„No, páni, podívej, jak se tváří,“ pronesl jsem a koutky mi cukaly, když se Harry otočil mnou naznačeným směrem.
„Jak netopýr,“ přisadil si s pokýváním hlavy. „To bude zábava,“ utrousil s ironickým tónem hlasu. „Ještě, že jsi tu taky. Aspoň nějaké zlepšení té idiotské povinné exkurze.“
„No jo, asi jsme si vybrali špatný obor ke studiu,“ podotkl jsem s protočením očí. Vážně jsem nechápal, proč jdeme, jako studenti prestižní farmaceutické vysoké školy, na exkurzi do uměle vytvořeného Safari. „Možná, že kdybychom šli na veterinu, vzali by nás na pitevnu. To by mohla být sranda.“
„A taky pěkný smrad,“ ušklíbl se. „No ale lepší, než tady zírat na nějaké opice a zebry.“
„Aspoň budeme mít zápočet a nemusíme dřepět ve škole.“ Chytil jsem Harryho za ruku, tahaje ho blíž k Netopýrovi, jenž akorát něco řešil s profesorkou Červotočkovou. „Hele, už nám jde něco povídat.“
„Dobrý den, studenti,“ promluvil muž s po ramena dlouhými černými vlasy, hákovitým nosem a naprosto kamenným výrazem, „vítám vás na exkurzi v Safari Prasinky. Mé jméno je Severus Snape a pro dnešek budu váš průvodce. Pokud budete mít v průběhu prohlídky nějaké otázky, neváhejte se zeptat. Ještě, než vejdete dovnitř, bych vám chtěl připomenout, jakým způsobem se po parku budeme pohybovat.“
Přestal jsem ho vnímat a prohlížel si okolí. Vstupní brána vypadala impozantně, připomínala mi vjezd z filmu Jurský park. Upřímně jsem doufal, že na nás někde nevyskočí naštvaný tyranosaurus, ačkoliv zde bych spíš čekal medvědy a kojoty. Přesto mě trochu zamrazilo, když jsme bránou procházeli, a sevřel jsem Harryho dlaň pevněji. Snape se zařadil za nás a mě zamrazilo, když jsem si všiml, že odněkud vytáhl flintu a zavěsil si ji na záda. Už se mi vůbec nelíbilo, že šel za námi, zvlášť, když jsem zaregistroval jeho nesouhlasné pohledy na naše spojené dlaně. Zase jeden z těch homofóbů. Nemohl jsem se dočkat, až odsud vypadneme.
***
„Tady už mě nikdo nikdy neuvidí!“ řval jsem hystericky.
„Draco, uklidni se,“ konejšil mě Harry, snaže se mě obejmout, ale já byl tak vyděšený, že jsem se oháněl rukama.
„Ať to ze mě sleze!“ pištěl jsem a poskakoval na místě. Srdce mi divoce tlouklo, snažíce mi proskočit hrudník a plíce nestačily pojímat kvanta vzduchu, co jsem vdechoval. Pořád jsem na sobě cítil ty odporné chlupaté pracky. Rukama jsem se plácal v záchvatu paniky, že se mě to zvíře nepustí. Najednou mi přistála na tváři štiplavá facka. Tak jsem se lekl, že mě poslala k zemi a já s žuchnutím tvrdě dopadl na zadek, drže si obličej v dlani.
„Zbláznil jste se?“ vykřikl Harry, zatímco okolo mě obtočil své ochranné paže. Vděčně jsem se k němu přitiskl, vyděšeně zíraje do tvrdých onyxových zornic Netopýra. „Co si to dovolujete?“
„Právě jsem umlčel vašeho přítele,“ odvětil suše Snape. „Plašil svým řevem mláďata opic. Byl bych nerad, kdyby se jejich matky rozhodly zaútočit.“
„Oni zaútočili první,“ zamumlal jsem a cítil, jak se mi do tváří žene krev. Harry mi po ramenou kreslil uklidňující kolečka a já se pokoušel dát do normálu svůj splašený dech.
„Promiň, Malfoyi,“ ozval se vyděšený hlas. Já, Harry i Snape jsme se otočili tím směrem. Longbottom svíral v ruce obal od jakéhosi banánového dortíku. „Vyletěla mi z toho poleva a trochu ti zašpinila mikinu. Já... nevěděl jsem, že to může přilákat opici a že ti skočí na hlavu…“
„Vy idiote,“ zavrčel Snape. „Neříkal jsem snad jasně, že během prohlídky je zakázána konzumace jakéhokoliv jídla? Buďte rád, že to byla jen opice! Co kdyby na vašeho spolužáka vyběhl medvěd?“
„T-tady jsou i medvědi?“ špitl Longbottom a zdálo se, že každou chvilku omdlí.
„Naštěstí ne, jak se ukazuje. Pokaždé je v nějaké skupině tupec, jenž mě neposlouchá.“
S naštvaným výrazem se otočil k profesorce, aby se s ní domluvil na dalším postupu, zatímco já se zvedal na nohy za Harryho vydatné pomoci.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a oprašoval mi ze zadku prach.
„Chci domů,“ vyjekl jsem a vrhl se mu kolem krku. Políbil mě na čelo.
„Už jsme na konci. Pak půjdeme ke mně, já ti uvařím horké kakao, zalezeme si na gauč pod deku a pustíme si pohádku, jo?“
S úsměvem mi ještě upravil vlasy, já byl ještě příliš otřesený, než aby mě to zajímalo.
„Dobře,“ souhlasil jsem a nechal se vést rychlým tempem pryč od skupiny hnědých opic, jež si mě prohlížely s hladovým pohledem.