Flashback 7
Duben 2002
Další týden si Hermiona přivstala ještě dříve, aby mohla sbírat přísady. Vzala si lahvičky, tácy a ingredience na lektvary a pečlivě je připravila ještě před tím, než je uložila do své brašny. Nemohla si dovolit znovu promarnit týdenní zásobu.
Když se přemístila k chatrči, několikrát se zhluboka nadechla, aby se připravila, než otevře dveře. Došla k závěru, že je docela slušná šance, že Malfoy zopakuje stejnou metodu ‚tréninku‘ jako minulý týden.
Krutý, spokojený lesk v jeho očích, když si předtím schovával hůlku, ji na to připravil.
Když dorazila, místnost byla prázdná.
Položila si brašnu do rohu a zabezpečila ji ochrannými kouzly. Potom zůstala stát a čekala. Prsty jí nervózně poklepávaly o nohu. Cítila se téměř na omdlení.
Nesnášela čekání. Nesnášela, když byla ponechána napospas obavám. Její mysl pokaždé začala divoce vytvářet nejrůznější scénáře toho, co se může stát. Obvykle byla její představivost horší než skutečnost.
Ale Malfoy měl neobvyklý talent ji vždy něčím zaskočit.
Měl víc než pětiminutové zpoždění.
Nebyla si jistá, jestli má dál čekat. Řekl, že na ni bude čekat maximálně pět minut, ale nikdy neřekl, jak dlouho očekává, že bude čekat ona na něj. Nemyslela si, že by se chystal opustit Řád jen proto, že ji konečně mohl proklít.
Úzkostí jí bylo téměř špatně. Nemohla—
Nebyla ochotná jen tak sedět a čekat, až na ni znovu zaútočí.
Otočila se prudce, zrušila ochranná kouzla z brašny a přehodila si ji přes rameno. Právě vycházela ze dveří, když se s hlasitým prásknutím objevil v místnosti.
Zastavila se a zírala. Pouhý pohled na něj jí způsobil tíživý pocit v žaludku. Měla pocit, jako by jí něco uvázlo v krku a stěží kolem toho mohla polknout.
Díval se na ni. Nevypadal podrážděně. Vypadal—nepohodlně.
„Jdu pozdě,“ řekl.
Přikývla a vrátila se zpátky do chatrče, zavřela za sebou dveře. Chvíli bylo ticho.
„To samé jako minulý týden?“ zeptala se tiše, aniž by se na něj podívala.
„Ne.“ Řekl to tak náhle, že na něj ostře vzhlédla.
Povzdechl si a projel si prsty vlasy. Bylo to nejzřetelnější gesto nepohodlí, jaké u něj kdy viděla.
„Já jsem—překročil hranici,“ řekl, což nebyla omluva. „Už to znovu neudělám.“
„Dobře,“ odpověděla automaticky, aniž by mu věřila. Byla si jistá, že pokud by měl dostatek času, najde si nějakou novou pomstychtivou akci, kterou si dokáže ospravedlnit.
Zíral na ni několik vteřin. Hermiona měla podezření, že její výraz stále nese nádech zranění. Z nějakého důvodu, bez ohledu na to, kolik nitrobrany použila, nebyla schopná ho zcela setřít.
Otevřel ústa, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak ta slova spolkl.
„Co?“ zeptala se ho trpce. Nejhorší na tom bylo připravovat se na to, co udělá dál.
„Říkal jsem, že ti nechci ublížit,“ řekl tichým hlasem. „A pak jsem to udělal. Omlouvám se.“
Podívala se na něj zmateně. Byl taková hromada rozporů.
„Vždycky jsem čekala, že to uděláš.“
Jeho oči zajiskřily podrážděním. Aha, zjevně znovu urazila jeho morální kodex.
„A přesto jsi tady,“ řekl.
„Ano.“ Pokrčila rameny a setkala se s jeho pohledem. „Protože jestli Řád tuhle válku prohraje, zemřu. Harry, Ron, Ginny a všichni ostatní, které znám, taky. Takže—jestli mi ublížíš, na tom nezáleží.“
„Ne, asi ne,“ souhlasil s chladným výrazem.
