První tři dny vypadaly stejně. Přes den pluli, pozdě odpoledne dorazili do kempu a rozložili tábor (jednou přespali jen tak na břehu, což Tony už nikdy nechtěl zažít. Absence koupelen a tekoucí pitné vody ho děsila. Ani močení do řeky se mu nijak extra nezamlouvalo). A navzdory bolesti svalů a zad ze spaní na tvrdé zemi a pádlování, se Tony bavil. Byli opravdu dobrá parta a zatím se nenudil ani jednou. Na vodě na sebe hulákali jeden přes druhého, říkali si vtipy nebo se pokoušeli ponižovat jeden druhého, za což je Steve častoval nepříjemnými pohledy. Večer seděli u ohně, jedli jídla z konzerv a tři dny starý chleba a to vše zapíjeli vodkou, kterou Natasha a Yelena měly očividně neomezené množství.
Jo, bylo to fajn.
Kemp, ve kterém zůstávali tentokrát, měl bar. Velký, krásný bar s ohromnými televizemi, na kterých pouštěli fotbal, s grilem, šipkami, kulečníkem a výzvou “pokud vypiješ litrové mojito za méně než hodinu, po zbytek pobytu u nás neplatíš za alkohol vůbec nic”. Netřeba zmiňovat, že se do toho Clint i Rhodey okamžitě pustili.
Tony je sledoval od baru, pobaveně se zubil a vrtěl nad tím hlavou. Clint měl docela vysokou toleranci, ale u Rhodeyho si byl jistý, že to s ním sekne dřív, než se dostane do poloviny. Byl rád, že tentokrát ho měla na krku Carol a ne on. Rhodes byl sice hubeňour, ale když byl nametený, nedalo se s ním pohnout ani jeřábem.
Otočil se zpět k baru, napil se a v příští chvíli měl Yelenu natisknutou na záda.
“Potřebuju tě,” zamručela prosebně, Tony se na ni se smíchem otočil.
“O co jde?”
“Objednej mi skleničku. Potřebuju něco na kuráž a Natasha mi sebrala moje falešný ID. A tihle pitomí barmani mi nic nenalijou.”
“Proč by ti to Natasha brala?”
Tony upřímně nechápal. Jak už říkal, měly magické batohy, ze kterých tahaly jednu vodku za druhou a Nat Yelenu nikdy nijak nebrzdila. Byla sice pod zákonem, ale hej, kdo v tomhle nepodváděl? Beztak Steve, u něj by i věřil, že čekal, až to nebude nezákonné. Ale nikomu jinému by to nevěřil.
Yelena si dramaticky povzdechla a svezla se vedle něj na stoličku. “Má to nařízené od táty. Udělala jsem blbost, jasný? A měl v tom roli alkohol, školní autobus a něčí nahatý zadek.”
Tony se rozesmál. Yelena ho rozmrzele sledovala a ruce měla založené na hrudi.
“Tak objednáš mi?”
“A na co přesně tu kuráž potřebuješ?” uculil se. Nehodlal se dát snadno, když už nic, chtěl informace. Když mlčela, vstal. “No jak myslíš-”
“Ježiši no dobře!” zavrčela a chytila ho za paži, aby nikam neodcházel. “Koukni na druhý konec baru. Modré vlasy, žlutá sukně.”
Podíval se a obdivně hvízdl. Yelena měla vkus, to se jí muselo nechat. U baru seděla slečna, pravděpodobně v jejich věku, možná trochu starší. Měla krátké modré vlasy, plné boky a na sobě měla sukni se slunečnicemi. Byla krásná, ale na Steva neměla-
Tony se zarazil. Vážně právě porovnával cizí holku v baru se Stevem? Ach bože, co to se mnou je?
“Proč myslíš, že bude mít zájem?” uculil se. Yel ho sledovala, jako kdyby spadl z višně.
“Má modrý vlasy.”
“Jo, to má. No a?” nakrčil nechápavě obočí. “Modrý vlasy automaticky něco znamenají?”
Teď ho už sledovala jen jako debila. “Tak víš co, jdi to nejdříve zkusit ty. Uvidíš, že mám pravdu.”
Zasmál se. “Já? Ale prosim tě, vždyť já-”
“Jen běž,” ozvalo se z jeho pravé strany. Tony se překvapeně otočil, vedle něj seděl Steve. Držel v ruce půllitr s pivem a usmíval se na něj. Klidně, mile. Nebyl to křečovitý úsměv.
