Vzpomínka
I když měl Harry nutkání vyběhnout ze dveří, věděl, že McGonagallová by z jeho příchodu v jednu ráno nebyla zrovna nadšená. A Krátura na tom trval z důvodů, které zůstaly neznámé. Vzal si kapku bezesného spánku, protože věděl, že by sám neusnul.
Dobře odpočatý se probudil krátce po východu slunce a rychle se oblékl, než zamířil do kuchyně, kde hledal kousek toustu s marmeládou. K jeho překvapení, nebo spíš žádnému překvapení, když se nad tím zamyslel, měl na stole položenou snídani, kterou obklopoval narozeninový dort ve tvaru Kulového blesku v životní velikosti.
"Kráturo, páni. To je-" příliš mnoho, „-skvělé. Díky„
Skřítek za ním vyskočil a přiměl Harryho, aby se posadil, když začal skládat jídlo na Harryho talíř. Na Harryho toustu se rozmazala dortová poleva a on pokrčil rameny, když si něco ukousl.
Krátura při pohledu na Harryho, jak jí, pokýval hlavou. „Pan Harry bude potřebovat sílu. Profesor Brumbál trval na tom, že pan Harry bude pro svůj úkol potřebovat mnoho magie.„
Harryho vidlička se zastavila před ústy a pozvedl zvědavé obočí. „Kráturo, co to má všechno znamenat? Víš o té vzpomínce, nebo o tom, co obsahuje? A co mám dělat?„
Krátura zavrtěl hlavou a uši mu poskakovaly ze strany na stranu. „Krátura neví. Jen že pan Harry je silný, ale potřebuje být ještě silnější, pane.„
Harrymu se zkroutil žaludek. Do čeho ho to ten stařík namočil tentokrát?
****************
"Pottere!"
McGonagallová vstala zpoza stolu a koutky úst se jí zkroutily do drobného úsměvu, když obešla stůl. „Beru to tak, že jste přijal mou nabídku?" Řekla bezvýrazně, i když s nádechem veselí, který Harry od přísné ženy slyšel jen zřídka.
Harry se poškrábal na hlavě. „Ehm... ne tak úplně.„
Svraštila obočí. „Nejsem si jistá, jestli vám rozumím, Pottere. Tak proč jste tady?„
„Myslím, že hledá mě, Minervo.„
Harry a McGonagallová vzhlédli k portrétu usměvavého muže jehož oči jiskřily stejně jasně jako když žil.
"Profesore Brumbále!" Zvolala McGonagallová. „Co pro všechno na světě pro toho chlapce máte teď?!„
Přesně Harryho smýšlení.
„Je to muž, Minervo. A je to mezi mnou a Harrym.„
„Ach, pro lásku – beru to tak, že budete okamžitě žádat o mou nepřítomnost?„
Starší muž se usmál a žena podrážděně zafuněla. „Výborně." Pak se obrátila k Harrymu: „Nenechte toho muže, aby vás do něčeho zatáhl. Merlin ví, že po vás bylo žádáno víc než po většině ostatních. Pokud ne nejvíc z čarodějek nebo kouzelníků, které jsem kdy potkala."
"Netrap se, Minervo. Harry nebude výsledkem ani v nejmenším zklamán. Alespoň v to doufám.„
McGonagallová se na muže zaškaredila, než Harrymu poklepala na rameno. „Ano, dobře. Buďte silný, Pottere.„
A bylo to tu zase. Silný.
McGonagallová zacvakala jazykem, sebrala několik knih a listů pergamenu a zmizela v záblesku zelených plamenů kancelářského krbu.
„Máš můj dárek, Harry?„
Harry vytáhl z kapsy krabičku.
"Výborně. V té skříni, Harry.„
Harry otevřel dveře a našel přesně tu kamennou mísu, do které při nesčetných příležitostech spadl. Přenesl ji na stůl. Tentokrát byla prázdná, a jak Harry naléval vzpomínku do mísy, vypadala jako sotva kaluž, líně se vířila. Zdálo se mu, že zahlédl dlouhé černé vlasy, ale obraz byl tak malý, že to nedokázal rozeznat.
Harry se ohlédl na Brumbála, který se stále usmíval. „Takže dozvím se něco, nebo se do toho jen tak ponořím?" Jeho tón byl řízný, ale aby byl upřímný, měl už plné zuby jeho hovadin.
„Přeješ si zachránit nějaký život, Harry? Nebo spíš nabídnout znovu prožitý život?„
Mladší muž svraštil obočí. „Znovu prožitý? Máte na mysli vrátit se v čase, nebo-"
„Ne, nerozumíš mi.„
„Promiňte." Ozval se hlas. „Co tady dělá Potter?„
„Ach, právě ten člověk.„
Harrymu při nástupu bývalého profesora zamrazilo. Vypadal tak zdravě, jak jen to šlo– žádný šrám na krku. Vzpomínka na Snapeovu smrt Harryho pronásledovala ve snech, spolu s mnoha dalšími.
