„Padejte na svý místa, vy líný krysy!" zakřičel kapitán Voldemort ihned poté, co jsme se nalodili. Procházel se po palubě, dřevěná noha mu nepříjemně klapala a zelený papoušek Nagini mu poletoval okolo hlavy, na níž mu chyběla špička nosu. Přišel o ni během jedné bitky s posádkou kapitána Brumbála, který patřil k elitě španělského loďstva. Ti dva okolo sebe kroužili už několik let a ještě nikdy nikdo nevyhrál. „Pane Snape," oslovil prvního důstojníka, nepříjemného chlapa s černými mastnými vlasy a zažloutlými zuby, „popožeňte tu línou chamraď."
„Napnout plachty! Přitáhnout lana! Pane Pottere, nemáte nic na práci? Potřebujete snad pomoc? Nebo se hodláte kochat sluníčkem?" zařval na mě, za což jsem se mu odměnil kyselým obličejem a šplhal do plachtoví.
„Pst, Harry," šeptl Draco a vykoukl zpoza plachty. Neubránil jsem se úsměvu, vždycky mi zvedlo náladu, když jsem byl u něj. „Kapitán prý našel ten poslední fragment mapy, co mu chyběl," povídal tiše a povoloval uzly. „Víš, co to znamená?" Upřel na mě zářící pohled plný oddanosti a já se zatetelil. Natáhl jsem ruku, abych ho pohladil po hřbetu dlaně.
„To znamená, že bude kořist. A my se budeme moct sebrat a táhnout ze Salazara pryč." Z mého hlasu přímo sálalo nadšení, nenáviděl jsem pirátský život.
„Jo," přitakal s úsměvem.
„Přestaňte se flákat, jinak si večer dáte schůzku s devítiocasou kočkou, pane Malfoyi," vyhrožoval Snape a Draco se rychle vrátil k práci, stejně jako já. Ještě teď mě záda bolela z biče, jímž jsem dostal před týdnem deset ran za špatně umytou podlahu na můstku. Bocman, shodou okolností Dracův otec, byl ještě větší bastard, než první důstojník. Neváhal ani, když měl ubližovat vlastnímu synu. Nenáviděl jsem ho až do morku kostí.
„Jaký je kurz, kapitáne?" zeptal se kormidelník poté, co byla všechna lana jistící naši loď smotána a uklizena a vítr se začal opírat do plachet, jež se pod jeho náporem vzdouvaly.
„Ostrov Zmijozel, pane Longbottome," prozradil a papoušek zděšeně zaskřehotal. „Máme štěstí, pokud vydrží vítr, do večera jsme tam." Sbalil kompas a fragmenty mapy, které spolu porovnával a radil se o údajích s navigátorem, a uložil je do bezpečí své kapsy. Zřejmě si vůbec nevšiml, že celá posádka ztuhla.
„Ale kapitáne, tam straší," ozval se roztřeseným hlasem jeden z pirátů.
Občas bylo vtipné pozorovat, jak se muži, jež byli vrazi, zloději a hrdlořezové, klepou nad dětskými báchorkami. Snad téměř všichni byli pověrčiví, a jak jsem zjistil, Draco patřil mezi ně. Třásl se a tiskl ke mně, i když si za to mohl vysloužit hezkých pár ran. Nikdo neřešil homosexualitu, ostatně – co také jiného dělat za dlouhých dnů na moři, když je pevnina s kurtizánami v nedohlednu? Kapitán byl první, kdo si vybíral, komu se nacpe do zadku. Bohužel, obvykle jsem to odnesl já anebo právě Draco. Byli jsme nejmladší a odporovat kapitánovi se nesmělo. Trhalo nám to srdce, ale kapitán byl aspoň vcelku mírný, což se už nedalo říct o prvním důstojníkovi a bocmanovi. Po jejich útoku jsem si obvykle týden nesedl. Teď však hrozil Dracovi trest za to, že u mě vyhledává pofidérní bezpečí a neplní si své povinnosti.
„Pane Lockharte, váš iracionální strach není nic, co by nespravila práce a nebo houpačka na hlavním stěžni," štěkl Voldemort a jako na povel se všichni začali rojit a minimálně práci předstírat.
***
„Harry, tohle nemůžeme přežít," šeptal Draco, drže mě za ruku, zatímco jsme se prodírali nepropustnou džunglí.
„Prosím tě, to zvládneme. Dojdeme tam, sebereme poklad a až se rozdělí, zdrhneme v prvním přístavu." Dal jsem do svých slov veškerou odvahu, co jsem někde našel a stiskl jeho prsty. Byla černá tma, osvětlovaná jen několika pochodněmi, které se odrážely v očích skrývajících se mezi vysokými stromy.
„Slibuješ?" zeptal se a upřel na mě prosebný pohled.
„Jasně, že jo," zuřivě jsem souhlasil. „Vezmeme zlato, pořídíme si dům a bude nám hej."
„Věřím ti," prohlásil naprosto oddaně a to mě zahřálo u srdce, „ale než to nastane, koukej, co jsem vzal s sebou." Vytáhl zpod zašpiněného kabátce malou lahvičku rumu.
„To jsi ho nemohl vytáhnout dřív?" Zakroutil jsem očima, rozhlédl se po ostatních, kteří si nás nevšímali, a rychle ho políbil.
„Mohl, ale Snape mě celou dobu pozoroval a já nechtěl, aby nám ho vychlastal."
***
„Myslím, že utíkat už nemusíme," vydechl zmoženě Draco a vyplivl písek, který se mu dostal do úst. „Budeme rádi, když neumřeme hlady."
„Lockhart měl asi pravdu," pronesl jsem zamyšleně a rozhlížel se po okolí. Bylo štěstí, že jakmile přišla z ničeho nic bouře, napadlo mě, abych si s Dracem svázal zápěstí lanem. Díky tomu jsme se při ztroskotání nerozdělili a zůstali spolu. Na mořské hladině plavalo pár pozůstatků z lodi Salazar a já doufal, že nám bude přát štěstí, a budou tam i nějaké zásoby. „Ten ostrov byl asi vážně začarovaný."
„Jenže, my jsme zůstali na něm," zhrozil se, když vykašlal písek a také se rozhlédl.
„No, v tom případě asi budeme muset zjistit, jaká kouzla tu jsou. Ale napřed..." Přitáhl jsem si ho k sobě a hluboce políbil, šťastný, že se nám nic nestalo. „Napřed budeme muset najít něco, kde budeme přespávat, než budeme mít dům," prohlásil jsem se smíchem a vyrazil, tahaje ho za ruku směrem do džungle.