Tání
"To byl nápad na hovno, Snape!" Harry se vrhl na pohovku, rukou si zakryl oči a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. „Takže je to pro tebe bolestné, protože mě nechceš a pro mě je to na nic, protože já tě chci..."
Harry neplakal. S pláčem skončil. Na muže, který mlčky seděl a shlížel na něj, se nemohl ani podívat.
„Vím, že moje chování říká něco jiného." Řekl Snape pomalu. „Ve skutečnosti je tomu naopak. Lhostejnost může být velmi dobře náklonnost v mé zkušenosti.„
Harry se na něj konečně podíval. „Nedokážu žít s lhostejností, Snape. Já prostě nemůžu.„
Snapeův portrét si povzdechl. „Já vím, Harry.„
„A ty mi to taky neulehčuješ." Řekl Harry a opřel si lokty o kolena, když k muži vzhlížel. „Chceš mě. Ale k čemu je to pro mě nebo pro tebe dobré?„
Snape si rezignovaně povzdechl. „Máš pravdu.„
„Myslím, že už bys sem neměl chodit." Zašeptal Harry a složil tvář do dlaní. „Jen mě to mate.„
„Je mi to líto." Odpověděl muž. „Rozumím. Jen... mi něco slib, Harry.„
Hlas se mu zlomil, pak si odkašlal a Harry znovu zvedl hlavu. Snapeovi ve světle ohně svítily v očích slzy a to, o čem si Harry myslel, že už dávno vyschlo, mu stékalo po tvářích.
"Slib mi, že to se mnou nevzdáš.„
Harry se podíval na své ruce a palcem si masíroval dlaň. Přikývl.
„A co se týče tvého dalšího slibu..."
Harry ztuhl, hruď se mu stáhla, jak se mu zadrhl dech.
„Zprošťuji tě takové žádosti. Pokud se k tomu nedokážeš odhodlat... pochopím to.„
Harry zavrtěl hlavou. „Kdybych byl na tvém místě... taky bych to neunesl.„
Vstal a otočil se směrem k místnosti.
„Udělám, co bude v mých silách, Harry. Máš mé slovo.„
Harry otevřel dveře do ložnice a ohlédl se přes rameno. „Děkuji.„
„Vždycky.„
Harry měl pocit, jako by spolkl kámen, když za sebou zavíral dveře. Byla to neustálá vlna chtění a zoufalství, hladu a devastace. Ale nikdy by se nepokusil Severuse donutit, aby ho chtěl. Jediné, co mohl dělat, bylo být dál... Harry.
Tak to bylo přesně to, co udělal.
***********
Byl večer, kdy se konaly halloweenské svátky, a Harry byl uvnitř stejně zkroucený, ale z úplně jiného důvodu. Na dobu svého pobytu v Bradavicích měl nádherné vzpomínky, dokonce i s horským trollem a Skorobezhlavým Nickem. Té noci, před sedmnácti lety, mu zemřeli rodiče.
Harrymu náhle došlo, proč byl jeho smutek o tolik hlubší, než kdy dřív. Samozřejmě ho mrzelo, že mu zemřeli rodiče, ale nikdy je nepoznal. Ne skutečně.
Ale Severus ano...
Harry vstal od stolu a odsunul domácí úkoly na nahodilou hromádku, jak se téměř rozběhl ke dveřím. Podíval se na obě strany chodbou, protože si nebyl jistý, kam má jít. Byl ještě ve své kanceláři, nebo snad ve svých komnatách? Harry zavřel oči a natáhl se k jejich poutu, jakkoli mohlo být slabé.
Na dotek mu bylo chladno a Harry cítil, jak mu po kůži a po páteři stéká pot. Věděl, kde ho najít.
Harry se rozběhl k oknu a prohledával pozemky. Viděl temnou postavu na břehu jezera. Slunce zapadalo a Harry věděl, že vzduch bude studený, a nezdálo se, že by ten muž měl plášť.
Spěchal do svého pokoje, vzal si plášť, než vyrazil na pozemky. Severus byl k Harrymu zády, pažemi se objímal, jak se chvěl. Harry přidal do kroku, ale když se k muži přiblížil, zpomalil.
