Nevěřila by, jak je Paříž oproti jiným městům odlišná. Bylo to tak jiné město v porovnání s Washingtonem. Dýchala z něj jakási tajemná elegance a okázalost.
Možná je to těmi evropskými dějinami, napadlo ji. Myšlenka vzápětí odplula do ztracena. Zůstala ohromeně stát před skleněnou pyramidou, která tvořila střed piazzetty. Zároveň se jednalo o hlavní vchod do galerie Louvre.
Přehodila si rudý cop přes rameno, vykročila vstříc muzeu s jeho rozlehlými sály a galeriemi. Nemohla se dočkat.
*
Zakroužila rameny. Od několikahodinového sezení ji začínal bolet krk a nejen ten. Potřebovala na vzduch, místo toho tvrdla na poradě.
Tohle je tak zbytečný, počítala, kolik času zbývá do skončení. Měla práci, nebyla placená za vysedávání a nudné žvanění. Nikdo jí nemusel připomínat, jak se starat o sbírky, které potřebovaly zvláštní péči. Ve starožitnostech se vyznala obzvlášť dobře.
Málem vydechla úlevou, když ředitel oznámil ukončení porady. Hodlala se, co nejrychleji zdekovat k neroztříděným předmětům. Těšila se, že je bude moct vyzkoušet.
***
Procházela kolem obrazů, prohlížela si vystavené předměty. Připadala si znovu jako malé dítě ztracené ve velkém světě. Převládal v ní naprostý pocit úžasu.
Je to tu tak obrovské. Člověk bez smyslu pro orientaci by se tu snadno ztratil. Díky kamerám by ho ovšem rychle objevili. Kamery nebudou jedině na dvou místech, v zaměstnaneckém zázemí a na toaletách. Toalety zcela určitě kontrolují zaměstnanci, alespoň uklízečky při úklidu. Zato prostory výhradně pro zaměstnance… to je jiná.
Zahnula do další chodby. Kolikrát se zastavovala, polohlasně obdivovala vystavená umělecká díla. Všechno čistě pro kamery. Věděla dobře, jak jsou umístěné. Nejen od pohledu, ale i z plánů, které jí poskytl Fury.
Kdykoliv jindy by si návštěvu staleté instituce vychutnávala. Na malou chvíli litovala, že není na opravdovém turistickém výletě.
Všimla si pootevřených dveří. Vklouzla dovnitř.
*
„Krucinál!“ zaklela, když jí podjela noha. Zachytila se krabice. Pád a modřinu by přežila, ale poškození starožitných zbraní nikdy.
„Mají sakra vědět, že voda do skladu nepatří,“ doprovodila výlev zlobným gestem.
Otevřela jednu z krabic. Počínala si pomalu, na rukou navlečené rukavice. Usmála se. Nádherná práce, vytáhla zdobenou dýku s množstvím rytin a vzorů. Všimla si symbolu Slunce. Aztécká a ke všemu obětní. V opravdovém boji by byla k ničemu, ale na výstavu se hodí.
Nepočítala, jak dlouho se prohrabuje krabicemi. Doslova svojí prací žila. Možnost objevovat staré kousky zapomenuté historie… nic se tomu nemohlo vyrovnat.
Zvedla poslední víko. Zarazila se, zamrkala.
„Co to má být?“ Nechápala.
Na vystlané podušce ležela dvojice barevných krystalů, zelený a oranžový. Vysvětlení, co jsou zač, zcela chybělo. Byl u nich pouze drobný list papíru.
Postarejte se o ně. Jedině u Vás budou v bezpečí.
Nic víc.
***
Procházela zaměstnaneckými prostory. Věděla, kam jít. Do kanceláře kurátorky starověkých zbraní.
Fury mluvil o mapě, která se kdysi ztratila Howardu Starkovi. Jsou tam údaje o letounu, ve kterém prý ztroskotal kapitán Amerika. Poslední vodítka k mapě končila tady v Louvre.
Zahnula ke dveřím kanceláře. Čekala jako správný zloděj na večer, až budova ztichne.
Nesvítí se tam. Šla domů jako všichni ostatní. Tohle bude snadné, stiskla kliku. Vešla.
V místnosti panovalo prázdno. Počítač na stole byl vypnutý, šanony s materiály úhledně srovnané. Nebylo tu ani smítko prachu.
Mravenčí práce, zavřela dveře. Měla jen omezený čas. Musela začít. Obešla stůl.
*
Diana se vracela do kanceláře, krabici v ruce. Nechápala, co krystaly znamenají, natož proč je dostala právě ona. Mimoděk si vybavila fotografii, kterou dostala před pár dny.
Ne, to nemá spojitost. Nesmysl. Co by z toho Bruce měl? Vůbec nic. Už jen ten vzkaz… poslal to někdo, kdo si je vědom existence Wonder Woman.
Šla chodbou v naprosté tichosti. Vzala za kliku.
***
Slyšela cvaknutí kliky. Měla sotva minutu na úkryt. Vrhla se pod stůl. Slyšela rychlé bušení vlastního srdce.
Sakra! Budova měla být dávno prázdná. Kdo to je? Na uklízečku je dost pozdě.
Neodvážila se pohnout ani o píď. Neslyšela žádné kroky. Nemohla vykouknout, nic. Dokonce i sebemenší pohyb by ta osoba slyšela, kdyby byl rychlý.
Pohnula očima. Viděla černé lodičky.
Žena. Kurátorka? Co tu dělá? Měla být dávno doma. Takhle tu mapu nezískáme. Mělo to proběhnout v tichosti a pokud možno beze svědků. Získat nebo ofotit tu mapu a vypadnout.
Pohyb.
Zahlédla oválný obličej a hnědé oči. Upřené na ni. To nebylo nejhorší. Odhalila ji, budiž. Mnohem horší byl ostrý nůž přiložený k jejímu krku.
Ovládla se, aby nepolkla.
„Vylezte… a určitě mi řeknete, proč jste se sem vloupala.“
Nebyla to prosba ani žádost. Poslechla. Zpod stolu by se bránila špatně.
*
„Čekám. Co jste hledala?“ Odložila nůž na stůl. Nepotřebovala ho, ale to rusovlásce neřekla. „Zamrzl vám jazyk?“
Není to Američanka. Od pohledu nejspíš Ruska, možná jejich agentka. To bude radši mlčet, než aby něco řekla. Naštěstí tu mám něco, co jí rozváže jazyk, pokud nebude zbytí.
Agentka přemýšlela. Dokázala by kurátorku snadno zneškodnit. Za komplikace s tím spojené to ovšem nestálo. Věděla, jak nerad Shield vyplácí bolestné.
„Pracuju pro americkou rozvědku. Máte tu něco, co si musíme ofotit. Je to pro nás opravdu důležité,“ rozhodla se pro polopravdu.
„Ano? A co to má být?“
„Mapa.“
„Těch tu mám hodně. Musíte být konkrétnější…“
„Natasha.“
„… Natasho. Co je to za mapu?“
„Zachycuje údaje o ztroskotání vojenského letounu. Patřila Howardu Starkovi.“
Mlč už. O vojákovi vědět nesmí.
„Stark…“ Přes pohledný obličej přelétlo zamračení. Bylo letmé, ihned zmizelo.
„Máte ji tu někde? Vyfotím si ji a napořád zmizím, slibuju. Víckrát o mně neuslyšíte.“
„Dobře. Vyfotíte si ji,“ obrátila se k jedné z prosklených skříní. Drobnou mapu v ochranné folii našla během chvilky.
Cvaknutí foťáku.
„Děkuji, paní kurátorko. Americká vláda bude opravdu vděčná.“
„Nestojím o žádný vděk vaší vlády… a spíš Diano.“
„Dobře. Bylo mi potěšením, Diano.“
Neodpověděla. Poslouchala kroky, jak agentka odcházela. Měla důležitější starosti než Howardovu starou mapu. Její mysl se zaobírala dvojicí tajuplných kamenů. Hodlala je prozkoumat. Musela.
