Avengers základna rok 2015
Hodiny ve společenské místnosti Avengers základny ukazovaly něco málo před půlnocí. Byl pátek, což znamenalo volno a zítra o trochu víc spánku. Steve se Samem si po misi vždy dali pár piv a vydechli. Takový malý rituál na lepší spaní. Ačkoli na Steva neměl alkohol žádný vliv, měl rád jeho hořkou chuť.
Zrovna si protahoval bolavou lopatku a zatuhlý krk. Ne že by na misi měli potíže, jen se nechal chvíli rozptýlit a nejspíš toho bude ještě pár hodin litovat, než ho jeho sérum supervojáka dá dohromady.
"Ale, snad jsem ti nenakopal zadek až tak moc." Ušklíbl se Sam při pohledu na svého parťáka, jak si mne bolavá místa. Vytáhl z lednice dvě plechovky piva a postavil je na ostrůvek před sebe.
"Sni dál." Oplatil mu pobavený úsměv a chystal se sáhnout po své dávce hořké tekutiny, ale přerušil ho hluk u dveří. Oba se jako na povel zamračili a nakoukli na druhou stranu místnosti, protože hluk byl čím dál hlasitější a doprovázel ho ženský smích. Zamračení se změnilo v tázaví pohled a když se dveře otevřely, obočí Stevovi vylétlo téměř do vlasů.
Ne, ty dveře se neotevřeli, přímo se vyvalily a práskly klikou o stěnu a před ně se svalila vysoká černovláska. Spadla jako domeček z karet. A celou akci doprovázel smích, tak upřímný a spontánní, že by v něj ani nemohl doufat.
"Našla si to?" Ozvalo se, když vykoukla zrzka rudá smíchy na svou kamarádku a pokračovala ve smíchu ze kterého jí kanuly slzy po tvářích.
"Drž hubu." Obořila se Maria a bylo na první poslech znát, jak si šlape po jazyku. Natasha se k ní chtěla natáhnout s rukou aby jí pomohla vstát, ale černovláska po ní kopla nohou, aby utišila ten nekoneční smích na svou adresu. Nakonec ale ruku přijala a když se do zrzky opřela, zavrávoraly obě. "Doufám že máš zásoby."
"Víš s kým mluvíš?" Natasha se skoro urazila po těch slovech. A Steve se Samem nedokázali od toho výjevu odtrhnout oči. Šok nemohli zamaskovat. "Nebo tě ta levná vodka pomátla na mysli?" Rozcuchala kamarádce vlasy jako malé dítě a ta se po ní ohradila širokým vratkým gestem rukama. "V lednici." Pobídla ji a ukázala správný směr.
"Uuuuu, co se to tu děje?"Zavýskla Maria, když uviděla dva překvapené mužské pohledy a doklopýtala k nim. Natasha se držela nedaleko za ní, stále odrovnaná smíchem, ze kterého ji bolely plíce.
"Hillová... Nat." Pozdravil je skoro formálně Steve. Jako by z nich větřil nějaké nebezpečí. Obě to byly špionky, to byl důvod k obezřetnosti.
"Mají chlapáckou jízdu." Vyběhl z Natashyných úst další nekontrolovaný smích, když se opřela o ostrůvek mezi Stevem a Mariou.
"Hej, proč já jsem Hillova a ona Nat. To zní jako by tě měl radši než mě." Rozčilovala se, přesto že věděla své. Musela udržovat obraz seriózní a spolehlivé agentky. Nikdy nedovolovala nikomu nahlédnout pod pokličku její masky. Alkohol a smích byla soukromá záležitost, ke které nezvala jen tak někoho.
Dnes byla však zvláštní příležitost. Mohla by to tak nazvat a proč tedy pro jednou nespustit své štíty. Tihle dva to přece nikomu neřeknou, ne? A nebo toho bude taky možná ráno litovat. To jí právě teď bylo jedno. Celý svět jí byl u zadní části a dokud v sobě bude mít dostatek alkoholu, tak nadále bude.
