Flashback 8
Květen 2002
Zpráva o Voldemortově nepřítomnosti byla příležitostí, na kterou Moody a Kingsley čekali.
Postupně sdíleli stavební plány, rozpisy vězeňských hlídek a další informace, které Malfoy poskytoval Řádu. Připravovali strategii. Čekali na úder.
Byli připraveni.
Charlie, Harry a Ron na takový útok naléhali celé měsíce.
Konečně se vše sešlo.
Byl to největší koordinovaný útok, jaký kdy Odboj podnikl. Zapojili téměř každého bojovníka, kterého měli. Zaměřili se na několik největších a nejlépe chráněných věznic a také na oddělení vývoje kleteb.
Hermiona byla před útokem tak vystresovaná, že málem zkolabovala. Zásobováním nemocnice. Přípravou obrovských dávek všech klíčových léčivých lektvarů, snahou být připravena na cokoliv.
Uvnitř ji hlodala strašlivá pochybnost, že mohla poslat odboj na smrt. Že to možná byla dlouhá a důmyslná past nastražená Voldemortem a Malfoyem.
Neustále si přehrávala Malfoyovo krátké zaváhání, přemýšlela, jestli to nebyla známka zrady.
Všichni ostatní odešli a Hermiona, Poppy a hrstka dalších léčitelů čekala nervózně v Grimmauldově náměstí. Čekali na jakékoli zprávy.
Hermiona téměř vyšlapala v podlaze předsíně díru, jak nepřestávala přecházet, až do chvíle než se začala hrnout těla.
Byla to záplava umírajících a zraněných lidí.
Její oblečení a ruce byly promočené krví a celý dům byl přeměněn na nemocnici, aby mohl všechny pojmout.
Sotva uvěřila, když jí o několik hodin později bylo oznámeno, že vše bylo ohromným úspěchem.
Řád osvobodil několik stovek vězňů a při útěku zničil věznice i oddělení vývoje kleteb.
Na radu Severuse provedl Řád nájezd na laboratoře oddělení vývoje kleteb a přinesl obrovskou kořist mnoha vzácných a neuvěřitelně cenných přísad do lektvarů, které Hermiona nebyla schopná získat celé roky; včetně celé ampule jedu z akromantule. Hermiona málem propukla v pláč, když jí ho Padma Patilová podala.
Stav přeživších přivedených z oddělení vývoje kleteb byl příšerný. Byli tak strašně mučeni a prokleti, že mnoho z nich bylo šílených. Jejich těla byla zničená a nenávratně poškozená.
Pro většinu z nich neexistovala žádná naděje na uzdravení; mohla jen zmírnit jejich bolest a doufat, že zemřou rychle.
Nepřátelství vůči Severusovi mezi mladšími členy Řádu a Odboje, kteří věděli o jeho roli v oddělení kleteb, dosáhlo explozivní intenzity. Moody musel Severuse vyloučit ze schůzek Řádu, aby udržel klid.
Bojovníkům, kteří neutrpěli zranění, stačil na dokončení koordinovaného útoku necelý den, ale pro Hermionu a všechny ostatní s alespoň špetkou léčitelského výcviku to byl teprve začátek.
Byli až na hranici svých sil při pokusech pečovat o příval hrozně zraněných a podvyživených lidí, kteří se najednou ocitli v jejich péči, navíc k těm, kteří utrpěli zranění během útoku.
Základní zranění byla přesouvána z domu na Grimmauldově náměstí co nejrychleji, aby se uvolnily postele pro složitější kletby a zranění, která vyžadovala Hermioninu specializovanou péči.
Trvalo týdny, než si Hermiona mohla dovolit odejít na sběr surovin nebo kontaktovat Malfoye. Mezitím ji Malfoy dvakrát naléhavě přivolal, aby si vyzvedla poznámky, které nechal, a varoval ji před blížícími se protiútoky. Voldemort zuřil nad porážkou a tvrdě zasáhl proti Odboji. Godrikův důl byl vypálen až do základů, jak mudlovská, tak kouzelnická část. Voldemort spojil a pověsil kosti Lily a Jamese Potterových na šibenici, aby je tam Řád našel, když dorazil.
