Kapitola 25
Když Hermiona otevřela oči, byl pozdní večer. Otočila hlavu a spatřila Malfoye, jak stojí před portrétem na zdi a tiše k němu mluví.
Čarodějka na obraze si okamžitě všimla Hermionina pohybu a gestem ukázala přes jeho rameno. Malfoy přestal mluvit, otočil se na patě a zadíval se na ni.
Vypadal unaveně a zcela bez nadšení z blížícího se otcovství.
Hermiona měla pocit, že se jí zvedá žaludek.
Pevně zavřela oči, stočila se do obranného klubíčka a snažila se znovu nerozplakat. Slyšela ostré kroky Malfoyových bot, jak přešel místnost a přiblížil se k její posteli.
Nastalo dlouhé ticho, během kterého cítila jeho pohled na sobě. Přitiskla si bradu k rameni a přála si, aby zmizel.
„Nesmíš si ublížit, ani udělat nic, co by vedlo k potratu.“
Nebyla to pouhá věta, byl to rozkaz. Cítila, jak ji kolem zápěstí obklopilo teplo.
„Jsem si jistý, že se to pokusíš ospravedlnit jako ochranu, abys obešla rozkazy, ale není to ochrana. Nesmíš udělat nic, co by ukončilo těhotenství.“
Cítila, jak ji v koutcích očí pálí slzy, a tiše vzlykla.
„Topsy tě teď bude nepřetržitě hlídat, aby se ti nepřihodila nějaká nehoda, jako třeba že bys zakopla na schodech nebo si kousla do větvičky tisu. Už se starala o těhotné čarodějky, takže přesně ví, co smíš a co nesmíš jíst nebo pít. Má mé povolení tě okamžitě zadržet, pokud se o něco pokusíš.“
Hermiona nic neřekla. Malfoy zůstal stát vedle její postele několik minut, než si tiše povzdechl. Slyšela jeho vzdalující se kroky a zaklapnutí dveří.
Zůstala ležet v posteli a střídavě plakala a spala; schoulená do klubíčka, s rukama obtočenýma kolem břicha.
„Promiň. Promiň. Je mi to tak moc líto,“ šeptala znovu a znovu. „Udělala bych cokoliv, abych tě ušetřila tohoto světa.“
Malfoy se objevil znovu po čtyřech dnech.
„Nemůžeš tu ležet a truchlit devět měsíců,“ řekl. „Musíš jíst. Měla bys jít ven.“
Hermiona ho ignorovala a doufala, že odejde. Pokud ji neměl v úmyslu násilím dostat z postele, neměla v úmyslu se pohnout. Nastalo dlouhé ticho. Cítila jeho pohled na sobě.
„Mám pro tebe něco,“ řekl nakonec.
Cítila, jak něco těžkého dopadlo na přikrývku, a pootevřela oči. Vedle ní ležela tlustá kniha. Průvodce efektivní péčí během magického těhotenství a porodu.
Znovu zavřela oči.
„Nemůžu se dotknout tvých knih,“ řekla, přičemž se jí zkřivil obličej a její hlas se slabě chvěl. „Astoria je všechny očarovala proti mudlovským šmejdům.“
„Ta není z knihovny v sídle,“ řekl Malfoy a v jeho tónu zazněl náznak pobavení. „Nespálí tě.“
Nastala pauza.
„Zítra očekávám, že vstaneš z postele.“
Poté, co odešel, Hermiona znovu otevřela oči a váhavě natáhla ruku ke knize, zlehka se dotkla prstem obálky. Necítila žádné pálení.
Přitáhla si ji blíž, přitiskla si ji k hrudi a pevně ji objala.
Následujícího dne se Hermiona přinutila vstát z postele a zamířila k oknu. Kniha byla úplně nová; kožený hřbet tiše zavrzal, když otevřela obálku, a stránky jemně voněly po strojním oleji a inkoustu. Byla osm centimetrů silná a vytištěná na pergamenovém papíře. Začala obsahem a četla několik hodin v kuse.
Byla to lékařská učebnice, ne obyčejná příručka o těhotenství pro čarodějky. Bylo od Malfoye promyšlené, že si uvědomil, že taková kniha by jí vyhovovala více.
Byla ponořená do kapitoly o hormonálních procesech ovlivňující správné uchy-cení embrya, když Malfoy znovu vešel do jejího pokoje.
Instinktivně sevřela okraje knihy, zatímco se na ni díval zamyšleným pohledem.
