Antonia Starková nakrčila nos, jakmile za ní přišla Natasha a začala vytahovat z obalu jedny šaty za druhými.
„Na to zapomeň," vyhrkla dřív, než druhá žena vůbec otevřela ústa, a usrkla si ze skleničky své oblíbené pití. Měla ráda skotskou. Nepohrdla ani jinými alkoholickými nápoji, ale skotská ji vždy spolehlivě zaštípala a následně zahřála v hrdle tak, jak to jiné pití nezvládalo. A vůbec jí nevadilo, že skotská nespadá do kategorie dámského pití. Beztak vydržela víc než kdejaký chlap. Vyjma Rogerse, samozřejmě. Na jednu stranu mu ten metabolismus, co mu znemožňoval se opít, záviděla, ale na druhou stranu – vůbec netušil, o jakou srandu přichází.
„Tony –"
„Ani náhodou, Natasho. Ty ses musela naprosto pomátnout," zavrhla šmahem všechny šaty, které před ni Natasha rozprostřela.
„A proč? Jsou všechny perfektní. Nejnovější modely. Tak drahý, že se nemusíš bát, že by si je koupil někdo další," vysvětlovala Natasha a zamračila se. „Podívej se na tyhle. Příjemnej matroš. Zvýrazní ti křivky."
Tony dopila a rázně odložila sklenici na stůl. Pohodila dlouhými hnědými vlasy a potřásla hlavou. „Jdu na schůzku. Ne na sraz obalů od bonbónů. Nepůjdu celá zabalená do růžový."
Natasha se zhluboka nadechla a v duchu napočítala do deseti. „Jediná růžová, co tu je, je tenhle límeček," řekla přehnaně trpělivě a zvedla ramínko s šaty těsně nad kolena v karamelové barvě. Zepředu byla látka vedená ke krku a zapínala se vzadu zmiňovaným světle růžovým límečkem. Záda oproti tomu byla zcela odhalená až k dolní linii beder. „Jsou sexy. Loki se z tebe zblázní."
„Tyhle šaty si rozhodně nevezmu!" zopakovala a založila si ruce na prsou. „Chci džíny a tílko. A vysoký podpatky. Ať nejsem tak mrňavá. Jdeme do kina, proboha."
„Ale –"
„Ty by sis to taky nevzala, tak do toho nenuť mě," požádala ji s jistou rezignací v hlase.
Neměla už moc času. Loki ji měla vyzvednout za půl hodiny. Už by měla být oblečená a řešit maximálně finální tah rtěnky na rtech a obouvat si boty. A ne tu pochodovat v županu a nechat si radit od agentky, která by šla na rande s pistolí pod sukní.
Nechtěla to přehnat a být moc vyzývavá, ale zase nechtěla, aby to vypadalo, že si nedala záležet. Loki se jí líbila už dávno. A pořád odolávala jejím nabídkám. Až nakonec souhlasila. Antonii to tak překvapilo, že z toho měla rozhozený celý den.
Nesmírně se těšila.
Nesmírně se toho obávala.
Kdyby to nevyšlo, zřejmě by se nic nestalo. Prostě by to zahrály do outu jako kamarádky. Ale kdyby se to podělalo, mohlo by to mít vliv na celé Avengers.
„Kdyby šlo o někoho, koho tajně miluju takovou dobu, co ty ji, tak bych se klidně zabalila i do staniolu, pokud bych věděla, že se jí to bude líbit," odsekla Natasha a v očích jí zablýskalo, zatímco natahovala ruku s dalším ramínkem. „A ty už nemáš čas. Župan dolů, zlato. A tohle si obleč. Hned."
Něco v jejím hlase donutilo Tony polknout a udělat přesně to, co řekla. Shodila župan na zem a skepticky se nasoukala do zlato černých úzkých šatů do půli stehen s rukávy k loktům. „To nevypadá úplně marně," připustila při pohledu do vysokého zrcadla.
Natasha jí podala černé lodičky se zlatou sponou a zlatou kabelku. Poklepala jí na hruď. „A schovají i tohle. Sedni si. Učešu tě. Máš posledních pět minut."
„Nepotřebuju to schovávat," zamručela a zatímco jí Natasha vyčesávala vlasy do ohonu, přetřela si rty rtěnkou. „Je to moje součást."
„Nepochybuju o tom, že než večer skončí, tak si ji Loki prohlédne velmi důkladně," zasmála se agentka a uhnula před dlaní, která ji chtěla plácnout.
„Budu ti vyprávět," slíbila Tony vážně ve chvíli, kdy se ozval výtah a na její patro dorazila Loki.
„Můžeme?" zeptala se bohyně a čekala v obýváku na smrtelnici.
„Já věděla, že si mám vzít džíny," zaúpěla Tony, jakmile zjistila, že přesně to má Loki na sobě. Vypasované černé džíny a zelené tričko, které bylo tak úzké a krátké, že se jí do něj sotva vešla ňadra. „Ještě se můžu převlíct –"
„Ani náhodou," zamítla to Loki, mrkla do chodby na Natashu a široce se na Tony usmála. Přišla k ní, bez skrupulí ji políbila a výmluvně se usmála. „Každý mi tě bude závidět," zašeptala jí do ucha, vzala ji za ruku a vydala se s ní k východu.
Jakmile se za nimi zavřely stříbrné dveře, uslyšela Natasha podivný zvuk. Jako kdyby někdo někoho někam přirazil. Usmála se. Předpokládala, že ani do kina nepůjdou a jen sjedou o dvě patra níž.