Voldemort rozesel brutální útoky napříč mudlovskou Anglií, což Hermioně přineslo příliv zakletých mudlů, které musela stabilizovat, než je Řád obléknul a předal do mudlovských nemocnic k zotavení.
Hermiona měla nepřetržité směny v nemocničním oddělení, přerušované jen čtyřhodinovými přestávkami na spánek, dokud se jí ke konci třetího týdne zcela vyčerpala magie.
Poppy ji vytáhla z nemocničního oddělení a řekla Moodymu, že jestli nechce, aby Hermiona zemřela nebo si trvale poškodila svou magii, musí s Kingsleym zajistit léčitele, kteří ji nahradí.
Hermiona měla podezření, že Kingsley držel několik léčitelů z nemocnice svatého Munga jako rukojmí po dobu dvou dnů, kdy se zotavovala. Když se Hermiona Poppy ptala, kdo ji zastoupil, ta odmítala navázat oční kontakt nebo odpovědět.
Po téměř měsíci se situace konečně trochu uklidnila.
Hermiona vyčerpala většinu lokálně získaných přísad na lektvary. Vydala se do přírody a díky hojnosti koncem června byla schopná rychle doplnit většinu svých zásob, než se vydala na setkání s Malfoyem. Posledních několik týdnů na něj téměř neměla čas myslet.
Objevil se ve chvíli, kdy vstoupila do dveří. Jeho výraz se okamžitě zkřivil a on zavrávoral.
Stáli a zírali na sebe.
„Vypadáš příšerně,“ řekl nakonec.
„Díky,“ odvětila kousavě.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Odboj nemá žádné jiné léčitele s mou specializací,“ odpověděla unaveným hlasem.
Zadívala se na něj.
„Ty taky nevypadáš zrovna dobře,“ řekla, když si ho pečlivě prohlédla. Bylo to slabé vyjádření.
Pohlédl na sebe dolů. Jeho tvář byla napjatá a vyzáblá, jako by dramaticky zhubl. Jeho rysy byly zkroucené a unavené. Jeho pokožka měla popelavě bledý odstín a působila křehce jako papír. Vypadal, jako by vůbec nespal od doby, kdy ho Hermiona viděla naposledy.
„Možná sis všimla, že Pán zla nebyl z útoků příliš nadšený,“ pronesl nezúčastněným tónem.
Hermiona zbledla, její hrudník bolel, jako by ji někdo uhodil. Ani ji nenapadlo—dostala informace a jednoduše je použila. Obávala se možnosti zrady, ale vůbec nezvážila, že pravdivost informací znamenala, že Malfoy za jejich poskytnutí možná zaplatil.
„Co se stalo?“ zeptala se naléhavě a vytáhla hůlku, přičemž k němu vykročila.
„Nic to není,“ odsekl stroze.
„Co ti udělal?“ naléhala.
„Vypadni, Grangerová,“ zavrčel Malfoy a zašklebil se. Jeho prsty se lehce zachvěly, když před ní couvl.
Hermiona ho ignorovala a seslala diagnostické kouzlo. Neuhnul.
Diagnostika ukázala, že byl vystaven kletbě cruciatus v rozsáhlé míře. Pravděpodobně až na hranici únosnosti, vzhledem k tomu, že účinky byly patrné i týdny poté. Nebo možná byl kletbě vystaven opakovaně.
Objevilo se však i něco dalšího. Seslala složitější diagnostické kouzlo, aby to identifikovala.
„Co se stalo s tvými zády?“ zeptala se, přičemž se jí třásl hlas, když se snažila přečíst informace, které jí kouzlo odhalovalo. Bylo to zamotané klubko černé magie a jedu; vůbec si nebyla jistá, jak to interpretovat.
Malfoyova tvář se lehce napjala.
