SNAPE
Samozřejmě, že musela znovu zaspat! Rosie připadalo, že jen co zavřela oči, pečlivě zachumlána do teplé deky a nechala se unášet vlnami poklidného spánku, byla již vzhůru a šilhala na svět velkýma rozespalýma očima. První, co jí v ten moment problesklo hlavou, byla otázka, proč je zde takové ticho? Dobře věděla, že Hannah, která s ní díky Bohu sdílela pokoj, chrápe, jako statný dřevorubec po dvanáctihodinové službě. Neslyšela ani další zvuky, které by prozrazovaly, že se dívky již chystají na první školní den. Nejdříve si myslela, že je třebas příliš brzy a její hyperaktivní mozek jí jen probudil o několik hodin dříve, ale když konečně rozlepila své oči a zamžourala kolem sebe, byl den! Skrz její hořčicově zbarvené nebesa k ní na postel pronikaly paprsky ranního slunce a tvořily tak veselá prasátka skotačící kolem ní. Znovu si promnula karamelové oči a protáhla se, až v ní ruplo. Pokoj byl stále ponořený do ticha a tak bojovala sama se sebou, aby se neotočila a znovu se nezahrabala hezky do tepla. Možná by se pokusila usnout na těch pár okamžiků, než bude budíček. Zvědavost a nepříjemné hlodání v žaludku jí však nedalo pokoje. Pomalu přehoupla nohy dolů z postele a bosky doťapkala, až k posteli její kamarádky. Opatrně odhrnula nebesa ve stejné barvě, jako byly ta její. Nechtěla jí probudit, kdyby doopravdy bylo příliš brzy. Místo chrápající kamarádky jí však přivítala jen prázdná, vzorně ustlaná postel. Rosiinu ospalému mozku trvalo značnou chvíli, než-li si uvědomil, že je něco hodně špatně a měla by jít zkontrolovat i postele ostatních dívek. Jak u postele Susan, tak i Meghan se však opakoval přesně stejný vzorec: Vždy vzorově ustlaná, prázdná postel. Rosie polil studený pot. Jeho drobné krůpěje jí stékaly po čele a spáncích, když na sebe spěšně naházela nový čerstvě vypraný hábit a popadla svoji kabelu s učebnicemi. Proč vždy ona musí zaspat? A proč jí vlastně nikdo nevzbudil? Vzápětí jí však zasáhlo poznání. No jistě Hannah! Se zaklením si ulevila, když si uvědomila, že si z ní jen její kamarádka chtěla vystřelit. A jaký je nejlepší způsob, než-li způsobit, že přijde na úplně první hodinu pozdě?
Když se konečně vyřítila ze společenské místnosti, byla ráda za plánek školy, který dostala společně s rozvrhem. První hodina byla hodina lektvarů, až úplně dole ve sklepení, kterou vedl profesor Snape. Nevěděla, co by měla očekávat, ale dobře věděla, že i kdyby to byl ten nejhodnější profesor na světě, stejně by neskákal blahem, kdyby přišla pozdě. A to ona jde! Po spěšném kouknutí na hodinky darované od otce, zjistila, že, i kdyby dlouhou chodbu do sklepení přímo přelétla, stejně začátek hodiny nestihne. Když se konečně dostala přes Protivu a ocitla se před vstupem do učebny lektvarů, sípala a nemohla popadnout dech. V obličeji byla celá zarudlá a knihy jí ze zpocených rukou klouzaly. Neobtěžovala se klepáním a vpadla do učebny jako velká voda, až dveře třískly o kamenitou stěnu. V potemnělé místnosti se rozhostilo naprosté ticho. Všechny přítomné hlavy se otočily na nově příchozího vetřelce s jasnou zvědavostí vepsanou do tváří. Rosie ztuhla, když si uvědomila, jak asi musí vypadat ꟷ celá udýchaná, zpocená a rozcuchaná, ale nesmírně šťastná, že nepřišla tak moc pozdě, jak si zprvu myslela. Hodina pořádně ani nezačala. Ve skutečnosti tomu však bylo úplně jinak.
„Zabloudila jste k nám náhodou, slečno? Nebo jste zaspala?“ Hlas, který se nesl místností a odrážel se od stěn, byl naplněný chladem a pohrdáním. Rosie rychle přelétla celou místnost pohledem, než-li její oči nalezly vysokého muže oblečeného do černočerného hábitu, který kontrastoval s jeho bělostnou pletí. Dlouhé mastné vlasy uhlové černi mu padaly do obličeje a zakrývaly mu tak jeho velký hákovitý nos. Měřil si jí temnýma nenávistí naplněnýma očkama. Rosie stačil jeden pohled, aby hlasitě polkla a kolena se jí rozklepala. Tenhle člověk, nebude z těch, kteří by svojí práci milovali.
