Alderian

„Fëanore?“

Všichni přítomní se otočili za hlasem a pohlédli na Nerdanel, která měla opuchlé oči od pláče a byla podepírána Morwen. Obě se s nedůvěrou a šokem dívali na nahého elfa, stojícího uprostřed sálu jen opodál od Harrisona.

Viděli všechno od doby, kdy Filoména usedla na bidýlko a jen protože všichni byli tak okouzleni krásou fénixe si nikdo nevšiml jejich příchodu.

Nerdanel ze sebe setřásla ruku její přítelkyně, na nic nečekala a rozeběhla se, jen aby objala svého muže, který si jí se slzami v očích přitiskl do náruče.

„Oh, Nerdanel,“ zašeptal, „udělal jsem hrozné chyby… byl jsem takový hlupák!“ zanaříkal.

„To jsi stále,“ zasmála se nad slovy svého muže, „Ale důležité je, aby ses z těch chyb poučil,“ usmála se na něj a políbila ho, „chyběl jsi mi.“

„Už nikdy tě neopustím,“ zašeptal mezi polibky a stále si jí tisknul k sobě. Harrison se na scénu před sebou díval s ledovou maskou, ale příjemným pocitem v srdci a klidem na duši. Vždycky mu Nerdaneliny vlasy připomínali jeho matku, což mohlo za to, že si k ní vytvořil silné citové pouto – ne takové jako má syn s matkou, ale spíše jako velmi dobrý přítel a již teď patřila mezi osoby důležité v jeho životě.

Sundal si župan, který použil jen jako přehoz přes ramena, aby se vyhnul studenému kousavému nočnímu vzduchu a přehodil ho přes nahého elfa, který se na něj nechápavě podíval.

„Děkuju, Harry,“ usmála se na něj Nerdanel a Harrison s pobaveným úsměvem sledoval, jak elfka balí svého muže do županu, zatímco se snažila poslouchat otázky onoho muže a jak spolu s Morwen odvádějí elfa pod vedením Jaspera – který přispěchal, když zjistil, že byli jeho svěřenkyně ve Velkém sálu – pryč z Paláce, do Redfoxova sídla.

Harrison dal pokyn ostatním, aby se šli vyspat, zatímco on šel s Bakarim v náručím, Filoménou letící po jeho boku do své komnaty, aby se pořádně vyspal.

Hned druhého rána, se celým Impériem rozneslo, že ve Zlatém paláci v Mračném křídle je Nebeský fénix. Bohužel, než stihl kdokoli dorazit do paláce, Filoména se již rozletěla do Vílího lesa a Harrison byl na cestě do Velkého sálu.

Derian s Junem byli první, kdo potkali jejich císaře, který již byl mimo Mračné křídlo.

„Svolejte všechny,“ nad jeho slovy služební a stráže kývli beze slov a když se jim Harrison ztratil z dohledu rozeběhli se vyplnit jeho rozkaz.

Když Harrison vstoupil do Velkého sálu, sál byl zaplněn lidmi. Těmi, kdo pracovali v Paláci a i těmi, kteří doufali, že zahlédnou Nebeského fénixe. Nerdanel a Morwen byly přítomny spolu s Fëanorem a nedaleko od nich stál hlouček žen, které byly z Harému, kde v čele stála Sarah spolu s Flos a nedaleko od nich Diana.

Všichni přítomní si zklamaně povzdychli, když zahlédli jen Bakariho, který se vynořil z pod Harrisonova hábitu, který měl na sobě.

Všichni byli šokováni císařovým vzhledem. Jeho dříve dlouhé vlasy, byly zastřiženy na krátko, díky čemuž vytvářeli nedbalí, rozčepýřený vzhled. Ve vlasech měl zlatý řetízek, který mu sahal jen kousek nad oči, uši mu zdobily zlaté náušnice, které ladili k řetízku ve vlasech. Jeho pleť byla zdravě snědá a on sám vibroval magií.

Měl na sobě modrý hábit, který vypadal, jako by byl ušit ze safírových nití, pod kterým byla druhá vrstva, která byla z bílé látky a měla v sobě ozdobně vyšívanou perleťovou niť. Kolem krku měl náhrdelník, který těsně objímal krk, ze zlata a černých perel a kousek pod ním měl druhý náhrdelník, který byl tlustý a po okraji měl černé perli, zatímco ve středu měl linii zlatých drahokamů a všechno bylo spojeno zlatými vlákny. Hábity byl uvázány v pasu bílou látkou a na nohou měl bílé kalhoty. Hábity nebyly uvázány napevno, takže jeho hruď byla odhalena.

Harrison se usmál na přítomné – zamrzli na místě, když si všimli jeho vzhledu – a zamířil po chodech, kde usedl na svůj trůn a Bakari se mu snažil vyskočit na klín, ale nakonec ho Harrison vznesl magií do vzduchu až k sobě na klín.

