aneb jak mne Severus štval
Abigail prudce odsunula notebook stranou, “Severusi, takhle to nejde! Dala jsem ti sice svolení mírně se odchýlit od příběhu, ale jasně jsem ti řekla, že nemáš zmizet! A ty? Milostpán si sbalí sakypaky a raději si jde nakupovat. Tohle nemám zapotřebí!”
Severus si ve své laboratoři ukládal nové ingredience, spokojen s jeho malým výletem.
“Nevím, co přesně ti vadí. Potkal jsem ho tam náhodou! A ty jsi přece chtěla ať ho někde potkám.”
Abigail div neskřípala zubama. “Ano! Abys ho potkal a v klidu se zeptal a ne abys pouštěl hrůzu! Chudák úplně zbledl. Víš ty co? Běž ke všem čertům. Na tohle já fakt nervy nemám! Sám víš kolik toho doma mám kolem syna a ještě se mám rozčilovat s tebou. Až se budeš chovat jak máš, víš jak mě kontaktovat. Nazdar!” S těmi slovy Abi vypochodovala z jeho laboratoře.
Konečně! pomyslel si Severus. Nechal nákup nákupem a pospíchal ke krbu. Nabral do hrsti letax, vhodil ho do krbu a vyslovil cílovou destinaci.
“Severusi, že ty ses zase hádal s Abigail? Byla hrozně protivná! Mluvila o idiotech a tvrdohlavých bláznech. Osobně si myslím, že ten blázen jsi ty. Nic ve zlém samozřejmě!“
Severus si nalil sklenku a usedl do křesla u krbu.” Nehádal… jen jsem neudělal co chtěla. Ale.. Mám jistý nápad jak si jí zase… usmířit. Pomůžeš mi, Pottere?”
Pokoj Abigail
“Imbecil. On si asi vážně myslí, že si může dělat co se mu chce. Ale má utrum chlapeček. Nějaký Mistr lektvarů… Pff… Uvidíme, jak se Vám bude líbit měsíční celibát pane Snape,” Abi zasedla ke svému notebooku a začala rychle psát. Po hodině psaní poslala povídku do virtuálního světa. “Snad tě tohle naučí, že se mnou si nemáš hrát.”
Nechala vytisknout jednu kopii, kterou úhledně zabalila do obálky a předala sově, “Dones tohle Harrymu a Snapeovi… a vem to oklikou, prosím!”
Zpět k Harrymu a Severusovi
“Severusi tohle nejde. Asi máš nějaký problém nebo co,” Harry si udýchaně utřel ústa mezitím co si Snape naštvaně zapínal kalhoty.
“Problém? Já nemám žádný problém! Nemůžu za to! Měl jsi udělat tamto… “
“Severusi obávám se, že ani tamto by tohle nenastartovalo. Zeptej se madame Pomfreyové… třeba bude vědět kde je problém.”
“Ani náhodou! Stalo se to jednou! Asi jsem jen hodně ve stresu! Jo! To je ono. Stres! To je z toho jak mě stresuješ kvůli Abigail.”
Potter sbíral své svršky ze země, když se ozvalo ťukání na okno. Velká bílá sova nesla v zobáku mudlovskou obálku.
Otevřel okno, převzal dopis a nabídl sově nějaké pochoutky.
Otevřel obálku a začetl se do dopisu, když se v jednu chvíli začal dusit a padl na kolena, z očí mu tekly slzy.Pusu dokořán, žádný zvuk.
Severus se pořádně lekl! “Harry! Harry? Jsi v pořádku?! Mluv se mnou sakra!”
Potter konečně zasípal a spustil salvu smíchu.
Severus sebral ze země dopis a během čtení jeho obličej měnil spektrum barev. Z bílé na rudou, z rudé na zelenou a ze zelené zpět na bílou.
Než Potter stihl říct popel, byl Severus na cestě letaxem. Rozrazil dveře do pokoje, kde Abigail většinou psala.
“Ty podlá kryso! Jak… Jak jsi mohla!? Máš jediné štěstí, že jako jediná můžeš odstranit můj… ‘malý’ problém. Jinak už by jsi dávno byla přeměněná v ropuchu! “
Nevinně usmívající se Abigail zamrkala na Severuse, “Ale prosím tě, snad jsem vám nezkazila nějaké hrátky? To mě ale hrooozně mrzí. Alespoň si budeš pamatovat , že mě nemáš štvát a nejlépe budeš spolupracovat. Ber to jako trest. Dveře víš kde jsou. Za pár dní ten problém zmizí.”
Severus se uraženě otočil na patě a než stihl zavřít dveře, slyšel jak Abigail řekla něco ve smyslu: “A ty buď rád, že tě mám ráda. Jinak už by jsi prděl do hlíny.”
Poté, co Severus odešel, si Abigail prokřupla ruce.
“No jedno je jisté, můj drahý Severusi. Harry se tento týden velice užije.”