“Jak jako jen běž?”
“Běž to zkusit,” pobídl ho, “a uvidíme, jestli máš pravdu ty nebo Yena.”
Tony se ani nepohnul a jen na něj zíral. Vážně ho teď s klidným srdcem posílal flirtovat s holkou? To bylo… zvláštní… Hodně zvláštní. Ale nakonec nad tím mávl rukou a vstal.
“Jestli mám pravdu, platíte mi útratu celý večer.”
“Jestli mám pravdu já, platíš ji ty mě,” odbyla ho Yena s mávnutím rukou. Tony souhlasil. Sebral veškerý svůj neodolatelný šarm a odešel za modrovlasou kráskou…
...jen aby se o pár minut později vrátil, odmítnutý.
“Dvojtou vodku,” zamručel na barmana a když se před ním objevila sklenička, posunul ji Yeleně. Zasmála se, obrátila ji do sebe bez mrknutí oka a spokojeně si povzdechla.
“Držte mi palce.”
“Hodně štěstí, Yel,” mrkl na ni Steve. Oba dva ji sledovali. Zanedlouho ji modrovláska vyzvala, aby se posadila a daly se do řeči. A očividně si rozuměly. Tony se pro sebe uchechtl a dopil. I Steve dopil. Chvíli na sebe mlčky hleděli, než se oba bez jediného slova sebrali a odešli ven.
Slunce zapadlo u dávno, venku byla tma a příjemné teplo. Měsíc stál vysoko na obloze. Nechali hluk baru za sebou a ruku v ruce procházeli mezi stany směrem k jejich tábořišti. Tony si broukal, Steve mu palcem třel hřbet dlaně. Pořád byli zticha. Ale nálada mezi nimi byla klidná a uvolněná. Od toho prvního dne okolo sebe chodili a znovu si zvykali na to, že jsou spolu. A nebylo to nijak těžké zvykání, spíš naopak.
Tonymu se celé ty dva měsíce neskutečně stýskalo. Hrál tvrďáka a smál se, že to přece nic nebylo, ale opak byl pravdou. Steve mu chyběl, myslel na něj dnem i nocí. Nejednou uvažoval nad tím, že si prostě koupí letenku zpátky do Států, ale nakonec to neudělal. Měl své povinnosti a navzdory všeobecnému přesvědčení byl zodpovědný. Do určité míry.
Nemluvili. Ale slova někdy prostě nebyla potřeba. Lehli si do stanu hlavami ven a sledovali hvězdy. Tony promluvil jen občas, když mu ukazoval souhvězdí, která rozpoznal. A jen tam byli. Spolu. Steve držel Tonyho ruku ve své, konečky prstů mu přejížděl po dlani a tiskl do ní polibky. Tonyho by normálně napadlo, jak praštěně romantické tohle je, ale neřekl ani slovo. Tohle potřeboval, být s ním osamotě a být mu blízko.
Někdy ho to děsilo. Děsila ho představa, že si zvykne na někoho natolik, že si bez něj život pak nebude umět představit. A byl to reálný strach, ledový, rozlévající se mu celým tělem. Chtěl se tomu bránit, nechtěl být na nikom závislý. Chtěl chránit sám sebe. Když si nikoho nepustí k tělu, nikdo mu nebude moct ublížit.
Ale byl ztracený. Pravděpodobně už od toho večera, co Steva zachránil před Sharon. A než se vydali na tohle prázdninové dobrodružství, několikrát si představoval, jaké by to bylo všechno ukončit. Nebyl na to pyšný, ale bohužel ho podobné myšlenky napadaly. A pokaždé ho to vyděsilo ještě víc než vědomí, že si na Steva zvykl natolik, že si svůj život bez něj neuměl představit. Nechtěl představit.
Zarazil se, když ho pohladil po tváři a uvědomil si, že vidí rozmazaně. Steve ho starostlivě pozoroval a palcem mu setřel slzu z tváře.
“Ježiš…” šeptl zahanbeně a převalil se na druhý bok. Rychle si promnul obličej a zasmál se sám sobě. Měkoto, to fakt teď bulíš?
“Hej,” šeptl Steve jemně a přisunul se k němu, “co se děje?”
