Flashback 15
Srpen 2002
Ohnivá whisky jí sžírala hrdlo, ale okamžitě začala zmírňovat bušení jejího srdce. Horký pocit odvahy se jí rozlil po hrudi.
Naklonila láhev směrem k Dracovi a on jí ji vytrhl z ruky a přihnul si. Oči měl přitom pevně upřené do jejích, dokud ji nesklonil. Pak se rozhlédl po prázdné místnosti. Z pouzdra připevněného na pravé paži vytáhl hůlku, mávl jí a vykouzlil malý gauč.
Hermiona na něj upřela pohled.
„Nebudu se natahovat přes celou pohovku pokaždé, když budu chtít předat láhev,“ řekl. Potom dodal posměšným tónem: „Můžu vykouzlit lavici na dvoření, jestli potřebuješ zábranu.“
Jeho oči ji dráždily. Stále byl bez košile.
„Nebo jsi mohl vykouzlit nějaké skleničky,“ odsekla a významně se na něj podívala. Posadila se na malý gauč a čekala, až se k ní přidá.
Naklonil se, opřel ruku o opěradlo gauče za jejím ramenem a naklonil se nad ní, než jí podal láhev.
„Teď jsi na řadě. Máš co dohánět,“ pronesl tichým hlasem, než se posadil vedle ní. Byl mnohem blíž, než bylo nutné.
Hermiona si přihnula znovu a on ji sledoval. Když se mu pokusila láhev vrátit, odmítl a naznačil, aby pokračovala.
„Budeš toho litovat, až ti začnu brečet na rameni,“ řekla a znovu začala pochybovat o tom, jak moc opilý vlastně je. Sama už cítila, jak na ni alkohol působí. K večeři jen zobla a od té chvíle uběhly hodiny. Začala jí obestírat teplá, otupující vlna.
„Až tak moc jsi nebrečela,“ pronesl a opatrně se opřel. Když zjistil, že ho to nebolí, zabořil se do gauče s hlasitým povzdechem. „Ani jsem nevěděl, jak moc mi chybí opírat se o věci.“
„Buď opatrný následujících pár dní,“ řekla Hermiona mezi loky. „Pokud se budeš chovat neopatrně, zatímco se to hojí, může se kůže natrhnout a budu to muset opravovat. Jestli chceš, můžu dál docházet. Když budu ošetřovat jizvy ještě pár dní, nebudeš je vůbec cítit. Tedy alespoň ne fyzicky.“
Překvapeně se na ni ušklíbl a zakroutil hlavou, jako by nemohl uvěřit.
„Existuje vůbec někdo, za koho se necítíš být zodpovědná?“ zeptal se.
Hermiona na otázku neodpověděla a znovu si lokla ohnivé whisky. Najednou se jí v očích zaleskly slzy.
„Všichni moji přátelé dnes večer vyrazili pít. Pozvali mě, ale nemohla jsem jít,“ řekla zničehonic.
Na chvíli zůstal zticha.
„Promiň. Mohli jsme to přeložit,“ řekl.
Hermiona odfrkla.
„Jo, určitě bych tě nechala ještě jeden den s rozříznutými zády jen proto, abych mohla jít pít. Není to tak, že bych s nimi stejně mohla pít. Pravděpodobně bych se pustila do nějaké zuřivé hádky s Harrym a Ronem.“
Hermiona se rozplakala a brečela několik minut. Zatímco vzlykala, Draco jí vytrhl láhev z prstů a začal ji vyprazdňovat. Když se její pláč konečně zmírnil na pouhé popotahování, pobaveně se uchechtl.
„Víš,“ řekl suše, „kdybych tě někdy musel vyslýchat, asi bych přeskočil mučení i nitrozpyt a prostě ti nalil do krku lahev ohnivé whisky.“
Hermiona se rozesmála skrz své slzy.
„Bože, máš pravdu,“ vypravila ze sebe a otírala si oči.
Draco jí láhev vrátil, a ona ji několik minut srkala v tichu.
„Děkuju, Grangerová,“ řekl po chvíli tiše.
Koutky jejích úst se zvedly do drobného úsměvu. „Myslela jsem, že když s tebou budu pít, říkal jsi, že mi budeš říkat Hermiono.“
„Hermiono,“ řekl. Podívala se na něj. Jeho oči byly přimhouřené; díval se na ni upřeně.
