Setkání

, kdo jste vy, jestli smím zeptat‘‘

…………………………………………………………………………………………………….

Hermiona upřela své oříškově hnědé oči na neznámého muže před ní.
, jsem jeho bývalá studentka‘‘ smutně sklopila zrak do trávy kam spadlo ten den mnoho slz.
Pozoroval, jak se jí po tváři kutálí slzy nakonec rozhodlo jeho srdce, pokud ještě nějaké měl.
Přišel blíže k ní a objal jí.

, noták vždyť to dle všech byl jen starý netopýr doopravdy vám stojí za ty slzy slečno‘‘
divoce se vyškubla z jeho náruče a zlostně na něj pohlédla.
,,samozřejmě že mi za ty slzy stojí byl nejlepší učitel, ochránce ,přítel a všechno jenže se to už nedozví protože je pryč…nikdo jsme neměli možnost mu poděkovat nebo omluvit že mu někteří nevěřily!‘‘ .

zůstal na ní koukat vždyť komu by chyběl protivný profesor lektvarů kterým byl.
Kdo by zrovna jeho považoval za přítele či ochrance vždyť usiloval o vyhození Pottera ze školy.
Nakonec se rozhodl pro svůj definitivní krok.

,, Snad mi nechcete říci že jste ho měla ráda?‘‘ zeptal tím nejvíce posměšným hlasem který dokázal vytvořit.
Její zlomený pohled mi zakroutil žaludek.

,, I kdyby ano už mu to nikdy nebudu moct říci‘‘ obešla ho a položila novou bílou růži na náhrobní kamen.
Stál tam rozpolcený z toho, co se dozvěděl…ona ho také měla ráda, a přesto jí tu nechal na světě samotnou, jak mohl.
Nic z té bolesti si nezasloužila už toho má za sebou dost a tohohle jí mohl zbavit jednoduchý zapomeň a zapomněla by na všechno i na tu bolest, na něj a její lásku k němu. Je doopravdy schopen tohle udělat nebo bude zbabělec a nechá ji dal trpět.
Možná je živý ale nechce s ní být takhle…třeba se potkají v dalším životě i když na tyhle hlouposti nevěří.

,, počkejte!...prosím‘‘ Hermiona se k němu otočila čelem se stále zlomeným a zlostným pohledem.

,, taky tě miluju a moc a věř že tohle dělám z lásky ne zbabělosti‘‘

,,Severusi…?‘‘

,, ano...jsem to já

,, zapomeň…‘‘

Na viděnou má milá snad nám bude osud přát a my se setkáme jinde.