„Cruciatus je vynikající trest za selhání,“ pronesl lehkým tónem, „ale nadměrné použití riskuje poškození mysli. Někdy je tedy považováno za nutné přidat jinou, trvalou připomínku.“
„Sundej si košili,“ nařídila Hermiona. Potřebovala vidět, co bylo provedeno, jinak by nebyla schopná správně přečíst výsledky diagnostiky. Poškození, které kouzlo naznačovalo, bylo rozsáhlé a složité, něco, s čím se dosud nesetkala.
„Nech to být, Grangerová,“ řekl tvrdým hlasem. „Váš Řád dostal přesně to, co chtěl.“ Falešně se uchechtl. „Jen doufám, že to stálo za to a že jste nepřitáhli jen hromadu zbytečných mrzáků.“
„Nech mě se podívat,“ naléhala. „Jen mi to ukaž.“
„Nehraj si na to, že ti na tom záleží,“ řekl chladně. „Opravdu se budeš tvářit překvapeně? Očekáváš, že uvěřím, že jsi tohle nepředpokládala? Koneckonců, měla jsi v plánu nechat mě zemřít, jakmile ze mě dostaneš všechno, co můžeš, nebo se pletu?“
Hořkost v jeho hlase byla tak trpká, že ji Hermiona skoro cítila na jazyku. Táhla se místností a Hermiona mohla doslova cítit jeho odpor. Jeho osamělost.
„Ne. Já—je mi to líto. Já jsem ne—“ Přiblížila se k němu.
Týdny trpěl kvůli příležitosti, kterou jim dal. Se svým postavením ve Voldemortově armádě na něj určitě padla vina, i kdyby ho nikdo nepodezříval z toho, že útok umožnil.
Ani na chvíli si to neuvědomila. Nepoděkovala mu. Prostě—vypadl jí z mysli. Ani ji nenapadlo, jak vysokou cenu za to může zaplatit.
„Je mi to tak líto,“ řekla, natáhla se k němu a cítila se slabá hrůzou a vinou. „Byla jsem tak ponořená do práce—vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.“
Rozepnula mu plášť a jemně ho stáhla z jeho ramen. Trhl sebou a upřel pohled na strop, s výrazem rezignace.
Pomalu mu rozepnula hábit a košili, a pak, jak nejjemněji dokázala, mu z ramen stáhla oblečení a obešla ho.
Zalapala po dechu.
Na každém z jeho ramen bylo vyryto desítky run. Hluboko. Rovně dolů. Až na kost.
Černá magie, která je obklopovala, byla téměř hmatatelná. Už jen stát poblíž nich stačilo k tomu, aby Hermionu polil ledový pot.
Hermiona četla o čarodějích, kteří používali temné runové rituály k zotročení svých služebníků. Tento brutální obřad byl zakázán již více než tisíc let.
Malfoy byl při vědomí, když mu krev a magie byla vryta do těla; když mu každý řez v runě byl vyryt.
Řezy byly stále syrové, jako by se nemohly zahojit, přestože byly očividně staré už týdny. Připomínalo jí to zranění od vlkodlaků. Černá magie byla viditelně zhnisaná.
Zvedla ruku, ale zadržela se, než se ho dotkla. „Co ti udělal? Draco, jak ti tohle mohl provést?“
„Čepel ze skřetího stříbra, napuštěná jedem Nagini. Říkají, že se to možná časem zahojí,“ řekl dutým hlasem. „Nemůžeš s tím nic udělat. Teď, když jsi ukojila svou zvědavost, bychom se měli vrátit k práci.“
Pokoušel se otočit, aby jí čelil, ale Hermiona ho oběhla, vrhla několik obskurních diagnostických kouzel a runy prozkoumala. Její magie byla opět stabilní, i když jí kvůli nedostatku spánku připadala hlava lehká a dutá.
Pod kůží viděla černé šlahouny od směsi jedu a černé magie. Viděla jed v jeho žilách, táhnoucí se dolů po zádech, přes ramena a kolem žeber jako jedovatý popínavý keř. Plazil se do něj a pronikal až k jádru jeho magie.
