Jen Oliver, Colin a Lee věděli jak se jim podařilo dostat mix Woodovi hudby z kazety na desku gramofonu. Jakmile se, však z očarovaného zvonu rozezněla hudba, doslova vybízející k tanci, nikdo o jejich práci nepochyboval.
Všichni nebelvírští se ihned po oficiálním předání školního famfrpálového poháru přesunuli slavit úspěch jejich manšaftu na kolej do věže. Skutečná párty ovšem začala až s příchodem dvojčat Weasleyových. Ti totiž dokázali z prasinek propašovat hned několik lahví máslového ležáku a nejen to.
S batohy plnými ohnivé whiskey je naneštěstí přistihl samotný primus - pro jejich smůlu jejich vlastní bratr. Percy oba výtržníky popadl za límce a zatáhl je do komory pod schodištěm. Radostný šum celé společenské místnosti pohasnul. Ztichla dokonce i vybízivá mudlovská hudba.
“Ale no tak Percy… v takhle sváteční den,”žadonil Fred.
“Navíc školní rok už je prakticky u konce,” protáhl obličej George.
Percy si oba bratry přísně změřil. Moc dobře si uvědomoval, že i když jim tyhle lahve zabaví, mávnutím ruky si tajně seženou další. Mnohem chytřejší mu připadalo o situaci vědět a hlídat zblízka. A také si sám nechtěl kazit radost, tím že se s bratry pohádá. Navíc. Sám už měl na dnešek mnohem lákavější plány, než přednášku o kázni.
“Dobře,” přikývl pomalu. “Ale mám určitá pravidla”
“Cokoliv!” rozzářily se dvojčata naráz.
“Každý student mladší než v pátém ročníku se alkoholu ani nedotkne. Kdokoliv kdo za sebou nemá NKÚ má nárok jen na ležák a dýňovou šťávu. Jasné?
“Jasné šéfe” salutovala dvojčata jednohlasně.
“Jestli uvidím Ginny, Rona či jenom Harryho s Hermionu si byť jen čuchnout k láhvi whiskey, vyřídím si to s vámi, jasné? Klidně vás hodím přes palubu. O téhle dohodě Vám stejně nikdo neuvěří.”
Dvojčata naprázdno polkla. Percy co jim dovolí lumpárny je děsil mnohem více, než pan pitomus.
“A nakonec. Spíše pro motivaci tohle pravidlo o alkoholu dodržet.”
Fred napětím ani nedýchal. George naproti tomu vypadal, že mu vlastní nos nestačí k nasávání kyslíku.
“Když se nikdo nezpije do němoty a pomůžete mi udržet přiměřený klid, neohlásím večerku dřív než v půl druhé.”
“Platí!” popadl jej za ruku Fred, aby to nestihl odvolat.
“Jelito, kopyto. Platí to!” vykřikl George a už s bratrem a batohy pelášili nazpět mezi společnost.
Percy jen pobaveně kroutil hlavou. Snad nebude litovat. Opřený o zeď sledoval jak kluci doběhli ke zbytku týmu stojícímu s Oliverem u gramofonu. První láhev předali slavnostně jako správní gentlemani Angelíně. Percy i na tu dálku viděl jak se Oliver zamračil. Pozoroval jak se mu hbitě hýbou rty. Už je vyslýchal. Zrzek se pro sebe uchechtl. Sledovat dvojčata, jak se svému kapitánovi snaží vysvětlit, že to mají povolené, byl nejlepší dárek, co kdy dostal. V tom se Oliverovi oříškové oči zvedly. Napříč celou místností našli Percyho pomněnkové.
Brankář ukázal na dvojčata a naklonil hlavu. Než mu však Percy stihl posunkem naznačit, že skutečně nelžou, objevil se Oliver před ním. “Vážně si jim to dovolil?”
“Radši jim dovolím málo pod dohledem, než abych je našel až zítra s otravou někde na ošetřovně,” pokrčil rameny zrzek. Wood údivně zapískal. “Navíc, nenechal jsem jim to bez pravidel,” kývnul kamarádovi směrem k bratrům, kteří skutečně nenalily nikomu, kdo se neprokázal lístkem ze zkoušek N.K.Ú.
“Tak pojď,” popadl jej zničeho nic Oliver za zápěstí a odtáhnul jej do centra dění. Percy se nikterak nebránil.
“No konečně Olivere!” zvolala Alice Spinnetová. “Netrpělivě očekáváme tvůj přípitek,” a podala mu poctivě po okraj naplněnou skleničku čisté ohnivé whiskey.