„Profesore Snape." Řekl Harry jemně, protože si nebyl jistý, co jiného říct. Co vlastně mohl říct mrtvému? Poté, co viděl jeho vzpomínky, všechny ty roky, které Snape věnoval Harryho ochraně, už neviděl nepříjemného, vrčícího muže, ale místo toho uviděl hrdinu – svého ochránce. I když to nebylo nutně kvůli Harrymu samotnému, ale kvůli Snapeově lásce k matce.
"Já – vy..." Zakoktal se Harry a Snape obrátil oči v sloup. „Vidím, že se nic nezměnilo. Jste výřečný jako zlatá rybka.„
Harry se začervenal a odtrhl od něj zrak.
„Ale no tak, Severusi. Neškádli ho." Uchechtl se Brumbál. „Měl bys být k chlapci laskavý, pokud máš nějakou touhu po tom, abys znovu získal to, co jsi tak nezištně zavrhl.„
Harry se podíval mezi muže. Brumbál se usmíval, zatímco Snape se mračil na portrét staršího muže.
„On?!„ odplivl si Snape.
„On," řekl Brumbál vesele.
"Já, co?!" Vykřikl Harry, unavený z toho, jak zůstává v do očí bijící nevědomosti, když se dva velmi mrtví muži hašteřili kdo ví o co.
Brumbálovy modré oči se stočily, aby se podívaly Harrymu do očí. „Koukni se na tu vzpomínku, Harry. Pak můžeme diskutovat o dalších věcech.„
„Albusi! To nemůžeš myslet-"
„Ticho!" Vyštěkl Brumbál a jeho hlas se rozléhal místností. Když se podíval na Harryho, jeho tón změkl. „Pokračuj.„
Harry se náhodou podíval na svého bývalého profesora lektvarů a obrany proti černé magii. Mračil se; hlavu měl odvrácenou od Brumbála. Na bledých lících měl však nádech růžové barvy.
„Zvláštní," pomyslel si Harry.
Harry se s tázavým pohledem podíval na Brumbála a potom se obrátil k myslánce. Zhluboka se nadechl a předklonil se, propadl se mlhou a přistál na stejném místě, kde předtím seděl, vedle stolu v kanceláři ředitelky. Přestože tam však Brumbál a Snape byli, byli velmi živí.
Přesně tuhle scénu si pamatoval, protože ji zažil celé měsíce předtím.
Mnohem mladší Snape seděl zhroucený v křesle, Brumbál stál nad ním a tvářil se zachmuřeně. Po chvilce či dvou zvedl Snape tvář a vypadal jako člověk, který prožil sto let utrpení.
„Myslel jsem... že ji... udržíte... v bezpečí."
„Ona i James vkládali víru v nesprávnou osobu," řekl Brumbál. „Docela jako ty, Severusi. Nedoufal jsi, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snape dýchal mělce.
"Její chlapec přežil." Řekl Brumbál. „Její syn žije. Má její oči, přesně ty její. Určitě si pamatuješ tvar a barvu očí Lily Evansové?"
„Dost!" zařval Snape. „Je pryč... mrtvá..."
„To má být výčitka, Severusi?" řekl starší muž.
„Přál bych si... přál bych si být mrtvý..."
„A k čemu by to někomu bylo?„ Řekl Brumbál chladně. „Pokud jsi Lily Evansovou miloval, pokud jsi ji skutečně miloval, pak je tvá cesta vpřed jasná."
Zdálo se, že Snape vykukuje skrze opar bolesti, a Brumbálova slova k němu zřejmě doléhala dlouho.
„Co– jak to myslíte?"
„Ty víš, jak a proč zemřela. Ujisti se, že to nebylo nadarmo. Pomoz mi ochránit Lilyina syna."
„Nepotřebuje ochranu. Pán zla zemřel-"
„Pán zla se vrátí a Harry Potter bude ve strašlivém nebezpečí, až se tak stane."
Následovala dlouhá odmlka a Snape se pomalu dával dohromady, ovládl dech. Nakonec řekl: „Tak dobře. Tak dobře. Ale nikdy – nikdy to nikomu neřeknete, Brumbále! Tohle musí zůstat mezi námi! Přísahejte! Nemohu snést... zvláště Potterova syna... Chci vaše slovo!"