„Kdy jsi byla naposledy venku?“ zeptal se nakonec.
Hermiona zaváhala a polkla. „V den, kdy jsi odjel do Francie. Jsem šla ven.“
Jeho oči se přimhouřily. „Na jak dlouho?“
Hermiona tvrdohlavě vystrčila bradu a zrudla. „Méně než minutu.“
Jeho tváří přelétl záblesk podráždění. „A předtím?“
Hermiona mlčela a sklopila zrak.
„Nebyla jsi venku od rovnodennosti, že?“
Hermiona zírala dolů na stránku před sebou, aniž by mrkla, dokud se jí slova nerozmazala. Malfoy si povzdechl.
„Vstaň,“ přikázal.
Postavila se, knihu stále pevně tiskla k hrudi. Znovu si povzdechl.
„Nemůžeš ji brát s sebou, váží téměř 3 kila. Nechci, aby ses s ní tahala po panství. Nech ji tady.“
Hermiona ji sevřela ještě pevněji. Zvedl pravou ruku a promnul si spánky, jako by ho bolela hlava.
„Nikdo ti ji neukradne ani nevezme, když ji tu necháš. A pokud ano, koupím ti novou. Nech ji tady.“ Poslední slova byla rozkazem.
Hermiona ji neochotně položila na postel a zamířila k šatníku, aby si vzala boty. Zatímco se připravovala, Malfoy stál u okna a pozoroval obzor. Pak se náhle otočil, krátce si ji prohlédl a rázně vykročil ke dveřím.
Hermiona ho pomalu následovala.
Zastavil se u dveří na terasu a pohlédl na ni. „Nepůjdeme blízko k bludišti.“
Vedl ji růžovou zahradou a poté podél jedné z cest lemovaných kvetoucími ovocnými stromy. Panství bylo na jaře nádherné. Hermiona to nemohla popřít, ale ta krása jí připadala nahořklá a jedovatá, zatímco ji vnímala.
Ani ona, ani Malfoy nepromluvili, dokud ji nedoprovodil zpět do jejího pokoje.
Když odcházel, konečně se odhodlala promluvit.
„Malfoyi.“ Její hlas se zachvěl, když vyslovila jeho jméno.
Zastavil se a otočil se k ní. Jeho výraz byl nečitelný, oči opatrné.
„Malfoyi,“ zopakovala znovu. Její čelist se třásla a křečovitě svírala sloupek postele. „Nikdy tě o nic nepožádám—“
Jeho ústa se mírně pohnula a pohled mu ztvrdl. Cítila, jak se v ní něco zlomilo, ale přinutila se pokračovat.
„Můžeš si se mnou dělat, co chceš. Nikdy tě nebudu prosit o žádné slitování. Ale—prosím, prosím, neubližuj dítěti. I kdyby sis našel jiného dědice, je to—je to pořád napůl tvoje. Ne—ne—ne—“
Hrudník se jí začal stahovat, jak se snažila nadechnout a nezačít znovu plakat. Třásla se.
„Nedovol Astorii, aby mu ublížila…“ řekla zlomeným hlasem. „Prosím—prosím—“
Její hlas se zlomil, když začala hyperventilovat. Držela se postele, zatímco bojovala o dech.
Malfoy přešel místnost a chytil ji za ramena.
„Nikdo tvému dítěti neublíží,“ řekl a podíval se jí do očí.
Vysmekla se mu a jedno rameno uvolnila. „Nedávej mi sliby, které nemyslíš vážně.“
Jeho výraz na okamžik zaváhal, ale znovu ji chytil za rameno a přejel rukama po jejích pažích. „Dávám ti své slovo. Nikdo tvému dítěti neublíží. Astoria se ho nikdy nedotkne.“
Hermiona si skousla ret, zatímco na něj hleděla a snažila se přestat přerývaně dýchat. Plíce jí stále nekontrolovatelně křečovitě pracovaly. Celé tělo se jí třáslo, jak pořád zprudka a trhaně lapala po dechu.
„Nikdo mu neublíží. Teď se uklidni,“ řekl pevně. „Musíš dýchat pomalu.“
Na okamžik se opřela o jeho ruce, položila si hlavu na jeho hruď a snažila se nadechnout pomalu. Pak se zarazila a prudce se od něj odtrhla, ustoupila ke zdi.
