Epilog
Všichni v domku ztichli, když zaslechli zvuky z předsíně. Po krátké chvíli se otevřeli dveře, vstoupil Mistr lektvarů a pozdravil: „Dobré poledne, Molly, Arthure. Všichni,“ podíval se směrem ke svém kmotřenci, Hermioně a Ginny, kteří stáli v čele a tvářili se vyčkávavě. „A vedu hosta,“ podíval se na svého syna, který se rozzářil a vyskočil z křesla.
Severus ukročil stranou, za ním stál štíhlý mladý muž v zeleném hábitu, který krásně zvýraznil jeho oči. Brýle nebyly třeba, všem naráz došlo, kdo před nimi stojí.
„Tati!“ Jamie rozbil jediným slovem ohromené ticho a vrhl se k otci. Harry poklekl a synka objal. Pak se zase narovnal, ochranně si tisknouc Jamieho k boku. Rozhlédl se a pronesl: „Ahoj, lidi.“
„Vítej zpátky, Harry,“ usmála se Hermiona.
„Harry?“ zopakovala Molly nevěřícně. Mladík se pousmál a kývl. Vzápětí už měl plnou náruč – nebo spíš byl pohlcen náručí – rozložité matky Weasleyové. Žena dojatě plakala, vítajíc ztraceného skorosyna zpět doma. Následně putoval z objetí do objetí, až nevěděl, kde mu hlava stojí. Dokud se nezastavil před vysokým zrzkem, kterému napřed přelétl po tváři výraz poznání, pak ho vystřídal úžas... A nakonec se zamračil.
„Rone,“ vzdychl Harry, „prosím tě...“
Mladý muž odložil talíř se zbytkem cukroví a vykročil k Harrymu. „Pottere...“ zavrčel, ale vtom zasáhl Severus: „Ronalde. Pokud chcete někomu něco vyčítat, tak mně. Harry tehdy reagoval pod tlakem. Nevybral si nejlepší způsob,“ střelil očima po své lásce, „ale chybuje každý.“
„Jak s tím souvisíte vy, Snape?“ zamračil se Ron nanovo. Nějak mu to nedocházelo.
„Ten zničený život by byl jeho, Rone,“ vložila se do toho Ginny. „A když vidím výsledky...“ podívala se na Jamieho, který očividně ničemu z hovoru dospělých nerozuměl, „jsem ráda, že nebylo po mém.“
„Ale Ginny...“ Ron chtěl stále něco namítat, ale sestra to utnula: „Ne, Rone. Je to odpuštěno. Dej Harrymu znova šanci. Jsou přece Vánoce.“
Zrzek protočil oči, ale poslušně natáhl ruku k Harrymu. Přecejen až tak velký vztek už k němu necítil. „Jestli se to bude opakovat,“ pohrozil mu a Harry se usmál. „Slibuju, že nebude. Díky, Rone.“
„Tati?“ zatahal ho rukáv Jamie. „Proč ti pan profesor říká Pottere?“
'Nojo,' uvědomil si Hary a kousl se do rtu. Sklopil oči k synovi a pak se podíval na Severuse. Ten pokrčil rameny na znamení, že je na něm, jestli mu to vysvětlí.
„Protože tak jsem se jmenoval tady, Jamie,“ řekl opatrně. „Ale když jsem skončil školu, chtěl jsem začít nový život. Jiný, než jaký jsem znal do té doby. Evansová se jmenovala moje maminka, než si vzala tátu. Vzal jsem si její jméno.“
„Takže ty jsi byl... TEN Harry Potter? Ten, o kterém nás učí ve škole?“ zeptal se Jamie nejistě. Všechny děti, které chápaly, o kom je řeč, vykulily oči.
„Ano,“ přiznal Harry prostě. „Teď to ještě nepochopíš, ale jednou ti vysvětlím, proč jsem ti to neřekl.“
„Pane Evansi... Jamesi,“ oslovil chlapce Severus, „i když tomu nebudete chtít věřit, pro dítě není zdravé vyrůstat s povědomím o slávě, vlastní či příbuzné. Váš otec taky vyrostl bez toho, aby to věděl.“
„Proč jsi to nevěděl, tati?“ otočil se Jamie na Harryho. Protože neviděl v synových očích hněv, usmál se. „Protože moje teta Petunie měla na kouzelnický svět vlastní pohled, neměla ho ráda. Tak mi nechtěla říct ani to, že jsem kouzelník. Dověděl jsem se to, až když mi přišel dopis z Bradavic.“
„Páni,“ povzdechl si Jamie. Šla mu z toho všeho už hlava kolem. „Tak já mám slavného tátu,“ zašeptal a povyskočil si.
„Vlastně i tvůj druhý táta je slavný,“ dodal Harry. Najednou sebral odvahu. Stejně by to vyšlo najevo a říct to tady a teď, všem najednou. Ohlédl se na Severuse, jestli souhlasí. Vypadal překvapeně, došlo mu, co Harry zamýšlí. Na okamžik se polekal, ale Zmijozel v jeho nitru se připomněl. Chtěl přece Harryho i synka pro sebe. Opětoval Harrymu pohled a neznatelně kývl.