***
Neúčastnila se nalezení letounu. Měla práci jinde.
Mapa samotná ukázala jen přibližnou polohu. Zbytek zařídil tající sníh a skupinka polárníků. Velkou roli sehrála náhoda, prohlížela si podklady k nové misi. Nakrčila nesouhlasně čelo.
„Něco se vám nezamlouvá, Natasho?“
„Mám opět dohlížet na zbohatlíka, Fury? To přece nemůžete myslet vážně. Stark byl kapitola sama pro sebe.“
„Tenhle je k ženám opravdu galantní. Podobně jako Stark investuje do technologií a některé by se Shieldu hodily. Bohužel pro nás jsou neprodejné. Dostaňte se k panu Wayneovi a do jeho firmy. Zjistěte, co se dá. Ideální by bylo, kdyby Stark dokázal jejich vynálezům přijít na kloub.“ Fury se chystal k odchodu, ale zarazil se. „A dávejte si tam pozor. Gotham není Washington.“
*
Diana prohlížela oranžový kámen pod mikroskopem. Podobnou prohlídku absolvoval i ten druhý, zelený.
Jejich struktura je podivná. Není to nic lidského. Lidi by něco takového nedokázali vytvořit.
Vytáhla kámen zpod mikroskopu. Na rukou měla rukavice jako vždy, když pracovala s artefakty. Bylo to jistější. Kdykoliv se mohla stát nehoda. Nedalo jí to. Stáhla jednu z rukavic. Uchopila oranžový kámen holou dlaní.
Svět kolem se rozplynul, zmizel.
Dívala se do tváře, kterou znala. Na muže, kterého milovala.
„Steve…“
„Diano… tady nemáš být!“
Zaváhala. Teprve teď se pořádně rozhlédla kolem sebe. Všude, kam dohlédla, byla voda a oranžové nebe. Oranžové, stejně jako kámen, který dosud svírala v ruce. Cítila sílu, která z něj vycházela.
Mám ho v dlani. To proto… s rukavicí se nic nestalo.
„Kde to jsme? Proč…?“
„Proč jsem tu? To ten kámen, Diano. Nejsem naživu, to přece víš.“
Ano. Věděla to moc dobře. Viděla ho zemřít.
„Nejsi?“ Natáhla volnou ruku. Chtěla se ho dotknout.
Smutně se usmál, když se její ruka zastavila v prostoru.
„Co to…?“ Napřáhla ruku k ráně. Udeřila.
Bariéra její útok pohltila.
„Přestaň, Diano. Nemá to smysl.“
„Ne, to ne. Jsi tady, jsi…“
„Jsem jen v tvojí hlavě! Přelud, iluze! Je to vliv toho šutru! Nic víc, Diano! Vytáhl z tvého nitra moji podobu. Musíš ho pustit.“
„Ne!“
„Pusť ho! Hned, dělej!“
Poslechla.
Kámen jí vyklouzl z prstů. Dopadl s tlumeným žuchnutím na podlahu laboratoře.
Chvěla se po těle. Nemohla tak snadno uvěřit v iluzi. Cítila přeci vodu, ve které stála, zato teď… měla nohavice suché.
Bylo to tak skutečné. On byl skutečný…
Uložila kámen do jeho pouzdra. Dala si dobrý pozor, aby neměla holou ruku. Zrak jí padl na ten druhý.
Oranžový vyvolá Steva, možná jeho přelud. Co potom umí tenhle?
Neodvážila se to ani odhadnout. Jistojistě věděla jen to, že kameny nesmí spustit z očí. Uvědomovala si i další věc s nimi spojenou. Na jejich prozkoumání sama nestačila. Potřebovala pomoc někoho chytřejšího. Sáhla po mobilu.
Přijal hovor okamžitě.
„Ahoj, Bruci. Potřebuju tvoji pomoc.“
***
Ta věž je dost vysoká a že jsem už navštívila Starkovu. Tahle je ještě vyšší, nechala se uvést do atria.
„Přejete si, madam?“
„Přišla jsem na pohovor. Pan Wayne prý shání asistentku,“ usmála se.
„Na jaké jméno máte domluvenou schůzku? Pan Wayne bývá dost zaneprázdněný.“
„Rushmanová, Natalie Rushmanová. Ten pohovor je pro mě životní šance.“
Recepční prohlížel itinerář. „Ano, jste tu. Pan Wayne zatím nedorazil. Můžete počkat v zasedačce.“
„To mi vyhovuje,“ skryla úsměv, který se jí dral na rty.
Získat ty plány pro Furyho bude hračka. V zasedačce bude určitě počítač napojený do sítě. Nechala se vést. Prohlížela si každou chodbu, hledala orientační body. Shield neměl žádné plány Wayne Tower. Musela spoléhat sama na sebe, kdyby se něco pokazilo. Třeba jako teď.
„Vy jdete na to místo asistentky?“
„A… ano,“ zavřela za sebou dveře. Předpokládala, že místnost bude prázdná, zcela automaticky. Začátečnická chyba. Sklouzla očima k mužově natažené ruce.
„Luke Fox, společník Bruce Waynea. Mám se ujmout vašeho pohovoru. Bruce je bohužel zaneprázdněný.“
Zatraceně.
*
„Víš alespoň, co to je?“
„Ne. Vím jedině to, že oranžový nějak vyvolal Steva. Co umí ten zelený netuším. Přišlo mi, že obrátit se na tebe bude nejrozumnější. Nechtěla jsem vyhodit Louvre do vzduchu.“
„Takže i ty máš z něčeho obavy.“
„Spíš zdravý respekt,“ odtušila suše. „Ty kameny nevyrobila lidská ruka. Nevím, kdo je poslal.“
„Mimozemské zbraně?“
„Pochybuju.“
Předměty jejich debaty ležely na stole uprostřed místnosti. Lesklé, nehybné. Nevykazovaly žádnou hrozbu. Byly to pouhé opracované kameny.
„Dala jsi vědět Clarkovi? Ví toho o vesmíru víc než my dva dohromady.“
„Dala. Má uzávěrku a dorazí koncem týdne.“
„Nějaký důležitý článek?“
„To už jsem se neptala. Zněl dost vystresovaně.“
„Hm… počkáme, až dorazí. Ve třech toho vyzkoumáme víc, Diano.“
„A než dorazí? Budu se tu nudit?“
„Ty a nudit? Kdepak… budu galantní hostitel.“
Rozesmála se.
***
Nemůžu se dostat k vojenským zakázkám, natož plánům. Wayne a ani ten Fox nejsou hlupáci. Nesvěří asistentce něco takového. Mám jen vařit kafe, obsluhovat návštěvy a přepojovat hovory. Opravdu práce snů.
Frustrovalo ji to. Neměla, co hlásit Furymu. Zpočátku myslela, že to bude zábava, ale nebyla. Dokonce i u Starka to bylo lepší.
„Ne,“ potřásla hlavou. „Nebylo to tam…“
„Natalie? Děje se něco?“
„Ne, pane. Já jen… myslela minulé zaměstnání. Tady je to mnohem lepší,“ zamrkala řasami.
„To rád slyším. Mám pro Vás úkol. Můžete, prosím, obvolat lidi na tomhle seznamu?“ Podal jí štos papírů.
„Jistě. Z jakého důvodu?“
„Budeme pořádat večírek k založení Wayne Enterprises. Všichni lidé na seznamu jsou hosté.“
„Úplně všichni?“ Málem se jí protočily panenky. „Proč nerozešlete tištěné pozvánky?“
„Můžou se k nim snadno dostat padouši. Třeba Joker. Tohle je bezpečnější způsob. Vy jste pak zvaná taky.“
„Opravdu?“
Šance.
„Ano. Budete dělat společnost jedné mojí známé, kdyby to nevadilo.“
„Nebude mi to vadit. O koho se jedná?“
„Je to kurátorka z Louvru. Diana Prince.“
Zamýšlený úsměv ztuhl Natashe na rtech.
To snad ne!
