16 - Rozplývání

Lucius se vnitřně rozplýval nad tím, jak nádherný Charlie byl, když se vesele smál při tom, jak se snažil ze sebe sundat dráče, které mu olizovalo obličej. Navenek se pouze opatrně usmíval.

„Lasă-mă," zasmál se Charlie. „Auzi? Jos!" pokračoval a Lucius nakrčil obočí. Vůbec netušil, co Charlie říká. Odhadoval to na rumunštinu, ale z té znal maximálně pozdrav.

„Băiat bun," zašeptal krotitel, když drak slezl na zem a on se konečně postavil na nohy. „Nemám teď čas. Jestli se mnou chceš mluvit, přijď večer."

Lucius přikývl. Tomu aspoň rozuměl. Ne té spršce slov, co mohl tahat jako králíky z klobouku.