „můžete jít.“

Merope se uklonila a před odchodem pronesla: „Ať žije Slunce Impéria a ať magie stojí při první Hvězdě.“

Sálem se rozneslo ticho, které přerušovaly jen kroky Mágy.

„Můj pane, pokud mohu něco říct,“ začala Derian, hned jakmile se po Merope zavřely dveře. „Z toho ohně jsem cítila Dianu,“ zašeptala a se slzami v očích padla na kolena před trůn a dotkla se čelem podlahy. „Prosím, potrestejte mě za neschopnost vychovat mou dceru lépe,“ její slzy dopadali na podlahu a tvořili tak jediný zvuk v sále.

Derian se cítila příšerně. Věděla, že Diana není vhodná pro pozici konkubíny, ale nikdy jí ani nenapadlo, že se pokusí zabít císařovu přímou krev, jeho dědice! Kterého navíc přijala jako syna…

Harrison se odvrátil od Derian a pohlédl na dvousměrné zrcadlo, které levitovalo u jeho trůnu a které ukazovalo malého prince zachumlaného v císařově posteli v Mračném křídle, kolem kterého byl obtočen Bakari, pro pocit ochrany.

„Podle výpovědi služebných, byla Diana v době vypuknutí požáru na zahradě, spolu s dalšími konkubínami, které tam pořádali čajový dýchánek a princ jen chvíli předtím byl doveden Marií do jeho komnaty, kde začal číst knihu,“ Snažil se myslet racionálně, když Derian nemohla a pomohl jeho sestře se postavit.

„Diana v komnatě měla magický krystal, ten, který jsem jí daroval, když přijala prince jako syna,“ řekl Harrison a ukázal v ruce náhrdelník s tím krystalem.

„Takže to byla Diana,“ zašeptala zdrceně Derian.

Přesto něco nesedělo. Krystal se nedal aktivovat na dálku a okamžitě jakmile do něj bylo uloženo mocnější kouzlo – což to, které spálilo Smaragdový palác rozhodně bylo – byl roztříštěn a kouzlo uniklo z drahokamu a krystal se poté rozpadne – což se nestalo, takže kouzlo bylo silně, ale ne dostatečně, aby byl krystal zničen, pomyslel si, když si prohlížel náhrdelník s drahokamem. Takže to musel být někdo jiný, kdo vložil kouzlo do krystalu… co však dávalo záruku, že to nebyl někdo, koho Diana najala, aby udělal špinavou práci? Koneckonců našel s princem několik mužů. Kým však byli najati?

„Jak je tedy možné, že byl princ v komnatě Diany?“ vložil se do rozhovoru Erik.

„Princ se mi svěřil, že než vypukl požár, snažil se najít lady Dianu a omluvit se, za jeho – podle jeho slov – nevhodné chování,“ ozvala se Marie, která přišla až v polovině schůze, neboť uspávala prince. Harrison si povzdychl. Ať se Diana chovala k Allainovi jakkoli, princ jí zbožňoval, že když se bude chovat mile, že ho bude mít ráda. Nechápal, proč byl tak citově poután k Dianě. Byl by radši kdyby si našel jinou konkubínu. Jakoukoli! „Když přišel do komnaty lady Diany, byli tam ti muži a dohadovali se o náhrdelníku lady Diany, když si ho všimli. Poté ho svázali a rozhodovali se, jestli ho zabít osobně nebo ho nechat uhořet, když přišla jeho výsost,“ dopověděla všechno, co věděla. Milovala prince jako vlastního. Sama měla syna, ale ten byl již větší a všude následoval jejího manžela, zatímco ona byla přijata do paláce, aby se dostali z finanční tísně.

Harrison si znovu povzdychl. Snažil se ignorovat její dosavadní chování vůči jeho syna – věděl o všem, co se stalo ve Smaragdovém paláci a nepotřeboval, aby mu to někdo říkal. A jediný důvod, proč její chování promíjel, bylo to, že do harému vstoupila velmi mladá – téměř ještě dítě a ten rok plnoletá – a přestože s tím její rodiče nesouhlasili stála si za svým a vstoupila mezi konkubíny i bez podpory jejích rodičů a dostala se mezi nejváženější a nejděsivější konkubíny – podle toho, kdo jste byl. Navíc ji měl Allain velmi rád.