Zvedl plášť, přehodil ho Severusovi přes hubená ramena a muž sebou škubl několik centimetrů do vzduchu, než se otočil a civěl na Harryho.
„Vy..."
Harry se při pohledu na Severusův růžový nos, popraskaný zimou, zaculil. „Promiň, že to není někdo jiný.„
Očekával úšklebek nebo, že bude poslán pryč, ale muž neřekl nic. Po několika tichých minutách Severus zatahal za plášť a omotal si ho kolem těla.
„Děkuji," zamumlal.
Pokud šlo o Harryho, mohl říct 'Miluji tě'. Srdce měl v pořádku, aby mu puklo v hrudi. „Samozřejmě," řekl.
Severus sklopil oči a otočil hlavu k jezeru, na vlnách se vlnily růžové a oranžové odstíny, které se odrážely na jeho bledé kůži.
Harry se pohnul a odkašlal si. „Já prostě... jo. Nezůstávej venku moc dlouho.„
Otočil se a zamířil k hradu, ale zlomený hlas ho zavolal zpátky.
„Pottere, počkej.„
Harry se znovu podíval na Severuse, tvář zmítanou bolestí. „Jak to můžeš vydržet?„
Harry zvedl obočí. „Co?„
„Ona... oni..." Severusovi klesla hlava a chvění se vrátilo, ale nebylo to zimou.
Harry nepřemýšlel. Přistoupil k muži, přitáhl si ho k hrudi a nechal Severuse tiše vzlykat na jeho rameni.
"Neznal jsem ji tak jako ty," řekl Harry. „Ani jednoho.„
„Je to moje chyba," vzlykl Severus a Harry si ho přitáhl blíž.
„To neříkej. To Červíček. Kdyby Voldemortovi neřekl-" Severus sebou v jeho sevření trhnul, „ehm... ty-víš-komu," opravil se, „nikdy by je nenašel. Nemůžeš cítit vinu z rozhodnutí jiného zbabělce.„
Severus zvedl hlavu a překvapeně se na Harryho podíval. „Ty… ty mi to nemáš za zlé? Jak je to možné?!„
„Protože věř tomu nebo ne, byl jsi statečný muž... nakonec. Svou chybu jsi v životě napravil desetinásobně. Nebýt tebe, nebyl bych naživu.„
„Ale to jsem nebyl já.„
„Jsi tentýž muž, který si zvolil jinou cestu. Bez ohledu na nátlak a vliv starého muže. Viděl jsem vzpomínky na tvé volby, z tvé vlastní vůle." Harrymu se při vědomí rozšířily oči. Ty vzpomínky. „Pořád je mám... kdybys je chtěl někdy vidět. Důkaz, že nejsi tím, za koho se vydáváš.„
Severus na něj zamžikal, než se vytrhl z objetí. Nebylo to pokrčení ramen nebo rychlý ústup, ale pomalý krok vzad, při němž Harry nechal spadnout paže.
„Měl bych se připravit na hostinu," řekl bezvýrazně a rychle si otřel oči, než prošel kolem Harryho. Udělal několik kroků, než se zastavil. „Uvidíme se u večeře, Pottere.„
Harry nechal muže přejít přes trávník a když vstoupil na nádvoří, následoval ho.
Poprvé po více než měsíci se Harry odvážil doufat.
**************
Harryho překvapilo, že Severus usedl na levou stranu profesora Kratiknota u stolu pro zaměstnance, i když neřekl ani slovo, ani Harryho pozdrav neopětoval. Harry se pro sebe bez ohledu na to usmál, v žaludku mu narůstalo teplo. Během jedné hodiny strávil se Severusem víc času než celý současný školní rok dohromady.
Severus jedl potichu, rozmlouval s profesorkou Vectorovou a přitom kradmo postranně házel pohledy na Harryho. Když večeře skončila, šokovalo ho, když mu Severus položil na okraj talíře melasový koláč. Harry zamžikal a lehce otevřel ústa.
Harry se k němu otočil. „Proč jsi mi to dal?„
„Je tvůj oblíbený.„
„Jo, to je.„
Severus se odmlčel, podíval se na kytku a pak přímo před sebe, bledé tváře mu zrudly.
