„Harry, já mám strach," řekl Draco roztřeseným hlasem, ve kterém byla slyšet neochota ke svému přiznání, a zaťal mi prsty do dlaně.
Na jednu stranu to bylo celkem komické, vzhledem k tomu, že měl obavy ve svém vlastním domě, v němž vyrůstal, na druhou stranu to bylo naprosto pochopitelné. Už dávno nemohl Malfoy Manor považovat za svůj domov. Teď jej obývali Smrtijedi s Voldemortem v čele. Lucius se ho zřekl poté, co vyšlo najevo, že spolu chodíme. Draco mi před časem přiznal, že to Lucius bral jako bezvadnou příležitost, aby mě díky tomu mohl doručit Voldemortovi jako balíček převázaný růžovou mašlí, ale protože to Draco striktně odmítl, Lucius mu chladným dopisem sdělil, že ho již více nepovažuje za svého syna. Řekl bych, že měl vůbec štěstí, že celá jejich konverzace proběhla jen za pomocí dopisů, protože jsem byl přesvědčen, že by se jeho otec neštítil použít i zakázané donucovací prostředky. Narcisse se podařilo nějakým záhadným způsobem Dracovi zaslat vzkaz, že se svým manželem nesouhlasí a Draco má její naprostou podporu, bohužel ji však kvůli tomu Lucius uvěznil na francouzském sídle, kde jí sice nic, kromě syna, k pohodlnému životu nechybělo, ale neměla možnost se odtamtud dostat.
„Já vím," šeptl jsem a opatrnými kroky nás vedl dál. „Taky se bojím." Byla to pravda. Srdce mi bilo až v krku, když jsme uprostřed noci kráčeli tichými chodbami, které mohly být obvykle velkolepé a krásné, v tuto chvíli však na mě působily jako cesta mrtvých, kde na konci, za širokými dveřmi, na nás čeká hrobka. Nepropustnou tmu rozbíjelo jen velmi slabé světlo z mé hůlky, jež jsem ještě stínil vyčarovanou překážkou a na nás dva padala tísnivá atmosféra. Naštěstí Draco se v sídle vyznal, takže jsme nepotřebovali více světla, než abychom viděli pod nohy. Přesto jsem se neubránil svíravého pocitu, že děláme ohromnou hloupost, když se vkrádáme do sídla s cílem ukrást knihu. Ale bylo to nutné. Měla popisovat vše k viteálům a já prostě potřeboval informace, když byl Brumbál po smrti. Řekl mi toho příliš málo, než ho Snape chladnokrevně zavraždil. Doufal jsem, že mi jednou padne do ruky.
„Homenum revelio," špitl Draco směrem ke dveřím, u kterých jsme se zastavili. „Nikdo tam není," zamumlal mi přímo do ucha, „ale nevím, jestli tam nejsou nějaká poplašná zaklínadla. Neumím to zjistit."
„Musíme to risknout," špitl jsem mu po jeho vzoru do ucha, aby nás nikdo nemohl zaslechnout. Pomyslel jsem si, že by se nám hodil neviditelný plášť, ale ten měli aktuálně Hermina s Ronem, čekající na nás nedaleko Manoru, připraveni nám dát znamení, kdyby se venku začalo něco dít. Vzal jsem za kliku, ale nic se nestalo. „Alohomora."
Dveře se s tichým cvaknutím otevřely a my jako tiché myšky vklouzli dovnitř ihned poté, co jsme se ještě rychle hladově políbili. Čekal jsem uprostřed pokoje s hůlkou napřaženou proti dveřím, zatímco Draco zmizel za jednou skříní v tajné místnosti, kde měla jeho rodina schované ty nejvzácnější, ale zároveň nejnebezpečnější knihy o černé magii.
„Mám to," vydechl Draco ulehčeně, když se ke mně vrátil a ukazoval mi drobnou knihu s názvem Paradox nesmrtelnosti. „Rychle pryč. Mám pocit že –"
„Mdloby na tebe!" ozvalo se ode dveří současně s tím, co já zakouzlil: „Expelliarmus!" Červené paprsky prolétly pokojem a ozářily tmavou místnost, odhalujíce tak police přeplněné nejrůznějšími knihami. Draca kletba zasáhla doprostřed hrudi a shodila na záda. Paradox nesmrtelnosti jsem stihl ještě předtím uložit do kapsy, což bylo jediné štěstí, neboť se vedle jednoho Smrtijeda objevil další.
„Enevrate," vykřikl jsem rychle směrem k Dracovi a jen tak tak odklonil Protegem další kletbu. Omámeně se zvedal, já zatím bojoval s dvěma Smrtijedy a sotva jsem stíhal odrážet jejich kouzla, snaže se chránit sebe i Draca.
„Co se..." zabručel chraptivě, když se mu oči rozšířily hrůzou. Rychle chmátl po hůlce, která mu vypadla při pádu z ruky, a začal po nich metat kletby neverbální magií.
„Ty – obrana – já – útok," procedil jsem namáhavě skrze zaťaté zuby. Pot mi v pramíncích stékal po čele a jen jsem čekal, kdy mě začne štípat v očích.
„Jasně," vyhrkl a vyčaroval před námi silný štít. Zhluboka jsem se nadechl a začal vysílat jeden barevný paprsek za druhým. Na pátý pokus jsem jednoho konečně poslal k zemi, ale zbýval mi ještě jeden, skrytý za maskou. Zdál se nebezpečnější než ten druhý a něco v jeho postoji, s nímž se ukrýval za smrtijedskou maskou, mi připadalo známé, ale nedokázal jsem to určit. Došlo mi to ve chvíli, kdy před mou kletbou musel uskočit a z hlavy se mu svezla kapuce. Draco zalapal po dechu a Lucius nechal svou masku zmizet.
„Tak to už by stačilo," řekl výhružným hlasem, švihl zápěstím a oba dva jsme najednou letěli vzduchem, narážejíce do knihovny zády, až nás jednotlivé svazky zasypaly. „Draco, vítej doma. Jsem rád, že jsi konečně změnil názor a přivedl mi Pottera," zapředl spokojeně a já potřásl hlavou, načež jsem ji otočil k Dracovi, který vehementně s vyděšeným výrazem vrtěl tou svojí.
„D-Draco?" zachraptěl jsem a cítil, jak mi srdce obaluje ledová pěst. Tak mě to vykolejilo, že jsem si uvědomil, že mě Lucius spoutal až ve chvíli, kdy jsem chtěl ke své lásce natáhnout ruku. Oči mě začaly silně štípat, jak se do nich hrnuly slzy zrady a zloby.
„Tak to není, Harry, věř mi, nevěděl jsem to, netušil jsem, že nás tu chytí, vážně," chrlil ze sebe, ale já mu nevěřil.
On spoutaný nebyl. Odvrátil jsem se od něj. Tohle byl konec.