„Ne—nezahrávej si se mnou,“ řekla, hlas se jí třásl. „Nechci tvoje sliby ani pozornost kvůli tomu, abys ‚vytvořil vhodné prostředí.‘“ Slabě vzlykla. „Ostatně—dal jsi mi jasně najevo, jak ubohá bych byla, kdybych si povinnou péči spletla s něčím—“
Obtočila si ruce kolem sebe a sklouzla na podlahu. Celá se třásla a tiskla rty k sobě, zatímco se snažila potlačit třas, který ovládal celé její tělo.
„Ty—ty se o mě už nemusíš starat—postarám se o sebe sama. Nemusíš mě už vodit na procházky.“
Malfoy na ni zůstal několik minut nehybně zírat, zatímco si tiskla ruce k ústům a snažila se uklidnit dech. Jeho ruka se mírně pohnula, jako by ji chtěl natáhnout, ale místo toho ji sevřel v pěst, krátce přikývl a odešel.
Neviděla ho další tři týdny.
Topsy byla přítomná téměř neustále, ačkoliv ji málokdy bylo vidět. Stačilo, aby se Hermiona jen posadila na posteli, a skřítka se okamžitě objevila a ptala se, jestli něco nepotřebuje.
Během těch tří týdnů se u ní objevily ranní nevolnosti. Přišly brzy a s velkou razancí. Hermiona sotva snesla vůni většiny jídel, natož aby je ochutnala nebo snad spolkla.
Naštěstí jí venkovní vzduch nevadil. Když zrovna nepřelouskávala svou příručku o těhotenství, podnikala dlouhé procházky kolem panství. Nutila se procházet i kolem živých plotů, a opakovala si stále dokola, že Montague je mrtvý.
Začala ji bolet hlava. Nejprve to bylo jen tupé bodání v zadní části lebky, ale bolest se zdála být každým dnem o něco horší.
Když zrovna nechodila nebo nečetla, choulila se v posteli a spala.
Jak její těhotenství postupovalo, bolest hlavy se stávala tak intenzivní, že začala podvědomě zatínat čelisti, aby se s ní vypořádala. Denní světlo bolest ještě zhoršovalo; jasné slunečné dny ji držely v posteli, kde se snažila nepozvracet z kombinace ranní nevolnosti a bolesti. Do několika dnů byla bolest tak nesnesitelná, že nemohla ani číst.
Topsy přidala do pokoje těžké, tmavé závěsy, které téměř úplně blokovaly světlo.
Jedla čím dál méně. Když dva dny nejedla ani nevstala z postele, Malfoy se konečně znovu objevil.
Slyšela ho vejít, ale nesundala si ruku z očí, aby ho vzala na vědomí.
„Musíš jíst,“ řekl.
„Opravdu?“ pronesla slabým, ale sarkastickým tónem. „To by mě nenapadlo. Lékařská příručka se o nutnosti výživy v těhotenství vůbec nezmiňuje.“
Slyšela ho povzdechnout si.
„Je to kouzelnické těhotenství,“ pokračovala trpce. „I mudlové trpí ranní nevolností. U kouzelníků je to jen horší, dokonce i u mudlovských šmejdů.“
Nastala pauza a zaslechla, jak se pohnul.
„Je něco, co bys jedla? Něco, o čem si myslíš, že bys to snědla?“
„Smažené hranolky z pochybného bistra,“ pronesla suše, „nebo třeba pytlík brambůrků.“
Nastalo dlouhé ticho.
„Opravdu?“ zeptal se pochybovačným tónem.
Krátce odfrkla, což způsobilo takovou bolest v hlavě, jako by jí někdo zarazil kovovou tyč do spodní části lebky a skrz střed mozku. Tlumeně vzlykla. Neustálá, narůstající bolest byla jako pomalé drcení jejího mozku na prach.
„I kdybych si vzpomněla na něco, co by mi připadalo poživatelné, pochybuju, že bych to dokázala v sobě udržet,“ řekla napjatým hlasem.
Hermiona téměř slyšela, jak se snaží přijít na něco dalšího, co by řekl. Přetočila se na bok a přitiskla hlavu do paží.
„Čarodějky rodily děti tisíce let. Statistická pravděpodobnost naznačuje, že na to asi neumřu,“ řekla mu.
Nastala pauza.
„Moje matka téměř zemřela,“ řekl. Jeho hlas zněl dutě.
Hermiona už nic neřekla. Malfoy neodešel. Stál u její postele, když nakonec vyčerpáním usnula.