“Ještě jednu prosím,” natáhl ruku k Georgovi, jenž měl příděl na starosti. Mladší hráč nepřemýšlel a bez průtahů ji svému kapitánovi podal. Oliver následně vylil půlku své whisky do druhého pohárku, který slavnostně předal překvapenému Percymu. “Půlku mého přídělu předávám muži, bez něhož bychom se k vítězství ani nepřiblížili, neboť kdyby nebylo jeho průbojné povahy, nedostali bychom náš tým na rozvrh hřiště v takovém kvantu a …”
Percy pomalu cítil jak rudne. Co to pro Morganu Olivera napadlo?
“A nebýt jeho neutuchající pomoci s učivem, by nám všem nejspíš už dávno profesorka McGonagallová zatrhla hrát.”
Nebelvírští jásali, zatímco Percy na kamaráda nehlasně artikuloval: “To si vypiješ”.
Oliver se na něj jen nevině usmál a hrdě promlouval dál. Pokračoval k vyzvání spolužáků na provolání slávy již zmíněné ředitelce koleje. A to nejen za to, že jim do týmu přivedla Pottera.
Dál vyzdvihl schopnosti každého hráče týmu. Neodpustil si však malou melancholickou poznámku o tom, jak je vděčný, že sdílel hřiště právě s nimi.
Celý proslov zakončil tradičním zvoláním “na naši neohroženost!” a připil. Po jeho vzoru následoval i zbytek koleje. Ať už s ležákem či whisky.
Zbytek večera se nesl v pospolitém duchu. Každý se bavil jak nejlépe uměl. Někteří hráli hry, jiní si jen povídali. V celé věži se však nenašla jediná duše, co by se alespoň na jednu píseň neroztančila.
Dokonce i upjatý Percy se po pár panácích odlepil od zdi. Na Oliverovo vyzvání nutno říct. Jen čaroděj bez srdce odmítne kapitána v jeho vítězný den.
K překvapení všech rezidentů věže Oliver společně s Percym ovládli parket. Ať už hrálo cokoliv. Disco, rock i ploužák. Ti dva se od sebe nehnuli. Když se konečně na chvíli zastavili, vyrazil jim Wood pro další pití a Weasley si v rohu u na gauč odložil hábit i se svetrem. Tváře mu hořeli natolik, že si dokonce i rozepl pár knoflíků košile a uvolnil kravatu.
“Vidíte to taky?” zíral na bratra Ron s otevřenou pusou. Celý večer se snažil pochopit, co se s ním krucinál dělo.
“Je tu horko,” nabídl vysvětlení Harry. Hermiona si svou teorii zatím nechala pro sebe.
Mezitím se oslavovaný kapitán zoufale krčil u Angelinina nově zařízeném baru. “Nevím co dělat… Vždyť… Vždyť já ani nevím jak na to.”
Kamarádka jen kroutila hlavou: “Pro krista Olivere už se vzchop! Fňukáš mi takhle po každém tréninku snad celý rok.”
Wood se na ni omluvně usmál. Angelina byla, k vlastní smůle, jediná kdo si všiml kapitánových citů vůči jeho dlouholetému kamarádovi. Celé měsíce se jej snažila přesvědčit, aby s tím konečně něco udělal. On se však neustále vymlouval, že má poseldní šanci na pohár a nemůže si dovolit žádné rozptýlení.
“Co když… Co když mě potom začne nenávidět?”
Angelina si vybavila jak Percy Olivera pár minut zpátky téměř svlékal očima. Jak blízko tančili a jak něžně se jej Weasley držel. Jejich dokonalý primus Wooda doslova žadonil o polibek a Oliver zaslepený obavami, to zkrátka neviděl. “Toho bych se nebála”
“Vážně?” sebral Oliver odvahu.
“Běž za ním tygře,” mrkla na kamaráda.
Oliver bez meškání vyrazil zpět na parket. Právě včas, aby se minul s dvojčaty. Rozhodně jim nemínil vysvětlovat, o čem zrovna s Angelinou mluvili.
Našel Percyho před oknem. Prohrabával si vlasy ze strany na stranu. Hned jak si všiml druhé postavy vedle svého odrazu, vylekaně nadskočil.
“Co tu vyvádíš?” změřil si ho od hlavy k patě Oliver. Výrazně déle se zdržel na vyhrnutých rukávech a uvolněné kravatě.
Červenající se Percy rozhodil rukama: “Je tu horko,” jako by to vysvětlovalo všechno na světě.
Oliver pomalu přikývl.
“Neříkal si, že nám jdeš pro osvěžení?” poukázal na kamarádovi prázdné ruce.
Brunetovo výraz zmrzl, jakmile si uvědomil svou chybu.
