Vůně deště

Loki si unaveně odhrnul zpocené vlasy z čela. Už toho měl dost. Dnes se mu trénink vůbec nevedl.

Postupně ho dostali na lopatky Volstagg, Hogun i SIf. Nejen, že se cítil poníženě, protože jim to šlo až příliš snadno a Fandral všechno viděl, ale navíc mu bylo ukrutné vedro.

Slunce pálilo tak, že si myslel, že je u Surtura v brlohu.

„Bratře,“ zaškemral a zmoženě se opřel o Fandrala, který ho okamžitě objal, „prosím…“

Thor se usmál a přikývl. Zvedl Mjölnir k nebi. Vyšlehl blesk a vzápětí začalo pršet.

Loki spokojeně vydechl. „Miluju vůni deště.“  

Fandral odvětil: „Já miluju tebe.“