„Jestli to hodláš udělat znovu, prostě to udělej. Nehraj tu frašku, že se tomu pokusím bránit,“ řekla prázdně. „Prostě to přiznej.“
Jeho ústa se mírně zkřivila. Jeho vztek najednou trochu vystoupal na povrch. Hermiona se připravila.
Pak náhle ustoupil.
„První věc, na které musíme zapracovat, je tvoje míření,“ řekl a změnil téma.
„Dobře.“
Vytáhl hůlku a přivolal cvičnou figurínu. Špičkou hůlky na ni vyryl křížek doprostřed a poslal ji přes místnost.
„Použij jakákoliv kouzla chceš, vyšli jich deset. Chci vidět tvoji přesnost,“ nařídil jí.
Odložila si brašnu a postavila se vedle něj, přičemž si bolestně uvědomovala jeho blízkost.
Cíl byl asi 4 metry daleko.
Zamířila na X a seslala omračovací kouzlo, kouzlo na spoutání, několik žihadlových kleteb a znehybňovací kouzlo. Zasáhla ho osmkrát z deseti pokusů, ale pouze čtyřikrát přímo na křížek.
Přestala a připravila se na Malfoyovu kousavou kritiku. Byl ticho, což bylo ještě horší.
„Většinou používáš kouzla na krátkou vzdálenost, že?“ zeptal se nakonec.
„Ano,“ odpověděla Hermiona stroze.
„To jsem si myslel,“ řekl a zamyšleně přikývl. „Tvoje technika kouzel je v pořádku, ale jsi tak přesná, že věnuješ zbytečně moc pozornosti ovládání špičky hůlky a pak zapomínáš na to, kam vlastně míříš. Kletby a zaklínadla nevyžadují tak jemnou motoriku; většina z nich nemá složité pohyby hůlkou. Tvoje přehnaná soustředěnost ti v boji spíš škodí.“
„Aha…”
„Na druhou stranu, to je poměrně snadné opravit. Je mnohem těžší vycvičit špatného kouzelníka. Zkus nějakou kletbu se složitým pohybem hůlkou a nezapomeň na zamíření špičky, když ji dokončuješ.“
Hermiona v mysli pátrala po kletbě se složitým pohybem hůlkou. Malfoy měl pravdu, většina kleteb byla jednoduchá. Bodání, sekání—zřídka to bylo složitější. Neuvědomila si, jak velký rozdíl v technice to byl oproti léčitelství.
Vzpomněla si na jedno kouzlo.
Zhluboka se nadechla, provedla pohyb a ujistila se, že špička hůlky směřuje na křížek, zatímco z jejích rtů sklouzla poslední slova zaklínadla.
Šarlatové světlo přeletělo místností a dopadlo přesně na křížek. Okamžitě z místa, kde se kouzlo dotklo cíle, vytryskl malý proud horkého černého dehtu. Kdyby to byl skutečný člověk, dehet by se dál vytvářel, ale na cvičné figuríně okamžitě ustal.
Malfoy se pobaveně zasmál. „No teda, Grangerová, schvaluje váš Řád kletby, které znáš?“
„Ne,“ odpověděla Hermiona hořce. Nemělo smysl lhát. Smrtijedi nemohli být tak naivní, aby nevěděli, že Odboj téměř výhradně používá nesmrtící kouzla.
„To si dokážu představit. Pověz mi, Grangerová, jsi ochotná někoho zabít?“ Malfoy na ni upřeně zíral, když se ptal.
Vzhlédla k němu, setkala se s jeho pohledem. Stál jen pár centimetrů od ní. Jeho výraz jí připomněl okamžik, než ji políbil. Zaujatý. Pobavený.
„Nechci být krutá. Ale—když by šlo o mě nebo o ně, nebo o ochranu někoho, na kom mi záleží, udělám to.“
Ještě chvíli na ni hleděl, než se slabě ušklíbl. V jeho očích se zaleskla ta chladná smrtelnost, a Hermiona si náhle uvědomila, jak velmi blízko u sebe stojí.
„To si dokážu představit,“ řekl tiše, a pak se otočil zpět k cíli. „Ještě deset kouzel. Uvidíme, jestli se tvoje přesnost zlepšila, když chápeš, proč jsi míjela.“
Hermiona seslala další sérii jednoduchých kleteb přes místnost a pokaždé zasáhla figurínu, šestkrát přímo na křížek.
