Čajový dýchánek
Kellie česala svou paní, která se ještě pořád snažila přesvědčit svou dceru, aby schůzku s výborem přeložila na jindy nebo ještě lépe úplně zrušila. Mladá slečna se zarytě snažila obhájit své rozhodnutí, ale začínala se na ní projevovat nejistota. To ale nevěděla, že paní včera večer nachystala pro slečnu šaty a přehodila si jednu schůzku, aby se mohla na čaj vrátit domů, pokud by ji slečna potřebovala.
"Řekla jsi, že mi nebudeš zakazovat koho si pozvu domů. Chápu, že ti vadí, že do toho pletu peníze. Ale-"
"Nevadí mi, že sis je povolala pomocí peněz. Vadí mi, že ses mě nezeptala. Ten výbor je plný lidí, kteří nepracují na ministerstvu, protože jim nestojí za to tam chodit. Protože jim stačí se zmínit, že něco chtějí, a ministerstvo to zařídí. Bezpečnější by bylo, kdybys šla a obsadila ministerské křeslo rodiny Blacků. A celé prázdniny na něm úřadovala."
"Bezpečnější by to bylo, ale také méně účinné. V nadaci jsou zapojeny ty nejstarší rodiny. Staré čistokrevné rody. Jejich děti mě otravují. V ministerstvu je směska čistokrevných polokrevných i z mudlovských rodin. A taky by to vyžadovalo více času. Takhle je jen podusím při čaji. Dvě hodiny času. Pak podepíšu šek a můžu si užívat Vánoc," Ariadné si odevzdaně sedla na postel. Veškerá bojovnost ji už opustila. "Už to, že přijdou, bude stačit. Narcissa Malfoyová už určitě zkusila zasáhnout a získat příspěvek od Gringgotových. A když to nevyšlo, tak si šla zkontrolovat náš rodokmen. Tohle vše se už stalo. Na schůzce se žádné politikaření odehrávat nebude," její matka mlčela. "Asi bych to mohla zrušit, ale nechci. Já- byla by to ukázka slabosti. A to i tvojí. Na čaji se nic důležitého nestane."
Kellie dokončila účes. Paní Crawfordová jí poděkovala a otočila se ke svojí dceři. "Dobře. Pak bychom asi měly zapřemýšlet nad tvojí vizáží. Koneckonců ten čaj bude už jen na efekt."
"Chtěla jsem jít takhle. Kruhová sukně a krajková halenka s rodinným šperkem kolem krku. Trochu mudlovské a zároveň slavnostní."
"To je vhodné pro dceru paní Crawfordové, ale jestli jim chceš ukázat lady Blackovou, tak odlož šperky a obleč si slavnostní hábit. Jak jsi řekla, oni už vědí, že jsi pokrevní vnučka Walpurgy. Teď jim musíš ukázat, že jsi vychována jako čarodějnice," při tom se zvedla ze židle a došla ke svému šatníku. Vytáhnula z něj ramínko s brokátovým hábitem. "Tenhle jsem dala ušít tvé tetě Kristýně, když jsem začala chodit s tvým otcem. Střih je sice staromódní, ale tvoje babička ho měla velmi ráda. Když v něm Kristy poprvé vyšla do společnosti, vyvolala v tím povyk."
"Pamatuji si, že v nich chodila. Ale babička by v nich nikdy nešla do společnosti. Tyhle hábity byly neformální, domácí."
"No právě," usmála se na ni. "Taková připomínka tvojí babičky."
"Takže náhrdelník si brát nemám?"
"Ne, jsi mladá. A už jsi vyhrála. Tak netlač na pilu. Nech je se trápit."
Ariadné matku objala. "Děkuju. Děkuju, děkuju. Neboj, ostudu ti neudělám."
