Nepříjemnost
Harry se zamračil. “Řekl jsem, že nemám zájem.”
Zasmála se. Zatřepala řasami. Laškovně mu přejela po zápěstí, jako by to neslyšela. Našpulila rty.
Harry ucukl a zavrčel. Zamračil se. O krok ustoupil. Pak o dva. Než do něčeho narazil. Do někoho. Polkl a chystal se omluvit.
Černá látka zavířila v jeho zorném poli. Ten někdo ho chytil za bok, přitáhl k sobě. Majetnicky. S jistotou. Výraz na dívčině tváří se změnil z rozvášněného na roztrpčený.
“Mám dojem, slečno Nechápavá, že váš dnešní lov už skončil, nemám pravdu?” řekl ten někdo a Harry se zachvěl.
“Jako byste na něj měl nějaký nárok!” vyprskla, než demonstrativně odkráčela.
Harry na okamžik zavřel oči. Bylo mu zle. “Omlouvám se,” řekl do nastalého ticha, než k muži zvedl oči očekávaje výsměch.
Co našel ho překvapilo. Žádný nepřicházel.
A pak se Snape - světe div se - pousmál. “Mám dojem, že by to chtělo něco k pití, nemyslíte?”
Harry se uchechtl. Napětí z něj opadlo. Přikývl. “Veďte mě k tomu nejlepšímu, co tu mají.”
Muž pozvedl obočí. “Snažíte se něco vytřást ze své slávy, Pottere?”
“To si pište, pane, můžeme?” zeptal se, než pozvedl své rámě.
Snape se uchechtl a kupodivu přijal. Rámě, drink a zřejmě i Harryho.