„Pokračuj,“ pobídl ji Malfoy.
Pokračovala v sesílání, ale rozptylovalo ji, když se přesunul za ni a ona ho nemohla vidět.
„Pokračuj,“ jeho hlas byl přímo za ní.
Hermiona sebrala odvahu a snažila se pokračovat, ale nervozita z toho, že ho nemohla vidět, zatímco cítila jeho blízkost, ji znervózňovala. Její kouzla létala mimo cíl.
Malfoy se objevil po jejím boku.
„Pokračuj,“ zopakoval.
Pokračovala a její přesnost se opět zlepšila.
„Stojíš příliš pevně,“ řekl nakonec a upřeně zíral na její nohy.
Pohlédla dolů.
„Co to je?“ zeptal se posměšně, naklonil hlavu na stranu, „šermířský postoj?“
Hermiona zrudla a nejistě popošlápla.
„Při soubojích na bitevním poli, zvlášť tam, kde nejsou ochranné bariéry proti přemisťování, vlastně nikdy nepostupuješ. Můžeš být kdekoliv, kde máš dobrý výhled na ostatní. Důležité je, abys byla schopná se rychle hýbat. Útok může přijít odkudkoliv—pokud nemáš soubojového partnera, který tě kryje. Musíš být připravená na pohyb.“
Seslal kouzlo přes místnost na figurínu.
„Teď se drž omračovacích kouzel,“ řekl, „odrazí se přímo zpátky na místo, odkud byly seslány.“
Hermiona sesílala kouzla pomaleji a snažila se zůstat na špičkách a rychle se přesouvat, jakmile kouzlo opustilo její hůlku. Postupně se do toho ponořila a napůl zapomněla, že Malfoy ji obchází a sleduje její techniku.
„Merline, Grangerová, jsi tak napjatá,“ zamumlal Malfoy přímo za ní. Hermiona sebou trhla a vyskočila tak prudce, že se posunula přímo do dráhy omračovacího kouzla, které se odráželo zpět přes místnost.
Rennervate.
Probrala se a zjistila, že nad ní klečí Malfoy s výrazem, ve kterém se mísilo pobavení a podráždění.
„Napjatá—jak jsem říkal,“ zopakoval.
Posadila se a zavrtěla hlavou, aby ji pročistila. Neměla žádné modřiny—což znamenalo, že nedopadla na zem. Malfoy ji pravděpodobně chytil. Představa, že ji Malfoy držel, zatímco byla v bezvědomí, ji děsila. Přemýšlela, kolik času asi uplynulo.
Postavil se a podal jí ruku. Neobratně ji přijala a vstala.
„Znovu,“ přikázal. „A tentokrát se snaž neproklít, když promluvím.“
Protočila oči a pokračovala.
Když se její tempo zvýšilo z ledového na lenivě pomalé, Malfoy usoudil, že to pro dnešek stačí.
„Cvič, pokud můžeš,“ řekl.
„Cvičila jsem,“ odpověděla tiše. „Před pár týdny jsem byla ještě horší, věř nebo ne.“
Malfoy se zdržel vyjádření, jestli tomu věří, nebo ne. Jen na ni zamyšleně hleděl.
„Jsi příliš vyhublá,“ poznamenal.
Hermiona si obraně založila ruce na hrudi.
„Teď už jde o mnohem víc než jen o techniku soubojů,“ řekl Malfoy. „Zvlášť pokud se soustředíme hlavně na to, aby tě udrželi naživu, zatímco si chodíš po venkově sbírat přísady. Pravděpodobněji potkáš ježibabu nebo vlkodlaky než bandu Smrtijedů.“
„No, vždycky je tu přemisťování,“ připomněla mu Hermiona.
„Ne, to není,“ odpověděl Malfoy ostře. „Jak se díky válce dál zvyšuje populace temných tvorů v Británii, začínají vytvářet oblasti proti přemisťování přes rozsáhlé části venkova. Pokud je to místo, kde pravděpodobně najdeš kouzelné přísady, pak je velmi pravděpodobné, že tam budou chtít žít ježibaby, harpyje, upíři, nebo někdo jiný. Je dost velká šance, že se jednoho dne budeš někde toulat a zjistíš, že se nemůžeš přemístit pryč.“
Hermiona zbledla.
