Vánoční pauza
"Tak jaké to je v Bradavicích?" zeptal se doktor Khatri své mladé pacientky.
Paní Crawfordová se pohrdavě uchechtla: "Hodně štěstí, doktore, Ari mi odmítá cokoliv říct."
"Možná kdybys přestala začínat a končit dopisy s výčtem lepších škol než Bradavice, tak bych ti něco i řekla," Ariadné na ni vypláznula jazyk. "A doktore, jde to. Jen ta moje magie mě trochu děsí. Podívejte jako svůj oblíbený předmět, bych si asi zvolila Historii kouzel. Ne pro to, že by mě nejvíce bavil, ale kvůli tomu, že se v něm nemusí kouzlit. Samozřejmě všichni mají jisté problémy s prováděním zaklínadel, ale přijde mi, že není předmět, kde by to se mnou necloumalo.
I při hodinách létání jsem měla nejzvláštnější reakci koštěte. Po mém hop se koště pomalu vzneslo asi do výše kolen, tam chvíli jen tak levitovalo a následně pomalu klesalo k zemi. Tak se to opakovalo několikrát, jen se výška, do které doletí, přemisťovala blíže k mé ruce."
"Létání je problematické. Záleží jak na magii dítěte tak koštěte. Je to jako s hůlkou, každá reaguje jinak," uklidňoval ji Khatri zatímco jí odebíral krev.
"Pak by měly být úlevou hodiny lektvarů, ale po mé první velké noční můře, mě všichni že Zmijozelu drželi dál od ohně. I profesor Snape mě bedlivě pozoroval, kdykoliv jsem se ke kotlíku jen přiblížila!"
"Jestli je to takhle, tak proč tam chceš zůstat? No tak, Ari, musíš uznat, že tohle nezní dobře," její matka jí skočila do řeči.
Aria se zarazila a pak ledabyle potřásla hlavou. "Ale, přešel týden a pak druhý a za chvíli byl konec září. A to už se u všech začaly projevovat rozdíly. Profesor Snape začal dávat pozor na nebelvírského studenta Seamuse, který, na rozdíl ode mě, opravdu podpálil kotlík a popálil při hodině stůl i spolužáky. A pak skončily hodiny létání, což bylo vlastně dvojité požehnání, protože Dracovi se přestal předhazovat Harryho úspěch. Takže už mi nevytýkal, že se s ním bavím. A v hodinách přeměnování se s Blaisem střídáme. Jedno kouzlo nezvládnu já a on byl mezi prvními a druhé kouzlo pro mě bylo snadné a jemu se ne a ne povést. A tak to jde pořád dokola. Takže to je taky fajn. A Neville je úžasný s rostlinami. Jsem tam šťastná. Vážně."
"Mně to zní přesvědčivě."
"Khatri!" Okřikla se na něj paní Crawfordová. "Neměl byste do ní začít bodat nebo tak něco?"
Doktor se na obě shovívavě usmál. "Test Bezděčné magie zopakujeme až na konci Vánoční pauzy, teď vypadá vše dobře. Až na tu první velkou noční můru. Kolik jich bylo a jak definuješ velikost nočních můr?"
"Vy jste si všimnul?"
"Toho a taky toho, že nechcete mluvit o spolužácích že Zmijozelu."
Aria si prohrábnula vlasy. "Pořád si píšu deník. Když se mi zdá o New Yorku, tak vzplanu. Když se to stalo poprvé, popálila jsem spolužačku. A způsobila rozepři se šesťačkami. Navíc mi skoro nikdo nevěří, že jsem opravdu já. Ale mám plán. Až se vrátím, tak už to nikomu nebudu muset vymlouvat. O to se postarají jejich matky."
"Pak už se nikdo nepopálil?"
"Ne, ne, ne, Khatri, teď se budeme bavit o plánu. Jaký plán zaručí, že tě spolužáci uznají?" Vložila se paní Crawfordová do hovoru rozhodným tónem.
Ariadné se potutelně usmála. "Už jsem nikoho dalšího nepopálila, doktore. Ale ani se mě nikdo už ve spánku nedotknul. Vyberte si z toho, co chcete. A mami, když bych ti to řekla, už by to nebylo překvapení."
"Nestojím o překvapení, chci odpovědi."
Její dcera se s nadějí na vyrušení podívala na doktora, který jim ovšem nevěnoval žádnou pozornost a prováděl nějaké experimenty s její krví. Aria si povzdechla. "Zastavila jsem převod peněz do nadace svaté Walpurgy a pozvala jsem členky řady na zítřejší čaj v našem domě."
"Zítra na čaj? Ale přece jsem ti psala, že zítra po obědě musím pryč."
"Právě proto! Nesmí mě vidět jako loutku ves-" Aria si odkašlala. "Loutku papouškující názory paní Crawfordové, ale jako vnučku Walpurgy Blackové. Její dědičku. Lady Blackovou. V jedenáctiletém pískleti. Ale i tak. Lady Blackovou."
"Nerad vás ruším, ale potřebuji ještě vzorek moči. Pak už tohle můžete dořešit cestou domů. Výsledky vypadají dobře."