Přivolala svou brašnu.
„Je mi to tak líto. Já—nemohu to vyléčit. Ale myslím, že to mohu pomoci uzavřít. Prosím, nech mě to zkusit.“
Malfoy na ni pohlédl přes rameno, ale nepokoušel se od ní znovu odstoupit.
Hermiona seslala složité kouzlo a pak, jak nejjemněji dovedla, začala špičkou hůlky pomalu sledovat jeden z dlouhých černých šlahounů. Začala u jeho nejnižšího žebra a postupně donutila jed stáhnout se zpět k místu, odkud se rozšířil, a poté ho odsála do prázdné lahvičky. Při odstraňování jedu musela ostrým škubnutím přerušit spojení mezi šlahounem a tkání.
Malfoy se téměř zhroutil na kolena, když vykřikl. Byl to téměř bezhlasý, hrdelní skřek někoho, kdo má s mučením velmi blízkou zkušenost.
Draco téměř zavrčel a téměř zasténal. „Co to děláš?“ vyprskl. „Nestačí ti, kolik bolesti už to působí?“
Hermiona položila ruku na jeho paži a snažila se ho udržet stabilního. „Omlouvám se. Nesnažím se ti ublížit. Musím vytáhnout veškerou přebytečnou černou magii. Je to jed. Když tam zůstane, tvoje tělo a magie se to pokusí vstřebat. A když máš černou magii v sobě na buněčné úrovni, jako je tohle… není cesty zpět. Začne tě rozkládat zevnitř. Magie jako tahle je důvod, proč tvůj Pán zla vypadá tak, jak vypadá. A—s tím množstvím run—máš pár let, maximálně. Černá magie si vybere svou daň na mysli nebo na těle.“
„Vím, jak černá magie funguje,“ zasyčel, jeho ruce byly zaťaté v pěsti a celé tělo se mu lehce chvělo.
„Tak mi prosím dovol to napravit,“ naléhala Hermiona.
Draco mírně sklonil hlavu a lehce se zasmál, jako by to všechno bylo absurdní. Hermiona ho chvíli sledovala. Už nic neřekl.
Vyčistila dvě další vlákna černé magie. Při třetím Draco klesl na kolena. Byl mrtvolně bledý a jeho pokožka byla na dotek studená a vlhká.
Hermiona mu co nejopatrněji položila ruku na rameno. Cítila pod prsty oblouk jeho klíční kosti a viděla, jak mu pod čelistí zběsile a bolestivě tepe tepna.
„Chceš, abych tě omráčila?“ zeptala se tiše. „Takhle to zvládnu rychleji. Na účinnosti to nic nezmění. Ale musíš mi důvěřovat.“
Draco ztuhl. Zjevně o tom přemýšlel.
„Do toho,“ řekl po chvíli. „Už tak máš víc než dost prostředků na to, abys mě zabila, kdykoliv tě to napadne.“
Opřela ho o sebe, jeho hlava se opřela o její hrudník.
„Mdloby na tebe,“ pronesla jemně a zachytila ho, když jeho tělo ochable kleslo k zemi. Pomocí levitačního kouzla ho opatrně položila na zem a podložila mu hlavu jeho pláštěm.
Hermiona pracovala rychle. Tenhle postup už jednou prováděla během výcviku v nemocnici v Albánii. Tehdy to byla jediná runa, kterou si nešťastně vypálil mladý černokněžník, který nepochopil, co vyvolává, dokud ho otrava málem nezabila.
Když byl Malfoy v bezvědomí, vina na ni mohla dolehnout naplno.
Měla si to uvědomit. Měla se vrátit dřív a zkontrolovat ho. Bála se, že už přišla příliš pozdě. Rytiny byly hluboké. Trvalé.
Vytáhla veškerou černou magii, dokud neměla osm lahviček plných směsi kletby a jedu. Musela je spálit v magickém ohni.
