Alderian

První spojené magické Impérium – Alderian.

Bylo to císařství, ke kterému se připojilo mnoho magických společností z celého světa a nejenom lidských. Harrison, který zažil diskriminaci kvůli čistotě krve se rozhodl stvořit místo, kde nebude nikdo diskriminován, ať je to první generace čarodějů, čistokrevný anebo magické stvoření.

Překvapivě se k Harrisonovi připojili jako první tvorové, kteří byli čaroději dlouhá léta opovrhována – Démoni. Démoni měli spoustu podob, ale nejčastěji jste je mohli vidět v podobě velmi podobné lidské jen s těmi rozdíly, že z hlav jim rostly rohy nejrůznějších tvarů, občas se za nimi mihl ocas a někteří měli křídla. Mezi prvními démony byl démon Helion, který Harrisonovi pomohl sepsat zákony jeho malého království a který se stal Harrisonovým dobrý přítelem.

Jako další byli Gringottovi, kteří si pod Harryho vedením začali říkat Národ. Jejich chování k lidem nebylo to jediné, co se změnilo, když se k Harrisonovi připojili. Jakmile přísahali věrnost, jejich těla se změnila. Pryč byly malé bytosti s ošklivým vnějškem a jejich místo nahradili přes dva metry vysocí a svalnatí, se zelenošedou pokožkou a velkými špičáky, které vykukovaly z pusy.

Nedlouho poté se do Alderianu přestěhovali upíři a vlkodlaci… I oni prošli změnou. Vlkodlaci pod vládou Harryho již nebyli omezeni na úplněk a byli schopni se proměnit kdykoli chtěli a tím připomínali spíše zvěromágy než vlkodlaky. Jejich vlkodlačí podoby se změnili na více zvířecí, byli vyšší než lidé, zvládli stát na zadních nohou, jejich srst byla hustá natolik, že je byla schopná ochránit před největší zimou a jejich tesáky a drápy byly smrtící. Upíři se stali imunní vůči slunci a byli schopni přežít nezávisle na krvi.

Ferumové, bytosti, které byly z většiny lidé, ale měli zvířecí nebo rostlinné prvky (uši, oči, šupiny, srst, atd…) byly velmi loajální a s velkou radostí se připojili k magickému království. V tu dobu si Harrison uvědomil, že jeho ‚malé království‘ již není malé, když při sčítání lidu bylo napočítáno přes miliardu obyvatel, a tak se rozhodl své království změnit na císařství. Každá rasa měla svého zvoleného ‚Krále‘ a on se stal jejich vládcem – císařem.

Následně se k Impériu připojilo nespočet magických rodin – v Impériu neexistovala rasa ‚člověk‘ ale rasa Mágů. Čaroděj se stalo povolání, kterým mohl být kdokoli z jakékoli rasy, kdo byl na určité úrovni ovládání magie, aby se živil provozováním magie. I mágové prošli změnou a jejich magická jádra byla rozšířena a již nebyli omezeni na používání hůlek.

Jako poslední se k Impériu připojili andělé. Byli… hrdí a připojili se k Impériu pouze kvůli strachu z nemagických lidí, kteří je postupem času začali lovit.

Když se po letech upevňování a zlepšování společnosti zdálo, že Impérium má konečně naději na klidný život… začala třetí světová válka.

‚Normální lidé‘ proti magickým rasám.

Zbytek magické populace, která se nechtěla připojit k Impériu buďto zemřela lidskou rukou, nebo byla donucena jít do exilu do Alderianu, když se jim podařilo utéct lidskému běsnění. Alderian nebyl zcela v normální dimenzi, a to co bylo v normální dimenzi se dalo lehce ubránit, proto pro něj lidské zbraně nepředstavovali nebezpečí.

Přesto nastal problém, když lidé vynalezli novou zbraň.

Byla mocnější a nebezpečnější než jakákoli jiná. Byla schopná zabít magické rasy díky substanci, kterou měla v sobě – zkrystalizovaný dračí oheň.

Nikdo netušil, kde k tomu lidé přišli, ale nemělo cenu to zjišťovat, protože se jejich existence rychle blížila ke konci.

„Můj pane!" výkřik Heliona – prvního démona v Impériu a prvního spojence císaře – se nesl nádvořím, když se pomocí magie hnal k jeho císaři, který stál před vstupem do paláce císaře.

Spolu s Helionem předstoupilo před císaře šest dalších.

„Helion je přítomen," poklekl před něj Helion a uctivě sklonil hlavu.

„Eleren Mortem vyslyšela vaše volání, můj pane," žena se sněhově bílýma křídly, blonďatými vlasy a čelenkou ze zelených listů, padla na kolena kousek od Heliona a položila si ruce na hruď, jako by se modlila: Král* andělů.

„Národ vyslyšel vaše volání," řekla vysoká postava se zelenou pletí, špičatýma ušima, spodníma tesáky vykukujíc z pusy a hnědými vlasy: Ragnuk, Král Národa.

„Ah, ještě bych spal," zívl další muž, který byl v japonském kimonu, které odkrývalo jeho hruď, měl dlouhé tmavé vlasy s fialovým odleskem a z hlavy vylézaly šedomodré rohy a na odhalené hrudi byly vidět stejnobarevné šupiny: Ran Usui, Král Ferumů.

