Kapitola 20
„Draco, jak to, že jsi tady?“ vydechla Astoria, když nabrala vědomí. Opatrně si sáhla na bok a stáhla se do křesla.
„Musel jsem kvůli tobě přemístit přes celou Evropu,“ řekl s tichým zavrčením.
Hněv v jeho hlase byl téměř hmatatelný.
Hermiona na něj zírala. Přemisťování na tak extrémní dálku bylo prakticky nemožné. Buď to vyžadovalo tolik skoků, že člověk vyčerpal svou magii a musel přestat, nebo tak obrovskou koncentraci, že to prakticky nešlo přežít. Většina kouzelníků, kteří se pokusili přemístit přes větší vzdálenosti, často skončila s fatálním rozštěpením. Pokud Malfoy skutečně zvládl tak daleké přemístění, měl by být téměř mrtvý z magického vyčerpání.
V tom případě nebylo divu, že se panství otřáslo. Síla a koncentrace potřebná k úspěšnému provedení takového skoku by explodovala jako rázová vlna sonického třesku. Pravděpodobně někde v panství byla místnost rozmetaná na třísky.
„To–to je naprosto nemožné,“ koktala Astoria.
„Podceňuješ svého manžela, Tori?“ řekl chladně vražedným tónem. „To není zrovna chování, které bych od manželky očekával.“
„Ach, ty jsi tady kvůli mně?“ Astoriin hlas byl jedovatý. „Ne. Nejsi. Jsi tady kvůli té mudlovské šmejdce. Proklel jsi mě. Hodil jsi se mnou o zeď. Zavraždil jsi Grahama Montaguea jen kvůli ní.“
„Ano, to všechno jsem udělal,“ řekl Malfoy. „Udělal jsem to všechno proto, že ona je posledním členem Fénixova řádu, což znamená, že na rozdíl od tebe je důležitá. Nekonečně důležitější než ty. Výrazně důležitější než Montague. Víš, že ji Pán zla nechává pravidelně přivést, aby prozkoumal její vzpomínky? Oči jsou při nitrozpytu docela užitečné.“
Astoria zbledla, zatímco Malfoy pokračoval svým chladným, smrtícím tónem: „Snažil jsem se být s tebou trpělivý, Astorio. Byl jsem ochotný přehlížet tvé nemravné chování a malicherné vměšování, ale měj na paměti, že kromě jisté dekorativnosti jsi pro mě naprosto bezcenná. Pokud se k ní ještě někdy přiblížíš, nebo na ni promluvíš, nebo využiješ svého postavení paní tohoto panství k tomu, abys překonala jakékoliv mé ochranné bariéry, zabiju tě. A udělám to pomalu; možná během jednoho nebo dvou večerů. To není hrozba. To je slib. Vypadni. Pryč. Ať. Tě. Nevidím.“
Astoria vydala vyděšený vzlyk a vyběhla z místnosti.
Malfoy několik vteřin zhluboka oddechoval, než se znovu obrátil k Hermioně.
Pomalu k ní přistoupil, pak si klekl a jemně ji chytil za bradu, aby jí zvedl obličej a podíval se jí do očí.
„Zornice mají různou velikost,“ řekl po chvíli. „Až nanesu esenci z třemdavy, pošlu pro specialistu, aby se podíval, jestli se dá ještě něco udělat.“
Hermiona na něj zírala.
„Nepotřebuješ moje oči, abys mohl provádět nitrozpyt,“ řekla otupělým hlasem. „Je to jen jednodušší. Nezáleží na tom, jestli budu slepá na jedno oko.“
Cítila, jak se mu prsty na jejím obličeji lehce zachvěly, a jak zatnul čelist.
„Považuji to za otázku pohodlí,“ řekl po krátké odmlce.
Jeho palec se jemně dotkl její lícní kosti, zatímco ji dál zkoumavě sledoval.
Hermiona na něj zírala zpátky. Vypadal vyčerpaně, ale možná to tak jen připadalo, protože její vidění bylo rozmazané.
„Jak ses přemístil z Rumunska?“ zeptala se.
