„Loki, pozor, za tebou," ozvalo se v komunikátoru a já si dovolil rychlý pohled vedle sebe a sledoval, jak se černovlasý bůh vyhnul střele nepřítele, a sežehl ho zeleným proudem energie. O okamžik později už jsem kouzlil Protego a zároveň vyslal kletbu směrem k dalšímu útočníkovi. Tony létal ve svém brnění nad námi a snažil se sestřelit malé letadlo, které po nás pálilo a hrozilo, že každou chvíli rozdrtí Dracem vyčarovaný štít, jenž už držel z posledních sil. Byli jsme všichni vyčerpaní, neboť už to trvalo dlouho a my byli jen čtyři proti přesile.
„Díky," zahučel bůh a vyslal mocný proud energie k třem chlapům, co na mě mířili svými zbraněmi a já na oplátku sejmul rudým paprskem jednoho, co se na něj hnal s nožem.
„Protego maxima!" zakřičel Draco, aby okolo nás obnovil štít, bez něhož bych už dávno ležel zastřelený, ale cítil jsem, jak slábne. Jedna ze střel mě lízla na levém rameni a z toho místa se mi do těla rozlévala palčivá bolest. Kdyby měl možnost nás jen bránit, bylo by to v pohodě, ale nepřátel se na nás hrnulo tolik, že musel i útočit, proto jeho soustředění polevovalo.
Pot mi stékal v pramíncích po zádech a už jsem ani nevěděl, jaká kouzla jsem všechna použil, když konečně Tony vyslal pulzní střelu ze svého reaktoru a poslal letadlo k zemi. Ozval se výbuch a zvedla se mračna prachu, která útočníky na chvíli oslepila, a Loki toho využil, aby je prošpikoval vrhacími hvězdicemi. Já s Dracem jsme pak ještě rychle zakouzlili „Pouta na vás" a „Mdloby na vás", a konečně byl klid. Můj dech byl trhaný a rychlý, srdce mi bušilo v bolestivém rytmu až v krku, ale neubránil jsem se spokojenému úsměvu, když mi Draco doklopýtal do náruče a já ho silně objal. Všiml jsem si, že Tony a Loki jen po sobě vrhli jakýsi úsměv, ale ani jsem se moc nedivil. Objímat Tonyho v brnění asi nebylo to pravé.
„Díky za pomoc," řekl pak Tony, když jsme se rozvalili v jeho obýváku poté, co jsme předali zlobivé hochy S.H.I.E.L.D.u a dali si všichni pořádně dlouho sprchu. Já ještě ošetřil Dracovi rozseknuté obočí a Loki mi svými zelenými plaménky zacelil postřelenou paži. Fascinovalo mě, že dokázal kouzlit, aniž by musel použít hůlku. Snažil se nám to vysvětlit, ale ačkoliv jsem chápal princip jeho přednášky, bez hůlky jsem nebyl schopen zapálit ani svíčku.
„Za málo," poznamenal Draco a vděčně se napil velmi drahé whisky ze sklenice, jíž mu Tony podal. „Byla to celkem fuška, snažit se kouzlit proti mudlovským zbraním," podotkl zamyšleně. „Nejsem si jistý, jestli bych si to chtěl znovu zopakovat."
„Tak to já vím naprosto přesně, nechtěl bych," řekl jsem s úšklebkem a přijal svou sklenici. Lepší skotskou jsem nikdy nepil, Tony musel mít opravdu znamenité zdroje. „Protego na jejich zbraně příliš nefunguje."
„Ale bylo to působivé," řekl Loki s úsměvem a objal Tonyho okolo pasu, když si k němu sedl na opěradlo křesla a podal mu šálek čaje. „Akorát jste si asi výlet do New Yorku představovali jinak."
„Vlastně jsme neměli žádné konkrétní plány," zasmál se Draco, „ale je pravda, že to, že potkáme vás dva a ještě spolu budeme muset zachránit místní čtvrť, no, to bylo vážně nečekané."
„Tak teď už to snad bude klidnější." Tony pokrčil ramena a zvedl koutkem rtů v pokřiveném úsměvu. „Večer zajdeme do klubu, mám VIP vstupenky. Ukážu vám, jak se tady bavíme." Zvedl se, když cinkl výtah a Jarvis mu oznámil, že dorazil poslíček s pizzou. Když se robotický sluha ozval poprvé, Draco sebou škubl, až jsem měl co dělat, abych se nerozesmál. „Kdo má hlad?" Tony se zazubil a hodil na stůl osm krabic pizzy s nejrůznějšími přísadami...
„Harry, vstávej, přijdeš pozdě do práce." Draco se mnou třásl a já se chvíli v šeru pokoje, jenž byl osvětlen jen slabou lampičkou, zmateně rozhlížel.
„Cože? Práce? Jaká práce?" mumlal jsem a protíral si oči. Draco si sedl vedle mě a donutil mě se posadit. „Kde je Loki a Tony?"
„Něco se ti zdálo, zlato," vysvětlil mi a políbil mě do vlasů. „Teď už vstávej, za půl hodiny máš být u Pastorka."
„To byl jen sen?" zabručel jsem nespokojeně a s povzdechem se začal sbírat z postele.
„Později mi ho převyprávíš, jo?" Políbil mě na ústa, ale příliš krátce. „Musím letět. Uvidíme se večer. Miluju tě," zavolal už mezi dveřmi.
„Hm. Tak zas nic," zabrblal jsem si pro sebe, „zdá se, že se s těma dvěma asi vážně nepotkáme. A ta pizza byla vážně dobrá."