„Já ꟷ Promiňte, pane profesore, zaspala jsem.“ Podařilo se jí proto jen s obtíží vykoktat.
„První školní den?“ Rosie zaskřípala zuby a pohledem probodla Hannah sedící kousek od místa, kde stála. Hnědovláska se tiše hihňala a její očka vesele plála. Čím si tohle zasloužila?
Než se mohla Rosie jakkoliv obhájit, cítila, jak se jí čísi ruka obtočila kolem zápěstí a smýkla s ní do jedné z mnoha uliček mezi lavicemi. Když se konečně vzpamatovala, zjistila, že se na ní přátelsky culí Amy. Té smaragdové očka plála nedočkavostí její úplně první hodiny čar a kouzel. Na tuto hodinu budou zřejmě spojeni právě s Havraspárem.
„Jestliže nás již nevyruší žádný jiný vetřelec, rád bych pokračoval.“ Odplivl si profesor Snape a jeho černočerná očka znovu vyhledala Rosie. Té se při pohledu do nich začínala točit hlava, ale připadalo jí, že když vyhledaly Amy, potemněly ještě více.
„Jak jsem říkal, nežli jsem byl přerušen, dopředu vás upozorňuji, abyste se vyhnuli jakémukoliv podlézání! Už nyní vás nemám rád a pochybuji, že by se to do konce školního roku některak změnilo. Jste jen třída plná hňupů a zabedněnců a na mých bedrech leží ta nepředstavitelná zodpovědnost do těch vašich malých tupých hlaviček nastrkat alespoň špetku poznání o tajemství lektvarů, do kterých vás nechám při mých hodinách nahlédnout!“ Zaskuhral jako by to byla ta největší otrava vůbec. Třída byla ponořena do naprostého ticha, když sledovala, jak pompézně korzuje sem a tam. Všechny hrůzou vytřeštěné oči byly zaměřené pouze na něj a jeho lesklé mastné vlasy.
„Tak doufám, že mám nyní již vaši plnou pozornost,“ Odfrkl si „přejdeme bez zbytečného zdržení k tématu dnešní lekce a já opravdu doufám, že nebudete další třída tupohlavců, jako v třídě vašich spolužáků z Nebelvíru a Zmijozelu, o čemž jsem se přesvědčil před pár hodinami. Pan Potter měl dokonce tu drzost domnívat se, že může plýtvat drahocenné školní pomůcky na osobní potřeby.“ Ulevil si. I, když to teoreticky nebylo možné třídou, se rozeznělo ještě mrtvolnější ticho. Když on otevřeně kritizuje národního hrdinu, jak se asi bude chovat k nim - obyčejným smrtelníkům?
„Doufám tedy, že vstupní úkol, který jsem si pro vás připravil, zvládnete všichni bez sebemenších problémů, protože jestliže tomu bude naopak, je mi líto, ale v mých hodinách nebudete mít co pohledávat.“ Amy se vedle Rosie křečovitě napjala, ve strachu, že ona bude jistě mezi těmi úplně hloupými nebožáky, kteří budou velmi brzy vyraženi z těchto hodin. Ani se pořádně neuměla představit, co za předmět tohle vlastně je. Hodina Lektvarů, co to má sakra znamenat?
„ Před vámi na pracovních místech leží přísady na jeden z nejjednodušších lektvarů, kterým se budeme tento ročník zabývat. Dokázal by mi někdo říci podle přísad, o jaký lektvar se bude jednat?“ Nedostalo se mu však žádné odpovědi. Třída nadále bezradně zírala na změť bylinek a něčeho co nejvíce ze všeho připomínalo sliz. Tyto přísady byli pečlivě vyskládané na silných dubových prkýnkách a Rosie by přísahala, že před pár minutami tam nebyly.
„Tak třebas vy slečno.“ Snapeovy černočerné oči spěšně projeli celou třídou, nežli se zabodly do pobledlé Rosie, která se jen marně snažila splynout se svým pozadím. „Máte dostatek času, abyste mohla zaspat a přijít pozdě, takže jste jistě měla dostatek času i na nezbytnou přípravu. O jaký lektvar se podle vás bude jednat?“ Neodpustil si kopnutí do mrtvoly, když si dobře pamatoval, kdo narušil klid v jeho třídě.
