Odjezd z nádraží
Nástupiště 9 a 3/4 je statisticky nejméně využívané nástupiště na nádraží King's Cross. Ovšem dnes odjíždí vlak do Bradavic, a tedy se celé nástupiště naplní. Z tohoto důvodu přijela Ariadné s matkou o dvě hodiny dříve.
"Jsi si jistá, že s tebou nemám počkat?" zeptala se dcery paní Crawfordová, zatímco ukládala kufr nad sedadla.
"Nechci žádnou zbytečnou pozornost, zavřu se tady s knížkou a počkám. Navíc za hodinu musíš být na letišti, abys doprovodila doktora do Dillí," odpověděla jí Aria.
"Khatri to pochopí, platím mu dost, aby si na nic nestěžoval. Navíc nevzbudíš víc pozornosti, když se tu s tebou nebude nikdo loučit?" oponovala jí matka, zatímco začala upravovat jeden z Ariadniných copů.
"Když se někdo zeptá jen řeknu, že jsme přijeli brzo a rodiče pak museli odjet. Navíc v těchle šatech si mě čistokrevní nebudou všímat. Oproti tomu, kdyby se mnou na odjezd čekala Veselá vdova-"
"Takhle mi neříkej. Ty ne," přerušila ji paní Crawfordová a přestala se starat o Ariadniny vlasy. "Dobrá. Hraj si na hrdinku a čekej si tu sama. Ale takhle o mém manželství nemluv."
"Babička o tobě jinak nemluvila. I kdyby... I kdyby se na tebe už zapomnělo... A i když na sebe upoutá většinu pozornosti Harry Potter tak, jak dlouho potrvá než nějaký příbuzný o tobě napíše některému spolužákovi? A jak dlouho než se to roznese? Je jedno, kolik času uplyne, nakonec jsem stejně dcera masového vraha a Veselé vdovy. Když si to přiznám, tak už mi tím neublíží," vysvětlila své chování Ariadné.
"Ari," povzdechla si paní Crawfordová a sedla si na sedadlo. "Moc nad tím přemýšlíš. Sice jsem byla pryč z Anglie víc než deset let, ale jsem si jistá, že Walburga měla přehnané názory na množství dětí v Bradavicích, které se zabývají více jak čtvrt století starými politickými drby. Tak se tím netrap a víc si užívej života."
"Dobře, asi máš pravdu," Aria objala svou matku a rozloučila se s ní s úsměvem. I když to nevyslovila, dobře si uvědomovala, že Bradavice budou plné dětí. A děti sice opravdu nezajímá politika, ale za to je zajímají pomluvy. Zvláště ty o jejich možných přátelích. A děti dokáží být mezi sebou krutější než na ně bývají dospělí.
***
Ariadné seděla na sedadle a četla si. Vlak se postupem času začal plnit. Aby se vyhnula předčasnému setkání se vzdálenými příbuznými a vyhnula se zbytečným otázkám, rozhodla se přečkat odjezd z nástupiště schovaná na záchodě. Zaklapla knihu a po důkladném rozhlédnutí se odešla na toaletu.
***
Harry Potter si našel volné kupé a až po uložení kufru a klece s jeho novou sovou Hedvikou si všimnul dalšího kufru a knihy položené na sedadle. Chvíli přemýšlel nad svými možnostmi a pak se rozhodl, že se stěhovat nebude a počká až se majitel knihy vrátí.
***
Motor vlaku se spustil a průvodčí začali signalizovat odjezd. Ariadné vyklouzla že záchodové kabinky a rychlým krokem prošla za zády loučících se dětí, které se vykláněly z oken a mávaly a pokřikovaly uklidňující větičky na své rodiče. Takto se jí podařilo nepozorovaně vstoupit do jejího kupé.
"Och!" vydechla překvapeně, když v něm uviděla vychrtlého chlapce s čupřinou černých vlasů. "Ahoj. Promiň. Já tu seděla, ale pak jsem si odběhla- Nevadí, když se k tobě přidám?"
"Hm- jo, totiž ne. Tedy ahoj, přidej se," chlapec se na ni povzbudivě usmál.
"Díky," posadila se na opačnou sedačku k oknu, vedle své knihy. "Jsem trochu nervózní, vůbec mě nenapadlo, že někdy pojedu do školy pro čaroděje. Nebo vůbec do nějakého internátu. Jsem Aria." Představila se mu s nejistým usměvem a zamávání rukou.
Vlak se dal do pohybu.
"Já jsem Harry," odpověděl jí. " A taky mě to dost překvapilo. Ale jestli si chceš číst, tak tě nebudu rušit."