"Každej mě má radši než tebe." Poznamenala Natasha se zdviženým ukazováčkem, jako by vyzdvihovala nepopiratelnou informaci.
"Blbost." Skoro si odplivla Maria a očima se zabodla do své kamarádky. "Co šéf." Nadhodila osobu, ke které neměl nikdo blíž než ona. Byla jako jeho oko, o které přišel. Nepopiratelnou součástí jeho samého.
"Nechutný." Zašklebila se nad dvojsmyslem, který se jí vynořil z mysli bez známého důvodu. Nebylo to však nic neobvyklého, když tyhle dvě spolu začaly pít, utíkal i Clin, protože to nemohl poslouchat. Vždycky říkal, že mu krvácejí uši a ať zavolají, až budou potřebovat zavést domů.
"Ty jsi nechutná." Strčila do své zrzavé kamarádky, ve které to vzbudilo jen další salvu smíchu.
"Aspoň se nepředstavuju s Nickem Furym v posteli. Úplně tě slyším. Ano pane. Provedu pane." Imitovala dychtivý hlas černovlásky a nepřestávala se smát.
"Drž hubu, nebo tě donutím." A opět ta ošklivá slova, která Steve neměl rád. Přišla by na to narážka od Natashy, kdyby mohla popadnout dech smíchy.
Bylo to popravdě děsivé, kdyby se měl Steve přiznat. Znal Natashu už několik let, mohl by klidně říct, že byly dobří přátelé, ale tohle byl šok. Nikdy ji neviděl tak bezstarostnou, jako kdyby celý svět nechala za sebou. Usmívala se, to ano. Miloval její úsměv, ale nikdy neslyšel tak krásný smích. Možná že byl blázen on a taky Marii záviděl. S ním se nikdy neuvolnila na takové úrovni.
"Třesu se strachy." Vytrhla ho vzápětí z myšlenek.
"Možná by jsme si měli promluvit o tvých představách a jejich středobodu." A to byla stopka, která Natashu umlčela. Že by Maria věděla něco víc, než ostatní? "Máte k tomu co říct?"Pronesla konečně ke dvěma přítomným mužům, když nastala chvíle ticha.
"My...?" Zatvářil se Sam snad ještě víc zmateně, i když to snad ani nebylo možné a ukázal rychlým gestem mezi sebou a svým kolegou. Stejně šokovaným kolegou.
"Jen se vyslov Samuely." Přistoupila k němu o krok blíž a pohled měla plně zaměřený na něj. Fixovala jeho oči a hledala v nich pravdu. Nebo si s ním jen pohrával. V tuhle chvíli si nebyl tak úplně jistý. V lidech většinou dokázal číst, ale tohle byla tak neúprosná situace, že se skoro bál vidět pravdu. "Se kterou by ses radši líbal. Máš radši zrzky nebo tmavovlásky? Vysoký nebo prcky." S každým slovem se k němu blížila o krok a zaháněla ho do kouta.
"Nech je být, vybíjej svou frustraci na někom jiným."Přerušila ji Natasha, která viděla, že tenhle rozhovor už se vymyká běžnému humoru. Tohle mohla zkoušet v baru na chtivý chlápky, ale tohle byl Sam. Její kolega. Kamrád.
"Nechce se mi." Setřásla její ruku a otočila se zpět k ubohému muži. "Takže?"
"Nejspíš by jsme měli jít." Pokusil se protáhnout kolem ní, dokud měl ještě nějaký prostor k manévrování a Maria mu vzápětí zastoupila cestu. Nebylo moc lidí, ze kterých měl Sam strach. A ještě méně žen. Ovšem dnes stály rovnou dvě přímo před ním.
"Měli? Oba dva?" Dala důraz na svůj podiv. "Hmmm. Že bych tě špatně odhadla? Oteplilo se tu?" Nejdřív důkladně sjela pohledem Steva a nakonec se otočila na Natashu. Jako by se jí ptala.
"Co?" Na Steva šel nejspíš infarkt, nebo se tak aspoň tvářil. Jestli chápal správně, řekla o něm, že on a Sam...