„Ano?“
Nic neřekl, jen ji dál sledoval, až začala rudnout. Bylo těžké se na něj dívat, když neměl košili. Její pohled neustále sklouzával, pak se zase zarazila, podívala se zpět nahoru a zjistila, že na ni pořád hledí.
„Myslela jsem, že podle tvých vlastních slov jsi opilý více mrzutý,“ řekla nakonec nervózně.
„Obvykle ano,“ odpověděl. „Posledně, když jsem se opil, zabarikádoval jsem se a rozmlátil pokoj.“
„Nevypadáš opile,“ řekla. Začínala se cítit opravdu opilá. Hlava jí těžkla, měla neodolatelnou potřebu smát se, brečet a zároveň se schoulit na gauči.
„Nejsem zrovna uvolněný člověk.“
„To jsem si všimla. A napomínáš mě,“ dodala vážně. Cítila, že její obličej dělá výrazně přehnané grimasy, víc než chtěla.
Potichu se zasmál. „Moje napětí mi v souboji nepřekáží. Vsadím se, že bych tě i teď porazil.“
„Asi ano,“ povzdechla si Hermiona. „Cvičím ale. Myslela jsem, že to budu nenávidět, ale vlastně je to docela příjemné.“
Draco se ušklíbl. Byl to uvolněný, nakřivo posazený úsměv. Hermiona zrudla.
„Měl by sis obléknout košili,“ řekla nakonec, její hlas poskočil. „Musí ti být zima.“
Najednou byla její ruka v jeho, a on ji přitiskl k jeho hrudi. Jemně zalapala po dechu překvapením a cítila, jak se jí srdeční tep rychle zrychluje.
„Připadám ti chladný?“ zeptal se hlubokým hlasem. Posadil se, a najednou byli velmi, velmi blízko. Tak blízko, že Hermiona cítila jeho dech na svém krku. Přes páteř jí projel mrazivý záchvěv.
„N-ne,“ zašeptala, zírajíc na své prsty rozprostřené na jeho hrudi. Strávila hodiny dotýkáním se ho při ošetřování jeho run, ale teď, tváří v tvář, působil tento fyzický kontakt náhle intimně. Pod špičkou ukazováčku cítila slabounký tlukot jeho srdce. Bez přemýšlení lehce přejela po jeho kůži.
Náhle se prudce nadechl, a ona pod svou rukou cítila, jak se mu zadrhl dech. Jeho ruka stále spočívala na její, ale už ji nedržel na místě. Palcem přejela po jeho hrudním svalu a ucítila, jak pod jejími prsty znovu zachvěl.
Hermiona měla pocit, že sotva dýchá; že kdyby se příliš zhluboka nadechla nebo vydechla, něco ve vzduchu by se přetrhlo.
Ten okamžik—napětí mezi nimi—působilo jako křídla motýla. Jemné. Ohromně křehké.
Podívala se na něj. Jeho obličej byl jen pár centimetrů od jejího. Jeho oči byly temné, když zkoumal její tvář.
Byl překvapivě pohledný.
Sotva si to kdy dovolila připustit. Ale teď, pod vlivem, když cítila pod prsty tlukot jeho srdce, to viděla. Chlad jeho osobnosti zmizel; jeho kůže byla teplá, jeho dech na její kůži byl teplý a byl krásný na pohled.
Nemohla si vzpomenout, kdy přestala mít z něj strach.
„Musím přiznat,“ řekl tichým hlasem, jako by to bylo přiznání, „kdyby mi někdo řekl, že budeš takhle krásná, nikdy bych se k tobě nepřiblížil. Když jsem tě znovu uviděl, byl jsem naprosto zaskočen.“
Zírala na něj zmateně.
„Jsi jako růže na hřbitově,“ pokračoval, a jeho rty se zkroutily do hořkého úsměvu. „Přemýšlím, čím by ses mohla stát, kdyby nebylo války.“
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlela,“ řekla.
„To mě nepřekvapuje,“ řekl tiše. Jeho ruka se natáhla a zachytil volný pramen, který se uvolnil z jejích copů. „Tvoje vlasy jsou pořád stejné?“
Odfrkla si. „Ano. Většinou.“
„Jsou jako ty,“ řekl a otáčel pramen mezi prsty, až se omotal kolem jeho špičky. „Svázané na místě, ale uvnitř pořád stejné.“
Hermiona na něj chvíli zírala, a pak se jí oči zalily slzami. Jeho oči se rozšířily.
„Proboha, Grangerová,“ řekl spěšně, „neplač zase.“
„Promiň,“ řekla, stáhla svou ruku a zvedla ji, aby si otřela slzy. Cítila chlad.