„No já … Řekla bych, že …“ Koktala nešťastně, když neměla sebemenší ponětí k čemu prapodivné bylinky, které ležely před ní na masivním prkénku, slouží. Proč jí matka nevarovala, že se zde budou muset učit i něco takového? Že je něco takového bude učit zrovna ON?
„Ano slečno?“ Snape očekával její brzkou odpověď s předstíranou trpělivostí. Užíval si pohled na rozklepanou úplně bílou dívčinu, která se klepala jako ratlík, jen pod jeho zkoumavým pohledem, který jí naháněl strach a vůbec se své nadšení nesnažil maskovat. Naopak, na tváři mu hrál pobavený úsměv.
„Já bych řekla, že na Verita – “
„Máte snad pocit, že na své pracovní ploše vidíte nějaké pírka, slečno?“ Nenechal jí však ani dokončit její návrh a okamžitě ji přerušil chladnými slovy, která jí donutila, jen se více roztřást. Třásla se i Amy na kterou Snape do té doby ani nepromluvil. I přes to ji však jímala hrůza jen z představy, že by svoji pozornost mohl obrátit i k ní.
„Já nevím, pane profesore…“ Rosemary vypadala, že se doopravdy rozbrečí. Hlasitě popotahovala a zběsile mrkala, aby zahnala první slzy, které se jí draly ven z očí.
„Ach jaká škoda. Když máte čas na chození pozdě, očekával jsem, že na rozdíl od ostatních budete alespoň obeznámená se základy, slečno…“ Snapeův pohled byl nyní již smrtící.
„Bloomová.“ Rychle doplnila svoje příjmení, na které Snape zřejmě čekal.
„Slečno Bloomová… Jaká škoda tedy.“ V hlase mu zazněla falešná sladkost, nežli se jeho oči odtrhly od plačící Rosie a jeho pozornost se konečně obrátila ke zbytku třídy „Dokáže někdo jiný tedy říci nebo si alespoň tipnout, jaký lektvar budete za malou chvíli připravovat?“
„Jaká škoda, další třída plná dutých hlav…“ Uchechtl se, když se mu ani nyní nedostalo jedné jediné odpovědi „Moje očekávání, zejména ze strany Havraspárských studentů, byla značně přehnaná. Před vámi leží levandule, standartní koření, Baldrián a sliz tlustočerva. Typické přísady pro jednoduchý uspávací lektvar.“ Třídou se rozeznělo opatrné špitání, když konečně prozradil, co bude téma jejich úplně první hodiny. Nikdo z nich totiž netušil, co by to mělo znamenat.
„Nyní se rozdělte do skupin po dvou,“ Nakázal „každá skupina připraví malou lahvičku tohoto lektvaru z přísad, které máte k dispozici a návodu, který se nalézá po vaší pravici. Každý jednotlivý neúspěch bude znamenat stržení dvou bodů. Tak mějte na paměti, že se vás zde nachází 30 za každou kolej, což znamená, že vaše kolej může ve výsledku přijít až o 30 bodů. A jsem si naprosto jistý, že by vám takovouto ztrátu bodů, již na začátku roku, vaši spolužáci z vyšších ročníků neodpustili. Koneckonců šikana je úžasný výdobytek každé diferencované společnosti.“
„Ach ano s ní musí mít osobní zkušenosti, co?“ Rýpla Amy loktem do stále ještě zařezané Rosie, která se jen marně snažila zastavit příval slz. Ani nevěděla, jestli více brečí díky ponížení ze strany profesora anebo její neschopnosti přijít na správný lektvar. Amy rychle odpustila od snahy Rosie alespoň trochu rozveselit, protože by to bylo jen plýtvání její drahocenné energie místo toho, aby ji věnovala do přípravy lektvaru. Snape brzy zamumlal něco o tom, že odchází do svého kabinetu vstřebat své obrovské zklamání a vrátí se, až na finální zkoušku jejich výtvorů. Jenže to znamenalo, že se s ním nebudou moci radit a správnosti jejich postupu. Byl to další podraz na již tak dlouhém seznamu, který se jistě do konce roku obohatí o spousty a spousty podobných podpásovek. Všechny dvojice se tak pečlivě snažily postupovat přesně podle návodu v učebnici lektvarů pro první ročník, aby tak zabránily ztrátě drahocenných kolejních bodů, ale popravdě jim to moc nešlo. Amy, již po druhém výbuchu, který zalomcoval s celou třídou, zahnala své dřívější obavy, že ona bude jediná, která v tomto předmětu bude propadat. Ona a Rosie se úspěšně zatím vyhnuly jakémukoliv výbuchu či prožraní kotlíku, což se o spoustě dvojic, zejména mezi Mrzimorskými, nedalo říci. Půl hodiny od zadání úkolu, tak Amy mohla, při pohledu na jejich vesele bublající kotlík, hřát na prsou aspoň pocit, že je kotlík stále celý a nikde neprotéká.