*
Amazonská princezna se kontrolovala v zrcadle. Prsty chytila roztřepenou nit u šatů. Zatáhla, nit povolila.
To je lepší, dovolila si pohled sama na sebe. Nechala si vlastní šperky, i když jí chtěl Bruce nějaké půjčit. Vlasy měla vyčesané do drdolu. Z další prohlídky ji vyrušilo zaklepání. Vzdychla.
Snad je všechno v pořádku, otevřela.
„Ahoj. Bruce říkal, že už budeš hotová,“ sklouzl pohledem po jejích šatech. „Modré? Nehodily by se ti k očím zelené?“
„Netušila jsem, že píšeš i články o módě,“ opáčila.
Zvedl omluvně ruce. „Dobře, už mlčím,“ objal ji.
„Taky tě ráda vidím, Clarku.“
„To nejsi sama. Půjdeme?“ Nabídl jí rámě. Sám byl patřičně ustrojený.
„Jistě,“ zavěsila se do něj.
Přelétla plný sál lidí pohledem. Byla jen ráda, že to není maškarní. Vyhledala očima Bruce.
Stál zády, mluvil zrovna s Natalií.
„Budeš stát nebo mě povedeš?“ Nedalo jí to, musela si do Clarka lehce rýpnout.
„Povedu tě,“ uchechtl se. „Rovnou k Brucovi, ať tě protočí v kole. Mimochodem… ta jeho asistentka nevypadá špatně.“
„Měl jsi s sebou vzít Lois,“ odtušila. „Přešlo by tě flirtování s jinou.“
„Přešlo mě už teď.“
Pořádně neposlouchala, když se Bruce otočil. Usmála se. „Překvapení.“
„To teda… vypadáš… no… sluší ti to.“
„Tobě taky.“
„Smím prosit?“
„Ano,“ nechala se vést. Nepatrně otočila hlavu, ohlédla se. Zahlédla záblesk rudé barvy. Byla to chvilka, už ji znovu nezahlédla.
Ne, nekaž si to. Možná je tohle jediná příležitost k tanci. Pro jednou se zachovej jako sobec.
Tančili ploužák. Hudba byla pomalá, aby si páry dostatečně užily tanec.
Zvedla k Brucovi oči.
Vpíjel se pohledem do jejích.
Ztratili se navzájem v očích toho druhého. Nevadilo jim to.
***
Agentka opustila nepozorovaně sál. Konečně měla příležitost. Všichni se bavili, nikdo jí nevěnoval pozornost. Čekala dost dlouho, aby získala plány k Wayneovým technologiím. Vklouzla do místnosti v patře. Byla to Brucova domácí pracovna. Vybavená počítačem.
Naštěstí mi v práci řekl heslo, zadala ho. Vzápětí vztekle zaklela.
Počítač byl úplně prázdný. Nic v něm nebylo. Žádná data, žádné plány. Absolutně nic. Celá její mise byla naprosto zbytečná.
Tohle Furymu nedaruju. Opustila místnost. Vrátila se ke společnosti.
Zítra tu skončím.
**
„Užil sis tanec?“
„Jo, užil. Diana tancuje skvěle, Clarku, ale jsem rád, že je ta slavnost za námi.“
„Moc lidí, co?“
„Přesně. Každopádně jsem s tebou chtěl něco probrat.“
„S Dianou ne?“
„Ne, týká se jí to.“ Neřekl víc. Vzal Clarka do jeskyní pod domem. Nebyla tam jen slavná bat jeskyně, ale i další. Zavedl ho do jedné boční. Prostoru dominoval regál plný krabic.
„Krabice?“ Novinář to nechápal.
Bruce jednu vytáhl. Byla neoznačená a uvnitř prázdná. „Říkal jsem ti, že si vedu složky i na potenciální spojence.“
To si Clark pamatoval. Sám dal Brucovi do úschovy kryptonit. „Tohle je ono? Máš všechno v krabicích?“
„Je to praktický. Tahle prázdná je Diany.“
Superman zaváhal. „Prázdná… to znamená, že Diana nemá žádnou slabinu.“
„Je to tak. Mohla by se obrátit proti lidstvu a ani já bych ji nedokázal zastavit. Musel bys to udělat ty, kdyby se cokoliv stalo. Je silnější, než já… ale nepřišel jsem na žádnou její slabost. Na tebe alespoň působí kryptonit.“
„Nepřišel? Možná se do té krabice zkus narvat.“
„Cože?“
„Ty sis nevšiml, jak se na tebe dívala? Jak se bavila, když jste tancovali? Její slabinou jsi ty, Bruci.“ Vůbec poprvé zažil Bruce vyvedeného z rovnováhy.
„Začni shánět větší krabici,“ musel to říct.
*
„Nesahej na ně holou rukou, Clarku. Do toho oranžového kamene mě to vtáhlo. Ne, fyzicky, ale myslí.“
„Chápu,“ prohlížel si zblízka oba kameny. Netvářil se nadšeně.
„Tušíš, alespoň přibližně, co jsou zač?“
„Hůř. Nejspíš to vím přesně, Bruci. Byla u nich nějaká zpráva, Diano? Vzkaz, cokoli?“
„Jo,“ přetlumočila ho.
„Tohle… říká se jim Kameny nekonečna nebo taky ingoty. Jsou z vesmíru a celkem je jich šest.“
„Šest?“
„Tobě někdo svěřil tyhle dva, abys je chránila. Na rovinu ti řeknu, že to nezvládneš.“
„Proč bych to nezvládla? Jsem Amazonka.“
„Jsou to mocné zbraně, po kterých půjde půlka vesmíru. Máme tady už dost starostí, Diano. Nepotřebujeme víc nepřátel.“
„Clark má pravdu. Už ses s nimi setkal, co?“
„Vidím je teď vůbec poprvé. Doslechl jsem se o nich a Kryptoňané si vedli přehledy potenciálních hrozeb. V knihovně jsem našel dochované knihy. Psali tam o nich. Jsou staré, starší než já. Nemůžeme si je nechat.“
„Je to rozumné. Co s nimi chceš dělat?“
„Ukrýt je komukoliv z dosahu,“ odtušil rozhodně.
Oba zbylí členové Ligy spravedlivých přikývli. Dali Clarkovi nevyslovený souhlas.
***
„Zjistila jste něco, Natasho?“
„Ne. V počítači nebylo nic. K těm údajům jsem se ani nedostala. Měl je uložené jinde a zabezpečené.“
„Takže pro Starka nic nemáte.“
„Ne, pane. Bruce Wayne je mnohem chytřejší než Stark.“
„Je to vidět. Nevadí. Pár dní si odpočiňte a agenta Bartona tu nezastihnete.“
„Ne? Dostal misi?“
„Dělá ochranku doktoru Selvigovi.“
„Rozumím.“
*
Avengers. Mstitelé. Copak opravdu museli oficiálně vytvořit superhrdinskou jednotku? Přilákají sem akorát větší hrozby. Napáchají víc zla. Tohle byla chyba a je dobře, že o existenci Ligy nikdo neví. Dokonce ani ten slavný Shield. Clark sám rozhodl dobře. Někam ty ingoty odnesl. Vzala do rukou šanon materiálů. Chtěla je odnést do kanceláře a postupně projít.
„Promiňte.“
Zastavila. Poznala hlas i jeho majitelku.
„Co vy tu děláte?“ Překvapila ji.
„Chtěla jsem se omluvit, Diano. Nezachovala jsem se správně s tím vloupáním.“
„To ano. Zachovala jste se tehdy jako zločinec.“
A to nemluvím o tom, že i v Gothamu jste slídila, nevyslovila to.
„Tak… příměří?“ Natasha natáhla ruku.
„Souhlasím,“ stiskla ji.
Budu opatrná. Pracuje pro Shield a je součástí Avengers. Musím se mít na pozoru. Nesmí vědět o existenci Wonder Woman. Nikdy.