Když se na něj znovu podívala, jeho výraz byl zamyšlený.
Nikdy předtím ho neviděla tak výmluvného. Všechno do té doby působilo jako maska. Až na letmé záblesky něčeho opravdového, které občas pronikly na povrch.
Jak tam seděli, skoro si myslela, že možná vidí jeho pravou tvář.
A vypadal—
Smutný.
Osamělý.
Možná dokonce zlomený srdcem.
„Říkala jsem, že budu brečet, jestli mě opiješ,“ řekla.
„Já vím. Nevadí mi to. Jen nechci být důvodem, proč dnes večer,“ odpověděl, odvrátil od ní pohled a stáhl ruku z jejích vlasů.
Polkla další doušek ohnivé whisky a pak mu láhev nabídla. Zbývala v ní méně než čtvrtina.
Vzal ji a rozhlédl se po místnosti. Jeho výraz se zahořkle stáhl. Vzduch kolem něj náhle ochladl.
Hermiona ten posun poznala. Bylo to jako její vlastní okamžiky pláče. Něco ho napadlo. Zasáhlo ho to. Alkohol ztenčil jeho nitrobrané bariéry a on to nedokázal potlačit.
Ticho. Hněv. Jak říkal.
Bez přemýšlení natáhla ruku a vzala do své jeho nejbližší ruku. Levou.
Podíval se na ni. Otočila ji dlaní nahoru a palci přejížděla po jejím povrchu. Vyhlazovala ji. Cítila slabé třesy, které v ní stále zůstávaly od cruciatu.
„Kdy ses stal obourukým?“ zeptala se.
Setkal se s jejíma očima a ona v nich zahlédla překvapení.
„Kdy tě to napadlo?“ zeptal se po chvíli.
„Tvůj pouzdro na hůlku je na pravé paži, ale při soubojích se mnou vždy používáš pravou ruku,“ řekla. „A máš stejné mozoly od hůlky na obou rukou. Všimla jsem si toho ten první den, co jsem pracovala na těch runách.“
„Chytré,“ řekl.
Hermiona se pousmála. „Teď jsi to pochopil?“
Odfrkl si. „Skromná taky,“ dodal suše.
Vytáhla hůlku a zamumlala několik kouzel, když špičkou poklepávala po jeho ruce. Snažila se uvolnit poslední třesy.
„Nemusíš mě pořád léčit, Grangerová,“ řekl po chvíli. Cítila, jak pod jeho pohledem rudne.
„Hermiona,“ opravila ho znovu. „Vypadal jsi smutně. Nevím, jestli bys ode mě chtěl obejmout. Tak jsem si na tohle vzpomněla. Řekla jsem si, že léčit tě, to bys alespoň mohl chtít.“
Byl zticha a ona pokračovala v masírování jeho ruky. Přejížděla prsty po jeho a proti nim. Měl dlouhé, štíhlé prsty.
„A co kdybych chtěl něco jiného?“ řekl. Jeho hlas byl tichý, ale v otázce bylo cosi záměrného.
Její ruce se zastavily a podívala se na něj. Měla pocit, jako by z místnosti najednou zmizel všechen kyslík. Její srdce se rozběhlo třikrát rychleji a hrudník se jí náhle zdál prázdný.
„Co chceš?“ zeptala se opatrně. Studovala jeho tvář. Jeho oči byly tmavé, ale výraz uvolněný. Zvědavý. Vlasy mu spadly přes čelo, což změkčilo jeho ostré rysy. Vypadal mladě.
„Můžeš si rozpustit vlasy? Chci je vidět,“ řekl.
Zamrkala. „Opravdu?“ zeptala se, nevěřícně na něj zírala.
Jen krátce přikývl.
Pomalu zvedla ruce a začala vytahovat sponky. Copy se jí uvolnily a ona odstranila gumičky, přičemž pomalu proplétala prsty jednotlivé prameny, dokud nebyly volné. Nakonec ještě jednou projela rukama přes vršek hlavy a pak nechala ruce spadnout do klína.
„Tak… moje hříva.“
Několik vteřin na ni tiše hleděl. „Netušil jsem, že je tak dlouhá.“
„Váha je dělá zvládnutelnější,“ řekla a nervózně se rozhlédla. Netušila, kam se má dívat. Sesbírala sponky do rukou a schovala je do kapsy. Konec dlouhého pramene jí přejel po zápěstí a ona sebou trochu trhla.
