Harry, jeho jediný syn je gay.
Přes to by se ještě jako otec dokázal přenést. I přes skutečnost, že chodí se starším mužem. Ale musí to být zrovna Srabus? Jeho nepřítel z doby, kdy chodil do Bradavic? Přes to se přenést nedokázal.
Když před pár týdny docházel Harry domů s širokým úsměvem na tváři, myslel si, že za jeho dobrou náladu může mladá slečna - třeba sestra Harryho nejlepšího kamaráda Ronalda. Byla podobná jeho milované manželce Lily a vždy si myslel, že má se synem stejný vkus na ženy.
Měl tušit, že se něco děje, když byl Harry ostýchavý jim svého partnera představit. Čekal, že je to tím věkovým rozdílem, ale ani v nejdivočejších snech by ho nenapadlo, že tím vyvoleným pro Harryho bude Srabus.
Srabus!
Věřili byste tomu?
Musí to být pomsta za to, jak se k němu ve škole choval. Jinak si to nedokázal vysvětlit. Ve škole ho ponižoval a on mu o dvacet let později svede syna.
Zaťal zuby.
Když onehdy náhodou zahlédl Harryho se Srabusem z okna, jak se loučí polibkem, chtěl ze Srabuse udělat mrtvého muže. Nebýt Harryho, zlomil by mu ten velký nos podruhé.
Harry však o Srabusovi mluvil pouze v dobrém a jako jeho otec nechtěl, aby mezi nimi vládla zlá krev. Proto se s vypětím sil snažil Srabuse nekritizovat. Harry se zdál být jejich vztahem jistý a neoblomný. I když se ho snažit přesvědčit, aby si to ještě rozmyslel a nic neuspěchal, Harry názor nezměnil.
Když se ale jednoho dne vrátí Harry zpátky domů s kufrem a se slzami v očích, zavře se u sebe v pokoji a dva dny nevychází, James ví, že pomsta bude sladká.
Jen s obtíží skrýval svou radost. Vánoce přišly letos dříve. Mnul si ruce a vymýšlel pomstu, kterou Srabusovi připraví. Byl štěstím bez sebe. Tedy nebyl šťastný, že je Harry nešťastný, ale věděl, že se z toho časem oklepe a najde si někoho lepšího.
Jeho syn má na víc.
Když se o pár dní později ve dveřích objevil Srabus, hned je chtěl před jeho spicatym nosem zase přibouchnout!
Měl tu drzost žádat o chvíli soukromí s Harrym, aby se mu omluvil!
Už se chystal zavřít dveře, když si vzpomněl, že mají v jednom z pokojů schovaného bubáka, kterého ještě nestihl odstranit. Popadl ho vztek a chtěl mu oplatit to, co provedl Harrymu.
V hlavě se mu zformoval geniální plán. Tahle se bude moci pomstít a Harry se nic nedozví. Ani Srabuse nemusí vidět. Až si na něm Bubák smlsne, zase ho vyhodí ven, odkud přišel.
„Dobře, pojď dovnitř, zavedu tě za Harrym. Je nahoře v pokoji. Vůbec ho nevídáme, skoro nevychází. Budeš mít přesně pět minut, pak odejdeš a nechci tě tu nikdy vidět,“ vedl ho nahoru po schodech.
„Děkuju Pottere, cením si toho.“ Severus byl náhlou změnou překvapen. Že by Potter za těch 20 let dospěl? Dál se nad jeho zvláštním chováním nezamýšlel, v hlavě měj jediné - Harryho.
Pospíchal po schodech vzhůru, až se zastavil ve třetím patře u druhých dveří vpravo.
James zaťukal a otevřel dveře. „Harry je uvnitř.“
Severus nedočkavě vešel. Na jazyku slova, která mu vířila myslí, připraven o Harryho bojovat.
Zavřel za sebou dveře a rozhlédl se po pokoji. Pokoj vypadal prázdně. Uprostřed byla velká postel, vedle noční stolek a velká skříň.
Co to má znamenat? Že by si spletli pokoj a Harry tu nebyl?
Snad Potter ví, kde má jeho syn pokoj...
Otočil se, aby se Pottera zeptal, co to má znamenat, ale dveře nešly otevřít. A to ani kouzlem.