***
„Jste si jistá, Natasho?“
„Ano. V její kanceláři jsem i byla. Spousta z těch artefaktů by určitě reagovala na sebemenší záchvěv magie,“ nedodávala, že se s Dianou spřátelila. To Fury vědět nemusel. Vzhledem k její práci to bylo nepodstatné. Coby součást Avengers musela brát zřetel na jakoukoliv hrozbu, i kdyby ji měla přímo pod nosem.
„Sehnat povolení k prohlídce celého Louvru by trvalo dlouho. Je to hlavně kulturní instituce, nejdůležitější v celé Francii. Nemůžeme tam jen tak vpadnout.“
„Tak sežeňte povolení přímo od jejich ministra. Uslyší, že jsme od Shieldu a nebude dělat problémy.“
„A co s kurátorkou? Ministr informuje vedení muzea. Bude mít tak dost času, aby magické předměty ukryla.“
„Nebude, když to dobře naplánujeme. Má se účastnit konference v Americe, někdy v příštím týdnu. Nezvedne mobil, ať by jí volal kdokoliv.“
„Máte to dobře promyšlené. Předpokládám, že její zatčení chcete vést taky vy.“
„Ráda bych.“
„Domluveno. Dostanete celou akci na starost.“
„Děkuji.“
Vynahradím si tak ten zpackaný úkol v Gothamu. To, že si Wayne tolik chrání data jsme nemohli vědět. Nic to nemění na tom, že získání jeho technologií by nám, Shieldu i Avengers, hodně pomohlo.
Zamrkala. Viděla se s Dianou naposledy před několika měsíci, neměla tolik času, ale připravovaná razie byla nutná. Měla v živé paměti, jak ji Diana našla pod stolem.
Nejde tu o odplatu, to vůbec ne. Jsem teď součást Avengers a udělám cokoliv, aby mi tahle rodina zůstala. Chci být její součástí.
Zvedla se. Musela všechno připravit na razii a zatčení Diany Prince.
*
Pořád ty samé otázky. Jak dlouho pracujete v Louvre? Kde jste studovala? Jaké máte zkušenosti s antickou či jinou dobou? Pořád a pořád dokola jako zaseknutá deska.
Zaposlouchala se. Účastnila se odborné konference ve Washingtonu. Přemáhala únavu a klesající víčka. Poslední týdny moc dobře nespala. Budila se z nočních můr, jejichž důvod neznala.
Potřebuju přestávku, zvedla se. V tichosti opustila sál plný kurátorů z celého světa.
Co je to vůbec za nápad nahnat všechny pracovníky muzeí do jedné místnosti? Venku se nadechla čerstvého vzduchu. Jsme tu moc na ráně.
Zprudka se otočila. Varoval ji instinkt. Spustila napřaženou ruku dřív, než udeřila rusovlásku do obličeje.
„Pořád ve střehu, co, Diano?“ To, že o vlásek unikla napadení s ní nijak nehnulo.
Na tváři kurátorky se objevil pobavený úsměv. „Podobně jako ty. Jak se ti vede, Natasho?“
„Vcelku dobře. Ustavičně jsem v jednom kole. Co tě sem přivedlo?“
„Nudná vědecká konference. Nejspíš by tě moc nebavila.“
„Máš teď čas? Potřebuju s tebou něco probrat, když máme možnost,“ zvážněla.
„Veď mě,“ vyzvala ji. Nezaváhala ani minutu. Pokud agentka Shieldu potřebovala poradit, šlo patrně o něco vážného.
***
Usadily se v zapadlé kavárně.
„Objednáš si?“
„Ne, díky,“ Diana doprovodila odpověď drobným úsměvem. Nedávala najevo přílišnou ostražitost. Neviděla Natashu od doby, co začala pracovat jako součást Avengers.
„Chtěla jsem tě vidět.“
„Určitě ne bez důvodu, že?“
„Ne. Popravdě jsem ti chtěla dohodit rande se Stevem.“
Černovlásce zacukaly koutky. „To by asi neklapalo, Nat. Nerandím dlouhé roky a vyhovuje mi to. Kapitán Amerika je, ke všemu, učiněná hora svalů. Nic ve zlém, ale není můj tip.“
„Myslela jsem si to. No… bylo to dost jasné z tvojí kanceláře. Ty hodinky a fotka…“
Pochop to.
Zvedla se, stejně tak i Diana.
„Díky za pozvání. Musím už jít,“ nepočkala na odezvu.
Pozorovala, jak Diana míří ke dveřím. Dobře věděla, co tam na ni čeká. Povzdechla si, vyrazila za ní.
Za okny byla znát auta Shieldu.
Procházela plynule davem agentů. Srdce jí, jen drobet svírala úzkost. K tomuhle nemuselo nikdy dojít. Zastavila se.
Udělala jsem správnou věc. Byla to nutnost. Nezajímala se, ale ta razie… ty sbírky, artefakty… možná s nimi kšeftovala. Spousta z nich byla magická… mohla způsobit katastrofu.
Upřela na Dianu oči.
Oplatila Natashe pohled. Měla v očích odsuzující pohled. Ruce jí spoutali za zády. V obličeji se tvářila odevzdaně.
„Nic mi neřekneš?“
Zavrtěla odmítavě hlavou.
„Mrzí mně to. Diano Prince jste zatčená.“
*
Nepočítala, kolik agentů se u ní vystřídalo. Věděla, že jejich pokřivené vnímání světa nezmění nic, co jim řekne. Byla ráda, že Natasha za ní nešla.
Po čem konkrétně mohli jít, že podnikli pátrání v Louvre? Je mi jasné, o co šlo, ale nemám důkaz. Je jen dobře, že v Louvru už nejsou.
Znovu vrzly dveře.
Ucítila vůni jídla. Vzhlédla.
„Napadlo mě, že se ráda najíte,“ položil tác na stůl.
„Se spoutanýma rukama?“ Musela se pousmát.
„Ne, to vůbec,“ vytáhl klíček. „Dejte mi jen slovo, že neutečete.“
„Jak bych mohla? Jsem slabá žena. Platí.“
Zámek cvakl.
Protáhla si úlevně ruce.
Usadil se naproti.
Nečekala bych, že mi přinese jídlo zrovna on. Opravdu s ním nechci měřit svoji sílu. Se supervojákem, neubránila se. Po očku Steva pozorovala.
Neuniklo mu to. „Řekli vám, proč jste tu?“
„Ne, ani slovo. Vy mi to řeknete?“
„No… pokusím se. Určitě víte, že existují zbraně, které nepocházejí z našeho světa.“
Věděla. Sama byla živoucí zbraní.
„Monitorujeme místa, kde se, ve spojitosti s těmihle mimozemskými zbraněmi, prokázala zvýšená aktivita… a to i zpětně. V Louvre byla silná. Našli jsme zajímavé věci, ale žádné jako Teseract.“
„Jsem kurátorka. Práce se starověkými předměty se ode mě jaksi očekává, pane Rogersi. Je mi upřímně jedno, co jste prohrabali, ale ty artefakty vrátíte neporušené. Hodnota některých je nevyčíslitelná.“
„Uvědomujete si, že některé jsou magické? Neměla byste…“
„Neříkejte mi, jak mám dělat svoji práci. Já taky nekecám do toho, jak by měli Avengers zachraňovat svět. Hleďte si laskavě svého,“ přimhouřila oči. „Vy, Natasha, Stark…“
„Nechtěl jsem…“
„Ano, nechtěl. To samé, co Natasha. Je vám ukradený, že po vašich akcích je všude zmatek, binec a ztráty na životech! Nestaráte se o nevinný lidi!“ Nestarala se o šok, který měl vidět v obličeji. Nezáleželo na tom.
Zaklepání.
Do místnosti strčila hlavu jedna z agentek.
„Za paní Prince byla zaplacená kauce. Venku na ni čeká odvoz, kapitáne Rogersi.“
„Kdo ji zaplatil?“ Znovu byl klidný. Šok z jeho obličeje zmizel.
„Bruce Wayne.“
Nasedla na místo spolujezdce. Lomcoval s ní vztek, který celou dobu dusila v sobě.