Léčitelka Stroudová přišla o pár dní později. Malfoy se za ní tyčil jako zlověstný stín.
Když Stroudová vyčarovala vyšetřovací stůl uprostřed místnosti, ušklíbl se. „Dojděte těch pár kroků k její posteli a proveďte diagnostická kouzla tam,“ řekl ledovým hlasem.
Stroudová si tiše odfrkla a přešla k Hermioně, která byla schoulená do klubíčka.
Stroudová se na ni sotva podívala, když seslala složité diagnostické kouzlo na Hermionin žaludek. Ve vzduchu se objevila malá, téměř oslepující žlutá koule světla, která pulzovala tak rychle, že skoro vibrovala. Vypadala jako zlatonka, ale byla zmenšená, jen o něco větší než hrášek.
Hermiona ztuhla a zírala na ni. To světlo jí způsobovalo nevolnost a zhoršovalo bolest, ale nemohla od něj odtrhnout oči. Ozařovalo téměř celou místnost.
„To je magický podpis vašeho dědice,“ informovala Stroudová Malfoye.
Hermioniny oči se stočily k Malfoyovi; vypadal, jako by ho někdo trefil pálkou na potlouky. Jeho tvář byla popelavá a působil otřeseně.
„To rychlé pulzování je srdeční tep. Velikost odpovídá růstu plodu. A jas značí úroveň magie, která je mimořádná, jak jsem předpokládala,“ dodala Stroudová spokojeně. „Ačkoli to pro ni může znamenat náročnější těhotenství. Mocné děti to často způsobují.“
Stroudová pohlédla na Hermionu a nasadila neupřímný úsměv.
Poté strávila několik minut prováděním různých kouzel na světelné kouli a na Hermioně samotné. Nakonec vrhla kouzlo i na Hermioninu hlavu. Hermiona vzhlédla. Zářící světla, která se objevila nad jejím mozkem, vypadala všechna stejně, jen s lehkým zlatavým nádechem.
Léčitelka Stroudová se otočila k Malfoyovi.
„Zkontroloval jste její vzpomínky v poslední době?“
„Nezkontroloval,“ odpověděl. „Už jednou dostala záchvat, když jsem na ni použil nitrozpyt během zvýšených hladin hormonů. Počkám, až přejdou migrény a ranní nevolnosti. Nitrozpyt je invazivní a traumatizující, bez ohledu na to, jak je magický podpis podobný.“
Léčitelka Stroudová přikývla. „Je pravděpodobné, že migrény jsou způsobeny především těmi mentálními bloky. Bolesti hlavy během těhotenství nejsou neobvyklé, ale úroveň bolesti, kterou diagnostika ukazuje, je nad rámec toho, co by se považovalo za normální.“
Malfoyovi se napjala čelist.
„Dá se s tím něco udělat?“ zeptal se.
„Předepisování lektvarů proti bolesti během těhotenství není vhodné,“ řekla Stroudová. „Mohlo by to vést k poškození plodu nebo potratu v raných stádiích těhotenství. Pokud jste skutečně znepokojený, můžete zkusit mudlovské léky na bolest, ale kouzlem vyvolané potíže obvykle vyžadují magickou léčbu.“
Malfoy na ni skepticky pohlédl. Stroudová zvedla bradu. „Jestli mi nevěříte, klidně si vyžádejte druhý názor nebo přiveďte porodní léčitelku, aby to potvrdila. Váš myšlenkový léčitel vás informoval, že proces rozpadu bude pravděpodobně nesmírně bolestivý. Nikdy předtím nikdo nevytvořil individuální magické bloky kolem stovek svých vzpomínek. Magický rozpad je přesně tak bolestivý, jak zní. Magická úroveň vašeho potomka pravděpodobně tento proces urychluje, ale netušíme, jak dlouho to potrvá. Je možné, že jakmile se její hormonální hladiny stabilizují, intenzita bolesti se zmírní. Stejně tak je ale pravděpodobné, že proces rozpadu zůstane takto bolestivý po celé těhotenství. Nelze to předvídat. Nic s tím nejde dělat. Existují bezpečné lektvary, které ji udrží hydratovanou a zabrání vyhladovění, pokud je dokáže udržet v sobě. Pokud ovšem nezhubne nebezpečné množství váhy nebo nezačne křičet bolestí, jakýkoli zásah by mohl ohrozit ji nebo těhotenství a přinesl by jen minimální úlevu.“
Malfoy ztuhl. „Dobře.“
Stroudová odešla krátce poté, ale Malfoy zůstal stát u Hermioniny postele a díval se na ni.