“Nic. Jen moc přemýšlím.”
“To je nebezpečně,” uznal a Tony se zasmál. Ohlédl se na něj a usmál se, snad aby ho ujistil, že je všechno v pořádku.
“Nikam nejdu,” šeptl znovu a Tonyho napadlo, jestli náhodou neuměl Steve číst myšlenky. “Jsem tu s tebou a budu tu dokud to budeš chtít.”
“V tom případě se mě nikdy nezbavíš.”
“Vůbec mi to nevadí.”
Tony si povzdechl. Dlouze a spokojeně. Převalil se opět na druhý bok a ztratil se u Steva v objetí. A políbil ho. Steve mu polibky oplácel, jemně a pomalu. Nikam nespěchali.
“Řekneš mi, na co jsi myslel?” zeptal se Steve šeptem. Tony už jen ležel s hlavou u něj na hrudníku a poslouchal silný a pravidelný tlukot jeho srdce, zatímco ho Steve vískal ve vlasech. Oči měl zavřené, ruku volně přehozenou přes jeho břicho.
“Jsem šťastný,” šeptl tiše, jako kdyby mu sděloval tajemství, které nikdo jiný nesměl vědět.
“A to je špatně?”
“Nikdy to nevydrží dlouho.”
Steve zůstal zticha. Přestal si na chvíli hrát s jeho vlasy a jen nehybně ležel, než mu hrudníkem zaburácel tichý smích. Tony zvedl hlavu.
“Troubo,” šeptl a líbl ho na rty. “Postaráme se o to, aby vydrželo. Hm?”
Tony ho sledoval a nevěděl, jestli s ním má souhlasit nebo se mu vysmát. Nakonec se přiklonil k tomu prvnímu a přikývl. Steve se usmál. I ve tmě noci Tony viděl teď pitomě rozkošný ďolíček ve tváři a nakrčený nos. Neodolal, naklonil se a obojí políbil, než se zaměřil na jeho rty.
Postaráme se, aby vydrželo.
To to opravdu bylo tak jednoduché? Kéž by.
Tony se začal smát, když rozpoznal blížící se hlasy a Steve se k němu přidal. Oba se převalili na břicho a jen se dívali ven ze stanu a čekali. Jako první se objevila Carol, která s sebou vedla značně opilého Rhodeyho.
“Počkej, zlato, počkej! Nejdříve najdu Tonyho. Musím najít Tonyho a říct mu, že je zatraceně skvělej. On na to totiž zapomíná a pak si myslí, že je mizerný. Ale tak to není, vážně!”
“Řekneš mu to zítra, Jamesi,” pokoušela se ho přemluvil, ale marně. Rhodey okamžitě vykročil k jejich stanu.
“Přehnal jsi to trošku, honey bear?” poškádlil ho Tony. Rhodey se zasmál a padl před ně na kolena.
“Tony! Tak tady jste celou dobu schovaní. Hej, chtěl jsem ti něco říct!” naklonil se dopředu a Tony udělal to samé a jen zvědavě čekal.
“Mám holku, kámo. Tamta blondýna za mnou. Ne, nedívej se tak okatě!” okřikl ho okamžitě. Snažil se šeptat, ale mluvil dost hlasitě na to, aby ho slyšeli i ve vedlejších tábořištích. Tony viděl, jak si Carol mne čelo, ale byl si stoprocentně jistý, že se usmívá.
“To ti přeju, kámo,” zasmál se a poplácal ho po rameni.
“Nechápu, jak se mi to povedlo!”
“No to ani já ne. Jednou mi to musíš vysvětlit.”
“Tak jo,” uznal a zívl. “Ale teď ne. Teď jdu spát, Tony. Mám holku, no chápeš to? A takovou úžasnou. Beztak se zítra vzbudím a zjistím, že to byl jen sen.”
S dalším mumláním se Rhodes zase vyškrábal na nohy a došel ke Carol. Začal se jí omlouvat za to, že se ožral jako prase, že ho to opravdu moc mrzí. Carol nad tím jen vrtěla hlavou.
“Proč se mi omlouváš? Tobě bude zítra špatně, ne mě.”
“Když já se zase ožral jako hovado,” bědoval nadále. Carol ho se smíchem zahnala do stanu a popřála jim oběma dobrou noc.
Steve a Tony si vyměnili pobavené pohledy a zasmáli se.