"U něj bych se tomu nedivila." Upřela svůj pohled zpět na Sama. Jako by se stal středobodem jejího vesmíru. "Nejspíš si to i dovedu představit. Navíc v minulosti to nebylo přijímáno nejlépe." Byl až nezdravě fixovaný na svého kamaráda Buckyho. O tom žádná. Možná nebyli jen obyčejní přátelé. "Ale teď to skrývat nemusíš kapitáne." Ujistila ho černovláska, jako by mu dělala velkou laskavost. Neměl se přece za co stydět.
"O čem to mluví?" Steve měl podezření, že tyhle kecy neměla jen tak z alkoholu. Možná ji někdo naočkoval. Natasha? Střelil po ní smrtícím pohledem a spražil tak její cukající koutky. Opravdu si tohle o něm myslela? Ten pohled byl dlouhý a vypovídal za mnohé otázky.
"Ale ty mi nepřijdeš na kluky." Udělal poslední krok a stiskla Samovo tričko v pěstech. On však sbíral každý centimetr který mohl aby se ještě o něco odtáhl.
"Nejsem homosexuál!" Zavrčel Steve, jako by to mělo něco změnit. Mělo to však smysl, alkohol očividně ochromil jejich zdravý úsudek.
"Jo, proto ti uši září jako majáky. Člověk by usuzoval že se za Sama stydíš." Zamračila se a pohladila svalnatou hruď, jako by svou oběť chtěla utěšit od neexistující potupy.
"Náhodou, mě to přijde roztomilý. Nech jeho majáčky na pokoji." Vložila se do toho Natasha.
"Jojo, to všichni víme." Odbyla ji Maria. Byla nějaká část, která by se její kamarádce na kapitánovi nelíbila? "Takže co? Odhadla jsem tě správně? Protože jestli ne, mohla bych se aspoň dívat?"
"M, to už stačí. Zapomínáš se." Okřikla ji zrzka, ale její kamarádka byla očividně ve své vlastní bublině.
"Možná je jen jeden způsob jak to zjistit." Pokrčila nevinně rameny a zadívala se na ty dokonalé rty, které ji lákaly. Měla by přestat odolávat. Proč taky. A naklonila se k němu. Za tričko si ho přitáhla k sobě a ponořila se do těch měkkých rtů. Po prvních sekundách šoku překvapivě odpověděl a začal ji líbat taky. Jo, tohle nebylo správně. Věděla to a měla by to ukončit než bude pozdě. Odtáhla se a rukou si prohrábla černou kštici. "Do prdele jsem nadržená a ten idiot si myslel že... uříznu mu koule, až ho znovu potkám." Zvedla výhružně prst a Sam dostal snad ještě větší strach, než ji Natasha stáhla k sobě do obětí. Oběma naznačila ať zmizí dokud je čas.
"Já vím." Hladila ji po zádech a beze slov svým kolegům naznačovala, že tohle s nimi nemá nic společného.
"Byl fakt hezkej. Kdybys viděla jeho oči a ty ruce. Co s nima dokázal. Hrál na mě jako na hudební nástroj." Mručela jí do krku a vlasů. Má vážně zatracenou smůlu. Proč nemůže být nikdy ona ta první a jediná?
"Já jsem tady. Hm. Není to poprvé, co jsme si zbyly." Objala ji kolem ramen a vedla k velké lednici ze které vytáhla vychlazenou láhev vodky.
"Jo. Takže mě vezmeš k sobě?"
"To si piš." Strčila jí alkohol do ruk a vedla ji nahoru.
"Co to sakra bylo?" Vypadlo ze Sama, když se rozhostilo ticho a ty dvě zmizely. Ještě pořád si nedokázal správně přebrat myšlenky. Ale vážně, co se to právě stalo?
"Vypadám jako homosexuál?" Každý z nich byl očividně hluboko ve svých vlastních myšlenkách.