Unaveně se pousmál. „Ta schopnost je darem od Pána zla. I když—myslím, že o tom tehdy neměl ani tušení. Mělo jít o trest.“
Hermiona svraštila obočí. Neměla tušení, jaký trest by mohl mít vedlejší účinek umožňující přemisťování přes kontinenty. Nějaká děsivá, velmi specifická černá magie.
„Co to bylo za kletbu—?“
„Nebyla to kletba, byl to rituál, a o něm se mi nechce mluvit,“ přerušil ji stroze.
„Jak jsi věděl, že znám ty kouzla?“ zeptala se, když ji nepřestával sledovat.
„Byla jsi léčitelka.“ Pokrčil rameny. „Kdybych tě přemístil do Nemocnice svatého Munga, tlak by ti zničil oko. Čas byl rozhodující.“
„Kde ses naučil léčit?“ zeptala se, když si vybavila všechna kouzla a diagnostická zaklínadla, která ovládal bez váhání.
Na koutku jeho úst se objevil náznak úsměvu.
„Byl jsem roky generálem, během té doby jsem se něco naučil. Byla to očividná dovednost, kterou bylo dobré rozvíjet.“
„To si nemyslí každý.“ Hermiona se mnohokrát snažila naučit členy Řádu něco víc než jen základní nouzová léčivá kouzla, ale většina z nich se zdrá-hala naučit víc než obyčejné episkey.
„Ano. No, byl jsem na vítězné straně, zjevně jsme udělali lepší strategická rozhodnutí,“ řekl chladným tónem, zatímco stáhl ruce zpět.
„To diagnostické kouzlo, které jsi použil, bylo nezvyklé,“ poznamenala Hermiona a ignorovala jeho poznámku.
„Byla to dlouhá válka.“ Stále před ní klečel.
Hermiona se na chvíli podívala dolů na svůj klín a pak znovu vzhlédla. V jejích spáncích začínala pulzovat bolest, způsobená jejím nevyváženým viděním.
„Máš přirozený talent na léčení. V jiném životě bys mohl být léčitelem,“ řekla.
„Jedna z velkých ironií života,“ odvětil a odvrátil od ní pohled. Myslela, že mu koutkem úst lehce cuklo, ale možná to byl jen klam jejího vidění.
„Asi ano.“ Hermiona znovu sklopila zrak na své ruce. Špičky jejích prstů byly potřísněné krví. Jeho také.
S prasknutím se objevila Topsy s malou lahvičkou esence z třemdavy, kterou podala Malfoyovi.
„Oprav dveře,“ nařídil skřítce, sotva na ni pohlédl, zatímco se znovu otočil k Hermioně.
Hermiona se začala nejistě zvedat na nohy.
„Měla bych—měla bych si lehnout, aby to neteklo,“ řekla. Cítila, že ztrácí rovnováhu, její ruce a paže se chvěly a neunesly její váhu. Klesla zpět na podlahu a kousla se do rtu frustrací; možná by si prostě měla lehnout na zem.
Ruka sevřela její loket a vytáhla ji na nohy.
„Nebudu se nad tebou sklánět na podlaze,“ řekl Malfoy chladným hlasem, když ji přitáhl přes místnost a zády ji přiměl opřít se o postel. „Lehni si sem.“
Natáhla ruku za sebe a sklouzla na postel. Odsunula polštář stranou a lehla si na záda.
Malfoy se skláněl nad ní, s lahvičku v ruce. Jeho obličej se jí při každém mrknutí rozmazával. Tma. Světlo. Tma. Světlo.
„Kolik kapek?“ zeptal se.
Hermiona zaváhala. Esence z třemdavy byla drahá. Když byla léčitelkou, musela s ní šetřit; pečlivě vážit přínos proti nákladům.
„Ideální by byla jedna kapka každé dvě hodiny po několik následujících dnů. Ale jedna dávka tří kapek postačí,“ řekla nakonec.
„Postačí k čemu?“ zeptal se.