Znovu se rozhlédl po pokoji. Tentokrát někdo seděl na posteli, tvář skrytou v dlaních.
Jak si ho mohl nevšimnout?
„Harry?“ oslovil ho tiše.
Chlapec vstal.
„Harry, je mi to všechno strašně líto. Vím, že jsem to celé zkazil,“ zahanbeně hleděl do země. „Prosím vyslechni mě na moment.“
Čekal že chlapec bude něco namítat, přít se, ale byl ticho.
Vzhlédl.
Harry nečinně stál uprostřed místnosti, tvář bez výrazu.
„Harry?“ pozvedl obočí. „Děje se něco?“ zeptal se s obavami.
Harry jako by se probudil ze snu. Tvář se mu najednou zkřivila bolestí.
„Severusi, pomoz mi!“ prosebně natáhl k muži ruku a padl na kolena. “To všechno se stalo kvůli tobě.”
Severus k němu vyděšeně přiklekl a podepřel ho. “Harry, co je ti!?”
Chlapec se oběma rukama chytil za krk. Otevřel ústa, ale místo odpovědi mu z úst začala proudit tmavě rudá krev.
Nemohl se nadechnout.
Cele tělo se mu třáslo.
Severus se snažil všechnu tu krev otřít z Harryho obličeje. Byla jí spousta.
Ruce se mu třásly.
Po chvíli Harryho třas ustal. Tělo se uvolnilo a ve stejný moment zavřel i oči.
Nehýbal se.
„Harry!“ křičel zděšeně. Srdce se mu sevřelo.
Cloumá jím. Snaží se Harryho probudit. Snaží se pomoc.„Otevři oči, probuď se, sakra!“
Harry nejevil žádné známky života. Jeho pleť je sněhově bílá.
Je mrtvý.
Z hrdla mu zazněl hrůzostrašný křik.
Vzal Harryho bezvládné tělo do náruče a zezadu ho obejmul. Harryho hlavu položenou v klíně a kolíbal s ním ze strany na stranu. Ruce má od krve, ale to je to poslední, co ho zajímá. Chce, aby se Harry probudil. Chce opět slyšet jeho hlas, jeho smích.
Šeptá slova, která mu chtěl vždycky říct.
Nevnímá okolí.
Svět kolem něj přestává existovat.
Pláče.
Bolest je tak silná, že čeká, že každou chvíli zemře také.
********
Když Severus vstoupil do dveří, James je hned za ním zamknul.
„Jamesi? “ ozve se za ním.
Muž se na okamžik lekne, že je to Harry, hned ale pozná svého nejlepšího přítele a Harryho kmotra.
„Neviděl jsem právě dovnitř vejít Srabuse?“
„Přišel za Harrym. Chtěl jsem ho vyhodit, ale Siri - já se mu chci tak hrozně pomstít za to co mu udělal!“
„A proč je v té místnosti?“
„Ráno jsem tam našel Bubáka, tak jsem si říkal, že ho trochu vystraším. Harry se to nemusí dozvědět.“
Sirius tiše kývl. „Jak dlouho ho tam chceš nechat?“
„Myslel jsem, že pět minut by - “ Odpověď byla přehlušená děsivým křikem Harryho jména, vycházející z pokoje před nimi.
Snape.
James a Sirius si vyměnili pohledy. Nikdo se nepohnul, jen zmatení stály v chodbě a oba zírali na dveře.
Za rohem se objevil Harry. Tmavé kruhy pod očima, na obličeji zaschlé slzy.„Co se děje? Měl jsem pocit, že slyším Severuse, jak křičí mé jméno.“
V ten moment se z pokoje ozval další řev. Tentokrát ještě daleko horší než ten předchozí. A neustával.
To už muži na nic nečekali, odstranili zaklínadla a najednou vrazili všichni do pokoje.
Před sebou spatřili scénu, která by je nenapadla ani v těch nejdivočejších snech.
Severus Snape seděl na zemi, v obrovské louži krve, v náručí pevně svíral Harryho bezvládné tělo.
James zamrkal.
Jeho pohled se stočí k synovi pro ujištění, že před ním neleží on.