"Nerušíš," odporovala mu Aria. "Vyjely jsme zbytečně brzo, abychom měly jistotu, že mi vlak neujede a tak jsem si vzala knížku, ale radši se s tebou líp seznámím. Přece jen příštích sedm let budeme spolužáci."
Harry jí řekl: "Já byl vzhůru od pěti a nevěděl jsem jak se na nástupiště dostat." Aria s Harrym se rozesmáli.
Dveře do kupé otevřel zrzavý chlapec. "Sedí tu někdo? Všude jinde je obsaženo."
Harry zavrtěl hlavou a Aria chlapce pozvala dál. Zrzek si sedl na proti Harrymu, podíval se na něj a pak rychle stočil oči ke dveřím. Do nich vešli dva zrzaví identičtí výrostci: "Hej, Rone, budem uprostřed vlaku s Lee Jordanem."
"Dobře," zamumlal Ron.
"Jo a Harry," řeklo druhé z dvojčat. "Vlastně jsme se nepředstavili, my jsme Fred a George a tohle je náš bratr Ron Weasley. A tvoje spolujezdkyně je?"
"Jsem Aria a mám radši, když se mluví se mnou a ne o mně," odpověděla mu stroze.
"Tak pardon, jen jsem se snažil být slušný, když se neznáme," s ironickou úklonou se jí oba Zruči že dveří uklonili. Druhý pak dodal: "Takže Aria a dál?"
"Blacková, pane Weasley," Ariadné se zvedla a udělala malé pukrle.
"Harry, Rone, Blacková, nashle," rozloučila se dvojčata unisono.
"Nashle," rozloučilo se i osazenstvo kupé.
Po chvíli Ron vyhrkl: "Ty jsi vážně Harry Potter? Není to jen Fredův a Georgův žert?"
Harry přitakal.
"A máš i- na čele- tu jizvu?"
Po téhle Ronově otázce Aria vyprskla smíchy: "Vážně, Rone, na tohle se budeš ptát?"
Harry si odhrnul vlasy a ukázal jizvu. "To je v pohodě, Ario, všichni se ptají. Už jsem si zvyknul."
"Vždyť si to snad ani nemůžeš pamatovat," pokračovala dál nevěřícně.
"Taky že ne," souhlasil s ní Harry.
"Vůbec ne?" zeptal se zklamaně Ron.
" No mívám sny, se spoustou zeleného světla a létající motorkou, ale to spíš jen pracuje moje fantasie," odpověděl mu Harry.
"Ne nutně," odporovala mu Aria. "Pokud dojde k použití kouzla, které ubližuje, na dítěti, je časté, že se ve snech znovu to kouzlo zobrazuje. Zvláště pokud na dítě žádná další magie nepůsobí."
"Vážně?" "Odkud tohle víš?" zeptali se Ron a Harry zároveň.
"Celý život mě tahají po nemocnicích, protože až do jedenáctin jsem byla považována za motáka. Slyšela jsem už spoustu teorií o magii a dětech," odpověděla Harrymu.
"Co je to moták?" zeptal se jí opatrně.
"Když se kouzelníkům narodí mudla," odpověděl mu Ron a pak se otočil k Arie. "Když jsi říkala, že jsi Blacková, myslela jsi tím, že jsi ta Blacková? Jako Ariadné Blacková? Ta v Americe?"
Na to se uchechtnul Harry. "Teď jsem úplně ztracený, ty jsi taky slavná?"
"Ne tak jako ty, ale ano jsem Ariadné Blacková a jsem z jedné z nejstarších čistokrevných čarodějnických rodin, můj otec je vrah a po smrti mé babičky mě žádný další otcův příbuzný nechtěl. Tak si pro mě přijela matka, s ní teď pendluji mezi New Yorkem, Londýnem a Dublinem," odpověděla oběma.
Po chvíli ticha, kdy nikdo nevěděl zříct, Harry se zeptal Rona: "A tvoje rodina? Jste všichni kouzelníci?"
"Jo, teda až na mámina bratránka, myslím, že je účetní," po tom už se ti tři rozhovořili přirozeně.
Harry jim představil svou sovu Hedviku, Ron se pochlubil se zděděnou krysou Prašivkou a Aria zmínila svou sovu Sekáče, po kterém jí matka má poslat dopis až se vrátí do Británie. Ron mluvil o jeho pěti starších bratrech a jak se těšil do Bradavic, Aria se přidala s příběhy od babičky a matky, i když těch už tolik nebylo, protože nechtěla Ariu nalákat jen, aby se tam nikdy nepodívala. Harry vyprávěl o životě s mudly a o Hagridovi a o výletu do Příčné ulice.