„Pravděpodobně budu schopná rozlišit obrysy a vnímat barvy na několik metrů,“ odpověděla Hermiona.
Malfoy se naklonil blíž, pravou rukou jemně přidržel její levé oko otevřené a nechal do něj stéct jednu kapku esence. Štípalo to. Hermiona okamžitě zavřela oči, aby se ubránila nutkání kapku mrknutím setřít.
Ruka na jejím obličeji zmizela.
„Vrátím se za dvě hodiny. A zajistím, aby se Astoria držela stranou.“
Slyšela jeho vzdalující se kroky a zvedla ruku, aby si zavřené levé oko přidržela a mohla sledovat, jak odchází.
Trochu klopýtl, když došel ke dveřím, jako by ztratil rovnováhu.
Hermiona znovu zavřela oči, zůstala nehybně ležet a snažila se potlačit slzy.
Neplač. Neplač, říkala si v duchu. Byla by to škoda té esence.
Malfoy se o dvě hodiny později vrátil s odborníkem; postarším mužem v limetkově zeleném hábitu. Výraz léčitele byl napjatý, ale očividně se snažil skrýt své nepohodlí. Na Hermionu sotva pohlédl.
„Protrhnutí bělma jsou opravdu ošklivá záležitost,“ řekl sípavým hlasem, přičaroval si k posteli židli a podíval se zpátky na Malfoye. „Ne vždy se dá něco dělat. Základní léčivá kouzla zrak příliš nezachrání. Uvidíme, co se s tím dá dělat. Ona vám řekla, jaká kouzla použít?“
Malfoy krátce přikývl a opřel se o zeď.
Léčitel se otočil k Hermioně a seslal neznámé diagnostické kouzlo na oči. Hermiona zírala na barevné stuhy, které jí kroužily nad hlavou, ale nevěděla, co znamenají. Léčitel mlčel několik minut, zatímco diagnostiku upravoval.
„Tohle—je naprosto výjimečná oprava,“ řekl léčitel překvapeně, když nakonec špičkou hůlky do stuhy ťukl a vyslal do ní drobné jiskry světla. Barevné stuhy se zachvěly a zatočily.
„Jaké kouzlo jste mu řekla, aby použil?“ zeptal se a konečně pohlédl na Hermionin obličej.
„Sclera Sanentur,“ odpověděla.
Léčitel zvedl obočí. „Pravděpodobně byste přišla o zrak, kdybyste použila běžnější kouzla. Kde jste se naučila takový druh léčení?“ zeptal se ohromeně.
„V Rakousku, Francii, Albánii a Dánsku,“ řekla Hermiona tiše. „Hodně jsem cestovala. Mojí specializací bylo léčení černé magie a válečných zranění.“
„Opravdu?“ Léčitelův povýšený přístup vůči Hermioně se vytratil a začal ji zkoumavě pozorovat. „Hlásil jsem se na studium v Albánii. V roce ’64. Nedostal jsem se, moje práce s hůlkou nebyla dostatečně precizní. Krásná nemocnice. Jejich oddělení staré magie bylo nejlepší v Evropě.“
„Bylo,“ řekla Hermiona s nádechem nostalgie v hlase.
„Škoda, že ji teroristé během války zničili,“ řekl léčitel. „Ale zase,“ přejel pohledem Hermionino oblečení a zápěstí, zatímco mu koutky úst posměšně cukly, „předpokládám, že vy jste byla jednou z nich.“
„Nebyla jsem jednou z těch, kdo by zaútočili na nemocnici,“ odpověděla Hermiona klidně.
Byla to Voldemortova oblíbená taktika – útočit na místa, která měla být neutrální, a svalovat vinu na teroristy z Odboje. Pomáhalo to získávat veřejnost na jeho stranu a zároveň tlačilo Odboj hlouběji do podzemí.
Hermiona si vzpomněla, když se dozvěděli, že albánská nemocnice byla vyhozena do povětří. Téměř nikdo nepřežil; všichni léčitelé, kteří Hermionu mentorovali, zahynuli v troskách.
Odboj v Albánii brzy poté zmizel.