„Díky, Bru…“ slova jí odumřela na rtech, když se otočila k řidiči.
„Bruci?“ Žena se uchechtla. „Měl nějaké zařizování, tak jsem se uvolila pro vás zajet. Byla jsem stejnak tady ve městě. Kate Kane, Brucova…“
„… sestřenice,“ dodala.
„Přesně tak. Vezmu vás rovnou do Gothamu. Všechno nám řeknete.“
„Jo, řeknu. Bude toho dost. Jak jste vůbec věděli, že jsem v maléru? Myslela jsem, že Bruce si hlídá jen Gotham.“
„Divila byste se, kde všude má oči. Zvláště u těch, které považuje za rodinu.“ Nastartovala.
***
„Pustili ji na kauci. Vím o tom, Steve,“ nezlobila se.
„O ničem, co by připomínalo Teseract nepromluvila. Přitom zpětně jsme signály vysledovali.“
„Myslíš, že je ukryla?“
„Mohla je ukrýt nebo i prodat. Určitě netušila, co má v rukou.“
„To si nemyslím. Není taková.“
„Věříš jí, Nat?“
„Věřím. Znám ji, už nějakou dobu, a vím, že by se nikdy nezpronevěřila svojí práci. Ano, taky jsem zapochybovala, ale ona sbírkami žije.“
„Dobře. Auto, které ji odvezlo se nám ztratilo, ale dvojice agentů bude dál sledovat Louvre. Fury ji nechce pustit z dohledu.“
„Souhlasím.“
Vím, že tohle mi nikdy neodpustíš, Diano. Zradila jsem tvoji důvěru, dokonce i naše přátelství. Nepochopíš proč. Je to pro tebe, pro lepší svět.
„Zkuste poslat někoho do Gothamu. Kauci zaplatil Wayne, ne? Ten řidič ji pravděpodobně odvezl přímo k němu.“
Už tě znám, Di. Vím, jak přemýšlíš.
*
Ticho v jeskyni jí kolikrát nahánělo husí kůži, teď ho vítala. V prstech svírala šálek s čajem. Poslouchala a odpovídala, ale ne tolik jako jindy.
„Zmiňovali Teseract. Logicky hledají ty další… ingoty,“ použila název, který kamenům náležel.
„Udělali jsme správně, alespoň ten jeden je bezpečně z dosahu.“
„Kam jste je odnesli?“ Nebyla v jeskyni jen s Brucem. Dalším z Batmanových hostů byl Clark Kent.
„Jeden je ve vesmíru, mimo jakoukoliv civilizaci. Druhý je na místě jménem Kamar-Taj. Jsou v bezpečí. Nikdo cizí se k nim nedostane.“
„Byla to jediná možnost, Diano. Ukrýt je. Nedokázali jsme je zničit, to víš.“
„Jo, jen…“
„Sama bys je ochránit nedokázala. Jsi sice Wonder Woman, ale proti Avengers bys samotná neměla šanci.“
„Nejsem sama,“ usmála se. „Mám vás a spolu jsme silnější.“
Bruce přikývl. Dával jí zapravdu.
„Kam šla vůbec tvoje sestřenka?“
„Bude nejspíš ve městě. Taky nosí kápi, ale v Lize ji nechci.“
„Něco podobného jako já a Kara?“ Clark si posunul brýle.
„Jo. Myslí si, že na všechno stačí sama,“ povzdechl si. „Jsem, ale rád. Pomáhá mi s Gothamem. Možná bys měla mít taky učně, Diano. Poznáš nové perspektivy.“
„Myslím, že si vystačím sama, Bruci. Prozatím.“
**
Procházel nočním městem. Míjel neosvětlené ulice a prázdné budovy. Z Gothamu přímo dýchal rozkol. Město smetánky a zločinu. Málokdy to vnímal tak silně. Znepokojilo ho to.
Musel jsem jet. Na chvíli vypadnout od Shieldu, Avengers, pročistit si hlavu. Vypátrat tady kurátorku mi pomůže. Uvolním se a jsem tu sám za sebe. Bez týmu, bez jištění. Příjemná změna.
Zahnul. Několikrát si obhlédl Wayneovu obří budovu. Neměl s čím vysokou věž srovnat.
Mrakodrap, opravil se v duchu. Dokonce ani Starkova věž nebyla tak vysoká. Jak to, že vůbec drží pohromadě?
Zatoulal se, obrazně i doslova. Vystoupal po otevřených schodech poblíž radnice. Ocitl se na vrcholu. Nadechl se, ale jeho pozornost vzápětí upoutal podstavec. Zvědavě se přiblížil.
Bliká… to logo. Ne, nebliká. Svítí v kuse a je vidět na obloze, vzhlédl. Je to signál. Koho má přivolat? Netopýra? Ten bude asi dost přerostlý.
Odstoupil. Zaslechl pohyb.
Opravdu. Přerostlý…
„Ty nejsi místní.“
Vykulil oči. Mužský hlas dokázal poznat a tohle, ani v nejmenším, nebyl muž.
Žena v netopýřím obleku. S rudou parukou.
„Já jsem… turista,“ plácl první, co ho napadlo. „Zanesly mně sem nohy,“ nechtěl na sebe upozorňovat.
Má postavu policisty nebo vojáka. O tom něco vím, když jsem studovala na vojenský akademii.
„Dovolená?“
„Nějak tak.“
„To je docela velkej pojem. Co ho trochu zúžit?“
„Myslím, že víc to nejde, slečno…“
Na tenhle trik neskočím, mlčela. Hádej, fešáku. Stál by i za hřích, škoda.
„Netopýří oblek a žena. Hm… žena-vamp?“
Zacukaly jí koutky. „Hádej znovu.“
„Třeba… Batwoman?“
Chytrej. Dokonce se smyslem pro humor. To se dvakrát nevidí.
„Trefa. Co tvoje jméno?“
„Neříkám ho na první schůzce,“ jen drobet zdvihl koutky.
„Milé. Rád si hraješ na tajemného?“
„Občas jsem vděčný za anonymitu. Ty snad ne?“ Kývl hlavou k masce.
„Někdy je to potřeba, ale samozvanci to mají těžší.“
„Samozvanci? Copak nestřežíš klid a pořádek města? Nejsi jako Avengers?“
„Avengers? Kde žiješ? Tady nejsou hrdinové opěvovaný. Já jsem, i pro policii, zločinec. Hrdinům se tu nefandí.“
Zmínil Avengers… takže je to někdo z Washingtonu nebo New Yorku. Musel o nich dost slyšet… a tváří se dost mimo. Jo, právě jsem mu zkazila iluze. Moment… blond, vojenská postava a… doprdele!
„Měl bys odsud vypadnout.“
Není tu na dovolené. Zjevně se Diany nehodlají vzdát.
„Myslím, že se nějakou dobu zdržím. Chci si pořádně projít město… samozvanče.“
„Nestojíme tu o konkurenci. Nikdo z nás.“
„Tak to tě budu muset přesvědčit, abys změnila názor.“
„To nedokážeš, Rogersi.“
Vzduchem proletěl batarang.
**
Nastartovala motorku. Tváře pod maskou jí plály.
Tohle se Bruce nesmí dozvědět, i když taky by si to vychutnal. Porvat se s kapitánem Amerikou. Nedalo se odolat.
Řev motoru přehlušil veškeré nadávky i pohyby provazu.
Ohlédla se přes rameno. Její tvář ozdobil úsměv. Poprala se a vyhrála. Pohled na Steva Rogerse visícího hlavou dolů ji naplňoval radostí. Byl to i vzkaz pro Shield.
Rozjela se.
Vítr jí svištěl kolem uší.
*
„Cože jsi udělala?“
Probudily ji zvýšené hlasy. Tedy… spíš jeden. Vyšla na chodbu.