Nebyla už zvyklá mít vlasy rozpuštěné. Obvykle je rozplétala jen na sprchování a než uschly, měla je zase svázané. Připadala si skoro viktoriánsky, jako by rozpuštěné vlasy odhalovaly něco hluboce intimního o ní samotné.
Draco se naklonil dopředu a propletl prsty do jejích vlasů podél spánku. Jeho výraz byl stále zvědavý. Zachvěla se a její dech se zadrhl, když cítila, jak mu prsty kloužou až k jejímu pasu.
„Jsou jemnější, než jsem čekal,“ řekl. Jeho oči byly fascinované. Nikdy se nenašel nikdo, kdo by se zajímal o její vlasy. Celá interakce se posunula za hranice její komfortní zóny a netušila, co by měla říct nebo udělat.
Zírala na něj a uvědomila si, že jeho pohled je najednou zastřený. Opravdu, opravdu hodně pil.
Náhle byl jeho obličej ještě blíž. Jen několik centimetrů od jejího. Jeho ruka se posunula k její šíji a zamotala se do kudrlin u zátylku. Bylo to tak—
Zranitelné.
Intimní.
Smyslné.
Už se nedíval na její vlasy. Jeho oči byly upřené na její tvář. Na její ústa.
Byli tak blízko.
„Jestli nechceš, abych tě políbil, měla bys to říct teď,“ řekl.
Cítila každý jeho výdech na svých rtech.
Všechno působilo neskutečně. Jako sen. Rozmazané a plné pocitů.
Cítila váhu svého života, jak ji drtí; dusí ji, až téměř nemohla dýchat. Až téměř nemohla dýchat z té osamělosti.
Ale také cítila Dracovu ruku ve svých vlasech. Byl něžnější, než by si myslela, že vůbec může být. Teplý na dotek. Krásný. Tak blízko, že cítila jeho dech.
Díval se na ni, jako by ji viděl.
Ptal se.
Kdyby toho večera nemluvila s Harrym. Kdyby nebyla tak opilá. Kdyby nebyla tak osamělá. Kdyby nebyla večer odhalila, že Draco Malfoy je vlastně milý, když je opilý, možná by udělala něco jiného.
Ale neudělala.
Políbila ho.
Opravdový polibek.
Chuť ohnivé whisky byla na jejich rtech.
Jakmile se její ústa dotkla jeho, Draco převzal kontrolu. Jako by v něm něco uvolnila. Stisk jeho ruky v jejích vlasech zesílil a přitáhl si ji blíž, až ji posadil na svůj klín.
Položila ruce na jeho ramena, zatímco polibek prohluboval. Použil svůj stisk na jejích vlasech, aby jí zaklonil hlavu, a jeho druhá ruka sklouzla dolů po jejím krku. Jeho prsty putovaly po její kůži; podél klíčních kostí, ramen a prohlubně jejího hrdla, jako by si ji chtěl zapamatovat, každý kousek jejího těla změřit.
Přejela mu rukou po čelisti a zabořila ji do jeho vlasů. Když její dlaň přejela po jeho lícní kosti, na okamžik se k ní přitiskl tváří.
Byl tak hladový po doteku.
Sledoval křivky jejího těla a ona se do toho doteku naklonila jako kočka. Netušila, jak moc touží po tom, aby se jí dotýkal.
Že i ona po tom byla vyhladovělá.
Rukou jí přejel po lemu košile, pohladil ji po kůži na břiše a pak jí pomalu vklouzl pod košili a rozprostřel ruku na zádech. Přitiskl si ji na břicho, takže se musela prohnout v zádech, aby ho mohla dál líbat.
Polibky byly neuspěchané. Zvědavé. Držel ji za vlasy, aby kontroloval tempo a líbal ji pomalu. Lehce se otřel o její ústa, takže se zachvěla, než ji jemně štípl. Pak se špičkou jazyka dotkl jejího spodního rtu. Zalapala po dechu, a když pootevřela ústa, prohloubil polibek a jazykem klouzal proti jejímu.
Chutnal jako led, ohnivá whisky a hřích.
Přejela mu rukama po ramenou a dotýkala ho. Pevný a bledý jako mramor, ale teplý. Byl tak teplý na dotek. Zapletla mu prsty do vlasů a jemně se za ně zatahala, prohnula se proti němu, když ji pohladil v pase a ona se zachvěla. Začínalo se v ní hromadit napětí.