“Nevadí,” zavrtěl hlavou povzbudivě Percy. “Stejně se už radši nehodlám pouštět do tance”
Tím prohlášením, jakoby Olivera opět nastartoval: “A to jako proč? Řekli ti snad dvojčata
něco? Protože jestli jo…”
“Neboj Ollie,” položil mu ruce na ramena a se smíchem dodal: “ Kdykoliv si mě všimnou, tak
se buď klaní nebo salutují,” Ten zvuk Wooda okamžitě uvolnil.
“Tak, proč…?”
“Ehm… To horko?” posunul si primus roztržitě brýle zpět ke kořeni nosu.
“No tak Percy,” vzal jej Oliver za obě ruce, které doposud spočívaly na jeho ramenou. “Nehraj to na mě.”
A než vůbec stihl zrzek protestovat, táhl jej kamarád opět na parket. Slíbil Olliemu, že to spolu dnes oslaví. Ovšemže chce svůj slib dodržet. Ale také, je tu ten jeden malinký zádrhel, jenž by mohl všechno zkazit.
Znovu společně tančí. - Více méně v pořádku. Stále se drží za ruce… To už není tak úplně v pohodě, jako se zdálo pár panáků zpátky.
“Aby ses bavil, musíš si dovolit se uvolnit,” radil mu kamarád.
Bavit se zvládnu. Ale uvolnit? Uvolnit se nezdá jako dobrý nápad. Stejně však Olivera poslechl. Toužil mu splnit každé přání a tohle se zdálo jako obstojný začátek.
Snad svět dokola prolévala hudba. Možná Oliverovi v žilách zpívalo moc alkoholu. Moc nad tím nepřemýšlel. V takovém stavu, by to ani nedokázal. Poněvadž Percy byl jediné, co dokázal vnímat. Na nic jiného v jeho zamilované mysli zkrátka nezbylo místo. Všechny ty city, které v sobě dva roky dusil, bublaly a bublaly a bublaly…
Najednou pokládal dlaně na ty rozkošně růžové tváře a svět se vymaloval. Zhruba tisícinu vteřiny si spílal jak jej napadla taková volovina. V druhé tisícině si však všiml, že ty nejkrásnější rty světa jej líbají nazpět.
Když se oba chlapci odtáhli, tančil jim po tvářích stejný připitomělý úsměv.
“Konečně!” ozval se dívčí hlas u baru.
Výkřik je vtáhl zpět do společenské místnosti. Primus se opatrně, stále držíc Oliverova svetru, rozhlédl po rozjařených výrazech spolužáků. Nakonec kapitána popadl za ruku a s úsměvem oba dovedl po schodech nahoru.
Šlo o neuvěřitelně rychlou reakci, vytrénovanou roky komentování sportovních utkání. Lee náhle jako blesk vyměnil nově vzniklou situací upozaděnou píseň, za něco příhodnějšího. Physical od Olivie Newton-John vyplnilo překvapené ticho a pobavilo celé starší osazenstvo. Snad mu to zítra primus a kapitán nebudou mít za zlé.
“Mamka s taťkou se zblázní,” třeštila oči Ginny na všechny strany.
Nikdo z kamarádů se však neměl k odpovědi. Hermiona si pyšně setřela neviditelný prach z hábitu. Samozřejmě, že měla pravdu. Vzpomněla si na každé sezení s Percym kvůli učivu. Na jeho výraz kdykoliv Oliver jen prošel kolem.
Harry starostlivě pozoroval Ronův šokovaný výraz. Chvíli mu i zkoušel mávat dlaní před obličejem, zda - li jej to nepřivede zpět mezi ně.
“Zavři tu pusu, vletí ti tam zlatonka,” vyskočil na opěradlo vedle Rona George. Fred se posadil stejně, ovšem vedle Ginny.
“Co na to řeknou naši?” rozhlížel se zrzka bezradně po bratrech. Věděla jak neúprosná jejich mamka umí být pokud jde o partnery a vnoučata. Pravidelně, jak Charliemu tak Billovi, posílala neustále opakující se dopisy plné otázek, zda-li si už našli děvče a tudíž potenciální matku jejích vnoučat. Charlie jí jednou zkusil nabídnout poslat dračí vejce. Neshledala ten nápad, tak zábavným jako pan Weasley.
“Naši na to neřeknou nic, dokud jim to nesdělí sám Percy,” zatvářil se, poprvé v životě, přísně George.
Fred si na ukázku zamkl pusu na zámek a neviditelný klíč následně zahodil do krbu. Ginny, Ron, Harry i Hermiona jej po přísaze napodobili.
“Ale chtěl bych být u toho, až bude pan dokonalý mamce vysvětlovat, že od něj se vnoučat nedočká.”