„Mohl tě odhalit, Kate! Bylo to nebezpečné! Měla ses na něj vykašlat. Je…“
„Je nad tvoje schopnosti? To chceš říct? Jsem stejně schopná jako ty! Umím se o sebe postarat, Bruci! Nejsem malý dítě, dávno ne!“ Vyrazila ke dveřím.
„Kam chceš jít?“
Neodpověděla.
„Kate!“
Práskla dveřmi.
Natáhl se po klice.
„Radši ji teď nech.“
Otočil se. „Promiň. Vzbudili jsme tě, Diano?“ Zatvářil se omluvně.
„To nevadí. Proč jste se tak chytli?“
Odstoupil od dveří. Sedl si na pohovku. „Ve městě je Steve Rogers. Kate se s ním poprala u signálního světla.“
„Vyhrála?“
„Hm… zavěsila ho hlavou dolů z budovy. Copak se zbláznila?“ Čekal od Diany podporu. Zaskočilo ho, když se začala smát.
„Fotku asi nemá, co?“ Natáhla ruku. Dotkla se té jeho.
„Kate je mnohem odvážnější než my dva. Dokonce i já se bojím při pomyšlení, že bych se s ním měla utkat. Tvoje sestřenice je tvrdohlavá, paličatá a nebojí se výzev. Nepřipomíná ti někoho, Bruci?“
„To sem nepleť. Já…“
„Ano, ty. Kate chce tvoje uznání, důvěru. Chce ti dokázat, že na ochranu Gothamu stačí, že se na ni můžeš spolehnout. Nesuď ji tak příkře.“
„Mám o ni prostě strach, Diano,“ povzdechl si. „Můžou ji odhalit.“
„Stejně jako nás a bojíme se toho?“
„Ne. Bereme to jako naši součást,“ uznal to.
„Tak vidíš,“ chtěla stáhnout ruku.
Nedovolil jí to. Zlehka její ruku překryl svojí.
Neřekla na to nic. Nepřekvapilo ji to. Udělala jediné. Opřela se o něj.
Seděli v družném tichu.
***
Nemyslela by, že Steva dokáže něco dalšího překvapit, ale povedlo se. Přisedla si k němu v budově Shieldu.
„Co tě žere?“
„Budu v pohodě, jen… ji nemůžu dostat z hlavy.“
„Batwoman?“
Kývl. „Začínám si myslet, že měly pravdu. Co když po nás zůstává víc škod než užitku?“
„Pletou se. My lidem pomáháme, chráníme je, Steve.“
„A co ztráty na životech?“ Zvedl se.
„Nikdy nemůžeme zachránit všechny. Někdy se obětem nevyhneme.“
Neměl se k odpovědi.
Možná by to šlo. Mít tak větší tým, ale to se nestane, opustil budovu. Potřeboval se uklidnit. Rozhodl se uběhnout pár koleček.
*
Diana se vrátila do Louvre. Rychle se dozvěděla o agentech, kteří ji sledovali kamkoliv se hla. Neměla na ně náladu.
Prý mám počkat, že se to vyřeší. Opravdu jsem na to zvědavá.
Vyplňovala v pracovně zprávy o nových sbírkách. Nechala si hrát akorát rádio. Hudba ji uklidňovala. Pomáhala jí nemyslet na poslední týdny.
Natashe neodpustím. Jsem Amazonka, nenechám se vláčet bahnem, založila jedny desky. Zrazená důvěra bolí. Věřila jsem jí. Ne natolik, aby věděla o Wonder Woman, ale poznala mně dostatečně. Nechápu, proč to udělala. Šlo jí víc o ty kameny, nikdy ne o naše přátelství. Pošpinila ho, pošpinila mně i moje jméno. Dokonce i moji důvěru v lidstvo.
Vypnula rádio.
Začínal přenos ze zasedání Kongresu s bývalou agentkou Shieldu.
***
Zločinec, nic jiného nebyla. Utíkala před nepřáteli i před vlastní minulostí. Nikdy si nehrála na hrdinku, za kterou ji měli druzí. Právě to ji dohnalo až sem. Do Sýrie. K pátrání po chitaurijských zbraních se Stevem a Samem.
Náš tým se smrskl na pět lidí, když počítám i Hillovou. Tady nás nikdo hledat nebude. Jsme tu v bezpečí. Možná byl rozpad Avengers správná věc. Všichni máme možnost rekapitulace, zhodnocení.
Ona sama si přála napravit jediné. Přátelství s Dianou. Po ničem jiném netoužila. Přišla o přítelkyni, důvěrnice a hluboce toho litovala. Stále však měla na zřeteli, že to byla oběť, kterou musela podstoupit. Na tom se nic nezměnilo.
*
Ležela sražená na zemi. Hlína, kterou cítila, byla studená. Pořádně ani nevnímala mrtvá těla okolo. Její oči se upíraly vzhůru, k obloze. K letounu, který právě explodoval.
„Ne!“
Otevřela oči.
Ležela ve vlastní posteli.
Proč se mi to zdálo? Po tolika letech… Vyklouzla zpod peřin. Nemohla se zbavit špatného pocitu.
Něco se děje, přešla k oknu. Vyhlédla.
Zamrkala.
Ne, to se mi nezdá.
Byla tam. Vznášela se nad městem. Obří vesmírná loď.
Nečekala. Vřítila se do pokoje. Popadla zbraně.
***
Wakanda na ni udělala opravdu velký dojem. Za jiné situace by ji chtěla poznat víc, ale zrovna teď to nepřicházelo v úvahu.
„Povedlo se kontaktovat ještě někoho?“
„Ne. Nikdo další nám pomoct nepřijde. Jsme na to sami.“
„Chápu.“ Odpověď očekávala. Doufala v nějakou naději, marně. Na zastavení Thanose a jeho armády zůstali samotní.
„Musíme se pokusit vyhrát. Zastavit ho dřív, než dostane Visionův kámen. Co ta tvoje kámoška? Nepomůže?“
„Neozvala se.“
„Přítelkyně na baterky.“
Nestihl Natashe odpovědět. Vyrušil je T´Challa.
„Jabariové nám pomůžou a taky Liga spravedlnosti.“
„Liga spravedlnosti?“ Název ani jednomu nic neřekl.
„Nejste jediní ochránci, které Země má. Je tu i Liga. Dostali souřadnice a jsou na cestě. Mám za to, že některé z nich budete znát.“
*
„Neměla jsi letět. Je to holý nerozum, Diano. Stačilo už jen to, co jsi předvedla v Paříži.“
„Je to moje město, Bruci, a budu ho chránit. Ty a Kate byste taky nenechali lehnout Gotham popelem,“ zasykla bolestí.
„Naše Amazonka má pravdu.“
„Sklapni, Clarku,“ utáhl Dianě obvaz kolem žeber. „Neměla ses hrnout tak moc do boje. Mělas na nás počkat.“
„Přestaneš už s tím kázáním?“ zatmělo se jí krátce před očima.
„Zrovna mně to začalo bavit,“ usmál se, ale uhnul z jejího dosahu.
„Držte se, vy dva. Jdeme na přistání,“ Clark navedl letoun. „Vypadá to na uvítací výbor,“ dodal.
Uvítací výbor? Skvělý. Radši bych ho oželela.
Nechala se od Bruce podpírat, jak ji vedl ven. Nezkoušela se ani dohadovat, šetřila síly.
„To máme spolupracovat s vámi?“
„Už to tak bude.“
Poznala Natashu po hlase. Věděla, že Clark stojí před ní, aby ji za sebou ukryl. Znejistěla.
„Pracovat s Avengers. To zní, jak začátek špatnýho vtipu,“ Clark se zamračil.
„Vy nás zjevně znáte, ale my vás ne,“ Steve si vzal slovo. „Můžete se nám, pro začátek, představit.“
„Clark Kent.“
„My se už známe, agentko,“ Bruce směřoval slova k Natashe. „Pro ty neznalé… Bruce Wayne.“
„A vaše společnice?“
Clark ustoupil stranou.