„Takže 4 snítky levandule dáme do hmoždíře, přidáme standartní koření a vše rozdrtíme na jemný prášek.“ Odříkávala si Amy nahlas postup z učebnice, která ležela na stole před ní.
„Proč mě nemá rád.“ Ozvalo se zafňukání vedle ní. Až nyní si Amy uvědomila, že Rosie stále ještě strnule zírá na dveře Snapeova kabinet a po tváři ji kanou velké slzy.
„Rosie věř mi, ani nechceš, aby tě takovýhle člověk měl rád.“ Pokusila se jí hnědovláska dostat z jejího pomyslného transu zatřesením ramen.
„Pšššš… Nebo nám všem dá ještě trest za rušení klidu při práci.“ Houkla na ně holčina, která seděla o jednu lavici před nimi se strachem jasně viditelným v jejích velkých očích. „Uslyší vás … Určitě to není člověk.“ Polovina třídy se po jejím označení tichounce rozesmála. Jejich smích však rychle následovala i Snapeova hlava, která v záplavě mastných černočerných vlasů bleskurychle vyrazila ze dveří kabinetu. Když však nenalezla nic nezákonného nebo podezřelého stejně rychle i zmizela.
„Co musíme udělat dále?“ Rosie jako by až nyní ožila a s vyjeknutím vytrhla Amy otevřenou učebnici z rukou. „Musíme si pospíšit, jinak přijdeme o body… Přijdeme o body.“ Mumlala si pro sebe při listování správné stránky v učebnici, která se jí mezi tím zavřela, stále dokola, jako by jí ta slova měla udržet při zdravém rozumu.
Ukázalo se, že práce podle pečlivého postupu, který byl zanesen do učebnice, nakonec nebyla zas tak hrozná. Jejich učebnice obsahovala navíc nedbale načmárané poznámky jejího předchozího majitele, takže měly o práci méně. Byly již v půlce receptu, kdy do nyní jasně hnědé kapaliny přidávaly páchnoucí sliz, když se objevil první zádrhel. Jejich recept a postup přípravy končil přidáním slizu do lektvaru a za stálého míchání se s ním mělo dělat cosi, co úplně chybělo. Další stránka jednoduše chyběla – byla z knihy vytrhnuta. Jak to, že si tohoto dříve nevšimly? Amy měla chuť si hlavu vstrčit do kotlíku a dobrovolně se tak utopit. I toto by bylo lepší než Snapeova káravá slova a stržení jejich bodů.
„Co budeme dělat?“ Vjela si prsty do vlnitých vlasů, když konečně odpustila od lákavé myšlenky utopení se. Jak mají dodělat tento lektvar, když nevědí, jak mají dále postupovat a Snape zde není? Pochybovali, že by jim šel nadiktovat, jak mají postupovat dále, kdyby za ním došly a pěkně ho porosily. Bylo pravděpodobnější, že by je poslal tam, kde slunce nesvítí, nežli by jim řekl správný postup.
„Proč se vlastně snažíme…“, Rosie vypadala, že se chce znovu rozbrečet a začala již hlasitě popotahovat. V ústech si při tom cumlala rukáv svého hábitu „Nemá to cenu, já za ním nejdu! Už teď mě nemá rád.“
„Myslíš, že by nám pomohl anebo by nás poslal pryč?“ Uvažovala nahlas hnědovláska po její pravici, která si stále ještě dokázala zachovat čistou hlavu a nepropadala panice. I jí však v hlase začínal znít hysterický podtón.
„Hej Sue, jak ten recept postupuje od stránky 13?“ Snažila se upoutat pozornost své kamarádky, která seděla o pár řad níže. Ta se po ní nechápavě otočila, ale okamžitě trhla hlavou nazpět, když se dveře kabinetu rozrazily a v nich se objevila temná postava.
