Chapter 2
Netrpělivě jsem sledoval hodiny nad dveřmi a nervózně přešlapoval u recepčního pultu našeho kadeřnictví. Pansy za ním akorát přijímala nějakou objednávku, ale její vcelku příjemný hlas mě tentokrát spíše iritoval, ostatně jako všechno. Harry se někde zasekl a za deset minut měl dorazit Lockhart. Nenáviděl jsem ho a chtěl jsem mu konečně sdělit, že dnešek je poslední den, kdy jsem ochoten se jeho vlasů dotknout.
Poté, co jsme se během dvou let vztahu s Harrym vzali, se můj otec konečně umoudřil, vzal mě na milost a dovolil mi manipulovat s mými penězi, od kterých mě odstřihl, když se provalilo, že jsem gay a odmítám vstoupit do politiky. Harry v té době zdědil slušné peníze od svého kmotra Siriuse a protože naše vedoucí, madame McGonagallová, se rozhodla odejít do důchodu, koupili jsme od ní zavedené kadeřnictví a ponechali mu známé jméno. Peněz jsme měli dost, ale protože nás práce oba bavila, zůstali jsme k dispozici alespoň pro některé ze stálých zákazníků a zákaznic.
A právě dnes jsem měl v plánu Lockharta stříhat naposledy a Harry mi měl v tom pomoci, avšak šel vyzvednout nabroušené nůžky, a zřejmě se zdržel. Kromě mě a Pansy nikdo v kadeřnictví nebyl, Lenka a Hannah měly přijít až za dvě hodiny a já se tak ocitl s Lockhartem prakticky o samotě, neboť z recepce k mému stolu nebylo vidět. Byl jsem nervózní, když jsem ho s naučeným úsměvem vedl za roh a nabízel mu křeslo, ale snažil jsem se nedat nic najevo.
Jeho oči se podivně leskly, když postával u mého pracovního místa a měřil si mě hodnotícím pohledem, až mě to donutilo naprázdno polknout. „Posaďte se," zamumlal jsem a začal couvat ke zdi, neboť místo, aby mě poslechl, začal zkracovat vzdálenost mezi námi. Zeď se za mými zády zhmotnila až příliš brzy a já chtěl v náhle panice zavolat na Pansy, neboť jsem se domníval, že před svědky si Lockhart nic netroufne, ale byl u mě tak rychle, že mi zacpal ústa dlaní dřív, než jsem se vůbec stihl nadechnout. Přišpendlil mi tělo ke zdi tím svým, ruce, kterými jsem se ho snažil odstrčit, mi sevřel v železném stisku nad hlavou a já ani s návalem adrenalinu nebyl schopen ničeho, jen vyděšeného pohledu.
„Konečně jsme sami, drahoušku," šeptal zhrublým hlasem a přisál se mi na krk. Snažil jsem se vykroutit, zatímco mi svým jazykem olizoval krk a zřetelnou erekcí se mi otíral o rozkrok. Srdce mi bušilo, dech se zadrhával a do očí se mi začaly drát slzy ponížení. „Užijeme si spolu, že?"
Kousl mě silně do ramene, až jsem si uvědomil, že na něm budu mít zřejmě pěknou modřinu. Slzy mi vytryskly ihned poté, co sundal dlaň z mých rtů, nahradil ji svými ústy a začal se do nich dobývat, zatímco se mi snažil rozepnout kalhoty. Když se mu to nedařilo, neodradilo ho to a zkrátka zajel svou rukou dovnitř až pod spodní prádlo a sevřel mé mužství do své ruky. Cítil jsem se strašně špinavý, jazykem mi plenil ústa, ačkoliv jsem vůbec nespolupracoval a hrubě se mě dotýkal tam, kde na to neměl právo. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl proti němu naprosto bezmocný. Vůbec by mě nenapadlo, že bude mít takovou sílu. Zavřel jsem oči, tiše plakal, ačkoliv jsem se stále snažil o nějakou obranu, takže jsem si nevšiml Harryho, který se z ničeho nic zjevil za námi. Až jeho hlas mě vytrhl ze snahy se vymanit z nenáviděných paží a úst a Lockharta zmrazil v polovině pohybu.
„Ty nůžky, které cítíš na své ledvině, jsou zatraceně ostré," zavrčel Harry, chytil jeho vlasy do pěsti a tvrdě mu zvrátil hlavu dozadu. „Okamžitě z něj sundej ty pracky, a pokud nebudeš dost rychlý, tak se klidně vsaď, že tě bodnu." Lockhart něco odfrkl, ale pustil mi ruce a vytáhl dlaň z mých kalhot, přitom mě však nezapomněl stisknout tak hrubě, až mi vytryskly další slzy. Okamžitě jsem se od něj odtáhl a podél zdi se sunul pryč. Vzápětí už držel Lockharta na zdi přimáčklého Harry a mrazivým hlasem mu hovořil u ucha. „Teď si něco ujasníme, Zlatoslave. Ještě jednou se dotkneš mého manžela a nebo se ukážeš na padesát metrů v okruhu kadeřnictví, tak vezmu ty nejtupější nůžky, co najdu, a tvoje nádobíčko s nimi upižlám. Je ti to jasné?"
„Budu si na tebe stěžovat u vedoucí, ty hajzle jeden!" vyprskl naštvaně.
„Právě s ním mluvíš, ty zmetku. A teď padej, nebo ti ty koule na cestu nakopu!" Pustil ho a poodstoupil, nůžky stále drže ve pohotovosti. Lockhart se s povýšeneckým pohledem otočil, ale když viděl Harryho vztekem rudou tvář, jeho pomalé couvání se změnilo v úprk, při kterém se ještě zvládl přerazit o křeslo, čemuž se můj zachránce zvonivě zasmál.
„Harry, já to nechtěl," fňukal jsem v jeho náruči, kterou mi nabídl ihned poté, co Lockhart zmizel. „Prosím, veř mi," žadonil jsem a křečovitě se ho držel.
„Vždyť já vím." Políbil mě do vlasů. „Pojď, dáme si panáka na nervy a na oslavu, že už ten kretén konečně dá pokoj."