„Podívejte se na něj, na zmetka," prohlásila Hermiona znechuceně a pohodila hlavou k jednomu havraspárskému studentovi, který se zaujatě o něčem bavil s mladší dívkou z Mrzimoru. Každou chvilku na ni vrhal zamilované úsměvy, které byly skrz na skrz falešné, avšak drobná blondýnka se jím zdála natolik uchvácená, že tu faleš nevnímala. Nakrucoval se před ní jako páv a neustále si na prst navíjel pramen dlouhých světle hnědých vlasů. Zřejmě to na dívky zabíralo, ačkoliv mně to přišlo jako neskutečně laciné a naivní gesto.
„Co je, Grangerová, štve tě, že ti nedal?" zasmál se Draco, který akorát za námi přišel na nádvoří a uvelebil se vleže na lavičce, pokládaje mi svou hlavu do klína.
„Idiote, o něj vůbec nemám zájem," odfrkla kamarádka a po očku mrkla na Blaise, který seděl na zemi vedle ní a mračil se na Draca. „Střídá holky jako ponožky. Nechápu, jak ho mohl Moudrý klobouk zařadit do Havraspáru. Do Zmijozelu by se hodil víc."
„Tak to prr, Hermiono," zavrčel Blaise a vrhl na ni uražený pohled. „My nejsme žádní kurevníci. Nikdy bychom nepodváděli, že ne, Draco?"
„Samozřejmě, že ne. Když milujeme, tak jen jednoho, ve tvém případě jednu," opáčil vážně a usmál se na mě. Pohladil jsem ho po tváři a vrátil se k cuchání jeho vlasů. Byl jsem rád, že je konečně přestal gelovat a nemohl jsem se nabažit toho, jak platinové kadeře protékají mezi mými prsty jako nejjemnější satén.
„Dobře, vy dva jste asi výjimka," odpověděla podrážděně, „ale ten blbec by potřeboval, aby s ním konečně nějaká vyběhla. Minulý týden zlomil srdce Padmě." Zakroutila nevěřícně hlavou. „Nechápu, že mu to ta holka žere."
„Asi?" Blaise vypadal, že se ho její poznámka vážně dotkla. „Ccc, já jsem naopak věrný až za hrob, nikdy bych tohle s holkama nedělal. Radši nikoho, než nemít tu, co miluju." Založil si ruce na prsou a pohodil hlavou směrem k hrdličkám. „Tomu by však nepomohla ani kastrace s lobotomií najednou."
Hermiona vyprskla smíchy. „Kastrace možná jo," poznamenala a bylo vidět, jak jí zasvítily oči krvelačností. „Tak už se nečerti." Položila mu ruku na rameno a věnovala mu úsměv, pod kterým se... začervenal?
„Ty, Blaise," prohodil jsem nenuceným hlasem, „a která je ta šťastná?" Ucítil jsem, jak se Draco napjal a všiml si, že druhý chlapec ztuhl a Hermiona sklesle stáhla ruku zpět.
„C-cože?" zakoktal naprosto vykolejeně.
„No, mluvíš tak, jako kdybys byl zamilovaný, tak mě přirozeně zajímá, do koho." Můj pohled byl nevinnost sama a ani nenápadné dloubnutí do boku od Draca mi ho nesmazalo. Měl jsem už nějakou dobu jisté podezření a nechápal jsem, jestli z druhé strany neviděl vysílané signály a nebo jestli byla moje teorie scestná.
„Do toho ti nic není," prohlásil upjatě a zvedl se, mumlaje nějakou chabou výmluvu o domácím úkolu a zmizel po anglicku.
„Škoda," ušklíbl jsem se do jeho vzdalujících se zad, „Hermionu by to totiž určitě zajímalo."
„Harry!" vykřikla pohoršeně a tvář jí zrudla jako rajské jablíćko. Draco se posadil a ohromeně na mě zíral.
„No, co? Myslíte, že jsem slepý?" vydechl jsem někam směrem k blankytně modrému nebi. „Ještě řekni, že Blaise nechce Hermionu." Upřel jsem na Draca pohled ve stylu nesnaž-se-zapírat.
„Nic jsem neřekl," povzdechl si, ale mou teorii nevyvrátil.
„Tak vidíš." Ubrátil jsem se na kamarádku a zvědavě se na ni uculil. „Jak dlouho vás ještě budeš trápit? Evidentně ho budeš muset sbalit sama."
„Nevím, o čem to mluvíš," řekla upjatě a vstala, oprašujíc si z punčoch prach. „Jdu do knihovny." Sebrala svou brašnu a s nosem nahoru odešla.
„Co blbneš?" obořil se na mě Draco. „Takhle se akorát seknou –"
„Uvidíš," prozradil jsem tajuplně a přitáhl ho k sobě.
***
„Sleduj," šeptl jsem a ukázal na výklenek, zatímco jsem uklízel Pobertův plánek zpět do kapsy.
„To si děláš –" zahučel Draco překvapeně. Blaise s Hermionou seděli ve skrytu tmavého výklenku a on ji právě nesměle políbil.
„Tiše," napomenul jsem ho a táhl pryč. „Jsem zvědavý, jak dlouho to budou před námi tajit," zabručel jsem, když jsem se s ním večer loučil před vstupem do zmijozelské společenské místnosti.
„Ty jsi hrozný dohazovač, Harry," zasmál se a dal mi poslední pusu.
„Někdo musí být, protože vy, Zmijozelové, jste v oslovení svých miláčků naprosto neschopní."