„Nevyjádřil jsem se snad jasně, že zde má být naprostí ticho!“ Přejel celou třídu káravým pohledem „Co potřebujete, slečno Clarkeová?“ Všiml si, že se Amy zběsile hlásí.
„Promiňte, pane profesore, ale nám chybí stránka v učebnici,“ Vysvětlovala opatrně s co největší pokorou v hlase „proto nevíme, jak máme dále postupovat. Nemohl byste nám prosím říci, jak recept pokračuje?“ Snape na ni zůstal na zlomek sekundy nechápavě zírat, než se mu obličej zkroutil do odporné grimasy plné vzteku. Amy s sebou polekaně trhla a křečovitě sevřela své kolegyni ruku, když nechápala, čím si ji musela zasloužit. To jej stále trápí Rosiin pozdní příchod a ona má jen tu smůlu, že sedí vedle ní?
„Jak prosím, slečno?“ Vyštěkl po ní zprudka „Vy máte tu drzost, mi TEĎ oznamovat, že vám chybí stránka v učebnici a tudíž nemáte hotový váš úkol?“
„Teď?“
„Teď při deadlinu se mi teprve zeptáte?“ Pokračoval stejným tónem „ Toto je jen krásná ukázka vaší neschopnosti slečny! Na začátku vaší práce jste si měly zkontrolovat celý recept a předešly byste tak této velmi nepříjemné komplikaci!“ Vysmíval se jim a celá třída tomu byla nucena přihlížet.
„Ale my jsme…“ Snažila se situaci zachránit Rosie. Bylo však již moc pozdě. Jednoduše byla přerušena jeho frustrovanými slovy o tom, jak moc nesnáší svoji práci. Obě tak horlivě přemýšlely, jak je možné, že toto místo skutečně získal on, když bylo naprosto jasné, že nesnáší ani děti ani svoji práci, zatímco on odříkával již desátý důvod proč je tento ročník tím nejhorším v celé jeho kariéře.
Po jeho velmi dlouhém střídavě plačtivém a naštvaném monologu se konečně rozhodl pro zkontrolování jejich skupinového úkolu. Nebylo žádným překvapením, že skupinu Amy a Rosie si ponechal na úplný konec, aby si je tak mohl řádně vychutnat. Při jeho systematickém postupu směrem k nim, až na úplný vrchol učebny, se u něj střídaly pouze dvě nálady, které se zračily v jeho pobledlé tváři — údiv nad tím, že někdo byl přeci jen schopen připravit tento lektvar správně a naprosté znechucení nad těmi nebožáky, kteří pohořeli. Druhá kategorie však v drtivé většině převažovala. Když se tak konečně dostal, až k nim byl ve skvělé náladě.
„Tak co to tady máme?“ Jeho rty se zformovaly do nepřirozeného křečovitého úsměvu. Ano, na tomto člověku bylo opravdu znatelné, že úsměv pro něj není tím nejpřirozenějším. Obě zbledly, když se hlouběji naklonil nad jejich zběsile bublající kotlík, který rozhodně neměl stejnou barvu jako kotlík Sue, která od něj před malou chvílí dostala, jako jedna z mála, za výbornou.
„Opravdu zajímavé…“
„Pane profesore, my se opravdu moc omlouváme, ale již jsme vysvětlovaly, že nám bohužel stránka v učebnici chybí.“ I Amy samotné zněl její hraně škrobený hlas zvláštně. Úplně stejně se tvářil i Snape, který jí znovu sjel ještě temnějším pohledem a ona tak okamžitě zmlkla a sklonila hlavu.
„Řekl bych, že je zřejmé, že jste v tomto úkolu selhaly, slečny. Ale dám vám ještě šanci, jestliže tento neškodný uspávací lektvar přede mnou nyní vypijete a bude fungovat tak jak má, gratuluji vám a vaše kolej dostane 2 body, ale jestliže nikoliv přijdete o ně, tak jak jsem dříve slíbil.“
„Cože?“ Vyjekla Amy „Ale je jasné, že nebude fungovat, když jsme neměly šanci jej dokončit.“
„Má nabídka stále trvá.“
„Dobře.“ Polkla svá další slova a znovu sklonila hlavu.