***
Výbor nadace svaté Walpurgy se shodnul, že není potřeba, aby k mladé slečně Blackové došli všichni jeho členové. Jako vhodná skupina byly vyprány paní Malfoyová, Longbottomová, Greengrassová a Shackleboltová. Všechny ze starých čistokrevných rodin, aby tu malou zastrašily. Od dětí ze školy už věděly, že Ariadné je milá, hodná a mírně naivní. Celé tohle schéma nejspíš pochází od její matky. Takže by nemělo být těžké přesvědčit Veselou vdovu, aby pustila peníze. To bylo to jediné, co dělala, když sem z Ameriky přijela.
Čtyři dámy se od půl páté trousily do salonku domů v čistě mudlovské čtvrti. Ale dveře jim otevřel dobře oblečený domácí skřítek a na domě bylo poznat, že se v něm používá magie. Přišly dříve, protože doufaly, že obyvatelky domu zaskočí. Ale vypadalo to, že ani jedna není doma.
"Doufám, že si z nás někdo nevystřelil. Neville o Ariadné moc hezky mluví," paní Longbottomová si nasupeně poopravila klobouk.
"Všichni o ní moc hezky mluví. Je milá, hodná, laskavá... Něco mi na tom nesedí," Narcissa zamyšleně přecházela po místnosti. "Nedokážu si představit, že by Walpurga nebo vdovička dopustily, aby z ní vyrostla milá dívka. Dědička rodu Blacků by měla mít víc sebevědomí."
"Možná sis ji měla nechat a neposílat ji ke Crawfordovým. Když máš tak přesný názor na její osobnost," přátelsky ji popíchnula paní Greengrassová.
"To dítě bylo moták, u Crawfordů měla lepší šanci na šťastný život. Kdo mohl tušit, že na ní nechají experimentovat tím indickým podvodníkem," ohradila se Narcissa.
"Nebo že šestileté dítě se prostě ještě neprojevilo," přisadila si paní Longbottomová s úšklebkem.
"Měly bychom přestat. Už se blíží pátá," přerušila je stroze paní Shackleboltová.
***
Když jejich hostitelka konečně přišla, dámy byly překvapené. Veselé vdově se podařilo vychovat mini-kopii zesnulé drahé Walpurgy.
"Oh, vy už jste tady? Doufám, že jste na mě moc dlouho nečekaly," slečna Blacková si odložila klobouk a svlékla si rukavice, obojí podala domácímu skřítkovi, který se s hlasitým pop objevil. "Kellie, proč tu není občerstvení? Buď tak hodná a přines to."
"Hned, paní," Kellie ve své černobílé uniformě vysekla pukrle a s lusknutím přemístila tácy, konvici, šálky a talířky na stůl.
"Tak, prosím, posaďte se a nabídněte si," samo děvče usedlo do proutěného křesla, její společnice si nemohly nevšimnout, jak si na sukně jejího hábitu poskládala rukávy stejným způsobem jako to dělávala Walpurga.
Až si všechny nalily čaj, tak paní Longbottomová vyslovila otázku, na kterou ostatní neměly odvahu. "A kdy se k nám přidá vaše matka, Ariadno?"
"Má matka?" slečna Blacková se uchechtnula. "Ne, ta se k nám nepřidá. Koneckonců tohle není společenská událost. Přišly jste pro moje peníze, takže budete jednat se mnou."
"Vážně? Tak tedy pojďme k věci," Narcisa rázně odložila šálek na stůl a s očividným odporem pokračovala. "Já jsem Narcisa Blacková-Malfoyová, jsem předsedkyní výboru nadace svaté Walpurgy. Po mé pravici je paní Greengrassová, tajemnice našeho výboru, pak paní Shackleboltová, pokladnice našeho výboru, a na konec je tu paní Longbottomová, nejdéle pracující členka našeho výboru. V dopise jsi psala, že bys ráda věděla víc o tom, jak funguje nadace. Chápu, že už si to nejspíš nepamatuješ, po pěti letech mimo Anglii, ale u nás se nic nezměnilo. Peněžní dary, které nadace dostává, se využívají na realizaci nápadů, na které ministerstvo nemá nebo nechce dát dostatek peněz. Jestli je to vše, tak čaj je velmi chutný a těšíme se na obvyklý dar od rodiny Blacků."