Nebyly přímé důkazy, které poukazovaly přímo na ni, ale ona byla jediná podezřelá a jedna ze dvou schopných ovládat ohnivou magii v harému – ta druhá byla Serafína, která je schopná v elementární magii, oheň nevyjímaje.

Ticho postihlo velký sál a kromě Deriany, nebylo slyšet ani nadechnutí.

„Jaký trest čeká lady Dianu?“ zeptal se Jun, který přešel z role milujícího bratra a strýce zpět do pracovní a věrné svému pánovi – přestože ty dvě role bylo v tu chvíli obtížné rozdělit.

„Má paní!“ na dveře prozatímního pokoje Diany, ve Zlatém paláci, bušila služebná, která byla jedna z mála věrných, které od sebe Diana neodehnala.

„Co se děje?“ zeptala se Diana. Služebná vstoupila do pokoje její paní a okamžitě klesla na kolena.

„Jeho výsost rozhodl o vašem trestu,“ vysoukala ze sebe. Hned na to se jen tak tak vyhnula letící váze.

„TRESTU?!“ vykřikla Diana, „a za co?! Za to, že ten spratek zůstal v paláci, když se měl starat o svůj bezcenný život?!!“

„Má paní, kdyby vás takhle slyšel mluvit kdokoli z císařových lidí, mohla byste dostat horší trest než to, co nás čeká,“ snažila se svou paní zklidnit. Diana rozzuřeně popadla další ozdobnou vázu, než se zarazila a se vztekem třískla s vázou o stolek.

„Jaký trest pro mě jeho výsost vybral?“ zeptala se se zadržovaným vztekem. Diana možná nebyla dobrá v boji, ale byla citlivá na magii a věděla, když byl někdo s magií v její blízkosti a v tuhle chvíli cítila několik osob za dveřmi do jejího pokoje. Služebná podala své paní srolovaný pergamen, který byl zapečetěn zlatou pečetí ve tvaru slunce, které dokazovala, že rozhodnutí je přímo od císaře.

Diana pečeť rozlomila a dala se do čtení.

Lady Dianě je dnešním dnem odebrán titul „lady“ a stává se z ní konkubína bez šlechtického titulu. Neprodleně se přesune do Onyxového sídla a její pohyb po pozemku Paláce bude omezen, kromě pozemku patřící pod Onyxové sídlo. Bez vybrané stráže.

Prohřeškem je selhání v opatrování a ochrany a ohrožení života první Hvězdy Alderianu, prince Allaina Amaliela Harrisona.

Tak rozhodl Harrison James Akar Arian Alderian

Onyxové sídlo…

Diana nikdy nezanedbala své hodiny a studovala proto, aby se stala dobrou konkubínou a jako taková se zajímala o drahokamy – protože to byly drahokamy, podle kterých byly pojmenovány konkubíny, které získaly porodily císařova potomka a jen do nedávna to byla nejvyšší titul, který mohla konkubína dosáhnout.

Takže věděla, co znamenalo jméno sídla, ve kterém měla bydlet. Protože věděla, co znamená její osud v Onyxovém sídle. A proto se jí do očí nahrnuly slzy, když pochopila.

Onyx měl nejnebezpečnější význam z drahokamů a nikdo zatím od císaře nedostal dar s tímto drahokamem. Onyx znamená stabilitu, dojem respektu, ale především nedostupnost a smrt.

Jinými slovy jí Harrison nenásilně naznačil, že překročila hranice, kdy se její chování již nebude tolerovat a pokud udělá další prohřešek, čeká jí jediný osud.

„Proč?“ zašeptala, „co jsem provedla?“ nechápala potichu, zatímco se složila na zem s brekem, na hrudi tisknoucí pergamen od císaře. Měla pocit jako by jí někdo vytrhl srdce. Čím se provinila, že jí císař odsunul?