***
Obě skončily vyvalené na posteli. Jen ze sebe skoply boty a padly na záda do polštářů. Nastala dlouhá chvíle ticha a vyvstávala jen jedna otázka. Co sakra ty dvě dělaly špatně. "Nesnáším Clinta a ten jeho zasraně dokonalej život." Tohle byla obvykle další fáze když se jim vše sypalo pod rukama. Nesnášet ty, kteří měli štěstí. "Ahoj jsem Clint. Stačí mi jeden pohled a vidím tě skrz na skrz, proto mi taky říkají Hawkeye." Imitovala Natasha svého kamaráda a jeho hluboký hlas. "Mimochodem, jsem superhrdina. Můj šíp nikdy nemine cíl. A ne jen že se mi daří kariérně, mám i dokonalou ženu, která všechno skousne a nádherný děti. Jakej superhrdina se muže pochlubit tak nádhernou rodinou." Odfrkla si, hlavou se opřela o Mariinu a vzala si od ni láhev. Alkohol do sebe otočila rovnou z lahve.
"Minul." Trvalo to, ale černovláska našla slova, která hledala. On minul.
"Co?" Možná v sobě měla zrzka moc alkoholu, ale tohle nedávalo smysl.
"Jednou minul." Zvedla prst, protože se to vážně dalo spočítat na prstech jedné ruky.
"Nebuď směšná, kdyby mě chtěl zabít jsi na svůj žal sama." Vrátila jí láhev a ponořila se opět do ticha, které prosvětlovala jen tichá hudba v pozadí. Ani si nebyla jistá kdo a kdy ji pustil, ale byla to příjemná kulisa. Možná když se dostatečně zaposlouchá, usne a tenhle zatracenej den skončí. Ale co na tom, přijde další a bude úplně stejnej.
"Superhrdina. Pliveš to slovo jako bys byla míň než je on. Jste ve stejným týmu. Já jsem vždycky jen ta asistentka."
"Já jsem jeho pravej opak." Nesouhlasila. "Občas mám problém rozeznat mezi dobrem a zlem. Někdy je ta dělící linka až příliš tenká." Možná že tohle byly až moc hluboký myšlenky na jejich hladinu alkoholu v krvi. "Jsem tam jen kvůli image celku. Kromě toho, že je na mě skvělej pohled, jsem ženská. Hlavní aspekt celé myšlenky mé účasti. Feministky by moc protestovaly."
"Jak můžeš po takovým množství vodky používat tak složitý slova?" Maria si nebyla jistá, že po posledních několika locích ještě rozumí tomu o čem se baví. Až moc často ztrácela nic souvislostí.
"Zapoměla jsem zmínit, že jsem taky chytrá." Usmála se. Vlastně tu pořádně nebylo co k smíchu, ale nemohla si pomoct. Když pomine tu ukrutnou bolest hlavy co ji čeká až se ráno probudí, aspoň k něčemu ten alkohol byl.
"Kdyby to byla pravda, mohla bych to klidně dělat já. Jsem stabilnější. Absolutně lepší volba." Black Widow se uměla ovládat, měla to vštípené do krve, ale vše mělo své meze. V práci byla dokonalá ale život a vztahy už tak skvělý nebyl. Byla sólista, to v týmu dělalo problém.
"Možná bys chyběla šéfovi. Tvá každodenní přítomnost v jeho kanceláři..." Začala se pochechtával a šťouchla do černovlásky loktem aby ji popíchla.
"Drž hubu." Jo, věci se hodně změnily. Už nebyla žádná kancelář do které by dennodenně chodila. Jako hadrový panák létala mezi Stark Industries, Pepper Pottsovou a Nickem Furym.
"Nikoho nemá. Myslím že až umře, zdědíš jeho plášť a klapku na oko." Její vlastní slova v ní zanechala odpornou pachuť vzpomínek. Bylo to pár hodin co žila ve skutečnosti jeho smrti. Možná dva dny, a přesto to nechtěla znovu zažít.
"Jsi vážně blbá. Navíc potom, jak ses tvářila když předstíral svou smrt, jsem si jistá že tu klapku zdědíš ty." Maria, ovšem že ona znala pravdu. Když ne ona tak kdo jiný.
