„No, dovol, abych ti pogratuloval k vítězství ve famfrpálu,“ řekl jsem otráveně Dracovi, jakmile se ke mně připojil na Astronomické věži, aniž bych se na něj podíval. Zíral jsem na hvězdnou oblohu a snažil se uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Hrudník se mi zvedal v hlubokých nádeších a dech se v chladné noci srážel před mými ústy v páru. Jen tak tak jsem se držel, abych nezačal křičet.
„O čem to mluvíš?“ zabručel nechápavě a postavil se vedle mě, pokládaje mi ruku kolem pasu. Vděčně jsem si opřel hlavu o jeho rameno. „Zápas je přece až v sobotu.“
„Jo, já vím,“ odtušil jsem. „Jenže já si až do konce roku nezahraju.“
„Jak to?“ podivil se. „Jako, sice mi nebude vadit, když proti mně nenastoupíš, aspoň budeme mít větší šanci, ale… Co se stalo?“
„To ten slizký umaštěný bastard!“ vykřikl jsem a bouchl pěstí do zábradlí. „Mám do konce roku školní trest! Každou sobotu! Nezávidím toho parchanta! Je to největší hajzl v celé galaxii!“
„O kom to mluvíš?“ otázal se zamračeně, jak se snažil podle mé definice poznat, jakého šmejda mám na mysli.
„O kom asi,“ vyštěkl jsem znechuceně. „Samozřejmě, že o Snapeovi!“ Mé tělo se nekontrolovaně třáslo a já to vůbec nemohl zastavit, stejně jako se mi nedařilo uklidnit zběsile tlukoucí srdce. Slzy vzteku se mi hrnuly do očí a umocňovaly mou zlost na neúnosnou mez. Navíc mě štvalo, že jsem nám kazil společný večer.
„Proč to udělal?“ zeptal se a účastně mě pohladil po rameni.
„Neudržel jsem se.“ Kdo by se udržel? „Nadával mému otci. Tvrdil o něm, že byl arogantní svině.“ Poprvé jsem toho večera obrátil pohled do jeho očí, které na mě hleděly se zvláštní starostlivostí. „Zařval jsem na něj, ať drží hubu a nebere si ho do ní.“ Povzdechl jsem si a opřel se do jeho dlaně, jíž mi položil na tvář. „Nejhorší je, že bych to ale udělal znovu. A to jsem se ještě držel, abych mu neřekl, aby si do ní nasral.“
„Ach jo, Harry, ty se nikdy nepoučíš.“ Zavrtěl hlavou a obdaroval mě drobným úsměvem. „Jako bys nevěděl, že se tě Severus vždycky bude snažit vyprovokovat.“ Obrátil oči v sloup. „Nechápu, proč se musíte tak strašně nesnášet. Vždyť jste oba inteligentní, ale chováte se jako děcka na písku.“
„Nikdy mi nedal šanci k jiné možnosti vývoje našeho vztahu,“ podotkl jsem hořce. „Je tak zahleděný do nenávisti mého otce, že i kdybych udělal cokoliv, v životě se na mě nepodívá s větší náklonností než s jakou by hleděl na hromadu dračího trusu.“
„Já vím,“ hlesl. „Neber si to tak. Máš aspoň mě,“ řekl s rozpačitým úsměvem.
„To je pravda,“ uznal jsem a konečně se na něj usmál. „Promiň. Kazím nám večer.“
„Nic se neděje, Harry,“ ujistil mě chápavě, „ale už bys mi mohl dát aspoň pusu.“
„To bych vážně mohl,“ zamumlal jsem a ochutnal jeho sladké rty. Zbožňoval jsem jeho chuť, byla tak opojná, že jsem téměř zapomínal dýchat. Společně s jeho úžasnou vůní, jež mě obklopovala jako mlžný opar, mě líbání s ním dokázalo dostat do jiného světa. Jako kdybych prodléval mimo naši dimenzi a cestoval do jiné galaxie, kde nic tak podřadného, jako je Snape nebo famfrpál, neexistuje.