„Víš, kde jsou?“ zeptala se.
„O pár z nich ano. Nejsem za to odpovědný, a protože nikdo jiný se pravidelně neprochází nebezpečnými lesy před svítáním, většina lidí to nepovažuje za příliš relevantní informaci. Takže buď opatrná. Předpokládám, že nepřestaneš.“
„Nemůžu.“
Zadíval se na ni a rezignovaně přikývl. Vytáhl svitek a podal jí ho.
„Vymyslím nějaký tréninkový režim, který ti nezabere moc času a nebude budit pozornost.“
„Fajn,“ souhlasila, i když se na něco takového vůbec netěšila.
Malfoy najednou vypadal trochu nesvůj.
„Ještě něco?“ zeptala se.
Mávnutím hůlky nechal zmizet velkou knihu v zašlém černém koženém obalu a podal ji Hermioně.
Přijala ji váhavě.
Tajnosti magie nejčernější.
„Našel jsi ji,“ řekla tiše.
„Snad bude užitečná,“ odpověděl. Pak zmizel.
Hermiona si knihu vložila do brašny a rychle se přemístila zpět na Grimmauldovo náměstí.
Byla nadšená, že Malfoy knihu našel. Byla to jediná známá kniha o viteálech, na kterou dokázala najít nějakou zmínku. Křiklan řekl, že jeden exemplář kdysi býval v Bradavicích, ale tyto detaily přiznal až poté, co byla škola zavřena a obsazena Voldemortem.
Uložila všechny připravené přísady do své skříně na lektvary a spěchala do knihovny na Grimmauldově náměstí, aby začala číst.
Hermiona byla pryč na výcviku léčitelů, když se poprvé zjistilo, že Voldemort má viteály. Horác Křiklan přiznal, že se ho Tom Raddle ptal na toto téma, a Severus odhalil, že Brumbál byl smrtelně zraněn prstenem z Gauntova domu.
Řád si postupně uvědomil, že Voldemort nejspíš vytvořil více než jeden viteál, i když způsob, jakým to udělal, zůstával tajemstvím—nikdo totiž netušil, jak temné artefakty vlastně fungují.
Téměř jistě to byl důvod, proč mohl Voldemort znovu povstat poté, co se pokusil zabít Harryho, když byl ještě dítě. Deník Toma Raddlea, který málem zabil Ginny, byl jedním z nich. A Gauntův prsten.
Ale nebyli si jisti, jestli jich existuje víc než jen ty dva, nebo co jsou ty předměty zač, ani kde by je mohli najít.
Vytvořili časovou osu Voldemortova života od jeho odchodu z Bradavic a snažili se odhadnout, zda existují další momenty, kdy mohl vytvořit další viteály.
Hermiona pročítala kapitoly o viteálech v nové knize. Popisovala přesně, jak je vytvořit. Bylo nutné spáchat vraždu, která by roztrhla duši, a poté provést zaklínadlo k odstranění části duše a jejímu přilnutí k jinému předmětu. Nebylo zmíněno, že by bylo možné vytvořit více než jeden. Hermiona přemýšlela, zda nádoby na duši musí být neživé, nebo zda by mohly být i živé bytosti, vzhledem k Voldemortovu podivnému přilnutí k jeho hadovi Nagini.
Zaznamenala všechny informace na svitek a opatrně je vložila do kufříku opatřeného ochrannými kouzly. Kufřík postavila vedle stolu, aby si ho Moody mohl vyzvednout. Snažili se omezit osobní schůzky, aby nebudili podezření. Nebyl žádný konkrétní důvod, proč by se měl Moody setkávat s léčitelkou Řádu každý týden.
Když šla do svého pokoje, zhodnotila Malfoyovu dnešní interakci s ní.
Omluvil se. To bylo opravdu překvapivé.
Vytáhla svůj zápisník zpod postele a zamyslela se.
Minulý týden vytvořila stránku, kde podrobně popsala své nejlepší odhady týkající se Malfoyova morálního kodexu. Znovu si přečetla poznámky, které si zapsala.