Druhého dne se Diana v doprovodu její věrné služebné a stráží jí přiřazené, v tichosti přesunula do Onyxového sídla, kde mohla jen doufat, že se císaři neznepříjemní ještě víc.

Bylo již několik měsíců od odchodu Diany do Onyxového sídla. Po požáru bylo nutno opravit Smaragdový palác a všechny konkubíny byly ubytovány ve Zlatém paláci, takže šlechtici měli šanci setkat se s konkubínami a zjistit nejčerstvější drby o jejich vládci.

Malí princ nebyl schopen pohybovat se bez jeho otce a jakmile se ocitl bez něj, začal vyšilovat, jak jen čtyřleté dítě může.

Proto všechen čas trávili spolu a Allain byl s Harrym celý den. Pro Harrisona se to stala uklidňující rutina a jeho nálada se byla výrazně nadšenější – nikdo si nedovolil mít jakékoli námitky na princovu výchovu, když viděli, v jakém stavu je, že se bojí oddělit od Harrisona a oni pochopili, že je stále malé dítě. To však neznamenalo, že se zcela vzdali – jen posunuli jejich námitky na čas, kdy to bude moudřejší.

Harrison čekal, že se Serafína ujme role nové matky pro prince, ale ta jen zakroutila hlavou: „Je to nepřirozené. Ani neví, že Diana nebyla jeho pravá matka a jediné co ví, je že o ní přišel. Jak bych mohla jeho matku nahradit?“ proto princ zůstal bez matky, přestože se po Dianě čas od času vyptával.

Stejně jako jiný den, i ten dnešní Allain trávil s Harrison a zrovna v tu chvíli seděl na trávě hned vedle tréninkové arény, kde zrovna probíhal trénink Imperiálních stráží a rytířů, kterého se účastnil i Harrison. Malý chlapec s úžasem sledoval, jak jeho otec uhýbá útokům a sám zaráží ránu za ránou, která každého muže poslala několik metrů do vzduchu a dost daleko od císaře. Allain věděl, že Harrison umí bojovat – viděl ho porazit ty zlé muže v ohni! – ale nikdy ho nenapadlo, že je tak dobrý!

Stráže bojovali se skutečnými meči a při každém tréninku byli přítomní lékouzelníci***, kteří zraněné hned po tréninku vyléčili. Díky tomu se stráže a rytíři nemuseli soustředit na ovládání své síly a magie a mohli bojovat naplno.

Harrison porazil posledního stojícího muže a rozešel se k Allainovi. Hned poté, co si mužů přestal všímat se ke každému rozeběhli lékouzelníci, kteří je vyléčili z lehkých zranění a pohmoždin a dali jim životabudiče.

Jun, který stál vedle Allaina podal Harrisonovi čistý ručník, kterým ze sebe utřel pot a rozepl si propocenou košili, než si ručník dal kolem krku.

Allain se na svého otce usmál. Jeho otec vždycky vypadal pohledně, ale dneska vypadal – zamyslel se nad slovem, jak by ho popsaly konkubíny – velmi sexy. Jeho bílá košile byla prosáklá skrz na skrz potem čímž odhalovala jeho svaly a kvůli pohybu si nasadil úzké černé kalhoty, které ukazovali jeho štíhlost. Ušklíbl se – jeho otec byl nejpopulárnější muž v Alderianu… to malý princ věděl, neboť služebné a konkubíny rády mluvili o jeho otci, a přestože se to snažili tajit před princem, princ byl snadno přehlédnutelný, když si přál.

„Tatínek je úžasný!“ vypískl až okolní rytíři a stráže lehce poskočili.