Od příchodu do Ardy to bylo poprvé, co kdokoli viděl jejich císaře s krátkými vlasy… co od příchodu do Ardy! Už od porážky Voldemorta si nikdy nestříhal vlasy! Ale vzpamatovali se rychle, když si uvědomili, že jejich císař vstoupil a již usedl a nikdo ho nepozdravil ani neuvítal, kromě Juna a Derian – ti ten šok měli, když ho prvně viděli na chodbě – kteří stáli těsně pod schody jako pravá ruka císaře a jeho osobní hlavní služebná.

„Ať žije Slunce Alderianu, jeho výsost Harrison!“ řekli jako jeden – kromě Fëanora, který nerozuměl, kdo co říká a Nerdanel, která se mu po pokloně snažila všechno přeložit.

Muži poklekli na jedno koleno, zatímco ženy udělali pukrle a sklonili hlavy.

„Konec roku se blíží…“ podepřel si hlavu rukou a usmál se na své poddané, „a já se probudil se skvělou náladou,“ šlechtici rádi slyšeli, že jejich císař má dobrou náladu. Jen málokdy se pak něco stalo. „Takže toho využijeme a začneme kontrolu,“ ušklíbl se na všechny pod ním. Jejich hlavy šokovaně vystřelili od pohledu na zem a s hrůzou v očích hleděli na jejich pána.

Sarah spěchala.

Leckdo by mohl polemizovat, že dokonce i běžela, ale ať by to tvrdil kdokoli, nikdo by si nedovolil tomu věřit. Nejprve vtrhla do císařovi komnaty, ale když tam muž, kterého hledala nebyl, spěchala do jeho pracovny, ignorujíc služebné a stráže, kteří spěchali za ní se slovy, že v Mračném křídle nemá co dělat. Ani tam, však neuspěla. Proto se přesunula do zahrady Zlatého paláce, kde stál altánek, pod kterým si císař rád dával čaj.

Altánek byl z obyčejného dřeva a byly zvěsti o tom, že když byl Palác teprve stavěn a v Alderianu bylo pramálo obyvatel, snad jen hrstka, sám císař, tehdy mladý a začínající vládce, zabíjel nudu výstavbou onoho altánku. Kolem altánku se obtáčeli obyčejné liány a sem tam se v nich objevila květina, a střecha byla prosklena, aby bylo vidět na oblohu. Jinak to byl zcela obyčejný altánek… až nedávno se na okraje střechy přidaly tenoučké řetízky, které podle Národa byly tvořeny z diamantů a odrážely odlesky od světel lampionů, které v Alderianu nahrazovaly sluneční paprsky a byly tak rozmístěny všude.

V altánku seděl Harrison ve společnosti elfích obyvatel Alderianu a společně popíjeli čaj, zatímco Diana opět obsluhovala a dolévala čaj. Fëanor cosi horlivě diskutoval s Harrisonem v elfím jazyce, zatímco v ruce držel několik pergamenů.

„Mal sina mirilli would care- your hendu kal-! Ana eques less, thanks ana sina fasse style, your jewelrime na- tare seen ar na- vamme halda bime anann fasse!“ zaslechla elfova slova a jako vždy, když slyšela elfy mluvit jejich jazykem zatoužila jim porozumět a být schopna dorozumět se tím vznešeným jazykem. Bohužel, Sarah neměla nadání na elfí jazyk – na žádný jazyk, kromě úředního jazyka Alderianu, což je angličtina – byl pro ni příliš složitý a nedokázala pochopit, jak správně vyslovit slova, takže to velmi brzy vzdala.

Hovor utichl a všichni se na ní podívali. Harrison si jako první všiml slz v jejích očí a postavil se, než přešel k ní, „něco se stalo?“

„Já jsem-“ hlas se jí zadrhl, „těhotná.“

KŘÁCH!

Harrison se otočil za ránou a zjistil, že rána byla způsobena čajovou konvicí, kterou Diana upustila na zem. Podle jejího výrazu usuzoval, že z šoku. Mávl rukou a dal tím najevo, že Diana může odejít, protože pochyboval, že by zvládla to sama uklidit – její ruce se klepaly a ona sama byla bledá jako stěna.

Sarah usedla po jeho pokynu na jeho místo, kde původně seděl on a poklekl před ní. Dlaň přiložil k jejímu břichu a když bříško zazářilo světle modře, usmál se. Tak skutečně bude mít dítě! Jeho prvorozené… Za celá tisíciletí nepoužil ochranu, a přesto nikdy dítě nezplodil. Nejednou si myslel, že s jeho spřízněnou duší mu magie vzala možnost být otcem, ale teď zde stojí jeho Diamant, který v sobě nese dítě. Jeho dítě… V jeho očích se nahromadily slzy – slzy radosti. Tak nakonec na něj magie nezanevřela, pomyslel si. Nadšeně Sarah objal kolem bříška a jemně ji stiskl, zatímco svou hlavu přiložil k stále plochému bříšku a zaposlouchal se. Nebyl hloupí, věděl, že neucítí kopnutí jeho malého stvoření, ale když vložil do svého sluchu magii, mohl skutečně zaslechnout jemný tlukot srdce, slabší než srdce Sarah.