Harry stojí krok před otcem a kmotrem. Oči má vytřeštěné a vyděšeně zírá na své mrtvé tělo v Severusově náručí.
Nejdříve mu úplně nedojde, co se děje.
Jak je to možné? Jak to, že je tu Severus? Slyšel ho křičet. Copak je skutečně tady? A jak to, že vidí své mrtvé tělo? A pak mu to dojde.
Bubák.
„Severusi?“ řekne opatrně.
Muž ho ale neslyší. Ani je neviděl přijít do místnosti. Po tvářích mu stékají horké slzy a naříká. Hlavu má přitisknutou k Harryho tváři a mumlá omluvná slůvka.
„T – To - Tolik mě to m -mrzí, nechtěl jsem. Udělal bych pro tebe všechno. Prosím vrať se. Vrať se. Miluju tě,“ štěkavě mumlá slova. Skoro mu není rozumět.
Harry udělá pomalý krok vpřed. Klekne si vedle Severuse na kolena. Snaží se nedívat na své nehybné tělo v jeho náruči.
Znovu volá jeho jméno.
Nepomůže to.
Vztáhne ruku a jemně se dotkne Severusovi pravé tváře. Palcem mu lehce pohladí tvář. Severusovi víčka se zatřepou. Spadnou z nich poslední slzy a svůj pohled zaměří na Harryho.
„Jsi anděl?“ fascinovaně na něj hledí. „Přišel sis pro mě? Jsem mrtvý?“
Po Harryho tváři skane slza. „Severusi, to jsem já Harry. Nejsem mrtvý, vrať se ke mně. Je to jen Bubák. Není to skutečné,“ prosí ho.
Harryho slova jako by ho probrala z transu a začne se zmateně rozhlížet po pokoji.
„Ty si naživu,“ nevěřícně těká po Harryho obličeji. „Ty jsi naživu,“ pevně ho obejme.
Hledá bubáka, ale zdá se, že je pryč.
**
Všechno mu připomínalo Harryho.
Jeho kuchyň, kde spolu vařili večeři, gauč na kterém seděli, jeho postel, kde spolu strávili první noc. Harry se mu svěřil, že bude jeho prvním a Severus byl potěšen, že je to zrovna on, koho si Harry vybral a může mu ukázat slasti, pro které bylo jeho tělo stvořeno. Miloval, jak se tu noc Harryho tělo pod ním svíjelo, jeho vzdechy, o kterých věděl, že nejsou předstírané a sladké zašeptání jeho jména, když prožil svůj orgasmus.
Chyběl mu Harryho smích, který zněl domem. Vůně právě vařeného jídla, které společně připravovali. Harryho objetí, když se spolu stulili na gauči a poslouchali hudbu.
Vycházky v přírodě s Harryho rukou v té jeho.
Sladké polibky.
Chvíle, kdy nemohl uvěřit, že muž před ním, je jeho.
Vzpomínal na chvíli, kdy Harryho uviděl poprvé.
Samozřejmě, že nevěděl, že Harry, ten pohledný mladý muž byl synem jeho nepřítele z dětství. Kdyby to věděl, asi by si jejich vztah tenkrát rozmyslel…avšak Harry ho na první pohled očaroval.
Potkali se v Severusově obchodě s lektvary. Harry sháněl dárek a Severus mu více než rád poradil s výběrem.
Pamatoval, jak s ním Harry flirtoval.
Byl to také Harry, kdo udělal první krok. Severus by nikdy nesebral odvahu pozvat tak krásného muže na rande.
Když seděli společně na první schůzce, stále tomu nemohl uvěřit. První schůzka pokračovala v druhou, třetí a tak dále.
Jejich vztah se vyvíjel sice pomalu, za to ale více než dobře. Zjišťovali kolik toho mají společného. Zvláštním způsobem se doplňovali a postupně jeden druhého poznávali. Samozřejmě docházelo i na hádky (jako u každého páru), ale své neshody vždy vyřešili a vždy o nich mluvili.
Avšak jejich poslední hádka skončila hůře než ty předchozí.
Všechno pramenilo ze Severusovi nejistoty. Žárlil na pozornost, kterou Harry dostával od cizích mužů. Ať už byli v restauraci či jen na procházce.