„Skutečně?“ usmál se Harry. Nikdy o sobě tak nepřemýšlel – byl to pro něj jen trénink (a pro ostatní utrpení). Allain urputně zakýval hlavou, až se jeho vlnité vlásky zavlály kolem hlavy. Harrison se zasmál, „když to můj syn říká, pak to musí být pravda,“ vzal prince do náruče a rozešel se z tréninkové arény směrem ke Zlatému paláci, aby si oba mohli dopřát odpolední odpočinek, když se mu princ v náručí začal vrtět, „co se děje?“ zajímal se.

„Mohl bych jít do ministerského křídla?“ od toho incidentu se princovi zlepšila výslovnost a jen málo kdy udělal chybu v mluvení. Princ věděl, co o něm říkali šlechtici, byl snadno přehlednutelný, když chtěl.

„Chceš jít za Jasperem?“ zeptal se překvapeně Harrison, Allain však zavrtěl záporně hlavou, „Nicholasem?“ opět mu bylo odpovědí zavrtění hlavou.

„Je tam Morwen s Nerdanel,“ zašeptal Allain. Císař se na chlapce opět podíval a ten pod jeho pohledem zrudnul. „Vždycky vypráví krásné příběhy,“ vyšpulil pusu, „mám Morwen a Nerdanel rád, obzvlášť Morwen, vždy se ke mně chová strašně mile,“ Harrison se nad jeho slovy usmál, „přál bych si, aby maminka byla jako Morwen,“ úsměv Harrisonovi zmizel a on se zmohl jen na povzdychnutí – Diana svým chování vůči princi udělala víc škody, než čekal.

„Tak jdi,“ postavil ho na zem a popohnal ho cestou. Jen s malým úsměvem sledoval, jak se za utíkajícím princem rozeběhli stráže, kteří ho mají na starost, aby se jim neztratil z dohledu.

Harrison otevřel oči, jen aby hleděl do příjemných zelených očí, které připomínali jarní trávu, černovlasé elfky, která se nad ním skláněla. Elfka zrudnula ve tváři, když si uvědomila, že je císař vzhůru a rychle od něj odskočila, jako by se popálila.

Harrison měl po dlouhé době chvilku pro sebe, kdy nemusel řešit spory mezi šlechtici anebo dohlížet na Allaina, tak si zašel do zahrady, kde se usadil pod jeho oblíbenou vrbu.

Jak se však zdá, usnul.

„Omlouvám se, že jsem vás vzbudila, ale princ usnul v ministerském křídle a my ho nechtěli přesouvat – báli jsme se, že ho vzbudíme,“ vysvětlila s růžovými tvářemi.

Harrison s přikývnutím vstal, „odnesu ho,“ nad jeho slovy Morwen přikývla na souhlas a společně vyrazili do ministerského křídla.

„Měl byste více odpočívat, vaše výsosti,“ promluvila Morwen do ticha, když pro ni to ticho začalo být k nevydržení. Harrison se na eflku kráčející vedle něj podíval. „Spánek je důležitý pro všechny, dokonce i pro vládce,“ upozornila.

Harrison si všiml, že elfka v jeho přítomnosti je nesvá, „skutečně?“ zajímal se, „poslední dobou mám špatný spánek,“ přiznal, aby vedl konverzaci, aby elfku více neznepokojil. „Dřív mi na špatný spánek pomáhaly noci s-“ zarazil se. Pravdou je, že od toho incidentu vždy v noci spal s Allainem a proto se nevyspal. Odkašlal, aby zahnal myšlenky na jeho oblíbenou konkubínu, která ho od toho incidentu nezavolala – věděla, jak pro něj Allain znamená a ani se nesnažila odlákat jeho pozornost na ní. „Poslední dobou se snažím stres dostat ze sebe bojem, ale moc to nepomáhá,“ povzdychl si, aby změnil téma od jeho nočních aktivit, které teď nebyly.

Morwen se pozastavila, když se císař zasekl a následně zrudnula, když si uvědomila, co myslel. Císař se zbavuje stresu v posteli!

