„Musím s tebou mluvit, Tomáši,“ řekla Molly, zatímco kontrolovala odběhnicovaný nábytek v doupěti.
„Kdykoli, má paní. Jsem tvůj ponížený služebník,“ zašeptal Voldemort a políbil jí lem hábitu.
„Buď tak laskav, a neslintej mi na hábit, trosko!“ řekla podrážděně Molly.
Voldemort se trochu odsunul a zůstal klečet na zemi. Věděl, že jeho domina má blbou náladu, a nechtěl si to u ní rozházet.
„Vyvolený chlapec, kterého jsi označil, odmítl naši netopýří holčičku. Řekl jí, že je gay. Co s tím budeš dělat, Tomáši?“
„Drahá, jak se to mohlo stát? Od svého návratu označuju všechny kouzelníky hned po dosažení plnoletosti a některé i dřív. Copak si mezi nimi naše rezavé torpédo neumí vybrat? Pokud vím, všichni se jí plazí u nohou.“
„Mám samozřejmě na mysli Pottera, pitomče. Všichni za ním lezou kvůli té jizvě, cos mu udělal, když byl mimino.“
„Počkej Molly, ale to takhle nebylo, to je kampaň. Ve skutečnosti tu jizvu má od toho, jak ho Dudley tříletého shodil ze schodů. Já s tím nic společného nemám. Víš přece, jak vypadá moje znamení?“
„Všichni věří, že ta jizva je od tebe. A naše holčička trpí!“
„Já tu Ritu roztrhnu jak hada. Ne, něco lepšího. Rozmačkám ji jako chrousta a udělám z ní košenilu. Tak. Nerozčiluj se, má nejdražší. Domluvím se s Láskorádem na interview, společně vysvětlíme, jak to s těmi znameními je.“
„Dobrá, Tomáši. Za odměnu smíš umýt nádobí. Ale žádná kouzla. A běda, jestli ti něco upadne.“