Zavřela oči a snažila se nemyslet na to, jak hrozně se cítí, ani na to, že by to mohlo trvat dalších třicet čtyři týdnů. Hlava ji bolela natolik, že nebyla schopná myslet. Pokusila se donutit usnout. V mysli se jí objevil obraz drobné zářící kuličky a instinktivně se schoulila víc do ochranitelského klubíčka kolem břicha.
Pocítila, jak se postel pod někým prohnula, a chladné prsty se dotkly její tváře. Odsunuly jí vlasy z čela a poté zůstaly přitisknuté na její kůži. Skousla si ret a snažila se nezačít plakat.
Byla tak unavená z pláče.
Snažila se předstírat, že je to někdo jiný. To je Harry. To je Ron. To je tvoje máma, říkala si v duchu a nenutila se od doteku odtáhnout.
Po dalším týdnu se začala ptát, jestli nakonec při těhotenství zemře. Navzdory pokročilé vědě porodního léčitelství byla magická intervence při těhotenství značně omezená. Kouzelnická těhotenství měla tendenci magii buď neutralizovat, nebo na ni reagovat velmi špatně.
Hermiona si udržovala alespoň částečnou hydrataci. Topsy ji několikrát denně dávkovala lektvary na hydrataci a výživu, ale Hermiona je jen zřídkakdy dokázala udržet dost dlouho na to, aby je její tělo vstřebalo.
Nevěděla, jestli trpí hyperemesis gravidarum, nebo jestli většina nevolnosti a zvracení byla způsobena migrénami. Cokoliv snědla, okamžitě vyzvrátila a dávila se tak dlouho, až by jí bolest v hlavě vehnala slzy do očí.“.
Ztratila téměř všechnu svalovou hmotu.
Ležela ochable v posteli ve ztemnělé místnosti a přála si, aby zemřela.
Malfoy přicházel; často, pomyslela si. Přiváděl s sebou několik léčitelů mysli, kteří kolem něj jen nervózně koktali a nenabízeli žádné užitečné rady. Přiváděl porodní báby a porodní léčitele, kteří se rozplývali nad magickou úrovní jeho dědice a předepisovali ještě hůř chutnající lektvary, které Hermiona stejně vyzvracela.
Měla podezření, že někdy přicházel, když spala, protože její přecitlivělý nos často zachytil jeho vůni v místnosti. Když přišel, když byla vzhůru, nebyla o moc vnímavější.
Sedl si na okraj její postele, uhlazoval jí vlasy a občas vzal její zápěstí a sevřel její ruku ve své. Poprvé si myslela, že si hraje s jejími prsty, ale postupně si uvědomila, že jí masíruje ruku; špičkou hůlky ji lehce poklepával na různých tlakových bodech, čímž vysílal jemné vibrace do svalů. Poté jí ohýbal a jemně masíroval prsty a dlaň.
Dělal to, co léčitelé dělali při léčbě třesu po cruciatu, uvědomila si. Musel si tu techniku zapamatovat kvůli tomu, jak často sám potřeboval takovou léčbu.
Ruku mu neodtáhla.
Říkala si, že je to jen proto, že by jí hlava mohla začít bolet ještě víc, kdyby se pohnula.
Jak se blížil konec května, její hlava ji bolela stále víc a víc. Hubla víc a víc, až jí pouta mohla sklouznout téměř do půli předloktí. Topsy byla čím dál úzkostlivější a začala Hermioně hledět do očí, když ji tiše prosila, aby zkusila spolknout víc lektvarů nebo si alespoň srknout mátového nebo zázvorového čaje.
Malfoy začal postávat v její blízkosti. Musel odcházet na ‚lov‘ a vykonávat další povinnosti, na které se Hermiona snažila nemyslet, ale často byl v její místnosti. Nemluvil na ni. Zřídkakdy se jí podíval do očí, ale uhlazoval jí vlasy, držel ji za ruce a pohrával si s pouty na jejích zápěstích. Někdy, když otevřela oči, zjistila, že se dívá na její břicho, ale nikdy se ho nepokusil dotknout.
Byla téměř devět týdnů těhotná, když se náhle probudila v panice.
Bylo něco—něco, na co se musela připravit.
Nemohla si vzpomenout—
Bylo to důležité.
Nejdůležitější věc. To, na co nesměla zapomenout.