„Mě by nevadilo vám pomoci,“ vypadlo z ní dřív, než se stačila zastavit. Když si uvědomila, co z pusy vypustila, zakryla si ústa rukou. Harrison se s šokem zastavil a zíral na elfku – myslel, že elfové jsou diskrétní rasa a nikdy nemluví o jejich činnostech v posteli…

Překrásná žena s černými vlasy a zelenýma očima se žlutým nádechem, klečela metr před Sluncem Impéria v překrásných šatech. Měli dlouhé rukávy a ramínka byla tvořena ze dvou lehce růžových pruhů, šaty byly jemně zelené barvy a bylo na nich nespočet smaragdů. Až do pasu byly upnuté, ale od boků začali padal ve volných vlnách k zemi a pro dnešní událost měla zvlněné vlasy.

„Já Morwen, elfka Alderiánského Impéria, tímto přísahám, že budu milovat jediného muže. Mé tělo a duch mu bude patřit a ani smrt mě od něj neoddělí. Dnešním dnem se stávám konkubínou jeho výsosti, Slunce a nejmocnějšího muže Impéria. Dnešním dnem bude mé tělo, duch a magie patřit jedinému muži, jeho výsosti, Harrisonovi.“ Jakmile dořekla její přísahu, na jejím levém prsteníčku zazářil stříbrný prsten s měsíčním kamenem.

Hlava Chrámu Magie, hlavní kněžka, Iris Grimmová se spokojeně usmála a mávla nad nimi velkou holí, načež se kolem nich zablesklo. „Vaše přísaha byla vyslyšena a přijata magií a Bohy. Tímto jste spojena s jeho výsostí, Sluncem Impéria, jako jeho žena,“ Morwen poklekla před Harrisonem, zatím co se kněžka otočila na císaře, „gratuluji, můj pane.“

Harrison kývl s klidnou tváří a pomohl Morwen postavit se, načež se oba společně otočili k plnému nádvoří Zlatého paláce, kde stáli milióny obyvatel, jen aby se mohli podívat na druhé svázaní jejich Slunce. Při rituálu, kdy se císař svázal se Serafínou, požádala, aby to byla soukromá akce, kde byla jen on, ona, kněžka a svědci. Nedalo se říct, že rituál byla svatba, ale bylo to v podobném smysl – žena se zcela zapřísáhne muži a jejich spojení je nezrušitelné. I když v případě císaře on může mít další partnerky, ony ne.

„Tati! Mor!“ zasmál se Allain, který vběhl do náruče jeho otce. Bylo jen tři měsíce od toho dne, kdy se mu Morwen nabídla. Tehdy se před nimi objevil Allain a požádal, aby Harrisonovi pomohla, aby jeho otec mohl spát v noci stejně dobře jako on… chlapec však netušil, jak přesně má elfka pomoci, a tak až do dnešního dne všichni tři spolu spali v posteli, neboť si princ myslel, že tak jeho otci pomůžou…

Harrison zvedl svého syna do náruče a usmál se na něj, načež se Allain zahihňal. To však brzy přešlo.

„Tati znamená to, že Mor je moje maminka?“ zeptal se smutně princ. Skutečně elfku miloval, na rozdíl od Diany ona po něm nechtěla, aby byl ve všem perfektní a aby tvrdil, že ho to naučila ona – podle Allaina byla hodnější než jeho maminka. Ale na druhou stranu, Dianu miloval. Přestože to dělala jen kvůli Harrymu, byla s princem, vždy když mohla a věnovala mu svůj čas – přestože nemusela. Malý princ vedl svou první vnitřní válku a bál se, že ať si vybere jakkoli, vždycky někomu ublíží.

„Samozřejmě ne,“ usmála se konejšivě, když chlapce pohladila po hlavičce, „maminku vám nikdo nemůže nahradit… ale pokud budete chtít, mohla bych být vaší tetou,“ vzala si prince do náruče, když k ní natáhl ručičky.

„Tet mám spoustu!“ poukázal na fakt, že všechny konkubíny jsou jeho tetami, neboť ženy v Harému se oslovují jako sestry. „Přál bych si, abys byla moje maminka od začátku,“ zašeptal smutně.

„Pročpak to?“ zeptala se překvapeně.