„Diano! Co tu…? Proč…?“
Věnovala Natashe unavený pohled. „Myslím, že ještě pořád chci věřit v lidi, Nat. Diana Prince.“
„Liga spravedlnosti.“
„Ano. Batwoman tentokrát zůstala doma. V téhle situaci by nebylo dobré, kdyby vám znova nakopala zadek, Kapitáne.“
Steve se uchechtl. „Pravda, pane Wayne. Možná, až tohle skončí…“
„Třeba,“ odtušil.
„Pojďte. Máme trochu času na odpočinek.“
Členové Ligy následovali Avengers. Neměli na výběr.
***
„Liga spravedlnosti? Oni? Zbohatlík, kurátorka a o tom třetím radši nemluvím. Jak nám asi tak můžou pomoct?“
„Wayne vlastní, podobně jako Tony, spoustu vyspělých technologií,“ Natasha se musela pousmát vzpomínce na pár dní, které strávila v Gothamu.
„Ano, ale i tak…“ Bruce Banner nedostal šanci domluvit.
„Něco se vám nelíbí? Tak to řekněte rovnou. Dokážeme snést kritiku.“
„To…,“ otočili se.
Celá trojice byla převlečená. Najednou působili jinak. Vážněji, odhodlaněji. Šel z nich respekt.
Tak proto mluvil o Batwoman. On sám je Batman, přelétl očima k reportérovi Daily Planet.
Zdobené S, Superman, přitom působí tak nenápadně. Neřekla bych to do něj, Natashiny oči opustily znak Clarka Kenta. Nestihla promluvit, vlastně tomu ani nevěřila, když viděla čelenku v Dianiných vlasech.
„Vy jste… Wonder Woman.“
Přísahala by, že se Stevovi drobet zachvěl hlas. Viděla i Dianin překvapený výraz.
„To vy jste inspirovala Peggy, aby šla k armádě a pak pomohla založit Shield. Bojovala jste ve Francii.“
„Máte pravdu, Kapitáne.“
„Moment… vypadáte sotva na třicet. To vám dal taky někdo sérum supervojáka? Jak jste… vznikla?“ Vědec v Bannerovi se ozval.
„Já nejsem experiment. Dáma svůj věk neříká, ale v téhle místnosti jsem nejstarší. Ke všemu… jsem Amazonka,“ nechtěla říkat víc.
„Omluvte mě,“ Natasha se neptala na svolení. Opustila, už tak, přeplněnou místnost. V hlavě jí hučelo a v uších zněla Dianina slova.
Nejstarší v místnosti… Amazonka… Wonder Woman… Nechci tomu věřit… Proč mi to neřekla? Vždyť jsme… ne… měla na to právo. Nevěřit mi. Udělala dobře… nedoneslo se to k Shieldu, Hydře, nikomu. Nemůžu ji vinit, že mi to neřekla. Měla svoje důvody, tak jako já.
*
Neměla další slzy, které by mohla vyplakat. Dávno ne a teď… už neexistoval svět, který ochraňovala. Nic už nebylo stejné.
Slyšela lusknutí i Thanosova slova. Viděla, jak se někteří prostě rozpadli v prach. Dívala se s rostoucím strachem. Ne, o sebe. Nikde neviděla Brucův letoun.
Během boje se rozdělili. Pomáhala proti Thanosovým hordám u štítu, zatímco Clark s Brucem se zaměřili na jejich lodě. Nikdy dřív nebyla raději, že je Kryptoňan na jejich straně. Vynořil se vedle ní pokrytý špínou, krví a prachem.
Nechtěla se zeptat. Nechtěla, ale musela. „A… Bruce?“
Zavrtěl hlavou.
„Ne…“
„Rozpadl se… jako ti další tady. Nemohl jsem tomu zabránit.“
Říkal pravdu. Viděla mu to na očích, ale nechtěla uvěřit. Ne, dokud neuvidí alespoň havarovaný letoun.
„Kam… spadlo to letadlo?“
„Vezmu tě tam,“ nehádal se, neprotestoval. Znal ji dlouho a věděl, že věří hlavně vlastním očím. Respektoval to.
Následovala Clarka k troskám letounu. Viděla, jak moc je poškozený. Ne, že to by ji zajímalo. Šlo jí o pilota.
Znova ne, znova ne. Nesnesu to, neunesu. Přijít o něj. Ke všemu takhle. Jednou už to stačilo. Tak, prosím… buď naživu, Bruci. No tak…
Zoufale si přála, aby se Clark mýlil. Držela se slabého stébla naděje. Věděla, že nenajde tělo ani prach, ale musela to zkusit.
Dívala se, když prolezla do trosek. Opravdu, tělo chybělo. Nezbylo nic, ani ten prach. Padla na kolena. Zprvu ani nevnímala ruce, které ji objaly.
„Je mi to líto.“
„Proč on? Proč to…“ zlomil se jí hlas.
„To nevím.“ Nikdy nezažil Dianu tak bezbrannou.
Vzal mi ho, stejně jako Áres. Opakuje se to znova, ale tentokrát už nemám sílu dál bojovat. Za co? Proč bych měla?
„Diano?“
Vymanila se z Clarkova objetí. V její tváři se zračil smutek, bolest. Sklopila oči, upřela je na svoje náramky.
Ozvalo se kovové cinknutí. První z nich dopadl na zem.
Chytil ji za předloktí. „Tohle nesmíš. Bruce by nechtěl…“
Rozmáchla se jako kdyby odháněla komára.
Nestihl uhnout.
Její úder ho odhodil, vyrazil mu dech.
K zemi dopadl druhý náramek.
„Dia… no…“ Mohl na ni jen upírat oči.
Nezareagovala. Překročila náramky beze slova. Odcházela z bojiště. Po dlouhé době poražená.
„Diano!“
Neohlédla se.
***
„Diano? Můžu dál?“ Klepala, ale nedočkala se žádné odezvy.
Budova je tak tichá. Chybí tu lidi, studenti, vědci. Spousta lidí jako všude jinde. Nemůžu se tomu divit. Všechno se změnilo.
Vešla do kanceláře. Neobdržela svolení, ale nezáleželo na tom.
„Co chceš?“
„Mluvit s tebou,“ zhrozila se, ale navenek nedala nic znát.
Její oči… jsou úplně bez života. Chladné, mrtvé. Bez zájmu.
„Nemám zájem.“
„Diano… prosím. Vyslechni mně… to je jediné, co chci.“ Postavila na stůl malý kufřík, který nesla.
„Řeknu to ještě jednou. Nezájem.“
„Tahle troska nejsi ty… potřebujeme tě. Svět tě potřebuje.“
„Potřebuje?“ ušklíbla se. „Pleteš se. Pět let mně nikdo nepotřeboval. Klidně se beze mě obejdete i dál.“
„To není pravda a ty to víš. Máme plán a k jeho uskutečnění…“
„Dost! Přestaň s tím! Nehodlám hrát roli v nějakém plánu na záchranu světa. S hrdinstvím jsem skončila. Nehodlám se vracet k minulosti. Nikdy!“
„Existuje možnost přivést všechny zpátky. Dokonce i Bruce.“
„Nevěřím ti, Natasho.“
„Já vím. Chápu to. Nejsi jediná, kdo ztratil někoho blízkého. Myslíš si snad, že by tě nechal mrtvou, kdyby to bylo opačně? Víš, že ne. Udělal by všechno pro to, aby tě dostal zpátky,“ krátce se odmlčela.
„Jednou jsi řekla, že chceš věřit v lidi. Chceš vědět v co věřím já? Proč dál bojuju a nevzdávám se? Mám víru v lepší svět, náš svět… to mě žene vpřed. My dvě jsme stejné. Taky tě poháněla stejná myšlenka.“
„Víra? Ne. Byla to naděje. Slabá naděje, že můžu pomoct, aby byl svět lepší. Za to jsem bojovala. Teď… nemám proč bojovat.“
„Dobře. Nebudu tě dál přesvědčovat. Rozhodnutí je hlavně na tobě.“
„To máš pravdu,“ zamumlala tiše. Vzhlédla.