"Díky, paní Malfoyová, vím, jak nadace fungují. Mě by víc zajmalo, na co konkrétně jdou moje peníze," Ariadné se na ně mile usmívala. "Víte, vzpomínám si, jak babička vždy vykládala o svých oblíbených projektech, ale ani jeden z nich se za těch pět let nezrealizoval. A co hůř, žádný z mých spolužáků z mudlovských rodin nedostal Hůlkové stipendium. A ani nikdo z čistokrevných mi nedokázal říct, co vlastně vaše nadace dělá. Mohly byste mi to osvětlit vy?"
Paní Longbottomovou se rozesmálo jak jejím společnicím strnuly shovívavé úsměvy. To děvčátko, kterému se podařilo zaskočit tři nejotrlejší manipulátorky, se zarmouceně na ni podívalo a s pravděpodobně falešnou omluvou pokračovalo. "Odpusťte, vím, že mi do toho vlastně nic není. A vím, že zde nejspíš bylo něco mnohem urgentnějšího, než ulehčení přechodu do Bradavic. Ale nechce se mi jen tak vyhazovat peníze, zvláště když vím, že právě proto babička žádala trvalý příkaz u Gringottových. A vy víte, že to oni téměř nikdy nedovolují."
První se vzpamatovala paní Shackleboltová. "No, právě. Jak jste to dokázala zrušit?"
"Pozastavit, ne zrušit. Doufám, že po dnešku budu moct s klidnou duší vše vrátit tak, jak bylo. A drahoušek Zigg projevil velké pochopení pro mou situaci."
"Drahoušek Zigg?" Zopakovala Narcissa nevěřícně.
"Ziggdrot, správce našich účtů, tetičko," odpověděla jí a vesele dál pokračovala. "Samozřejmě jsem musela zaplatit menší poplatek za zrušení, ale víte, co se říká. Štěstí si za peníze nekoupíš. Ale zpátky k věci. Mám tady vydání brožurky vaší nadace, je sice dva roky staré, ale mladší jsem nenašla."
Paní Shackleboltová souhlasně pokývala hlavou a z kabelky vytáhla poznámkový blok s propiskou. "To bylo naposled, co jsme je vydali. Náklady byly příliš velké a příspěvky za ně zanedbatelné."
"Chápu," Ariadné otevřela brožurku. "Stejně by mě zajímaly vaše- tehdejší dlouhodobé cíle, nevadilo by vám je se mnou projít?" Natáhla ruku s brožurkou přes stůl. Paní Greengrassová ji převzala a začala ji pročítat.
"Dávali jsme tam ty přitažlivější projekty, nikdo nedá peníze na výzkum hnisavých vyrážek," a konečně i Narcissa změnila svůj postoj vůči jejich hostitelce. "Ale někdy právě to, je nejdůležitější."
"To chápu. Takže vy jste tam napsali ty projekty, o kterých jste věděli, že je lidé ocení, ale ve skutečnosti na ně peníze nešly?"
"Ne vždy," odpověděla jí okamžitě paní Greengrassová. "Třeba hned to první: Zdvojnásobení zásob nemocničních hábitů, jak pro personál, tak pro pacienty. Na to dáváme každý rok pevnou částku-"
"Ne, dáváme na to vždy sedm procent z našich příspěvků," opravila ji paní pokladnice.
"Takže se částka rok od roku mění?" ujišťovala se Ariadné.
"Spíš zmenšuje," ušklíbla se paní Longbottomová, zatímco spokojeně pojídala sušenky.
"Chápu, tak to je sedm procent. Co se zbytkem?"
Narcissa a paní Greengrassová si vyměnily nejistý pohled. "No, část jde do Bradavic, část na ministerstvo, většinou pro bystrozory. Část skončí v nemocnicích nebo u léčitelů. A zbytek necháváme až do konce roku ležet stranou, kdyby došlo k nějaké nečekané mimořádné události, jako letošní epidemii Brzmiček."
"Omlouvám se, ale co přesně jsou brzmičky?"