Opatrně umístila na každou runu na jeho ramenou ochranné zaklínadlo. Bylo to kouzlo, které ji naučil Severus a které použil ke zpomalení kletby na Brumbálově ruce. Vzhledem k tomu, že se kletba nacházela na Malfoyových zádech, měla pochybnosti o její účinnosti, ale přesto to zkusila.
Malfoyovo zranění nemělo za cíl ho okamžitě zabít; spíše bylo navrženo tak, aby mu působilo bolest a narušilo jeho magii. Postupný rozsudek smrti. Černá magie, jako jsou krvavé runové rituály, byla hluboká a prastará.
Přečetla si ten slib.
Nebyla to typická runová přísaha. Voldemort ve své ješitnosti nevyužil tradiční slib loajality a pravdomluvnosti. Místo toho byl slib zjevně přizpůsoben specifickému selhání. Runy zavazovaly Malfoye k tomu, aby byl neváhající, lstivý, neúprosný, bezchybný a neústupný; poháněný touhou po úspěchu.
Hermiona si nebyla jistá, jak účinné runové krvavé přísahy jsou; měla však podezření, že Voldemortova přehnaná důvěra v Znamení zla Malfoyovi zachránila život. Kdyby Malfoy byl nucen mít do kostí vyrytý slib loajality a pravdomluvnosti, pravděpodobně by byl přinucen přiznat svou zradu. Namísto toho Voldemort neúmyslně použil prastarou magii, aby posílil Malfoyovu vůli dělat, co chtěl.
Přehnaná krutost byla děsivá. Nebylo to jako zranění z bojiště; rychle způsobené, ale pomalu se hojící. Rituál musel trvat hodiny, zatímco byl Draco připoutaný a nucený zůstat při vědomí. Preciznost a uniformita řezů. Plynulé vyvolávání temných umění. Čas věnovaný otření krve před dalším zářezem. Vbodávání hrotu čepele až do kosti bylo zbytečné; dělalo se to pouze pro dodatečnou bolest. Byla to přísaha těla; nic nevyžadovalo, aby byla napsána do jeho kostí. Malfoy byl také podroben cruciatu, buď před rituálem, nebo po něm, možná při obou příležitostech.
Jen při pomyšlení na to se jí dělalo zle.
Hermiona vytáhla svoji esenci z třemdavy. Měla už jen pár lahviček.
Vytáhla hrbouní chapadlo a smíchala ho s deseti kapkami esence třemdavy do masti, kterou jemně vtlačila do řezů run. Nemohla rány zahojit, ale mohla zmírnit bolest a snížit účinnost jedu, aby se hojily rychleji. Potom seslala ochranné kouzlo přes Malfoyova záda, aby všechno zapečetila bez potřeby obvazů.
Lehce přejela prsty po jeho pažích, cítila ztuhlé uzly svalů po cruciatu. Zdálo se, že alespoň částečně prošel terapií.
Voldemort očividně nechtěl Malfoye poškodit natolik, aby ho zcela zničil, ale neváhal ho mučit až na samou hranici.
Malfoy byl Voldemortovou zbraní. Rozhodnutí vyřezat runy do jeho těla ho učinilo smrtelnějším. Zostřily jeho ostří, ale zároveň z něj udělaly krátkodobý nástroj.
Těžké užívání černé magie se v průběhu let rozkládalo. Existoval důvod, proč temní kouzelníci zřídkakdy dosáhli sta let. Zbláznili se, nebo fyzicky zdegenerovali. S množstvím černé magie, které z run vyzařovalo předtím, než je Hermiona ošetřila, by Malfoy měl štěstí, kdyby přežil deset let; možná jen pár měsíců, než by jeho mysl začala selhávat. Už teď často přicházel nasáklý černou magií.
Hermionina ruka zabloudila k jejímu krku a ona si začala točit řetízek svého náhrdelníku mezi prsty, zatímco se na něj dívala.
Vzala jeho levou ruku do své. Jeho dlouhé prsty ji převyšovaly. Na jeho dlani a prstech byly známé mozoly od létání a soubojů.