„Mé slovo, Severusi, že z tebe nikdy neprozradím to nejlepší?" Povzdechl si Brumbál a shlédl do Snapeova zuřivého, utrápeného obličeje. „Když na tom trváš."
"Mám něco, o co tě musím požádat, Severusi.„
Muž se do sebe zhroutil ještě víc. „Co... to je...?„
„Přeji si, abys učil tady v Bradavicích.„
Muž zvedl hlavu, tmavé oči doširoka rozevřené, když se setkal s ředitelovým překvapivě laskavým výrazem.
„Vy... co? Tady?„
„Ano, Severusi. Za deset let nám Harry projde dveřmi. Nemůžeme si být jisti, kdy se Voldemort vrátí."
Brumbál došel k třesoucímu se muži a položil mu ruku na rameno. Snape sebou trhl, ale Brumbál se neodtáhl.
„V lektvarech jsi vynikal. Věřím, že to je pro tebe to pravé místo.„
Snape vyskočil na nohy. „Máte-li mě mít za psa na zavolanou, nabídněte mi alespoň pozici černé magie! Kdo jiný by lépe věděl jaké... jaké to je. Tam venku„
„To je pravda," přitakal starší muž a obešel stůl. „Ale ne, ty budeš náš Mistr lektvarů.„
„Co když to odmítnu?!„
„Ach... pak je tu jedna maličkost." Řekl Brumbál. „Kam půjdeš, Severusi? Teď, když padl. Zatímco mluvíme, shromažďují Smrtijedy. Bezpochyby na tebe existuje zatykač.„
Snape klopýtal pozpátku; jeho příliš bledá pleť byla téměř křídově bílá. „To nemůžete... to byste...".
„Nikdo neví, že jsi tady, Severusi. A pokud zůstaneš, slibuji, že ti nabídnu svou plnou ochranu.„
„Proč byste to dělal?! Pro mě? Jsem bezcenný..."
„V tom se mýlíš, Severusi. Tvůj záměr v životě Harryho Jamese Pottera je jasný. Bez tebe tu nikdy nemůže být skutečně v bezpečí. V dětství bude mít až do jedenácti let útočiště u své tety a strýce.„
„Petúnie a to... to nemyslíte vážně?„
„Proč? Chceš si ho vzít?" Zeptal se Brumbál zvědavě, vykouzlil prázdný list pergamenu a zvedl brk. „Můžu upozornit Hagrida a–"
„Ne!" Zařval muž a rozhodil rukama, když zavřel oči. „Ne. Nemůžu...„
„No dobrá..." Pergamen a brk zmizely. „Nepředpokládej, že ti mám co nabídnout na oplátku. Vím," ukázal kolem nich, „že tohle je bezpochyby poslední místo, kam by ses chtěl vrátit. Příliš málo hezkých vzpomínek.„
Snape sebou trhl a v očích se mu blýskl záblesk bolesti.
Harry tu bolest znal. Bolest, kterou způsobil Sirius a jeho otec.
„Nabízím ti příležitost, Severusi, šanci nabídnout svůj život za šanci jednoho dne žít.„
„Co je to za nesmysl, staříku?„
Brumbál se usmál. „Požaduji neporušitelný slib.„
Snape znovu klopýtl. „Proč?!„
"Přísahej mi svou věrnost... tomu chlapci. Přísahej, že uděláš vše, co bude ve tvých silách, abys ho ochránil před smrtelným nebezpečím. A až ten den přijde a Voldemort se vrátí, požaduji tvé neochvějné mlčení a službu.„
Snape zalétl pohledem k levé paži a pevně si přiložil ruce k hrudi. „Jak bych mohl, když jsem přísahal... jemu?„
„Jsi chytrý člověk, Severusi. Nepochybuji o tvých schopnostech hrát, řekněme, na obou koncích šachovnice." Brumbál sepjal ruce. „Ale než to uděláš, nabízím ti svou platbu. Tvá duše byla prodána ne jednomu muži, ale brzy dvěma. Shodou okolností to není duše, kterou bychom si zasloužili držet. Máš šanci najít svůj klid, domov, lásku, Severusi. To, po čem jsi tak zoufale toužil, a přesto ti to proklouzlo mezi prsty.„
"Ale... ale Lily..."
Brumbál zavrtěl hlavou. „Ne Lily, Severusi. V tomhle mi budeš muset věřit. Co ještě můžeš ztratit, když můžeš jen získat?„
„Pořád to nechápu.„
„Víš, proč věřím ve Voldemortův návrat? Smrtící kletba se odrazila; určitě je mrtev, že? Shodou okolností věřím, že našel prostředky, jak se pokusit o nesmrtelnost. Využil nejčernější magii k vytvoření viteálů, hned několika, jestli se domnívám správně, to ukáže až čas.„
Severus prudce zalapal po dechu a chytil se opěradla křesla, aby se udržel ve svislé poloze. „Ne," vydechl.