"Otrávný hmyz, co napadá jednorožce. Ale ti jsou chránění a export jejich žíní pomáhá naší ekonomice," nabroušeně odfrkla paní Longbottomová.
"A ministerstvo na to prachy uvolnit nechtělo," přisadila paní Shackleboltová.
"Jasně, hm. A na ty- hm, ty zbylé dodatace jsou také pevně dané jako nemocniční hábity?"
Paní Shackleboltová si ironicky odfrkla. "Ne, ale jako by byly. Brumbál požaduje rok od roku vyšší částku a když na konci roku dostane většinu zbylých galeonů, tak brblá, že proč to nešlo už v lednu." Všechny čtyři souhlasně pokývaly hlavami. "To s ministerstvem se dá jakž takž dohodnout. Dostanou třista deset galeonů, žebrají o víc a na konci roku poděkují za každý svrček. No a se zdravotnictvím je to těžké. Ti pošlou seznam věcí, co je potřeba změnit a my za nimi se musíme jít dohodnout, co by šlo pozdržet. Protože na všechno peníze nemáme."
"A bez Blackovic ročního příspěvku nebudeme mít téměř na nic," usmála se Narcissa.
Ariadné pokývala hlavou a usrkla si čaje. "Kdy jste zrušili Hůlkové stipendium?"
"Před třemi lety, Brumbál hrozil, že si studenti budou muset kupovat ingredience na hodiny lektvarů. Těch sedmdesát galeonů by to stejně nezachránilo, ale začali jsme je posílat do školy," vysvětlila paní tajemnice a vrátila brožurku zpátky.
"Chápu," Ariadné se opět napila. "Ale vy vůbec nejíte, ochutnejte naše chlebíčky. Nejsou to sice anglické sendviče, ale matčina neteř ze čtvrtého kolene nám je před rokem udělala a já si myslím, že jsou mnohem lepší než sendviče. Myslím, že je to tím množstvím ozdob na nich. Máte vajíčko, sýr, nářez a zeleninu na jednom kousku. Navíc ty různé pomazánky! Prosím, dejte si."
Dámy se neochotně pustily do jídla. Nebyly si jisté, jak na jejich možnou dárkyni ten rozhovor zapůsobil. Ze všech nejvíc se bála Narcissa. Uvědomovala si, že svým prvotním chováním mohla zkazit šance nejen nadace, ale i své rodiny. Myslela, že její neteř je jen loutka své matky, ale to děvče je strategický génius. Měla to čekat, když viděla ten hábit a způsob jakým se usadila. Tohle všechno byla pečlivě nastražená past a ona do ní skočila přímo po hlavě. "Jak se ti líbí v Bradavicích?"
"Velmi, je to přesně, jak babička popisovala. I když teď se budu na všechno dívat trochu jinak, když vím, co se děje za oponou."
"Oh, ne, to byste neměla, slečno Blacková. Ředitel to také nemá snadné, ministerstvo snižovalo školní dodatace. Tak se musí snažit to někde dohnat," pohotově zareagovala paní Greengrassová.
"Jen to nezamlouvejte, jestli jsou problémy s penězi, dá se to řešit kreativněji. Třeba benefiční koncert školního sboru. Nebo aukce děl žáků. Prázdninové kurzy pro veřejnost. Třeba ze starobylých run pro ty, kdo si je nevybrali. A nebo astrologický kurz. S tábořením v přírodě. Tohle jsou věci, které si škola může zařídit. Neříkám, že z toho získají bůhvíco, ale ředitel zaměstnává světoznámé odborníky, měl by to využít."
"Nápad je to dobrý, ale takhle se to nikdy nedělalo, a Brumbál, ať si říká, co chce, si velmi zakládá na tradici," namítla paní Longbottomová.
"A školní rada na to vliv nemá?" Zeptala se nevinně Ariadné, až příliš nevinně.
"Školní rada smí radit, ne zasahovat do řízení školy," ale Narcissa už věděla, že se nesmí nechat vyprovokovat.
"Chápu, tak tedy zítra budete mít na účtu obvyklou sumu," všechny si oddychly a začaly se balit. "Ale než půjdete, měla bych na vás prosbu."