Kancelář zela prázdnotou. Jedinou připomínkou návštěvy byl kufřík na stole.
Zapomněla ho tu?
Na malou chvilku se dostala ke slovu její zvídavá povaha. Natáhla ruce, uvolnila západky.
To jsou přece…
Myslela, že je už nikdy neuvidí. Náramky.
Clark je musel tehdy sebrat, zaváhala, zda kufřík zavřít. Začala sklápět víko.
Ne. Nemůžu. Tohle by mi neodpustil, sáhla dovnitř.
Alespoň jsem to zkusila. Rozhodnutí je na ní, ale chtěla jsem ji vidět. Možná to byla poslední šance, abychom si všechno vyříkaly.
Měla z úkolu, který je čekal, smíšené pocity. Mohli zrušit Thanosovo lusknutí, ale nevěřila tomu, že všechno půjde hladce. Nikdy to tak nebylo.
Vytáhla za chůze mobil. Potřebovala vyřídit ještě jeden hovor.
*
Byla Wonder Woman, i když zapochybovala. Nesměla se vzdát. Musela bojovat klidně až do hořkého konce. Nikdy neměla na výběr, když opustila Themiscyru. Zvolila si žít mezi lidmi, chránit je proti zlu. Teď ji potřebovali. Nat ji potřebovala.
Zacvakla náramek na jeho místo, předloktí.
Neviděla ji, ale dalo se to čekat. Na celém ohromném bojišti proti sobě stály dvě armády. Thanosova a Avengerů.
Držela se zpátky, stejně tak Clark. Nehodlali bojovat naplno. Měli zodpovědnost i za svoje spojence.
Ublížili bychom i jim, z očí mu vystřelil paprsek. Spolehlivě zlikvidoval dorážejícího protivníka.
To nemůžeme dopustit, zvedla štít. Pod silou útoku ji zabrněla paže. Opřela se do štítu vlastní vahou. Odhodila soupeře.
Vůbec neubývají. Neskutečný, nestihla zvednout štít. Klesla na zem pod nečekaným úderem. Štít jí vyletěl z rukou.
„Nějaká poslední slova?“ Zbraň s hroty se chystala dopadnout.
Brzy se uvidíme, zavřela oči. Neměla se, jak bránit. Ohrozila by všechny okolo, kdyby překřížila ruce. Čekala, až rána dopadne. Slyšela, jak zbraň sviští vzduchem.
Vyjeknutí. Vzteklé. Plné hněvu.
Prudce otevřela oči.
Viděla, jen jeho záda. Nic víc, ale znala jediného muže, který nosil černý plášť k superhrdinskému kostýmu. V očích ucítila vlhko. Slzy.
„Bruci,“ zašeptala.
Neotočil se, soustředil se na protivníka.
Zvedla se.
Spolu byli víc než jedna bytost. Nezastavitelní.
**
Překonali jsme krizi, ale svět se pro všechny změnil. Dokázali přivést všechny zpátky za cenu obětí. Bez Starka je svět míň bezpečný, i když nastupuje nová krev. Mnoho z nich má zajímavé, zvláštní, schopnosti, odložila pero. Z dalšího psaní deníku ji vyrušil zvonek.
Možná přijel někdo za Brucem? Zdržovala se v jeho domě. Zasloužila si odpočinek.
Otevřela.
„Přejete si?“ Neskrývala překvapení. Ženu před sebou nikdy neviděla a ani neznala.
„Da.“
Ruska, poznala přízvuk.
Blondýnka ho nijak neskrývala.
„Jestli jdete za Brucem Waynem tak o Vás nebude mít zájem. Je zadaný.“ Nečekala, že cizinku rozesměje.
„Nejsem tu, abych Vám přebrala snoubence. Poslala mě moje sestra, Natasha, a to za vámi. Promluvíme si uvnitř, jestli dovolíte?“
Natashina sestra?
„Ano, pojďte.“
„Natasha o Vás hodně mluvila. Říkala, že jste chytrá a rozhodná žena.“
„Ráda bych řekla to samé, ale nemůžu. Nezmínila se, že má sestru.“
„Roky jsme se neviděly, možná proto.“
„Kde vůbec je? Mohla přijet s vámi…“
„Yelena. Víte… Natasha už se nepodívá nikam,“ její hlas posmutněl. „Chápu, že nebyl čas, aby Vám to řekli.“
Neříkejte to. Nevyslovujte, Yeleno. Ne, ona ne.
„Získání jednoho z těch kamenů ji stálo život. Tušila, že to bude její poslední mise. Měla jsem, kromě toho, vyřídit vzkaz.“
„Ano?“ Hlas se jí zatřásl.
„Nikdy nezapomeň, za co bojuješ. Proč a pro koho, Diano.“
„To je… vše?“
„Jo… prý budete vědět.“
Mlčela. Nebylo, co říct. Znala odpověď.
Za lepší svět, Nat. Tomu patří celý můj život a tvůj odkaz.
„Děkuju, Yeleno.“
*
„Co je ti? Jsi zamlklá od doby, co tu byla ta Yelena,“ pozoroval Dianu ustaraně. Byl zahlcený prací, ale i přesto se jí věnoval.
Dohodli jsme se, že Batman se zatím nevrátí, vzal ji za ruku.
„Obětovala se, Bruci. Nemohli ji ani pohřbít. Její tělo zůstalo na Vormiru.“
„To tě trápí, chápu,“ zamyslel se. „Možná Clark by mohl…“
„Nejde ji oživit. Zkoušeli to.“
„To jsem nemyslel. Mohl by z Vormiru alespoň přinést její tělo. Dostala by pohřeb, jaký si zaslouží. Není to špatný nápad, ne?“
„Vůbec ne. Dopřáli bychom Nat odpočinek.“
„A nebudeme muset všechny přátele a známé zvát dvakrát,“ dodal.
Slabě se usmála.
Bylo jich plno. Zaplnili lesní palouk do posledního. Mluvili tiše, aniž by narušili důležitost oné chvíle. To nikdo z nich nechtěl.
Stála poněkud bokem spolu s Brucem. Za Ligu se účastnili pouze oni dva. Usmála se, když propletl jejich prsty, ale rychle zvážněla.
Budu muset mít novou jmenovku. Nebude tam už kurátorka Prince, nýbrž Wayne. Vím, že máš radost, ať jsi kdekoliv, Nat.
Hovory postupně utichaly, až umlkly docela. Přítomní vytvořili prostor. V předstihu nechali připravit i semenáčky stromů, které pak hodlali zasadit.
Oči všech se upřely na nosiče uren. Nebyla pouze jedna.
Yelena, Clint i Bruce nesli každý jednu. Pokaždé se krátce zastavili, aby drobet popela vysypali. Zhostili se svých rolí mlčky, dokud z uren nezmizela poslední zrnka. Přidali se pak do řady, ze které je vystřídala další trojice.
Pepper, Fury a James. Začali do popelu zasazovat semenáčky. Byla to druhá část pečlivě naplánovaného rozloučení.
Nevím, jestli bys to chtěla zrovna takhle, ale nic lepšího nás nenapadlo. Nikdo to neřekne, ale budou sem za tebou chodit. Pro radu, na kus řeči. Všichni se sem budeme rádi vracet. Můj manžel… to tu dokonce koupil. Nebudou tě otravovat davy turistů.
Zasadili poslední semenáčky. Obřad byl u konce.
Tvoje sestra měla dobrý nápad. Stromy ze semenáčků budou za pár let tvořit symbol Black Widow. Nikdy nebudeš zapomenutá a tvůj odkaz taky ne. Kousek z tebe bude žít v každém z nás.
Pomalu se rozcházeli. Uctili Natashu a její oběť tak nejlépe, jak jen mohli. Nesměli dál setrvávat u mrtvých. Potřebovali je živý. To se nikdy nemohlo změnit. Dokud budou přetrvávat hrozby budou existovat i hrdinové, aby jim čelili. Pokaždé. Za jakoukoliv cenu.