Neměl jsem daleko k záchvatu smíchu, když mi od Draca přišla zpráva na mobil.
Jak se zapíná ta pitomá televize?
Neustále mě udivovalo, že ačkoliv je velmi chytrý, vyznat se v mudlovských vynálezech pro něj byla obvykle stále ještě španělská vesnice. Přemýšlel jsem, že ho nechám ještě chvilku vydusit, rovnaje papíry na stole, tiše se pochechtávaje, až se můj kolega po mně pohoršeně otočil. Chystal jsem se k odpovědi, když mi telefon zavibroval znovu.
Harry, no tak! Mají dávat Avengers! A já tu pitomou bednu nedokážu zapnout. Ani kouzla na ni nezabírají!
Musíš zapnout to červené tlačítko na ovladači, odpověděl jsem nakonec. Vydrž půl hodiny, už budu končit. Trochu jsem se bál, že po kouzlení by naše televize nemusela už jít zprovoznit.
To nefunguje! No tak, skonči dřív. Prošvihneme Lokiho a Tonyho!
To už jsem se opravdu smál a představoval si, jak Draco zoufale boří ruce do vlasů a celý rudý zkouší všelijaká zaklínadla, aby si mohl pustit svůj oblíbený film. Dawlish po mně vrhl znechucený pohled a já se radši z práce vypakoval dříve.
Už jdu, vydrž.
O pár minut později už jsem vystupoval z krbu v obývacím pokoji a sklepávaje zbytky popela z ramen jsem byl zajat v objetí svého snoubence.
„No, konečně! Kde jsi takovou dobu?" Dal mi rychlý polibek na tvář, aby se neřeklo, a v jeho očích svítil hladový lesk.
„Člověk by čekal, že se budeš na mě těšit, protože se ti stýská a ne kvůli mizerné bedně," zabrblal jsem naoko nespokojeně, ale uvnitř jsem dusil smích.
„Vždyť jo," ohradil se, „nemůžu se dočkat, až se ke mně přitulíš na gauči pod dekou."
„Hm, jasně," odfrkl jsem, ale vyrazil do obýváku. „Podívej. Tohle tlačítko musíš zmáčknout." Ukázal jsem mu ovladač, jenž ležel celou dobu na televizi.
„Tenhle?" ujišťoval se zaraženě.
„Jistě. Jaký jiný?" Obrátil jsem oči v sloup a v přístroji se ukázala scéna, kde se Iron man akorát rval s Thorem v lese.
„No, tenhle." Nepřítomně ukázal na ovladač od centrální klimatizace, obvykle uklizeného ve stojánku na zdi, a hltal obrazovku.
„Merline, ty jsi ztracený případ!" zvolal jsem, teatrálně rozhodil rukama a šel do kuchyně pro smažené brambůrky. S nimi jsem později levitoval ještě tác s citronovou limonádou a popcornem. Mezi dveřmi jsem se zastavil a pozoroval, jak sedí naprosto pohlcen dějem, v rukou objímaje polštář. Uchechtl jsem se a pomyslel si, že kdyby vedle něj někdo posadil Voldemorta, ani by si ho nevšiml. Potěšilo mě, že zaregistroval alespoň mě a přitulil se.
Tuhle scénu miluju," prohlásil s lesknoucíma očima a přitiskl se ke mně blíž. Jen jsem ho bezmocně pohladil po vlasech.
„Mám armádu," řekl Loki s úsměvem, v němž se nedal skrýt triumf.
„My máme Hulka," oponoval Tony sebejistě.
„Vidíš tu neskutečnou chemii mezi nimi?" Draco se na mě podíval s jiskřivýma očima.
„Jasně, že ano. Vsadil bych se, že kdyby nebyli ve válce, tak po sobě skočí, Tony z něj serve ty nemožné hadry a tři dny nevylezou z postele, jak by ho ojížděl," prohlásil jsem pobaveně.
„Ani omylem," hádal se, „Loki by byl nahoře."
„Vážně si myslíš, že by takový egoista, jako je Stark, dovolil, aby někdo strkal penis do jeho dokonalého zadku?" Vyklenul jsem obočí.
„No, zdá se mi to pravděpodobnější, než že si nechá ošukat zadek bůh," přesvědčeně diskutoval. „Ono, když to vezmeš kolem a kolem... já jsem taky egoista," dodal a jeho tvář zalila roztomilá červeň, jak klopil oči.
„To je pravda," souhlasil jsem a přitáhl ho k sobě blíž. „A když už jsme u toho..." Výmluvně jsem mu zajel pod kalhoty na zadek a jemně ho štípl.
„U čeho?" šeptl zastřeně a zrudl ještě více.
„U toho egoismu, samozřejmě," upřesnil jsem, zatímco se můj jazyk začal dobývat do jeho úst a prsty začaly rozepínat knoflíčky jeho košili.