Specialista ještě několik minut studoval diagnostické kouzlo nad Her-mionou, než jej mávnutím hůlky nechal zmizet. Seslal několik kouzel, která Hermiona cítila, jak se vstřebávají, a v přední části mozku se jí rozprostřel podivně chladivý pocit. Poté se léčitel naklonil blíž a do jejího oka přidal kapku esence z třemdavy.
„Myslím, že se možná opravdu zcela uzdravíte. Udržujte světlo tlumené a aplikujte esenci každé dvě hodiny během dne a jednu kapku navíc těsně před spaním po následující dva týdny. Pokud to dodržíte, myslím, že dlouhodobé poškození zraku bude minimální, možná žádné.“
Hermiona ho sledovala jedním okem, když vstal a otočil se k Malfoyovi, zatímco si okázale upravoval hábit.
„Musím říct, že máte pozoruhodnou malou léčitelku. Když jste mi řekl, co se stalo, očekával jsem, že zůstane téměř slepá na to oko. Kouzla Sanentur jsou velmi neobvyklá a specifická na dané zranění. Je pozoruhodné, že měla tolik duchapřítomnosti a rozpoznala, že to bude vhodné pro opravu tohoto typu protrhnutí.“
„Skutečně pozoruhodné,“ řekl Malfoy nevzrušeně. „Doporučujete ještě něco? Mám přísný rozkaz udržet ji v dobrém stavu. Nechci nic přehlédnout.“
„No—možná studený obklad. Esence z třemdavy funguje v očích nejlépe, pokud je udržována v chladnu. A—ehm—výživná strava. Kuřecí vývar a podobně. Aby se tělo mohlo lépe hojit. Pravděpodobně to sama ví.“
„Dobře,“ řekl Malfoy, narovnal se a naznačil směrem ke dveřím Hermionina pokoje, které skřítci opravili.
Léčitel se znovu podíval na Hermionu.
„Skutečně výjimečné,“ řekl znovu obdivně. „Škoda. Taková ztráta talentu.“
„Hmm,“ odvětil Malfoy neurčitě.
„A vy, pane. Je pozoruhodné, že jste ta kouzla zvládl tak dobře. Velmi působivá spolupráce. Sám byste mohl být léčitelem.“
„To mi pořád někdo říká,“ řekl Malfoy s falešným úsměvem. „Myslíte, že by mě svatý Mungo ještě zaměstnal poté, co jsem v jejich čekárně někoho zabil?“
Léčitel zbledl. „No—Já jsem tím myslel—“
„Pokud už nemáte nic dalšího, vyprovodím vás,“ přerušil ho Malfoy a vyšel z pokoje.
Hermiona strávila většinu následujících dnů v posteli. Každé dvě hodiny se objevil domácí skřítek s lahvičkou esence z třemdavy, sledoval, jak si kapku aplikuje do oka, a pak zmizel.
Po čtyřech dnech se jí zrak na vzdálenost paže většinou obnovil, ale cokoli za tímto okruhem bylo rozmazané a pokusy zaostřit jí působily bolest.
Malfoy se už neukázal, ale Hermiona si myslela, že slyšela jeho kroky na chodbě.
Pak přišla léčitelka Stroudová.
„Slyšela jsem, že jste měla poměrně nešťastný měsíc,“ řekla Stroudová, přičarovala lékařský stůl a čekala, až Hermiona přistoupí.
Hermiona nic neřekla, přešla ke stolu a posadila se na jeho okraj. Stroudová vytáhla lahvičku s veritasérem a Hermiona otevřela ústa, aby přijala kapku na jazyk.
Stroudová seslala obecné diagnostické kouzlo na Hermionu a obě si ho začaly prohlížet. Hermionino oko se hojilo dobře. Hladina sodíku byla normální. Hladina kortizolu byla extrémně vysoká.
Vždycky byla vysoká, ale tentokrát vykazovala výrazný nárůst.
Stroudová si povzdechla a něco zapsala do Hermionina spisu, než seslala kouzlo na zjištění těhotenství.