Jejich dvacetiletý věkový rozdíl jim zrovna nepomáhal. A i když byl Severus ve středním věku (žádný staroch to nebyl), s Harrym po boku si je společnost (obzvláště mudlové) pletla za otce se synem.
To se také stalo na návštěvě v jedné mudlovské restauraci.
“Co Vám mohu nabídnout k večeři, pane?” optal se číšník.
“Středně propečený steak s pečenými brambory a salát k tomu, prosím,” objednal si Severus.
“A pro Vašeho syna?”
Harry nad otázkou vyprskl smíchy, avšak Severusovi až tak vtipná nepřišla.
“Co bych si měl dát, tatínku?” otázal se a svému vtipu se zasmál. Číšník narážku pochopil a celý zbytek večera se jim poté omlouval.
Harry si z toho nedělal těžkou hlavu, avšak Severus byl jiný.
Ačkoli svému partnerovi bezpodmínečně věřil - Harry nápadníky vždy taktně odmítl a nikdy se o nic nepokusil, stejně se Severus nemohl zbavit pocitu méněcennosti. Občas nechápal, co na něm Harry vidí.
Pochyby se nahromadily a spolu s depresí s níž roky bojoval, se rozhodl jejich vztah ukončit. Srdce mu pukalo žalem, když se s Harrym loučil.
I Harry nesl rozchod těžce. Utápěl se ve smutku a nechápal Severusův důvod k rozchodu. Žádný mu totiž nedal. Řekl mu jen, že se k sobě nehodí, ale moc dobře věděl, že to není pravda.
Severus byl nejlepší partner, kterého kdy měl. Respektoval ho, byl věrný, ohleduplný a v posteli jim to také klapalo. Proto Severusovi záměry nechápal. Snažil se s ním po rozchodu několikrát spojit, ale Severus nereagoval, až do chvíle kdy přišel k nim domu a jeho otec na něj neposlal bubáka.
Nyní seděli o samotě v kuchyni.
Severus v dlaních svíral bylinkový čaj, který mu Harry uvařil na uklidnění a mlčel.
“Proč jsi přišel Severusi?”
Severus neodpovídal.
Přemýšlel, jak opovědět, když Harry pokračoval: “Víš, já nechápu, proč jsi tady. Snažil jsem se s tebou spojit několikrát, ale nereagoval jsi. A najednou tu stojíš u mých dveří a chceš...já ani nevím co. “
“Chtěl bych to dát všechno zase do pořádku. Tak, jak to bylo. Udělal jsem chybu.”
“Udělal jsi chybu,” zopakoval po něm sarkasticky Harry. “A teď už jí neděláš, když chceš být zase se mnou? Jak mám vědět, že za pár týdnů, za měsíc, nebo za rok si to zase nerozmyslíš?” útočil na něj.
“Neměl jsem to po našem rozchodu jednoduché," pokračoval Harry. "Mysli si, co chceš, ale chyběl jsi mi. Nevím, jestli si tím chci projít znova. Takže mi řekni upřímně, proč jsi to ukončil? Protože já to stále nechápu. Žádné větší problémy jsme neměli. Myslel jsem, že je mezi námi všechno v pohodě a pak jsi to najednou utnul. Jako kdyby - jako kdyby ti na mě vůbec nezáleželo.”
“Záleží mi a tobě Harry. A moc.”
“Tak proč?”
“Protože si nevěřím.”
“Nevěříš si? A v čem?”
"V našem vztahu. Nechápu, jak někdo tak pohledný jako ty, může být s někým jako jsem já.” odpověděl upřímně. Uvnitř ho ta pravda bolela.
“Oh, Severui. To neříkej.”
“Je pro mě těžké uvěřit, že zrovna ty bys chtěl být s někým, jako jsem já. Taky těžce snáším ten náš věkový rozdíl. Vadí mi, jak si nás někteří pletou. Někdy si říkám, zda tak opravdu nevypadáme a cítím se kvůli tomu mizerně .”
“To přece nic neznamená. Chápu, u mudlů může být velký věkový rozdíl nezvyklý, ale v kouzelnickém světě je to naprosto normální. A s přibývajícím věkem si toho nikdo ani nevšimne. Navíc, puberťák už dávno nejsem..Taky mě ty jejich poznámky štvou, ale snažím se to nevnímat. Není to jejich věc. Jde o nás. To je důvod proč jsi se se mnou rozešel? Kvůli našemu věkovému rozdílu?”