Bude mít dítě!

Fëanor s Nerdanel a Morwen byli lehce zmateni. Věděli, že Harrison má se Sarah jistý vztah, ale také ho viděli ve společnosti mnoha dalších žen. Nemluvě o Dianě, která se kolem vládce často motala.

„Nechápu to,“ vyslovila jejich myšlenky Nerdanel, „jak mohou mít spolu dítě, když nejsou manželé?“ Derian se na elfku smutně usmála. Elfové to měli lehké – na rozdíl od Harrisona. Zatímco on musel dbát na to, aby tu vždy bylo dost dědiců, elfové se dosud zamilovávali jen jednou za život. Podobně to měli obyvatelé Alderianu, neboť sňatky se zde nebrali na lehkou váhu, protože rituál na spojení dvou osob byl proveden magií, nebo ve jménu bohů a tudíž nezrušitelné. Nikdo samozřejmě nemohl zakázat, aby pár neměl milence nebo milenky, ale sňatek mohl být jen s jednou osobou najednou.

„Jeho výsost je velmi důležitá osoba,“ začala vysvětlovat Derian, „proto jeho ženy nejsou manželky, ale konkubíny.“

S nechápavým výrazem na jejich tváři se nad nimi Jun slitoval: „Konkubína je osoba, v tomhle případě žena, která doslova patří císaři, není to manželka, protože v manželském sňatku je možno být jen s jednou osobou, ale je to žena, která má práva a funkce jako manželka.“

Fëanor se zamračil, „takže manželka může být jen jedna, ale konkubín více,“ zhodnotil nově nabyté informace. Derian s Junem přikývli.

„To je ale hrozné,“ zašeptala Morwen, „co potom pravá láska?“ zeptala se.

„Jeho výsost,“ odmlčel se Jun, „zatím nepotkal nikoho, do koho by se zamiloval,“ odkašlal si.

„Ale co Sarah?“ zeptala se Nerdanel, viděla, jak se spolu chovají a jak se na sebe dívají.

„Sarah je má první konkubína. Možná k ní necítím lásku, ale jistý respekt k ní mám,“ ujistil je Harrison.

„A co potom Diana?“ napadlo Morwen.

„Diana je také konkubína,“ odvětila Derian – Dianina matka. „Má dcera věděla, do čeho jde a byla seznámena se situací a s realitou.“

Tři hosté byli zaraženi nad drsností v hlase. Byla Dianina matka…

Fëanor se rozhodl opustit tohle téma – rád získával nové informace a chápal, že jiní lidé mají jiné zvyky, ale upřímně litoval Harrisona.

„Co myslíte, že to bude?“ zeptal se, aby odvedl téma.

Harrison se zamyslel. Chlapec by byl lepší, ale nebránil by se ani dívce.

„Hlavně ať je to zdravé,“ usmál se a opřel se o křeslo, zatímco on sám usedl na zem a nechal Sarah, aby si na jeho rameno položila ruku, než jí Jun vysvětlil nynější debatu.

„O tom nepochybuju,“ špitla, „bude po vás,“ usmála se s ruměncem na tváři a pohladila si své zatím ploché bříško. Všimla si Dianina pohledu. Věděla, že Diana je téměř posedlá po Harrisonově lásce a nenávidí Sarah, protože byla císařovou oblíbenkyní – císař přespával nejčastěji u ní v komnatách. Doufala jen, že až se to malé narodí, nebude mu dělat potíže. Nechtěla by bojovat proti její mladší sestře*. Samozřejmě to neznamenalo, že nebude, pokud jí k tomu dá důvod a ohrozí její pozici… její a jejího syna.

Když byla Diana propuštěna z altánku, co nejrychleji odešla a jakmile byla z dohledu císaře, rozeběhla se. Netrvalo dlouho a dorazila do svých komnat ve Smaragdovém paláci.

„Proč? PROČ?!“ vykřikla a magií podpálila nejbližší nábytek. Služebná, která jí následovala do její komnaty se chtěla co nejdříve vypařit, ale Diana si toho všimla a zachytila jí za ruku, „kam jdeš?“ zavrčela a její liščí uši, které většinu času skrývala magií – dělala tak, protože věřila, že Harrisona přitahuje lidskost Sarah, a tak se snažila vypadat co nejvíce jako ona, a přitom co nejvíce odlišně – se přitiskly k hlavě, „chceš, mě taky opustit? Dáš přednost jí?!“

Služebné se podlomily nohy. Celá její ruka, za kterou jí Diana chytla, byla spálená na popel a ona se držela jen díky její vůli. Věděla totiž, že pokud omdlí v tomhle pokoji, nedostane se z něj živá.