Lapač snů

Harry Potter - J. K. Rowling
M/M
G
Lapač snů
Summary
Harry trpí nočními děsy. Draco mu chce pomoci.

Zvuk, přicházející jakoby z velké dálky, a přesto z neuvěřitelné blízkosti, mě vytrhl ze spaní. Chvíli mi trvalo se zorientovat, řekl bych tak sotva deset vteřin, než jsem si uvědomil, že ležím v posteli, venku je hluboká noc a jen měsíční světlo proudící otevřeným oknem z ulice vytvářelo na světlém koberci stíny od skříně a komody. Vzápětí jsem sebou trhl.

„Harry, vzbuď se!" Jen, co se mi podařilo vymotat se z přikrývky, jsem si na posteli klekl a celkem drsným způsobem jsem se svým manželem třásl, volaje na něj, aby se probral. Harry opět fňukal a křičel ze spaní, postel pod ním byla promočená ledovým potem a obličej měl celý poškrábaný, jak se sám horečně snažil probudit. „No tak, Harry, vzbuď se, prosím," škemral jsem a neměl daleko k zoufalství. Nic nezabíralo, tentokrát ho noční můra ve svých pařátech držela vážně pevně a já se nakonec odhodlal k trochu drastické metodě. Mumlaje omluvu jsem se zapřel o pelest a bez pardonu ho shodil z postele. Ve chvíli, kdy otevíral oči, už jsem seděl u něj a objímal ho.

„D-Draco?" vydrkotal a schoulil se v mých pažích, jako by byl malé štěňátko, co potřebuje ochranu. A v tu chvíli jím opravdu byl, křečovitě se držel mých rukou a třásl se po celém těle.

„Byl to jen sen, zlato," šeptal jsem a líbal ho do zvlhlých vlasů. Nechal se ode mě kolébat, snaže se uklidnit splašeně bijící srdce a potlačit vzlyky, které se mu draly z hrdla. „Už je to pryč..."

„Z-znovu mě z-zabil." Přitiskl se ještě blíž a já ho pevněji objal. Vykresloval jsem mu bříšky palců na pažích uklidňující obrazce, nepřestávaje ho líbat a horečně jsem přemýšlel, jak mu pomoci. Ty noční můry měl od konce války a zdálo se mi, že se to zhoršovalo. Měl je častěji a čím dál hůř se z nich dal probudit. Netušil jsem, kdo z nás je víc zoufalý, zdali on, neboť mu noční děsy kradly energii a způsobovaly mu potíže se spaním či se rovnou bál usnout, a nebo já, protože jsem mu nedokázal pomoci.

„Dojdu ti pro Bezesný spánek," šeptl jsem, i když jsem čekal, že jej odmítne.

„Ne, Draco. Nemůžu to už pít. Je návykový a já už jich měl více než dost." Rozhodně zavrtěl hlavou a pak se pootočil, aby mě políbil na čelist. Zdálo se, že z nejhoršího už je venku a zvládl se na mě i lehce usmát. „Půjdu si dát sprchu a pak si připravit hlášení do práce." Pohladil mě po tváři a položil mi prst na ústa, abych ho nechal mluvit. „Promiň, že jsem tě vzbudil. Jdi si ještě lehnout –"

„Nemůžeš za to..." Opřel jsem si hlavu o tu jeho. „Chtěl bych ti nějak pomoci..."

„Pomáháš mi tím, že jsi se mnou, Draco. Nic víc nepotřebuji." Zvedl se na nohy, vytáhl i mě a vtiskl mi něžný polibek. „Jdi spát."

„Jsi v pořádku?" ujišťoval jsem se a zkoumavě na něj v šeru hleděl.

„Jasně, už je to pryč."

***

„Potřebuji něco na zahnání nočních děsů," oznámil jsem prodavači v jednom ze zapadlých obchodů v Příčné ulici. Vypadalo to tam jako v Komnatě nejvyšší potřeby – všude se válela spousta předmětů, z nichž u některých jsem vůbec netušil, k čemu by mohly být dobré a ani jsem se po tom radši nepídil.

„To bych tu pro vás něco měl," odpověděl malý tlustý kouzelník a s funěním mě obešel, aby se ponořil do jedné z hromad. Vytáhl z ní jakýsi kruh, ve kterém byla vypletená jakási pavučina a z něj viselo peří a korálky.

„Děláte si legraci?" vyprskl jsem naštvaně. Tenhle krám mi byl Zabini služen. Že jsem nebyl v práci zticha.

„Tento lapač snů pochází od amerických indiánů z kmene Siouxu," ozval se a v jeho hlase bylo slyšet ublížení. „Je vybaven kouzly indiánských šamanů a běžnými zaklínadly na příjemný spánek." Ukázal na vypletenou pavučinu, která měla ve středu volný kroužek. „Do vláken života se zachytávají dobré sny a středem propadnou ty špatné."

„Vážně to funguje?" zabrblal jsem skepticky.

„Jistě, pane. Na tento lapač snů se můžete spolehnout. Zavěste ho nad postel. Bude to galeon a pět srpců."

***

„Harry, všiml sis, že už měsíc nemáš noční můry?" zeptal jsem se jednoho sobotního dne ráno, kdy se ke mně můj manžel tulil, než nás hlad vyžene z postele.

Usmál se a přikývl. Zvedl oči nad nás a jemně pohladil splývající peří. „Lapač snů vážně funguje," uznal vděčně a zabořil mi nos do ramene. „Děkuji."