Jemně masírovala jeho ruku. Prsty při dotyku lehce škubly, přestože měl být v bezvědomí. Poklepávala špičkou své hůlky na různá tlaková místa na jeho ruce, posílala jemné vibrace do napjatých svalů, aby pomohla uvolnit napětí. Když se jeho prsty uvolnily, začala je ohýbat, třít a masírovat, dokud se nezačaly plně otevírat a zavírat bez křečovitých záškubů. Takové křeče by mohly v souboji znamenat život nebo smrt, narušit pohyb hůlky nebo ovlivnit přesnost.
Zatímco pracovala, naklonila hlavu ke straně a zkoumala jeho tvář. V bezvědomí měl rysy uvolněné, oproštěné od obvyklého tvrdého a uzavřeného výrazu. Vypadal smutně.
Cítila tak obrovskou vinu, že ji to bolelo. Připadala si jako hlupák. Měla to předvídat. Mohl být zabit.
Na rozdíl od ní musel vědět, že za útok, který umožnil, bude potrestán. Jeho zaváhání—
Mohl se připravit. Mohla to být past. Přesně věděl, o kterých vězeních mají informace. Jak přesně formuloval svou radu?
„Odezva na aktivity Řádu bude mírně zpožděná. Pokud Řád čekal na vhodný okamžik, může to být ten, který hledali… Pokud by Řád zaútočil na více vězení najednou, reakce bude—méně koordinovaná.“
Dal jim první obrovské vítězství za celé roky. Předal jim ho, a pak za to zaplatil. On sám byl tou ‚zpožděnou a méně koordinovanou odezvou‘.
Cokoli, co si myslel, že může získat tím, že bude pomáhat Řádu, to očividně chtěl víc než cokoli jiného.
Přesunula se na druhou stranu jeho těla a seslala na něj postupné oživovací kouzlo. Snižovalo to otupělost a pravděpodobnost bolesti hlavy při návratu k vědomí.
Zatímco se probouzel, začala poklepávat hůlkou na jeho druhou ruku a poté ji masírovat. V okamžiku, kdy přišel k sobě, cítila, jak se jeho tělo napjalo. Okamžitě ztuhl.
Byl to podle ní obrovský skok důvěry, že jí dovolil ho omráčit. Důvěřovat někomu pro něj jistě nebylo přirozené. Pokračovala v jemném uvolňování jeho prstů, zatímco otočil hlavu. Cítila na sobě jeho pohled, ale nevzhlédla a dál pracovala.
„To není nutné,“ řekl po několika minutách. „Později dnes mám sezení s léčitelem.“
„Pokud je to stejný léčitel, který neudělal nic s tvými zády, navrhovala bych tím idiotem nakrmit obří oliheň,“ odsekla ostře.
Zvedl hlavu a s bolestnou grimasou se podíval na svá ramena.
„Co jsi udělala?“
„Poté, co jsem odsála přebytečnou magii a jed, jsem na runy položila izolační kouzlo. Nemůžu je zvrátit, ale snad to udrží černou magii v runách a zabrání tomu, aby se usadila ve tvé duši. Potřela jsem je mastí z hrbouna a třemdavy, abych zmírnila bolest. Předpokládám, že užíváš lektvary proti bolesti.“ Lehce přikývl. Hermiona jemně přejížděla prsty po jeho ruce, cítila známé mozoly od létání a soubojů, hledala jakékoli stopy třesu a pod dechem mumlala kouzla, zatímco ohýbala a masírovala jeho prsty. „Snad to trochu urychlí hojení řezů. Nic ale nezmůžu se jizvami ani s kletbou, kterou obsahují. Mrzí mě to—měla jsem přijít dřív. Kdybych to udělala—možná bychom mohli odstranit kosti a znovu je nechat narůst dřív, než se kletba usadila. Teď, i kdybych je odstranila a doslova bych tě stáhla z kůže, slib se znovu objeví…“
„Na tom nezáleží,“ řekl a prudce jí vytrhl ruku ze sevření a postavil se. Muselo být nesmírně bolestivé se pohnout, ale nevydal ani hlásku. Zato zbledl a při stání se lehce zakymácel. „Jak jsi zmínila, byla jsi dost zaneprázdněná. Nevypadá to, že bys trávila čas opalováním u moře a záměrně zanedbávala svého domácího Smrtijeda. Léčení mě přece nikdy nemělo být tvou prací.“
Zdálo se, že je mu trochu lépe, protože jeho obvyklý sarkasmus se začal vracet.
