Chapter 1
Ariadné Gaunt Crawford Blacková se probudila den před svým odjezdem do kouzelnické školy Bradavic. Jako každé ráno od svých jedenáctých narozenin ji z noční můry probudilo drnčení budíku. Svědomitě svůj sen zapsala do svého deníku, převlékla se z noční košile a šla se na chvíli projít do zahrady. Asi za půl hodiny pro ni došel domácí skřítek Higsby, že je snídaně na stole.
"Otevřete! Pomoc! Prosím, pomoc! Hoří! A podobné výkřiky se ozývaly že všech stran. Plameny se zdály být blíže. Vzduch kolem bělal pomocí hustého dýmu. Zleva dolehl řachot bortící se skříně. To jsou veškeré vzpomínky z mé dnešní noční můry. Podepsána Ariadné den před odjezdem do školy," předčítala dramatickým hlasem Ariadnina matka. Deník s povzdechem zaklapla a podívala se na svou dceru, která nejistě postávala ve dveřích. "To, že při psaní svých snů používáš své basnířské střevo, jejich obsah nezmění. Ještě není pozdě změnit školu, na některou, kde nemusíš i bydlet."
"Já vím, mami," Ariadné si sedla ke stolu a nalila si čaj. "Ale Blackovi chodí do Bradavic."
"A Crawfordovi porušují pravidla," odvětila jí pohotově matka.
"Já nejsem Crawfordová, ne doopravdy," řekla Ariadné a vzala si svůj deník zpátky.
"To kvůli tvé babičce. Ale dobrá jsi Blacková běž si do Bradavic," obě se pustily do jídla. Po chvíli její matka zamyšleně pokračovala: "Nicméně, když na tím tak přemýšlím, to, že tam budeš studovat, nutně neznamená, že tam musíš i spát. Máme dům v Prasinkách... V podstatě bys mohla ve škole dělat vše až na spánek, ráno by ses prošla do zámku na snídani a po večeři by ses vrátila do Prasinek. A celý den bys měla stejný jako tví spolužáci."
Ariadné si usrknula čaje a odpověděla: "Nechci žádné vyjímky. Ty jsi přestoupila ve čtvrtém ročníku a všichni to probýrali i na babiččině pohřbu. Chci to udělat jak se patří, ať můj návrat nevyvolává zbytečný rozruch."
"Jsi stejný ročník jako Chlapec, který přežil, takže ty jako čistokrevná, co se navzdory všemu nestála motákem, nebudeš ve středu pozornosti. Ale pokud si přeješ nevyvolávat rozruch, můžeme ještě rok počkat. S odstupem času by to tvé noční můry o New Yorku taky mohlo utišit."
"A nechat bratránka Draca v přesvědčení, že je příštím lordem Blackem? Ani náhodou, musím zaujmout své místo ve Zmijozelu, ať nevzniknou žádné pochyby," řekla Ariadné zatímco si rozhodnými pohyby mazala máslo na chleba.
"Nemusíš skončit ve Zmijozelu, jsi dost chytrá na Havraspár, navíc já byla v Mrzimoru a tvůj otec v Nebelvíru a děti často končí v koleji svých rodičů," potměšile se na dceru usmála a upila čaje.
"Kromě otce byly všichni ze Zmijozelu, a sama jsi říkala, že jsi tam málem taky skončila. A po New Yorku pochybuji, že bych mohla skončit jinde."
"V New Yorku to byla bezděčná magie, moc to neznamená," namítla její matka.
"Jedenáct let, všechny zkoušky a testy, které kdy Blackovi na své potomky použili a nic, navíc od New Yorku se žádné bezděčné čarování nestalo. Jsem víc moták než skutečná čarodějnice."
Paní Crawfordová své dceři rozhodným hlasem odporovala: "Přišel ti dopis. Gringottovi ti otevřeli trezor. Věř mi, staletí používaná magie neselže jen, aby tě potrápila. Navíc jsi každé ráno a večer pila lektvar na potlačení magie. Nemysli na možné budoucnosti jako moták, dokud na to nemáš potvrzení. New York byl prostě jen nejvhodnější chvíle na projevení. A že to bylo trochu neobvyklé-"
"Neobvyklé? Mami, až hodinu po tom, co jsem ztratila vědomí, se vám to podařilo zrušit," přerušila ji rozrušeně Ariadné. "To není trochu neobvyklé, to je krok před obskuriálem."
"Ariadné, Ari, Ario, nepřeháněj. Z otcovy strany v tobě proudí krev Vznešeného a Starobylého rodu Blacků, moje babička byla právoplatnou dědičkou a nástupkyní na hlavu Rodu Gauntů a já nejen, že dokážu datovat svůj čistokrevný původ na osmnáct generací zpátky, ale navíc můj manžel byl pan Crawford a i po jeho smrti zůstávám paní Crawfordovou. Sice jen úřadující, ale žádného Crawforda nepřekvapilo, že jsi se takto projevila právě v New Yorku, sídle nynějšího pana Crawforda. Prostě to vzájemné křížení se musí nějak projevit, buď ráda, že nemáš třetí nohu." Úsměv, který paní Crawfordová takto vyvolala, sice nedošel až k Ariadniným očím, ale aspoň ukončil jejich ranní roztržku.
Higsby s Kellie začali sklízet ze stolu.
Už to byly skoro tři týdny, co se jejich paní vrátily do Londýna, a za tu dobu skřítkové vypozorovali, že se jejich paní při každé snídani musí téměř pohádat. A snídaně nekončí než začne ta či ona na téma žertovat. Po více jak třinácti letech, kdy dům udržovali a paní Crawfordová se vždy zdržovala nanejvýš týden v kuse, Kellie nevěřila, že by mohla dostat šanci získat rutinu a naučit se zvyky a záliby její paní. Když před pěti lety získala paní malou Ariu do péče, Kellie čekala, že se její dům znovu stane sídlem rodiny. Zvláště když dostala k ruce Higsbyho. Teprve po týdnu a třech dnech se dozvěděla, že všechny budovy její paní dostali na starost dva domácí skřítkové, protože jich malá Aria zdědila víc než by je mohlo doprovázet na cestách. A v Londýně paní zůstávala jen kvůli právním záležitostem. I se šestiletým dítětem se nadále chystala trajdat po světě. Kellie nevěděla, co se stalo v New Yorku, ale byla ráda, že to její paní přivedlo domů.