Nikdy předtím—
Hlas v její hlavě jí krutě připomněl, že nic z toho nemá znamenat. Trhla sebou, jako by ji ta myšlenka fyzicky zasáhla.
Draco ji chytil za vlasy, aby jí stáhl hlavu dozadu a odhalil krk. Opustil její rty a líbal ji podél čelisti a sloupce hrdla, dokud nezakňourala a nepřivinula se k němu.
Myslela to vážně.
Nevěděla, jak by to mohla nemyslet vážně.
Držela jeho tvář ve svých dlaních a přitáhla jeho ústa zpátky k sobě. Přitiskla své rty na jeho s vášnivou intenzitou a obtočila kolem něj paže. Chtěla ho cítit celého.
Jejich hrudníky byly přitisknuté k sobě, a ona si nebyla jistá, jestli cítí svůj tep, nebo jeho. Možná se jejich rytmy slily do jednoho.
Byla tak unavená z toho být sama.
Byla tak unavená z toho být redukována na své funkce. Léčitelka. Výzkumnice černé magie. Mistryně lektvarů. Spojka. Nástroj. Děvka.
Jako by se něčím z toho stala jen proto, že to sama chtěla.
Chtělo se jí plakat, ale nemohla. Jen Draca políbila ještě prudčeji a on jí odpověděl stejným ohněm.
Jeho ruce putovaly dál po jejím tričku a přes podprsenku jí nahmataly prsa. Palcem jí lehce přejel po jejich vrcholcích, takže se zachvěla a prohnula.
Slyšela, jak dýchá, když se odtáhl od jejích rtů a začal ji líbat podél čelisti, jemně přejížděl zuby po křivce kosti.
Vsunul jí ruku pod podprsenku a palcem jí přejel po bradavce. Cítila, jak se její kůže pod jeho dotekem zachvěla a napjala, a zjistila, že se jí po něm touží. Kousla se do rtu a tiše zaúpěla, když to udělal znovu. Přitiskla se k jeho ramenům.
Vyhrnul jí podprsenku a stiskl jí holé ňadro. Jeho ústa byla horká na spojnici jejího krku a ramene a ona cítila, jak jí lehce saje kůži.
Její ruka sklouzla po jeho rameni a ucítila jemné stopy jeho jizev. Lehce je pohladila. Prsty druhé ruky mu přejela po hrudi a cítila všechny prohlubně a vrcholy jeho svalů. Zapamatovala si, jak se cítí. Přitiskl se k její ruce.
Zasténal na jejím krku. Rozkoší, ne bolestí. Vibrace toho zvuku jí zaplavila hruď, horká jako pálení ohnivé whisky.
Zalapala po dechu, když jí dál dráždil prsa a líbal a sál podél ramene.
Netušila, že může cítit tolik věcí najednou. Že se všechny ty pocity v jejím těle víří a slévají a přerůstají v něco, co ji přesahuje.
Cítila se zaplavená pocity a emocemi.
Netušila, že jeho ruce a dech, jeho rty a jazyk, jeho tvrdé tělo na jejím, dotek jeho vlasů na její kůži, to ji zasáhlo tak hluboko, jako by rozechvěl její nitro a vyvolal v ní vlnu emocí, které nedokázala potlačit.
Netušila, že jak slyšela a cítila, jak reaguje na její doteky a její tělo, ji může ovlivnit ze všeho nejvíc.
Nevěděla, že to tak je.
Nikdo jí to nikdy neřekl. Nikdo jí nevaroval.
Nevěděla, že na něj může mít vliv. Nečekala, že by se mu mohla líbit fyzicky. Nikdy to tak nevypadalo.
‚Vyhublá‘. Tak ji nazval, když ji poprvé viděl nahou, a řekl, že si přál, aby si vyžádal někoho jiného.
Začala se třást.
Do mysli jí pronikla další nechtěná myšlenka.
Mohla by být kdokoli. Byl prostě osamělý, chtěl by kohokoli, kdo by se ho dotkl.
Hrdlo se jí sevřelo, jak se jí v něm vytvořil knedlík, který nemohla spolknout. Její ruce znehybněly a snažila se dýchat, aniž by propukla v pláč.
Draco si toho všiml. Zvedl hlavu z jejího ramene a zadíval se na její výraz. Pak se hořce usmál, stáhl ruce pryč a začal jí narovnávat oblečení, zatímco ji odsunul z klína.
„Měla bys teď jít,“ řekl.
Jeho hlas byl chladný. Tvrdý. Odměřený a opět k věci.
Maska mu znovu dokonale seděla.