Harry se zhluboka nadechl. „Rozhodl jsem se ti dát předčasný vánoční dárek, Jamie.“
„Jako teď hned?“ rozzářil se chlapec. „A co je to, co je to?“ poskakoval natěšeně. Harry se postavil za něj a otočil syna zády k sobě.
„Dám ti druhého tátu, Jamie,“ vysvětlil. „A doufám, že ho budeš mít rád tak moc, jako mám já. Severusi?“ podíval se na muže. Ten vykročil k chlapci a klekl si na jeho úroveň, aby mu viděl do očí. „Představuju ti tvého syna, Jamese Ellise. Jamie, tvůj otec, Severus Ellis Prince Lloyd-Snape.“
Všichni přítomní dospělí (kteří doteď nic netušili) hlasitě zalapali po dechu.
„Vy jste vážně můj táta, pane?“ zeptal se Jamie nejistě. „Nebo to znamená, že teď chodíte s mým tátou a mně budete jen dělat druhého tátu?“
„Obojí, Jamesi,“ řekl Severus. „Jsem opravdu tvůj táta a mám v úmyslu být s tvým otcem. Chci, abychom byli rodina. Jak to mělo být od začátku,“ podíval se na Harryho. Ten cosi zamumlal a zčervenal.
„Nechcete si promluvit v soukromí?“ navrhla Molly dojatě.
„Probereme to doma,“ odpověděl Harry. „Je to nadlouho. Jamie?“ podíval se na synka. Ten si zkoumavě prohlížel svého učitele lektvarů. Severus mu pohled opětoval, ale nikdo, kdo ho znal, by nevěřil, že to je on. Netvářil se přísně, ani ledově, se zájmem si prohlížel syna, kterého si přál.
„Tohle... je... super dárek, tati!“ vykřikl Jamie a objal profesora kolem krku. „Vždycky jsem chtěl vědět, kdo je můj druhý táta! Proč jste nebyl s náma, pane? Teda... Tati?“ řekl zkusmo a opatrně. „Jak vám můžu říkat?“
Severus se usmál. Tolik let si přál tohle slyšet. „Nevěděl jsem o tobě. Zjistil jsem to teprve nedávno, i když o něco dřív, než se mi to tvůj otec odhodlal říct. Pan profesor budu jen ve škole. Tykej mi a než si zvykneš, zkus mi říkat třeba otče,“ navrhl. Jamie vážně přikývl a hned si to vyzkoušel: „Půjdeš s náma domů... Otče?“
Severus se podíval na Harryho než odpověděl. Ten se na něj usmál a kývl, tak přitakal. „Bydlím ve škole, Jamesi. Musíme toho s tvým otcem hodně probrat, ale myslím, že časem si vytvoříme nějaké uspořádání.“
„Rodina by měla bydlet pohromadě, ne?“ zatvářil se Jamie dotčeně. „Tohle je jedna z těch věcí, které probereme později doma,“ řekl mu Harry. „Nechtěli byste zítra přijít na večeři k nám?“
„S potěšením, Harry, ale... kde bydlíte?“ přijal pozvání Arthur.
„Na Potter Manor,“ řekl Harry. „V sídle mého rodu. Pošlu vám přenášedlo, dokud nebudeme mít propojené krby.“
Než stačil někdo další něco říct, ozvalo se pískání konvice.
„Kdo si dá čaj?“ chytila Molly Weasleyová konečně dech a slova. „Děti si půjdou hrát a my dospělí si pohovoříme. Doufám, že se zdržíš na oběd, Harry,“ podívala se na mladíka, který se zrovna šťastně tvářil při pohledu na své dva nejmilejší.
„No, nechci ob...“ Harry ani nedořekl, pohled Molly úplně stačil. „Moc rád, paní Weasleyová,“ opravil se.
„Molly, Harry,“ poučila ho, „pro tebe Molly. Chyběl jsi nám.“
„A vy jste chyběli mně, všichni,“ rozhlédl se. „Asi jsem se měl vrátit dřív.“
„Tos měl, bratranče,“ zavolal na něj Draco. „Pojď si sednout a vypravuj, jak ses měl, celé ty roky.“ Harry se usmál. Poslal syna k ostatním dětem a po Severusově boku se usadil ke stolu. Přijal šálek čaje a těm, co to nevěděli, začal vyprávět, kam utekl po válce.
Jamie přijal nabídku ke hře, kterou vymysleli Fred a Gideon, ale než zmizel ve dveřích, ohlédl se po svých rodičích. Jeho milovaný táta konečně vypadal šťastněji než dřív... A jeho oblíbený profesor... Bylo snadné ho přijmout jako druhého tátu. Jamie se těšil. Konečně má celou rodinu.
KONEC