„Lepší než Voldemort. Samolibost ve svých morálních zásadách. Věří ve volbu. Racionalizuje krutost. Nemyslí si, že je mstivý.“
Přidala poznámku: ‚Svou čest považuje za částečně závaznou. Snaží se napravit své činy, pokud má pocit, že porušil své vlastní pravidla‘.
Kniha o viteálech byla pravděpodobně jeho způsob, jak si koupit její odpuštění. Přemýšlela, zda ji měl už nějakou dobu, nebo jestli ji obstaral teprve nyní, protože cítil vinu za to, že ji tolikrát zasáhl zaklínadly.
Přidala další poznámku: ‚Myslí si, že odpuštění lze koupit‘. To byla velmi užitečná informace.
Pak zápisník zavřela a vrátila ho pod postel, pečlivě obnovila ochranná kouzla.
Lehla si na postel a zírala na strop. Cítila se vyčerpaně. Spala jen pár hodin, než vstala ve čtyři ráno, aby nasbírala přísady do lektvarů.
Došly jí zásoby Severusova lektvaru proti kyselinovému prokletí. Neměla už žádný jed z akromantule na přípravu další dávky.
Prokletí bylo strašné a pomalu se hojilo. Poškození, která způsobovalo, byla okamžitá a těžko zvratitelná. Lektvar, který Severus vynalezl, byl analgetikum, jež pomáhalo neutralizovat kyselinu a zastavit její další účinky rozpadu na tělo po zrušení kletby.
Severus měl pravdu ohledně toho, jak snadno se prokletí dalo použít. Silný štít jej mohl zastavit, ale přesto se stalo nejčastějším zraněním, které nemocniční oddělení řešilo. Bez ohledu na to, kde na těle jste zásah utržili, zotavení bylo pomalé.
Hermiona už uvařila všechna analgetika a zásaditá mazání, na která si vzpomněla, ale jejich účinnost bledla ve srovnání s lektvarem obsahujícím jed z akromantule.
Byla už tak zoufalá, že zvažovala, že by se pokusila akromantuli ulovit. Věděla, že jsou ve Voldemortových službách, stejně jako mu sloužili všechny ostatních temné bytosti.
Její oči se náhle otevřely dokořán.
Možná by Malfoy dokázal sehnat jed z akromantule. Pokud si stále myslel, že jí něco dluží, mohl by s tím souhlasit.
Příští týden se její přesnost značně zlepšila. Trénovala s odrazovým kouzlem na cvičných figurínách v Grimmauldově náměstí a získala větší obratnost při pohybu během kouzlení. Malfoy vypadal, že je mírně spokojený.
Kritizoval její postoj a obcházel ji, zkoumal její techniku způsobem, který jí připadal zneklidňující. Když skončila, podal jí svitek s cvičeními, která měla dělat, aby se dostala do formy. Kliky, skákání, sedy-lehy a něco, co nazval ‚angličák‘ – Hermiona si matně vzpomněla, že jí to kdysi ukazoval její bratranec. Bylo tam i půl tuctu dalších věcí.
„Tvoje přesnost se dost zlepšila; teď je důležitější dostat tvou kondici na nějakou rozumnou úroveň. Kdykoliv budeš mít čas, dělej série těchto cvičení,“ řekl a ukázal na svitek.
Hermiona se trochu zašklebila, ale beze slova ho schovala do své brašny.
„Nějaké informace?“ zeptala se a vzhlédla k němu.
Jeho výraz ztvrdl a ústa se mu zachvěla, jako by váhal.
„Pán zla bude příští týden tajně mimo zemi. To znamená, že reakce na aktivitu Řádu bude poněkud opožděná. Pokud Řád čekal na příležitost, mohlo by to být to, co hledají. Nedoporučuji pokus o znovu získání ministerstva, ale pokud by Řád zaútočil na více věznic současně, reakce by byla—méně soudržná.“
„Řeknu to Moodymu,“ řekla. Pak na něj vzhlédla a otevřela ústa, aby něco řekla.
Zvedl obočí a čekal.
Málem se ho zeptala na jed z akromantule, ale ztratila odvahu.
„Tak já půjdu,“ řekla a sklopila pohled.
Přemístil se dřív, než vykročila ze dveří.