„Protože kdybys byla mojí maminkou ze začátku, byla bys mojí maminkou teď a já bych si nemusel vybírat,“ stekli mu první slzy a Morwen je setřela rukávem jejích šatů.

„Můj princi,“ zašeptala, „nikdo vás nikdy nebude nutit vybrat si. Lady Diana je vaše matka, a to už nikdo nezmění,“ řekla vážně.

„Ale Mor je ke mně milejší. Mor by mě nikdy nenechala v ohni samotného!“ tentokrát se princ plně rozbrečel.

„Nikdy!“ vykřikla – pryč byl její úsměv, „nikdy bych vás nenechala samotného. Jste milý chlapec, který miluje své rodiče. Ale věřím, že někde hluboko v srdci vás lady Diana miluje a toho dne byla jen moc vyděšená, aby vám šla na pomoc,“ usmála se na něj a Allain se na odpověď usmál. Morwen nevěřila, že Diana nemilovala svého syna, nevěřila, že matka může nenávidět syna za to, že má lásku jejího muže. A nevěděla, že tohle byla jediná lež, co kdy princi řekla.

„Lady Diano,“ nechala se slyšet služebná. Diana vzhlédla od knihy, kterou zrovna četla a naskytl se jí pohled na rudovlasého upíra.

„Kapitáne Bloodfallene, čemu vděčím za tak vznešenou návštěvu?“ zeptala se Diana, která seděla v křesle.

„Nedělejte si naději, konkubíno Diano,“ oslovil jí jejím právoplatným titulem, „byl to princ, kdo se s vámi chtěl potkat,“ řekl a ustoupil na stranu, aby odhalil pětiletého Allaina. Princ byl oblečen v černých kraťasových kalhotech po kolena a bílé košili, na nohou měl černé podkolenky, které měli dva bílé proužky. Jeho blonďaté vlásky byli již dlouhé po ramena, kam sahaly v jemných vlnách.

„Allaine,“ kývla k chlapci Diana a pokračovala v pití čaje.

„Matko,“ usmál se na ní Allain a na její pokyn se posadil a převzal od služebné šálek s čajem. Než se Allain napil čaje, Erik mávl nad hrníčkem náramkem, který měl kolem ruky.

„To už snad přeháníte, nemyslíte kapitáne?“ zeptala se šokovaně Diana, která muže sledovala. Erik se na ní jen ledově usmál.

„Jen dělám to, co jeho výsost, Slunce Impéria nařídil,“ Diana neslyšně zavrčela a její uši se přitiskli k hlavě, načež se její ocas naježil jako nikdy dřív.

„Mám to brát tak-“

„Berte to, jak chcete, konkubíno Diano,“ přerušil ji. „Váš život je v rukou jeho výsosti,“ varoval ji, načež se uklonil k Allainovi a postavil se vedle dveří, kde zůstal stát.

„Omlouvám se,“ řekl s omluvným pohledem na Dianu Allain. „Otec zpřísnil bezpečnost paláce od té doby,“ zasekl se a zavrtěl hlavou, „pokud nejsem ve Zlatém paláci, všechno jídlo a pití je kontrolováno, není to jen tady,“ ujistil ji. Nechtěl, aby se jeho matka cítila špatně z nedůvěry kapitána.

Diana však jeho slova přešla, jako by nic neřekl.

„Jak se ti vede ve studiu?“ zeptala se a zahleděla se ven z okna.

Allain se usmál, doufal, že tohle byl pokrok k lepšímu vztahu. Nikdy se ho nezeptala na něho, vždy jen na otce, ale teď?

„Začal jsem se učit historii Impéria – otec tvrdí, že na magii a zbraně jsem zatím moc mladý.“ Diana nepřítomně kývla hlavou a Allain to vzal jako pobídnutí k pokračování. Vyprávěl jí o všem, co se stalo v paláci, od jejího odchodu – vynechal rituál jeho otce a jeho druhé ženy. V malém princi jejich schůzka rozžehnula oheň naděje.