„Magie nám dnes v noci nepřeje," povzdychl si muž v černém oblečení, který měl na hlavě špičatý klobouk a za pás pověšenou zmenšenou magickou hůl, která pomáhala s mocnými kouzly. Měl blonďaté vlasy a ledově modré oči: Uzarik Evans, Král Mágů.

„Je potěšením vás zase vidět," ozval se radostný hlas, „kdybych nebyla již mrtvá, řekla bych, že se mi z pohledu na vás přímo rozbušilo srdce," zasmála se žena s bílými vlasy, které měli růžové odlesky, rudýma očima a bílou pletí, která byla oblečena do černorudých šatů a na hlavě měla stejně barevnou mašli a díky jejímu úsměvu byly vidět její velké tesáky: Ultear Bloodfallen, Král upírů.

„Čau, strejdo," Zasmál se muž, který stoupal po schodech. Měl světlou pokožku, smaragdově zbarvené oči a dlouhé nyní černě zbarvené vlasy a rošťácký úšklebek: Král vlkodlaků.

„Teddy," usmál se jeho směrem Harry a jemně ho objal, než se otočil k ostatním.

„Do hodiny k Alderianu dorazí antimagické bomby s úmyslem vyhladit ze světa živých všechny magické rasy," řekl narovinu. Několik z přítomných zalapalo po dechu, zatímco ostatní si zachovali chladnou hlavu a Teddymu se vlasy zbarvili na křiklavě zelenožlutou.

„Budeme evakuovat obyvatele?" zeptala se Ultear, která se vzpamatovala z šoku. Přestože to na sobě nedala vidět, i ona měla strach o jejího syna a rodinu – ani upíři nebyli imunní vůči lidské zbrani.

Ran zavrtěl hlavou, „i kdybychom je poslali pryč, lidé by je nepřestali štvát, dokud nás všechny nevyhubí, nemluvě o tom, že bychom nestihli evakuovat celý Alderian."

Ostatní přitakali na souhlas. V tom si však všimli, jak se jejich císař mračí.

„Co máte v plánu, vaše výsosti?" zeptal se Helion. Harrison pohlédl na své nejvěrnější, ale zavrtěl hlavou.

„Je to příliš nebezpečné," zamítl svůj plán.

„Pokud to dá nějakou naději Alderianu…" začala Eleren a pohlédla na Harryho jako na jejího stvořitele.

„Pak jsme ochotni položit naše životy," dořekli všichni Králové společně.

Harrison se na všechny podíval a jemně usmál načež přikývl.

„Rozestupte se k Pilířům Alderianu," řekl, narovnal se a nasadil klidnou masku, „použijte co nejvíce své magii do Pilířů, vytvoříte tím mocný štít, který nás na chvíli ochrání před zásahem," vysvětlil jeho rozkaz a on sám pod sebou začal kreslit magický kruh.

„Vaše výsosti?" zeptal se ustaraně Uzarik.

„Já se postarám o to, aby byl Alderian přesunut do bezpečí," usmál se, zatímco pokračoval v kreslení. Nikdo z Králů si nevšiml, jak moc se jeho ruce při kreslení klepaly a že mu jedna samostatná slza stekla po tváři, když se zabránil sledovat jejich vzdalující se těla.

Trvalo několik hodin, než dokončil kresbu magického kruhu – normálně by kruh nakreslil magií, ale rituál vyžadoval, aby se magie nevměšovala do přípravy.

Podle ohnivé oblohy nad městem věděl, že bomby dorazili k Alderianu a je jen otázkou času, než jeho Králové budou vyčerpáni natolik, že štít padne a výbuch zničí všechno co v sobě má magii.

Proto neotálel a okamžitě se postavil do kruhu. Jakmile byl veprostřed, kruh se sám z aktivoval a jeho magie byla astronomickou rychlostí vysávána z jeho těla. V jeho smaragdových očí se začal rozšiřovat zlatý kruh až se ze smaragdových očí staly zlatě zbarvené a on začal sledovat magii kolem sebe, jak je vtahována do kruhu. Zároveň sledoval, jak tenká zlatá nit, vedoucí z jeho hrudi, táhnoucí se do dálky, vlála s přívalem magie.

Nit znázorňovala pouto k jeho spřízněné duši. On sám se nikdy neodhodlal nalézt svou spřízněnou duši, neboť se bál, že by jí svou přítomností ublížil, ale jen jistota, že tam někde existuje osoba, která je vytvořena jen a jen pro něj… uklidňovalo to jeho duši a mysl a byl to jediný důvod, proč zatím nezešílel.

Ucítil v jeho hrudi obrovskou bolest a z jeho těla doslova vystřelilo světlo, které se vpilo do kruhu, který následně začal zářit, natolik, že oslepil všechny obyvatele Alderianu.

Když světlo utichlo, obloha ztmavla a utichla, Harrison klečel na zemi. Bolestí se nemohl ani pohnout a on se cítil zcela vyčerpán. Špatně se mu dýchalo, měl pocit, že mu praskly plíce a přesto věděl, že to nebyly plíce, co v bylo v jeho těle roztříštěno.

„Vaše výsosti!" přiběhlo k němu několik osob.

„Můj pane, jste v pořádku?" rozeznal ženský hlas.

„M-" pokusil se promluvit a říct, co s ním bylo špatně – přestože věděl, že mu nikdo nepomůže. Snažil se… skutečně se snažil! Ale nedokázal to! Nedokázal najít své magické jádro a ani necítil svou magii!

Hned jakmile si to uvědomil, první císař Alderiánského Impéria ztratil vědomí.