Severus přikývl.
“Ano, ale bylo toho víc. Několik let už bojuju s depresí a negativní myšlenky jsou u mě na denním pořádku. Předchozí roky pro mě nebyly zrovna nejlepší. Byly doby, kdy jsem sotva dokázal vylézt z postele. To bylo největší dno, na kterém jsem byl.
Pár měsíců potom se to zlepšilo. Dokázal jsem fungovat, ale život pro mě postrádal smysl. Když se na to období ohlédnu teď, z odstupu, vidím jen temnotu. Prozářenou slabým mihotajícím se světýlkem. To jsi byl ty, Harry. Mohu se jen sám sebe ptát, co by se stalo, kdyby moje světlo zhaslo. Byl jsem jako maják, jehož světlo není dostatečně silné upozornit mořeplavce na blížící se náraz. Ty jsi mi pomohl. Tvoje přítomnost a láska mi opět vrátila radost do života. Naučil jsi mě znovu milovat. Za to ti budu vždycky vděčný. Ačkoli už nejsem v té temné fázi života, stejně si říkám, co na mě vidíš a proč jsme vůbec spolu. Nebo tedy proč jsme byli spolu.”
“Nebuď hloupý, Severusi. Jsi ten nejlepší partner, jakého jsem kdy měl.”
Severus si odfrkl.
“Vážně je to pravda. Nelžeš mi, nepodvádíš mě, ceníš si mě. Bereš mě takového jaký jsem a nesnažíš se to změnit. Komunikuješ se mnou. To jsou kvality, které moc lidí nemá.”
Severus na něj v oněmění zíral. Harryho krásná slova To vážně řekl o něm?
“Teď vidím, že jsem ti měl mou lásku ukazovat častěji. Cítím se vinný, za to, že ti dostatečně neukazuju to, jak moc pro mě znamenáš. Navíc, když už jsme tak upřímní. Taky jsem měl v našem vztahu pohyby," přiznal Harry.
"Víš, někdy si připadám, že s tebou nedokážu držet krok. Že pro tebe nejsem dost dobrý. Ty jsi mistr lektvarů a já…jak ti to mám sakra jen říct,”snažil se vysvětlit svůj problém.
Severus nechápal, co s tím má jeho mistrovství společného.
“Jezdíš na různé konference, vymýšlíš nové lektvary, inovuješ, potkáváš se s kolegy, kteří ti jsou inteligenčně daleko blíže, než jsem já. To s nimi můžeš vést konverzaci o lektvarech. Se mnou ne. Já jim zase tolik nerozumím."
“Strachuješ se, že si se mnou nemůžeš popovídat o lektvarech?”
“Ano i ne. Nejde jen o ty lektvary. Cítím jako by ti tví kolegové byli daleko blíž, než jsem já. Zda by sis víc nerozuměl s nimi. Jsi přeci jen tak inteligentní, že si někdy připadám úplně nemožně. Hloupě. Bojím se, že ti pak nebudu stačit. Že tě nebudu bavit a vyměníš mě za někoho lepšího.”
“Máš na mysli ty tupce, kteří jen žvatlají o svém úspěchu, přitom za celý život nikdy nic nového nevymysleli a pořád jen papouškují to samé dokola? Tyto kolegy?” odfrnul si .
“Harry, nemusíš mít vůbec strach.” přisunul se k němu blíž a vzal jeho ruce do svých. “To se nikdy nestane. Ty jsi daleko inteligentnější než většina z nich. I když to nejsou zrovna lektvary v čem vynikáš.”
“Vážně si to myslíš?”
"Vážně. Navíc," dodal, "mi tě všichni závidí.”
Harry se zachechtal. “To kecáš.”
“Myslím to naprosto vážně. Všichni po tobě koukají jako supy. Musím si tě víc hlídat, aby mi tě některý z nich neklofnul.”
Harry se zasmál: "Jako kdybych měl zájem o někoho jiného, než o tebe. Jsem jen tvůj. A ty jsi můj. To se nikdy nezmění.”
“Navždy?”
“Navždy.”