„Takže o nich víš? To jsem mohl předpokládat. Vždycky jsi vyhledával vědomosti, se kterými by sis neměl zahrávat." Konstatoval stručně. „Nicméně... v tomto jsem rád, že to nebudu muset rozvádět. Ty bys byl schopen provést rituál, Severusi?„
„To jste se úplně zbláznil?! Proč bych se rozhodl udělat něco tak... perverzního... mučivého..." Zavrčel a tmavé oči mu plály zuřivostí. „Žádáte mě, abych si kvůli vám roztrhal duši?!„
„Kvůli mě ne, Severusi, kvůli sobě.„
„Pro mě?" Snape zafuněl. „A koho byste si přál, abych zavraždil, hmm? Snad prvního nic netušícího studenta, na kterého narazím ve vašich chodbách?!„
Harrymu poklesl žaludek a jeho oči se zahleděly na Brumbálův prázdný výraz. Jistě by po Snapeovi nechtěl, aby někoho zavraždil. Ale nechat Snapea udělat viteál – to by si ani Brumbál netroufl.
Bylo však nezaměnitelné, že troufl.
„Myslím, že to nebude nutné. Věřím, že tvá duše je v současnosti docela znetvořená." Řekl Brumbál.
„Ale já jsem nikoho nezabil..." Snape se odmlčel.
„Že ne, Severusi? Nebo bych měl říct, necítíš se, jako bys zabil?" Brumbálův výraz byl plný lítosti.
Muž s havraními vlasy padl na kolena. „Je to moje vina...„
„Ty jsi ty kletby neseslal, Severusi, ale věřím, že si myslíš, že její krev je na tvých rukou.„
Mladší muž se začal divoce třást. „Proč... proč byste to po mně chtěl? Žít s kouskem duše..."
"To je právě ono, Severusi. Vzdej se kousku své duše, takové jaká je teď – mladá, která má před sebou tolik života a příslibů. Jsi dobrý člověk, Severusi, a bez ohledu na to, jak temné jsou činy člověka, zaslouží si šanci se změnit a žít. Jednoho dne zemřeš v mých službách; tím jsem si jist. Až ten den přijde, bude tam, aby tě zachránil před strašným osudem, který ti musím dát. Šanci napravit své křivdy.„
„Mluvíte v hádankách! Mluvíte o mé smrti, o mém životě, jako by to všechno mělo být podle vašeho plánu!" Zavrčel.
„Dovol mi tedy, abych to řekl jasně. Po tvé smrti zůstane viteál. Provede rituál, tím jsem si jist, a ty se vrátíš přesně tak, jak jsi teď – se stejnými vzpomínkami, bolestí, zkušenostmi – ale s možností žít svůj život, jak si přeješ.„
"Kdo je to?!„
„Tvoje spřízněná duše, protože jedině on může spravit tvou rozervanou duši a opět ji zacelit.„
Teď byla řada na Harrym, aby klopýtl zpátky. Brumbál určitě nemluvil o... Něm?
„Má... spřízněná duše?! Kdo?„
„To ti nemohu říci. Máš-li se skutečně stát mým špehem a Harryho ochráncem, pak ti nemohu dát žádnou falešnou naději, že v tomto životě nalezneš takové štěstí, protože, jak už to tak bývá, je to jen dítě.„
„Takže mě žádáte, abych žil celý život ve službě a osamění jen kvůli šanci na nějaký malý šťastný snový život?!"
Brumbál se usmál. „Přesně tak. A teď, máš u sebe něco cenného? Předmět s pozitivními vzpomínkami a láskou?"
Snape zaskřípal zuby a zamyšlenýma očima těkal po podlaze. Z toho, co si Harry dokázal vybavit, bylo Snapeových šťastných vzpomínek málo, většina z nich patřila jeho matce.
Snape přikývl a pomalu vytáhl hůlku. Pak mávl rukou a tatáž brož, kterou Harry dostal spolu se vzpomínkou, spočívala v mužově dlani.
„Brož tvé matky?„
„Ano," řekl Snape a palcem přejel po lesklém stříbrném 'P'.
Princeovi, samozřejmě, uvědomil si Harry.
„Výborně. Budeme pokračovat? Nebo je možná vhodnější Azkaban.„
Snapeovi zablýsklo v očích, když se mu ret zkřivil do úšklebku. „Jste opovrženíhodný člověk.„
Brumbál nereagoval, dál seděl v strnulém tichu.
„Ano..." řekl Snape a hlava mu klesla.
„Výborně. Začněme.„