"Pro naší nejštědřejší mecenášku cokoliv," odvětila paní Shackleboltová.
"Víte, chtěla bych založit nadaci, nebo fond... Charitu. Je to vlastně jedno. Příspěvky pro vaši nadaci by to samozřejmě neovlivnilo. Každopádně by se jednalo o nadaci, která by se soustředila na studenty a jejich peněžní problémy. A potřebovala bych od vás pomoct najít někoho, kdo by to mohl řídit."
"To by nebyl problém, pokud byste byla ochotná platit minimální mzdu. Louisa, má asistentka, by potřebovala práci a dokáže vše, co já. Ale co přesně byste si představovala, že bude dělat?"
"Chtěla bych obnovit staré stipendia. Začala bych s hůlkovým, a pak pro cestování a Blackovi pro učedníky, možná pár dalších. Třeba na košťata pro chudé studenty? Nevím, možná školní rada bude mít nějaký názor. Ale rozhodně chi začít s Hůlkovým, jen méně předpojatým-"
"Co prosím?" Zakuckala se paní Longbottomová.
"Původní bylo jen pro děti s dvěma mudlovskými rodiči. Ale teď to věčinou berou jako takový zasvěcovací rituál. U Gringgotových smění peníze a pak jdou koupit hůlku. Oproti tomu ti z kouzelnických rodin často skončí se zdědenou-"
Ariadné byla opět přerušena. "Můj vnuk si vám snad stěžoval?"
"Neville? Ovšemže ne. Copak si on někdy stěžuje? Ne, ne myslela jsem na Rona. Ronalda Weasleyho, taky je v Nebelvíru. Ale nejenže si ho hůlka nevybrala, on k ní má i odpor. Moc dobře mu nefunguje," vysvětlila to staré paní s vlídným úsměvem. "Hm, Neville má ke své hůlce respekt, vlastně veškerou magii bere velmi vážně. Téměř se strachem. Doktor Khatri tvrdí, že emoce, zvláště ty nevědomé, nejvíce ovlivňují naši magii."
"Khatri, jako ten indický podvodník?" Ujišťovala se Narcissa, že myslí toho samého. "Ten, co teď na pár týdnů okupuje ošetřovnu u sv. Munga?"
"Ano, ten," souhlasila Ariadné.
"Ale proč bys ho poslouchala?" divila se Narcissa.
"Pomohl mi při prvním projevu Bezděčné magie. Jako jediný. Je sice neortodoxní, ale to neznamená, že se musí nutně mýlit."
"Když už jste to načala tak, co se vlastně stalo. Neville říkal, že o tom nerada mluvíte, ale co mohlo být tak zvláštního, že posloucháte názor kdejakého výtržníka."
"Paní Longbottomová, se vší úctou vám do toho nic není. Ale když už to musíte vědět, tak jeho teoretický odhad se ukázal správný. Přesně na mých jedenáctinách potom, co jsem strávila tři měsíce nepřetržitě v New Yorku, na rodinné oslavě, s nynější hlavou rodiny se poprvé projevila moje magie. Doktor Khatri tvrdil, že se nic nedělo, protože se ve mně pokrevní magie navzájem rušily. Prý protože moji rodiče nebyli svoji, tak ani jedna rodina mě nepřijala za svou. A teprve v New Yorku se krev Crawfordů uklidnila a nechala Gauntovi a Blackovi se projevit. Možná to není pravda, ale je to stejně dobrá teorie jako kterákoliv jiná."
Po chvíli se nejistě ozvala paní Greengrassová. "Takže on je tady jen kvůli vám? To musí být drahé."
"Nemocnice očividně potřebuje vše, co můžeme nabídnout," zavtipkovala Ariadné.
Všechny se uvolnily a paní Shackleboltová rychle nasměrovala rozhovor zpět k nadaci. "To děvče, co by vám mohlo pomoct, se jmenuje Louisa Neetlyová. Řeknu, aby vám napsala. Nebo možná vaší matce? Kdyby se chystání protáhlo do školního roku."