"Nestála jsem mu za důvěru, ani tobě. Mohla jsi aspoň naznačit." Tenhle rozhovor už vedli, ne jednou. Ve stejném i střízlivém stavu. Byla uražená, potom se vztekala a co to změnilo. Nic. Ve Furyho očích prostě nebyla hodna. A vlastně ho chápala.
"Nemohla. Víš to moc dobře."
"Budeš se vdávat?" Změna tématu přišla vhod. Ovšem Maria měla pocit, že její kamarádka spíš zapnula náhodný generátor slov.
"Právě mě opustil chlap kvůli nějaké děvce a ty se mě ptáš na svatbu?" Tak možná už byly dvě, co ztrácely nit souvislostí.
"Nemyslím hned... jednou. Úplně tě vidím v bílých šatech, kolem kupa družiček co rozhazuje lístky růží. Ty se usmíváš. A až budeš těhotná a tlustá, budeme se spolu válet v posteli a cpát se sušenkama co upeče Steve. Už jsi měla jeho sušenky?" Jo ty sušenky neměly chybu. Jen myšlenka jí spustila nekontrolovatelnou tvorbu slin, které musela polknout.
"Ne."
"Příště ti jich pár schovám. Nejspíš jen jednu. Možná. Jsou dokonalý."
"Myslela jsem spíš, že to nehrozí. Jednoho jsem si skoro vzala a víš jakej to byl průser. A ti další, stáli jen za sex, někteří ani za ten ne. Mám pocit že si ty ubožáky k sobě připouštím, abych prostě nebyla sama. Jsem zbabělec." Její pokus o manželství skončil několika zlomenými žebry, nosem a nožem na dopisy zabodnutým ve stehně. A spoustou krve, kterou nedokázala vydrhnout z gauče. Musela si koupit nový.
"Bojíš se být sama, já se zase bojím zavázat." Vrána k vráně sedá.
"Nebojíš, zkusila jsi to. To že je Banner idiot je věc druhá." Opravdu se o to pokusila a dostala tak ledovou sprchu, že se z toho vzpamatovávala vážně dlouho. Nemilovala ho, ale i tak to bolelo.
"Utekl ode mě, co to vypovídá?"
"Utekl sám před sebou." Další téma, o kterém nebylo radno mluvit.
"Až budeš mít bříško, necháš mě sáhnout? Je to tak zvláštní a hřejivý pocit, cítit jak se dítě hýbe." Přejela své kamarádce po břiše, jako by to bylo právě teď. Laura ji to nechávala dělat. Byli jako taková zvláštní trojka, když sedávali na gauči a ona s Clintem jí osahávali vzdouvající se bříško. Vyvolávalo to v ní zvláštní klid. Pocit, že je toho součástí. Aspoň nějakým způsobem.
"Máš depku." Maria pohlédla na zrzku zamlženým pohledem. Ostrost světa už před nějakou chvílí vzala za své, přesto nešlo přehlédnout ten užírající se pohled v její tváři. Okradli ji.
"Ty taky." Odbila ji.
"Samuel líbá fakt dobře. Samuel." Převracela to jméno ze všech stran a líbilo se jí to.
"Přestaň opakovat jeho celý jméno, zní to divně." Nikdo mu neříkal Samuel. Byl to prostě Sam.
"Samuel. Oslovili mě Hillová, nemám jinou možnost, než mu říkat Samuel. Samuel Wilson. Samael." Náhle se zahihňala při vyslovení toho jména a jeho zkomolení. "Nechala bych se od něj ztrestat jako hříšnice."
(Samael (סַמָּאֵל Samáél „jed Boží" či „slepota Boží"), zřídka též Smil, Samil či Samiel, je archanděl objevující se v talmudické a po-talmudické židovské literatuře. Bývá ztotožňován s hadem z ráje, andělem smrti, jecer hara „sklonem ke zlu", Satanem, Beliálem i Ašmodajem, přičemž však není chápán čistě negativně, ale jako nutný a blahodárný nástroj ničící hříšníky.)