Musela být připravená.
Za každou cenu. Musela vydržet.
Donutila se vstát z postele. Bolest z toho, že je ve vzpřímené poloze, jí vyrazila dech. Sevřela si hlavu do dlaní. Přinutila se stát.
Musela—
Nemohla si vzpomenout. Bylo to přímo na dosah.
Nohy se jí třásly svalovou atrofií. Přinutila se chodit a snažila se nepropadnout panice.
Měla dělat—něco.
Co to bylo?
Topsy se objevila. „Potřebujete něco?“
„Ne,“ řekla Hermiona třesoucím se hlasem, zatímco se snažila vzpomenout si, co to bylo. Bože, co to bylo? Srdce jí začalo divoce bušit, jak se usilovně snažila přemýšlet přes oslepující bolest.
V její vizi se stále objevovaly černé skvrny, které rostly a rostly. Bolest v hlavě se stále zhoršovala.
Najednou stál před ní Malfoy. Přemístil se? Neslyšela to.
„Co—?“ začal, ale zarazil se, když ji uviděl stát před sebou.
„Já—nemůžu—si vzpomenout…,“ vynutila ze sebe. „Mám—vydržet—“
Hlas se jí zlomil v tichý výkřik, když tlak v hlavě zesílil natolik, že si myslela, že omdlí. Vidění jí začalo kolísat. Mrkala, aby lépe viděla, a když se její pohled vyjasnil, všimla si, že Malfoy drží v ruce nůž. Podívala se na něj, šokovaná. Jeho výraz byl chladný a soustředěný, když se na ni vrhl.
Ucouvla a instinktivně se pokusila ho odrazit.
Těsně předtím, než ji bodl, Malfoy najednou zmizel.
Před ní stál Alastor Moody. Měl vážný a unavený výraz. „Naskytla se příležitost. Taková, která by mohla obrátit průběh války.“
Než mohla Hermiona cokoli říct, Moody zmizel a ona padala.
Ne, nepadala.
Malfoy ji držel pod krkem a prudce s ní praštil o zem.
Bylo to, jako by jí mezi žebra zajela čepel nože.
Byla uprostřed bitevního pole. Všichni padali k zemi, dusili se. Harry. Ron. Smrtijedi. Všichni kolem ní umírali a ona křičela.
„Kolikrát myslíš, že tě můžu bodnout, než ti zhasne světlo v očích?“
Ginny plakala: „Já to tak nemyslela.“
„Něco, co by zahřálo mé chladné srdce.“
Tvrdý polibek, když ji přitlačil ke zdi.
„Nechtěl jsem tě.“
Pocit jejího zápěstí drtícího se pod železným stiskem.
„Vypadáš spokojeně, že ses úspěšně kurvila. Šťastná, že máš svou figurku pevně na svém místě?“
Harry stál před ní, bledý a rozzuřený, tvář pokrytá zaschlou krví: „Takže, jestli nám tak málo věříš, pak nejsi někdo, koho pomoc bych potřeboval.“
Seděla vedle Tonksové, která na Hermionu hleděla obezřetně, s podezřením v očích. „Kolik lidí jsi dnes zabila, Hermiono? Deset? Patnáct? Víš to vůbec?“
Minerva McGonagallová, s třesoucím se hlasem a šálkem čaje v rukou, „Ty nejsi hříšník; tohle není osud, který bys zasloužila. A přesto se zdá, že jsi odhodlaná se sama zatratit, pokud to znamená vyhrát.“
Její vlastní hlas, „Pokud je cena za jejich ochranu—za ochranu tebe—moje duše, pak to není cena. To je výhodná dohoda.“
„Jsi moje. Přísahala jsi, že patříš mně,“ zavrčel jí do ucha.
Severus se na ni chladně díval, „V tom případě, pokud uspěješ, jsi stejně blízko tomu, že zničíš Řád, jako že ho zachráníš.“
Hermiona plakala: „Promiň. Promiň, že jsem ti to udělala.“
Nakonec nad ní stál Malfoy, jeho bledá tvář, oči jiskřily vztekem. „Varoval jsem tě. Pokud se ti něco stane, osobně zničím celý Řád. To není hrozba. To je slib. Považuj své přežití za stejně nezbytné pro přežití Odboje jako Potterovo. Jestli zemřeš, zabiju každého posledního z nich.“
Bylo to jako volný pád, zatímco se minulost uvolňovala, vynořovala se v její mysli a pohlcovala ji.