„To ti řekl Snape?" Zeptal se Harry a předklonil se, aby zachytil mužův pohled.
„Já – ne. Prostě jsem..."
„... to věděl."
Severus se mu krátce podíval do očí a uhnul pohledem, když se Harryho úsměv rozšířil. Muž si odkašlal a obrátil se zpět k profesorce Vectorové. Harry zvedl koláč a vložil si ho do úst. Nikdy v životě neochutnal nic tak lahodného. Krátce nato Severus vstal ze židle a popřál ženě dobrou noc. Obešel židli čelem k Harrymu, ale než stačil ustoupit, Harry chytil muže za zápěstí.
„Severusi, počkej." Harry rychle spustil ruku, ale k jeho nesmírné úlevě muž neodešel. „Zajímalo by mě, jestli bys... ehm. Jestli by ses nechtěl napít, nebo... popovídat?" Ta slova mu připadala v ústech jako bláto, ale možná to bylo jen tím koláčem.
Cítil v tom muži konflikt a srdce mu pokleslo, protože znal odpověď.
„Omlouvám se, Pottere. Ale ne," odpověděl Severus, než se vydal k východu.
Harrymu se stáhl žaludek, protože uvažoval, že muže bude následovat. Ale s tak malým pokrokem, kterého bylo dosaženo, se neodvažoval Severuse postrčit dál. Povzdechl si. Věděl, že se šklebí jako idiot.
„Ledový princ rozmrzá, hm?" Zeptala se McGonagallová a nakoukla přes brýle.
Harry se uchechtl. „Tím si nejsem jistý."
„Uvidíme," řekla samolibě.
„Jo," řekl Harry a díval se, jak se dýně pohupují po stropě. „Uvidíme.„
*******************
Severus za sebou práskl dveřmi a sklouzl na podlahu, jak se mu zrychlil dech. Srdce mu v hrudi bušilo. Zavřel oči, nechal hlavu klesnout zády k chladnému dřevu a nutil dech, aby se vyrovnal.
„Vydařený večer, jak vidím.„
Severus slyšel v mužově hlase úšklebek. Když se zvedl, zasyčel a mnul si hruď, když přešel místnost, aby si nalil sklenici ohnivé whisky. Dlouze si lokl a rozkašlal se, jak ho tekutina pálila v krku.
„Takže teď mě ignoruješ?"
Snape se zaškaredil. „Nechci s tebou mluvit.„
„Co provedl tentokrát?"
Severus si promnul kořen nosu, než si znovu lokl. „Je tak... nečekal jsem, že bude...".
„Severusi?„
Otočil se, aby se setkal s tázavým pohledem svého druhého já. „Je... laskavý.„
Snape zvedl obočí. „Čekal jsi něco jiného?„
Severus se zašklebil a obrátil oči v sloup.
„Viděl jsi, co jsi vidět chtěl. Já vím, že ano." Řekl portrét. „Hrdý, prahnoucí po pozornosti, arogantní, sobecký, obtížný." Odmlčel se, než pokračoval. „On není nic z toho. Je nejlepší z nich obou.„
Mladší muž klopýtl, zhroutil se na židli a prsty si prohrábl vlasy. „Já vím.„
„Víš?" Zeptal se starší muž pobaveně.
„Ano, dobře?" Vyštěkl. „Je to zlatý hoch, jak o něm všichni říkají.„
„Tak v čem je problém tentokrát?„
Severus zasténal. „Zaslouží si něco lepšího, než jsou lidé jako... no, my!„
„Samozřejmě, že jo." Řekl Snape ostře. „Na to jsem se neptal.„
"Tak na co?!" Přivolal si láhev do ruky a nalil si další sklenici.
„Koho chce? A zaslouží si, co chce.„
„Neměl by -"
„Ale chce.„
Postavil sklenici na stůl. Vstal a trochu se mu zatočila hlava, jak mu alkohol koloval v krvi. „Je to blázen.„
Snape se uculil. „Přesně tak.„
Severus se uculoval, když nejistě kráčel ke svým pokojům. Harryho Pottera měl na jednu noc už dost. Jediné, co mohl dělat, bylo doufat, že alkohol udrží sny na uzdě...