„Nu do toho…“ Pokynul jim Snape, když se ani jedna neměla k činu. Obě před ním nešťastně seděly a zíraly na svůj bublající kotlík. Dobře věděly, že úkol nemohly splnit správně a tudíž je doslova nemožné, že by tedy fungoval tak jak má. A i kdyby fungoval správně, znamenalo by to, že by po zbytek dne jednoduše spaly anebo by je Snape nechal přenést na ošetřovnu a oni by jim ho nějakým způsobem ze žaludku vypumpovali a mohly by tak fungovat normálně? Ani jedna z těchto variant se jim pranic nelíbila.
Jako první se po další chvíli roztřeseného uvažování odhodlala k činu Rosie. Přeci jenom to právě díky ní je na ně nyní takto zasedlý, kdyby zvládla dorazit včas na tuto hroznou hodinu, neměl by proti nim žádné páky. Takto akorát jeho nenávist a evidentní zasednutí přivolala i na Amy, která s ní dobrovolně vytvořila pracovní dvojici a vysloužila si tak i ona jeho opovržení. Roztřesenou rukou tedy popadla velkou naběračku, kterou do této doby lektvar míchaly a pokusila se nabrat, co možná nejméně kapaliny. Její žaludek se jí nebezpečně zhoupl v kotrmelcích, když ji zvedla výše a její čichové buňky zasáhla ta odporná nahnilá vůně. Dokázala se však udržet pod kontrolou a pokračovat. Přeci by mu neudělala tu radost, aby se nyní před ním a celou spojenou třídou ještě pozvracela do jejich kotlíku. To by se mohla jít rovnou zahrabat, protože by to jistě znamenalo pohřbení jejího společenského života již takto na začátku školního roka.
„Tak co slečno Bloomová, cítíte něco?“ Snapeovi očka vesele jiskřila nedočkavostí, když se konečně zhluboka napila. Kupodivu to chutnalo daleko lépe, nežli vonělo. Dokonce by Rosie sama řekla, že to chutná opravdu dobře s takovým divným ocáskem na konci, který nedokázala dobře pojmenovat ani zařadit.
„Ne pane profesore, necítím na sobě žádné negativní ani pozitivní účinky.“ Zamumlala a nepřestávala se mu při tom dívat přímo do jeho očí, aby neukázala jedinou známku slabosti. Tento lektvar sice zdaleka nepůsobil, tak jak měl, ale evidentně chutnal velice dobře a nic jí nezpůsobil, tak proč by se ho nyní měla bát. Třebas právě vynalezly nějaké úžasné dochucovadlo a Snape se bude ještě hodně divit, až na něm zbohatnou.
„To rád slyším,“ V jeho hlase po radosti nebyla ani stopa „tak teď vy, slečno Clarkeová.“ Pokynul Amy, aby se zhluboka napila i ona. A dívka tak skutečně učinila, jelikož jí dřívější obavy hned poté, co dopila Rosie, opustily. I ona si tak mohla náramně pochutnat na sladkosti břečky a hrdě se zadívat Snapeovy přímo do jeho uhlově černých přimhouřených očí, aby mu tak i ona dokázala jeho chybu.
„Netuším, co jste právě připravily, ale uspávací lektvar to rozhodně není.“ Shrnul jejich snahu, proto následujícími slovy „Nicméně, co jsem řekl před tím, to také platí. Toto není uspávací lektvar ani nic jemu vzdáleně příbuzného a tak vaše skupina přichází o 5 bodů.“
„Ale řekl jste, že pokud selžeme, přijdeme pouze o dva body!“ Vyjekla popuzeně Rosie se svoji nově nalezenou sebedůvěrou.
„No ano a o další 3 body jste přišli za vaši neschopnost. Věřím, že takto si dobře zapamatujete, že jestliže se při vaší práci naskytne jakýkoliv problém, tak ho máte okamžitě nahlásit.“ Otočil se na zbytek třídy, která se již pomalu začínala balit, jelikož nastal konec hodiny a oni se museli, co nejrychleji přesunout do vyšších pater na další hodinu. „Věřím, že si to budete pamatovat i vy ostatní! Mé hodiny jsou nesmírně nebezpečné a takovéto chyby z nedbalosti se nemohou opakovat! Jedna jediná chyba či neopatrnost může přivodit smrt celé třídy, tak si to dobře zapamatujte! Nyní se mi kliďte z očí, ať vás dnes již nevidím a vám dvěma radím, abyste si co možná nejdříve zašly na návštěvu ošetřovny. Na rozdíl od vás jsem si dobře vědom, jaké vedlejší účinky mohou nastat, při chybě v jakékoliv části přípravy a věřte mi, že se vám nebudou líbit.“