28 - Praskání plamenů

Charlie ležel na posteli, držel Luciuse za ruku a poslouchal praskání plamenů olizujících dřevo v krbu. Vysvětlování měli za sebou. Omluvy taktéž. A přestože se dlouhé roky neviděli, mlčeli.

Charlie nikdy neměl rád ticho. Postupem času zjistil, jak může být ticho otravné a hlasité, protože nic nedokázalo přehlušit myšlenky, které se jak skupina havajských bubeníků hlásily o pozornost.

Tentokrát to bylo jiné. S Luciusem mohl i mlčet. Ticho nehlučelo. Naopak jako konejšivá náruč šeptalo své objetí.

Přece jen měl ale chuť ticho něčím prolomit. Naklonil se k Luciusovi a políbil ho. Hodlal si užít pořádně hlasitou noc a oslavit zásnuby.