"Ať napíše mně, prosím. Mamá to možná bude muset dořešit, ale chtěla bych to s ní aspoň zběžně probrat sama. A jinak, jak rychle myslíte, že to půjde? S mým ročníkem se už nic nenadělá, ale říkala jsem si, že třeba příští prváci by mohli mít k dopisu přidaný letáček s informacemi."
"To by muselo projít jak skrz řadu, tak přes ředitele a myslím, že to by neschválili," Narcissa zamyšleně ukousla z chlebíčku. "Hm, my jsme nechávali letáčky u Gringgotových, ale to šlo o mudly, ti si tam chodili poradit se vším. Ale pokud už nejsou cílenou skupinou, tak by nejvíc pomohlo mít nějaký příklad. Někoho, kdo by dítěti přenechal, řekněme synovu hůlku, a pak přes stipendium koupil novou."
"Vím, na co myslíš, Narcisso Malfoyová. Ale já nebudu dělat pokusnou opičku. Na novou hůlku máme, ale Neville měl dostatečnou reakci s tou, co má. Jinak bych mu ji nedávala."
"Vlastně, Khatri si myslí, že hůlka není na celý život. Někdy se magie v nás s její vzpříčí, a proto se hůlky po smrti v rodině někdy zlomí. Nebo po těhotenství."
"No je pravda, že ta moje se zlomila týden po Dafninině narození. Po Astoriině ne, ale po Dafné se mi hůlka zlomila při Wingardiu. Hrozně jsem po tom plakala," zavzpomínala paní Greengrassová.
"Ale to nic nemění na tom, že nikdo chudý, kdo má doma volnou hůlku, dítěti novou nekoupí. Zvláště ne pomocí stipendia. Jen by je pomluvili," paní Shackleboltová znovu vytáhnula svůj sešitek a teď do něj zapisovala poznámky.
"Možná," Ariadné zaváhala. Všechny dámy na ni upřely pohledy a ona se poprvé za odpoledne cítila nesvá. "Možná by to nemělo být stipendium, ale výměnný program nebo tak něco. Nadace by koupila dítěti hůlku a na školní rok by mu ji půjčovala. Přes prázdniny by zůstala... Někde, kde bychom je nechávali. A na začátku roku by si ji žák zase vyzvednul. Místo, abychom ji ji jen tak koupili, tak by nám platili nějaký nízký, symbolický poplatek. A až by dítě dosáhlo dospělosti, tak by si hůlku mohlo odkoupit, řekněme za polovinu původní ceny. Nebo pokud by už nereagovala dobře, tak bychom si ji nechali, a oni by si mohli jít koupit jinou. Navíc by to fungovalo jako takové pojištění. Když by se s ní něco stalo v průběhu roku, hned druhý den by si mohli jít koupit novou, tedy vybrat. A poplatek by se nezměnil... Co myslíte?"
"Tohle už není charita, ale je to chytré. Do toho bych možná i šla."
"Možná, Augusto? Já do toho půjdu určitě!" Oznámila paní Greengrassová a pak umírněněji dodala. "Tedy pokud budu splňovat podmínky."
"Myslím, že tohle nemůže být bráno čistě jako dobročinnost, ale spíše jako obchod. Pojištění pro hůlky. Ale muselo by se to rozdělit. Víte, více druhů. První možnost, jak si ji vysvětlila, jen cena by nebyla poloviční ale třeba o čtvrtinu levnější. Druhá možnost, hůlka zůstane u dítěte celoročně, ale může získat novou pouze při zlomení ve školním roce," Narcissa se s vervou pustila do plánování, že si ani nevšimla, jak ostatní překvapeně zíraly za ni.
Jak se i ona ohlédla, o futra dveří se opírala paní Crawfordová. Oproti své dcery byla v mudlovském kalhotovém kostýmu. "Omlouvám se, nechtěla jsem rušit. Ale čekala jsem, že už to budete mít za sebou. Tak tedy, prosím, pokračujte. Já vás tu nechám."
"Ale ne, prosím, paní Crawfordová, přidejte se k nám," Narcissa rychle namítla.