Hermiona už věděla, jaký výsledek kouzlo ukáže. Upřeně se zadívala na hodiny na zdi. Kvůli nevyváženému vidění už nedokázala rozeznat číslice ani ručičky, pokud nezavřela levé oko.
Nastalo dlouhé ticho. Tak dlouhé, že se Hermiona nakonec otočila zpátky a zjistila, že léčitelka Stroudová seslala podrobnější diagnostiku jejího reprodukčního systému.
Hermiona nedokázala jasně rozeznat všechny údaje, ale poznala dost na to, aby věděla, že v ní není nic neobvyklého. Podívala se na tvář léčitelky Stroudové.
Byla rozmazaná, ale Hermiona přesto dokázala rozpoznat známé napětí a podráždění kolem ženina úst, zatímco hůlkou manipulovala diagnostikou.
„Pořád nejste těhotná,“ oznámila Stroudová stroze.
Ta slova byla jak obvinění, tak odsouzení.
Hermiona ani necukla, dokonce ani nemrkla. Léčitelka Stroudová pokračovala:
„Jste jednou z mála, které ještě nejsou těhotné. A u ostatních je to kvůli tomu, že—otcové mají své vlastní problémy.“
Nastala pauza. Stroudová jako by čekala na obranu.
„Možná má problémy i Nejvyšší soudce,“ řekla nakonec Hermiona.
„Nemá. Sama jsem ho několikrát vyšetřovala. Je naprosto plodný. Dokonce výjimečně.“
Hermiona bojovala s nutkáním pousmát se při představě Malfoye, jak se podvoluje vyšetřením od Stroudové. To se mu musí líbit, pomyslela si.
Navenek však zůstala zcela klidná. Léčitelka Stroudová si ostře povzdechla.
„Jak to probíhá? Zůstáváte po styku ve vyvýšené poloze, jak bylo doporučeno? Dodržujete pokyny k hygieně?“
Otázky zněly podezíravě. Hermiona cítila, jak jí tváře zčervenaly, když byla nucena na ně odpovědět.
„Na zdi jsou hodiny. Vždy čekám předepsanou dobu, než se pohnu. Dodržuji všechny pokyny k hygieně. Portrét to může potvrdit.“
Oči léčitelky Stroudové se zúžily.
„A jak to probíhá?“
Hermiona upřeně zírala na rozmazané hodiny, dokud ji nezačala bolet hlava.
„Na stole.“
„Cože?“ řekla léčitelka Stroudová ostře.
„On—on přivolá stůl, doprostřed místnosti. A pak mě nechá se o něj opřít.“
„Bere vás zezadu?“
Hermiona cítila, jak jí tváře i uši hoří. „Ano. Je to velmi—klinické.“
„Kolikrát denně?“
„Jednou denně. Po dobu pěti dnů.“
Nastalo dlouhé ticho.
„Dobrá—“ řekla konečně léčitelka Stroudová. Pak se naklonila, poklepala hůlkou dvakrát na jedno z pout na Hermioniných zápěstích a okamžitě se jí rozlila po kůži vlna horka.
O chvíli později se ozvalo ostré zaklepání na dveře a dovnitř vešel Malfoy, vypadal chladněji než kdy dřív. Hermiona sotva rozeznala jeho tvář, když zamířil k léčitelce Stroudové. Zavřela levé oko, aby lépe viděla.
„Volala jste,“ řekl.
„Pořád není těhotná,“ oznámila léčitelka Stroudová.
Malfoy nevypadal ani překvapeně, ani zklamaně.
„Jaká smůla,“ pronesl chladně.
„Ano. Začíná to být anomálie. Nemohu najít žádné vysvětlení.“
Léčitelka Stroudová zúžila oči, zatímco upřeně zírala na Malfoye.
Hermionu náhle přemohla zvědavost. Podezírala snad léčitelka Stroudová, že se Malfoy záměrně snaží zabránit tomu, aby ji oplodnil? A dělal to? Proč by to dělal? Měl být zoufalý, aby ji přivedl do jiného stavu. Pokud ne kvůli dědici, pak alespoň v naději, že kompatibilní magie by mohla konečně narušit a zničit ochranu Hermioniných vzpomínek.
