Regulus šel první.
V té tmavé, studené jeskyni, přívěsek svíral v dlani a bledé ledové ruce se drápaly po jeho kotnících. Pomyslel na svého bratra, představil si, jaké to bude, až to zjistí, jak bude plakat, truchlit a litovat. Potom si ho představil, jak oslavuje, raduje se a směje se, pije se svými přáteli a opile pronáší přípitek na svého mrtvého bratříčka, a jakákoliv vina, že ho opustil, zemřela s ním.
Potom voda dosáhla jeho krku a Regulus po tisící zakřičel na svého bratra.
Nepřišel.
A Regulus zemřel sám.
James šel jako druhý.
Otevřel dveře s nic netušícím úsměvem, když však uviděl, kdo za nimi stojí, jeho úsměv opadl. Zakřičel na Lily, aby utekla, věděl, že on sám nebude mít čas.
Kletba zasáhla jeho hruď a on se modlil, aby Lily a Harry byli v pořádku. Aby Petr byl v pořádku, ať už prošel jakkoliv hroznou tyranií, že ho to donutilo prozradit jejich tajemství, protože to bylo jediné vysvětlení.
Nikdy mu nedošlo, že byli zrazeni.
Zemřel rychle.
Lily uslyšela svého manžela a běžela do pokoje svého syna. Pro ni bylo příliš pozdě, to věděla, ale ne pro Harryho. Naklonila se nad jeho postýlku a zašeptala mu slova lásky, o nichž věděla, že si je nejspíš nebude pamatovat.
Když prošel dveřmi, otočila se a držela ruce před svým dítětem, neexistovala jediná možnost, že by ho nechala zemřít s nimi.
A potom Lily zemřela, oči doširoka otevřené, naplněné nenávistí.
Když Bellatrix zvedla svou hůlku, Sirius si pomyslel, že by mohla zaváhat. Kdyby vědomí, že před ní stojí její krev a ne jen její nepřítel, převážilo a odhalilo fragment lidskosti, který v ní zbyl.
Nezbyl.
Sirius nikdy doopravdy nevěřil v život po smrti, avšak tehdy, když naposledy zachytil Remusův pohled, si zoufale přál, aby nějaký byl. Nějaké bezpečné místo, kde by mohl odpočívat a čekat.
Zemřel s touto nadějí a Belllatrixiným pronikavým smíchem v uších.
Remus zemřel poslední.
A byl rád.
Šel někam, kde bude bezpečno a kde bude moci odpočívat a na nikoho nebude čekat.