"Ano, mami, myslím, že tvé zkušenosti by se nám teď hodily," souhlasila s ní Ariadné.
"Copak, je snad nadace na tom tak moc špatně? Budeme dělat benefici?"
"Ne, vlastně chci založit další spolek, aby se obnovilo Hůlkové stipendium."
Paní Crawfordová přešla ke své dceři a posadila se na opěradlo jejího křesla. "Oddělit tak příspěvky, aby nešly všechny na jedno místo? Chytré."
Paní Shackleboltová vytrhla list ze svého notesu a podala ho jejich hostitelkám. "Trochu jsem to propočítala, ale asi takhle by to mohlo fungovat. Bude záležet na spoustě faktorů, ale myslím, že v květnu byste to mohla rozjet. Prvních pět let budete muset veškerý výdělek spořit, ale pak by se mohlo začít přemýšlet o dalších stipendiích."
Zatímco to Ariadné pročítala, její matka jí nakukovala přes rameno. "Tohle ale není charita. Tohle je obchodní plán."
"Ano, mami. Myslíme, že charitu by kouzelnické rodiny nepřijaly. Takhle zaručíme, že všichni budou mít šanci získat hůlku, která si je vybere. A zároveň něco vyděláme."
"Ario, máme dohodu," varovala ji a vzala jí ten list z rukou.
"Chci jen dodat počáteční kapitál, zbytek by kontrolovala asistentka paní Skackleboltové."
Narcissa se škodolibým zadostiučiněním podotkla. "Bude to fungovat lépe s nějakou známou tváří, nebo aspoň jménem."
"To je nejspíš pravda, ale Aria nebude vydělávat, dokud jí nebude patnáct."
"Ale tohle by mělo být prodělečné.... dobře, dobře, chápu. Ale stejně myslím, že takhle bych mohla časem obnovit Blackovic stipendium pro učedníky. A možná vytvořit pár dalších. Třeba příplatky na cestu z a do Londýna při cestě do Bradavic. Možná vytvořit pár kroužků? Já nevím."
Paní Crawfordová jí zastrčila pramen vlasů za ucho. "Dobře. Když myslíš. Tak jak novou nadací pojmenujete?" Otočila se na zbytek společnosti. "Po staré Walpurze by se to asi pletlo."
Paní Longbottomová se uchechtla. "Já čekala nadaci Ariadné Blackové."
"Příliš sebestředné," namítnula Narcissa a sebrala koláček ze stolku. "Mělo by to být po někom mrtvém. Co po Orionovi? Tvého dědečka jsem měla velmi ráda."
"Hm, ale toho škola nikdy moc nezajímala. Co takhle Reguluse Blacka? Vím, že byl smrtijed, ale babička vždy tvrdila, že byl oddaný vzdělání."
"Ale smrtijed, i když nebyl nikdy odsouzený," namítla paní Greengrassová. "I po omilostnění to není snadné."
"A co po strýci, prastrýci, nejsem si jistá, jak jste byli příbuzní. Po Alphardovi Blackovi. Bez něj by Sirius nikdy nastudoval na Oxfordu," navrhla paní Crawfordová.
Narcissa se zakuckala posledním kouskem koláčku. "Sirius studoval na mudlovské škole?"
"Jo, jo. Po skončení Bradavic. Současně s bystrozorským výcvikem. Můj ubohý Frank s Alicí o něm často mluvili," zavzpomínala si paní Longbottomová. S povzdechem se zvedla z pohovky. "Taková škoda. Hm, radši pojďme, ať někdo neřekne něco nevhodného. Alphardova nadace pro magické děti. Myslím, že to zní slibně."
"Alphardova společnost pro magické děti. A jejím prvním projektem bude Hůlkový fond s možností pojištění," Ariadné se také postavila a s dámami se začala loučit. Než odešly, stačily se domluvit na další schůzku v létě a Narcissa trvala na utužení jejich rodinných vztahů. Před silvestrem si musí zajít na oběd a v létě se začít pravidelně scházet.