"Jsi vážně divná, navíc mám takový tušení, že ode dneška se ti bude spíš vyhýbat. Vyděsila jsi je oba." Vzpomínka je jejich vyděšené výrazy. Jo, nikdo z nich netušil co od nich očekávat.
"Nemůžeš si všechnu hrůzu nechávat pro sebe. Mimochode ten modrej kamarád v šuplíku, říkáš mu Steve?" Ukázal k jejímu nočnímu stolku se smíchem. Samozřejmě že jí lezla do šuplíku. To by nebyla Maria aby něco nehledala a nenašla co neměla.
"Myslím že na tohle mám málo vodky." Uznala Natasha a začala se překotně zvedat z postele.
"Už jsi měla možnost porovnat jejich anatomickou přesnost?" Zamávala na ni pečlivě upraveným obočím se smíchem na rtech. A odpovědí jí byl jen zdvižený prostředníček. "Hlavně si nespleť dveře." Ještě na zrzku zavolala, než se za ní zavřely dveře.
Natasha se vydala s prázdnou lahví dolů, aby ji hodila do tříděného odpadu, jako správný skaut a zamířila do lednice pro další. Nebyl dobrý nápad ji načínat, ale potřebovala tohle téma rychle opustit. Takže pokud to znamená jen o trochu větší bolest hlavy zítra, je ochotná to riskovat.
"Bavíte se dobře?" Ten hlas se vynořil odnikud a vyděsil ji. Nadskočila a otočila se za ním. Steve, kdo jiný. Neměl by už spát? Sam už určitě spí. Díval se na ni se založenýma rukama na hrudi a tvrdým pohledem. Takže se zlobil.
"Promiň tati, myslela jsem že si smím vodit kamarádky. Nebo už je po večerce?" Odložila láhev vedle sebe, aby mu mohla dostatečně čelit.
"Připadám ti jako homosexuál?" O krok se přiblížil a vypálil tu otázku jako dělo z kanonu. To se ho to vážně tak dotklo. Dělaly si jen srandu. Proč to prostě nemohl nechat plavat?
"Jsme zlý zkažený holky, možná bys nám měl naplácat abys nás přesvědčil o opaku." Definitivně měla až přes míru alkoholu. Jinak by se tohle nahlas neodvážila nikdy vyslovit.
"Jsem vám k smíchu... Tak co mám udělat, abych tě přesvědčil?" Nepotřeboval ji přesvědčovat, ona to přece věděla. Tak proč to neřekla nahlas? Proč ho tak trápí. Steve je přece hodný kluk. To bude to, ona hodná holka nikdy nebyla.
"Možná přestaň odmítat všechna rande, která ti domlouvám." Pokrčila rameny. A kdyby se mu dívala do očí, nebyla by tak překvapená, když jí přistály jeho rty na jejích a hladově se dožadovaly odpovědi. Sebral ji všechen vzduch z plic a ona se nebránila. Cítila jemnost jeho doteku prstů ve vlasech, jak se jimi probíral. Pevné tělo, které se na ni tisklo a nenechávalo mezi nimi ani milimetr prostoru.
Točila se jí hlava. Ztrácela se v jeho opojné vůni a odpovídala, jako by na tom závisel její vlastní život.
Jak náhle to všechno přišlo, tak to skončilo. Odtáhl se a nechal ji zavrávorat na slabých kolenou.
"Až s nějakou budu chtít na rande, ozvu se ti. Ale prozatím tě budu muset přesvědčit, proč bys na něj měla jít. Díky za radu, ten výprask si nechám v záloze." Nosem se otřel o její tvář, když každý slovo pronášel do jejího ucha jako malé tajemství. Tajemství, které si nejspíš nebude zítra pamatovat. Nejspíš proto sebral odvahu. Políbil ji na spánek a zmizel ve tmě domu.
A Natasha si nebyla jistá, jestli se to opravdu stalo, nebo jen sní. Stalo se to, že? Protože jeho doteky, dech a rty stále cítila.