- července 1996
Milý Harry,
doufám, že jsi v pořádku, do háje.
- července 1996
Milý Harry,
vím, že tento rok pro tebe nebyl jednoduchý, ale chtěl jsem ti popřát veselé –
- září 1996
Milý Harry,
než odjedu na svůj poslední, ehm, výlet (a ne, nemůžu ti říct, kam odcházím), chtěl jsem ti říct něco o Siriusovi, jen pro případ –
- října 1996
Milý Harry,
Sirius byl na tebe tak moc hrdý, věděl jsi to? Nemohl by být více hrdý, ani kdybys byl jeho syn. Udělal by pro tebe cokoliv. Vyřízl by si vlastní srdce, aby ti zachránil život.
Nebyl jsem překvapen, že tě měl rád nejvíc –
- listopadu 1996
Milý Harry,
zřejmě nedovedu napsat dopis, který nezní příšerně, a jednoznačně ta ohnivá whisky tomu včera nepomohla. Asi by se o tom dalo diskutovat, protože tenhle dopis taky neodešlu. Poslední čtyři jsem hodil do ohně, což opravdu bylo to nejlepší.
Chci ti povědět všechno o Siriusovi a ani to není proto, že bych si myslel, že se budeš cítit líp díky vědomí, že měl rád indické jídlo nebo že brečel, když mu v šestém ročníku zemřela sova, a pak tvrdil, že toho ptáka nikdy neměl rád a odmítal si pořídit novou sovu.
Jen prostě chci, aby to někdo věděl. Chci položit tíhu jeho vzpomínky na tvoje bedra spolu se vším, co jsme ti pověděli o Jamesovi a Lily, všemi duchy, které už neseš. A vím, že to není fér, nandat toho na tvoje bedra ještě víc, ale je to tak svádějící, protože když si to nikdo nebude pamatovat, bude to, jako by nikdy nebyl skutečný.
Avšak každou noc si říkám, že já vím, že byl skutečný. Vidím důkaz na svých vlastních rukou, zatímco píšu, ty jizvy, které nemám ze všech těch let, kdy mě držel v bezpečí, ty jizvy, které mám ze všech těch let, kdy byl pryč. Vidím důkaz v tobě. Riskoval jsi vše, abys ho zachránil, když byl pro tebe jen otrhaným cizincem, jehož jsi neznal. Podporoval tě v tom, abys byl lehkomyslný, a protože jsi byl, naučil ses milovat muže, kterého jsi sotva znal, než bylo příliš pozdě.
Sirius vždycky miloval lidi tak lehce. Nikdy mu nezáleželo na tom, co to bude stát. Vím, že byl rád, že ty jsi byl stejný. Viděl v tobě Jamese, ale viděl i sebe. Viděl i tebe, takového, jaký jsi. I to viděl.
Kdysi dávno mě Sirius učil, jak být lehkomyslný, ale obávám se, že tyto lekce jsem dávno zapomněl. Kdybych si na ně teď vzpomněl, možná bych ti poslal tento dopis. Kdybych si vzpomněl jak, možná bych nenechal tolik věcí nevyřčených, zatímco listí padá ze stromů a moje poslední šance odlétají pryč.
Ale stále na sobě cítím jeho stopu, na své kůži, ve svém těle, jako tíha jeho rukou na mých kostech. Díky němu jsi naživu a válka ještě není prohraná a já dnes budu spát a snít o černém psovi spícím na mé posteli a probudím se pamatujíce si to teplo.
Vím, že by si přál, abys byl šťastný. Vždycky si to přál. Předpokládám, že si přál, abych byl šťastný i já.
No, uvidíme.
Buď opatrný, dobře? Vždy je prostor pro opatrnost. Doufám, že ses jí trochu také naučil. Mimochodem, mám dost svých vlastních duchů. Možná zvládneme projít tímto rokem bez přidání dalších.
Možná pošlu tenhle dopis. Sirius by to udělal.
Přeju si být víc jako on, nebo spíš míň jako já.
Myslím si, že mě stejně měl rád, přestože jsem nikdy nerozuměl proč.
A bylo mi tehdy tak dobře. Tady skončím, než se to rozpadne, trik, který si přeju umět lépe.
Tvůj věrný
Remus Lupin