„Pán zla by mohl mít důvod k obavám, pokud zůstane neplodná. Jak víte, jeho přání má dvojí povahu.“
„Ano, to vím,“ odpověděl Malfoy a v jeho hlase se objevil nebezpečný podtón.
„Pak byste jistě neměl námitky, pokud bych navrhla několik doporučení, jak zvýšit pravděpodobnost úspěchu.“
Malfoy naklonil hlavu. „Cokoli ve službě Pánovi zla.“
„Takže žádné stoly,“ řekla Stroudová důrazně.
V Malfoyových očích se mihlo něco, možná podráždění.
„Dobře.“
„A měla by být v ležící poloze,“ dodala Stroudová a zvedla bradu, „s menší odtažitostí.“
Malfoyovy rty se zkřivily do úšklebku, ale než stačil cokoli říct, Stroudová dodala:
„Magické těhotenství je složitější než pouhý biologický proces oplodnění. Může vyžadovat spojení. Jinak bychom mohli pro tento plán na repopulaci využít mudlovské metody, což by bylo pro všechny mnohem pohodlnější.“
„Opravdu? Tvrdí všechny ostatní těhotné náhradnice, že jejich těhotenství je výsledkem jejich spojení s otci?“ protáhl Malfoy sarkasticky.
„Je mimořádně nadaná magií, stejně jako vy,“ řekla Stroudová, její výraz byl strnulý. „Podle některých teorií si taková moc vyžaduje, aby jiskra života potřebovala více—přesvědčování. Nebo snad máte jiné vysvětlení?“
Dlouze se na Malfoye podívala, a ten jí pohled opětoval, aniž by mrkl.
Hermiona si byla jistá, že Stroudová podezřívá Malfoye, že něco dělá, aby to mařil.
„Dobře.“
„Výborně,“ řekla Stroudová, její ústa se roztáhla do tenkého úsměvu. „Koneckonců, Pán zla velmi dychtí po tom, aby se k těm vzpomínkám dostal. Pokud pokusy o početí budou i nadále selhávat, možná se ocitneme v situaci, kdy budeme nuceni zvážit jiné ‚otce‘.“
„Měl jsem za to, že použití magického těhotenství k odemknutí vzpomínek vyžaduje, aby otec byl nitrozpytec, jinak by to mohlo vést k potratu,“ řekl Malfoy lehce jízlivým tónem.
„To je pravda. Magicko-genetická příbuznost je důležitá. Avšak nemuselo by se nutně jednat o otcovskou vazbu. Například poloviční sourozenci by mohli být další možností. Slyšela jsem zvěsti, že váš otec možná bude povolán zpět do Británie.“
Hermiona ucítila, jak se jí podlomila kolena, a její hrdlo se stáhlo, jako by se chystala zvracet. Malfoyův výraz se nezměnil, ale i přes Hermionino rozmazané vidění bylo vidět, že zbledl.
Léčitelka Stroudová pokračovala, a v jejím hlase byl posměšný podtón:
„O této možnosti jsem Pánovi zla ještě neřekla. Ale vím, jak moc dychtí po pokroku. Bylo by pro mě zklamáním, kdybych to musela doporučit. Jako vědkyně musím přiznat, že jsem obzvlášť zvědavá na potomka ze spojení dvou tak jedinečně mocných jedinců. Ale… má nejvyšší loajalita patří Pánovi zla, takže pokud tento konkrétní pár zůstane po šesti měsících stále neplodný, nebudu mít jinou možnost než nabídnout alternativní řešení.“
„Samozřejmě,“ řekl Malfoy klidným tónem, ale s podtónem, který Hermiona okamžitě poznala jako chladný hněv. „Je ještě něco dalšího?“
„Nic dalšího, Nejvyšší soudce. Děkuji za váš čas,“ odpověděla léčitelka Stroudová.
Malfoy se otočil na podpatku a zmizel ve dveřích.