Přemýšlel jsem, kdo dostal ten bláznivý nápad, abychom si zahráli flašku. Vážně jsem s tím souhlasil? Nestačilo, že jsem byl ještě pořád mimo z porážky Voldemorta a v noci se z toho budil hrůzou, že jsem souhlasil s tím, že si dodělám sedmý ročník, ale musel jsem se nechat ukecat i na mejdan v Komnatě nejvyšší potřeby? Jako kdyby mě dostatečně neužíralo, že jsem Draca potkával na chodbách a při hodinách. Teď jsem seděl přímo proti němu na zemi, společně s dalšími studenty v kruhu a ta proklatá láhev se točila do kruhu. Doufal jsem, že jsme všichni natolik opilí, aby si nikdo případné excesy nepamatoval.
„Otázka nebo úkol, Grangerová?" zeptala se Pansy s medovým hlasem, jenž nevěstil nic dobrého.
„Otázka," odpověděla po krátkém zaváhání Hermiona.
„Fajn. Takže... kolikrát jsi spala s Weasleyem?" Pansyina tvář byla ozdobena drzým úsměvem a Ron zrudl jako rajče.
„Ani jednou," odpověděla naprosto klidně.
„Ani jednou?" nevěřícně zopakovala Pansy za pochichtávání ostatních. Ron se snažil splynout s okolím a pro jistotu se schoval za sklenicí alkoholu. „Jak to?"
„To už je druhá otázka," upozornila ji a roztočila láhev.
„Výborně," prohlásil škodolibě Terry Boot, když na něj ukázal širší konec. „Ernie, pravdu nebo úkol?"
„Úkol," řekl znuděně a prohlížel si nehty.
„Polib Millicent," přikázal se škodolibým úšklebkem, „a hezky pořádně, s jazykem!"
„Fajn," souhlasil za sborového zahučení. Otočil se na Zmijozelku s téměř stydlivým úsměvem. „Smím?"
„Zkus to." Povytáhla obočí. „Uvidíme, jak dobrej seš." Všichni začali nadšeně skandovat, když jejich ústa spojil v jedny. Napřed váhavě, ale nakonec zapletl ruku do jejích dlouhých vlasů a z polibku se stala divoká bitva jazyků. Já se od nich s pobaveným úsměvem odvrátil a povzdechl si, když jsem se setkal s pohledem těch nejkrásnějších šedivých očí, jež na mě zkoumavě hleděly z bledého obličeje bez emocí. Přál jsem si, aby alespoň nějakou ukázal, ale marně. V jeho obličeji se nepohl jediný sval.
„Malfoyi, pravda nebo úkol?" Ronův hlas mě vyrušil v koncentraci a já se raději napil, v očekávání, co z mého nejlepšího kamaráda vyleze po Dracově odpovědi.
„Pravda," řekl s pohledem stále upřeným na mě.
„Vážně jsi gay?" zeptal se Ron zvědavě a já se podvědomě napjal.
„Jo," odsouhlasil a jeho oči mi vypalovaly díru do hlavy. Nemohl jsem to pochopit. Několik studentů zalapalo po dechu, včetně mě, ale nedal jsem to na sobě znát. Jen jsem ještě více toužil po něčem, čím by mi dal cokoliv najevo. Bral bych vše, včetně těch urážek, co jsme si vyměňovali dřív, než toto dusivé ticho.
„Harry, co si vybereš ty?" zeptal se Dean a já se konečně vymanil z jeho pohledu.
„Úkol." Kopl jsem do sebe zbytek vodky.
„Předveď na Malfoyovi reklamu na Oreo," vyprskl náramně pobaveně.
„Ty jsi idiot, Thomasi," zavrčel jsem a v duchu zaúpěl. „Jestli mě prokleje, je to tvoje vina." Pak jsem nasadil sebevědomý úšklebek, zvedl se a obešel kruh. S naprostou sebejistotou jsem se posadil obkročmo na jeho klín a obrátil se k ostatním. Neshodil mě, to byl první krok.
„Pro ty, kdo neví, co to je, tak Oreo jsou mudlovské sušenky. Napřed je musíte rozbalit." Otočil jsem se zpět k němu. Naše obličeje byly od sebe vzdálené jen pár centimetrů a já mohl vnímat jeho exotickou vůni a cítit jeho zrychlený dech. Pomalu, aniž bych přerušil oční kontakt, jsem mu rozepl několik knoflíčků košile. Všichni ztichli a mě polilo horko. Draco stále seděl bez hnutí s rukama podél boků a opíral se o podlahu.
„Vyndáte sušenku," vytáhl jsem mu košili z kalhot, „a přivoníte si." Opatrně jsem se nosem otřel o jeho krk a potlačil vydechnutí. Srdce mi divoce naráželo do hrudi, ale nehodlal jsem vypadnout ze své role. „Potom Oreo omlékujete," naklonil jsem mírně hlavu, ruce si opřel o jeho ramena a špičkou jazyka přejel po těch dokonalých sametových rtech, „a ochutnáte." Něžně jsem se otřel o jeho rty, věnoval mu omluvný úsměv a sotva vnímal bouřlivé emoce, které tryskaly z ostatních, když jsem se z něj začal sunout dolu.
„Tomuhle říkáš ochutnat, Pottere?" Draco vytáhl obočí. „Cítím se ochuzen. Myslím, že jsi nesplnil úkol."
„C-cože?" vykoktal jsem už napůl ve stoje, když mě chňapl za opasek, strhnul mě na sebe zpět a rukama mě pevně chytil za zadek. Třeštil jsem oči, když zkrátil vzdálenost, přisál se na má ústa a věnoval mi ten nejluxusnější polibek, co jsem kdy od koho dostal. Bylo to dokonalé, jak se naše jazyky spolu proplétaly s divokou vášní až do chvíle, kdy nás potřeba kyslíku donutila se odtrhnout.
„Takhle se ochutnává, Pottere," pronesl samolibě se zrůžovělými tvářemi. „A já budu chtít později plnou porci."