„Měla jsem přijít,“ zopakovala. „Musí se to sledovat. A mast by se měla měnit každý den, aby byla co nejúčinnější—“
„Smůla.“
„Můžu přijít,“ řekla. „Zabere to jen pár minut. Pokud bys mohl večer nebo ráno uvolnit čas, budu tady.“
Díval se na ni.
„Opravdu? Máš na to čas?“ zeptal se jízlivě.
„Udělám si čas.“
Zdálo se, že něco chvíli zvažuje. „Dobře. V osm večer. Pokud přijdeš, budu tu. Pokud ne, nevadí.“
„Budu tady.“
Pomohla mu přetáhnout košili přes ramena a zapnout ji. V půlce se zarazila.
„Je mi to vážně líto, Draco,“ řekla tiše.
Zadíval se na ni a povytáhl obočí.
„Kdybych věděl, že trocha léčení způsobí, že ke mně budeš takhle důvěrná, nikdy bych ti to nedovolil.“
Podívala se na něj, zatímco zapínala poslední knoflíky.
„Nechceš, abych ti říkala Draco? Přijde mi trochu divné, abychom si po takové době pořád říkali příjmením. Pokud ani jeden z nás ve válce nezemře a neomrzíme se navzájem, myslím, že spolu budeme ještě nějakou dobu.“
Protočil oči s pochybovačným výrazem.
„Říkej mi, jak chceš, Grangerová. Já na svém přístupu nic neměním.“
Typické.
Tušila, že oslovování příjmením je jen další způsob, jak si udržovat odstup. A právě proto ji napadlo, že by mu měla začít říkat Draco.
Podvědomý odstup ovlivňuje chování. Pokud se k němu chtěla přiblížit, musela udělat první krok a nenechat se omezit vlastním podvědomím.
„Máš pro mě tento týden nějaké informace?“
Přikývl krátce, koutkem úst mu slabě cuklo. „Nové oddělení pro vývoj kleteb bude v Sussexu. Má rozpočet na výrazně větší zařízení. Rozšiřují laboratoře i na další výzkumy. Používají na to vězně.“
Hermiona polkla. „Samozřejmě.“
„Bradavice se mění na vězení. Má už dostatečné ochranné bariéry, takže nahradí všechny ztracené věznice. Momentálně ho čistí od jakékoli magie, kterou považují za nepoddajnou.“
Uvnitř Hermiony se něco sevřelo při té zprávě. Když byla škola opuštěná, snažili se vzít, co mohli, ale domácí skřítci a portréty byli ke škole vázáni; museli je tam nechat. Její rty se lehce zkřivily.
„Jsem si jistá, že škola se bude bránit,“ řekla.
„Bezpochyby. Rozhodnutí bylo učiněno, protože Pán zla doufá, že to Pottera rozzuří. A—má to být poslední urážka pro Brumbála.“
Hermioniny oči na okamžik vystřelily k jeho obličeji a pak se rychle odvrátily, když vyslovil jméno ředitele. Přinutila se, aby nezměnila výraz.
„Postarám se, aby na to byl Harry připravený a neudělal žádnou hloupost.“
Krátce přikývl.
„Tak zítra,“ řekla a znovu si ho pečlivě prohlédla. „Dávej na sebe pozor—Draco. Je mi to tak líto.“
Koutkem úst mu na okamžik cuklo, pak je sevřel do úzké linky a jeho výraz se napjal, jako by se připravoval, než se přemístil.