Levandule se dala starší sestrou přemluvit, aby nechaly rodiče sedět u Děravého kotle nad kávou a vyrazily na další nákupy samy, což byl sestřin způsob, jak nepozorovaně navštívit Obrtlou ulici. Ona z toho byla trochu nervózní, stačily jí všelijaké varovné plakáty, které se po celé Příčné od posledně vyrojily, ale sestra na tom trvala, přece si nenechají ujít takovou příležitost.
A tak teď stála v jakémsi zatuchlém pochybném krámečku naproti Borginovi & Burkesovi, odkud vyšly obě celkem vykulené z Borginova slizkého přemlouvání, aby si něco koupily, jedním uchem poslouchala, jak se sestra baví s prodavačkou snad ještě odpudivější než byl Borgin, a zrakem přejížděla pochybnou nabídku vystavenou na poličkách. Samé flakónky a truhličky, které slibovaly, že jejich obsah všelicos zařídí, přivolá, odvrátí.
Hubidlo slizké havěti
Vyvolávač deště
Amulet proti veškerým uřknutím
Láskyplné čokoládové kotlíky
Parfém pravé lásky
„A copak ty, děvenko, našla jsi, po čem tvé srdéčko touží?“ zaskřehotal jí u ucha hlas. Levandule nadskočila a málem sametem vyloženou krabičku, v níž spočíval umně broušený flakónek s čirou tekutinou, upustila. „...nebo víš, po kom by mělo toužit něčí jiné srdéčko?“ pokračovala babice medově. „Tahle fiálka ti to zařídí, děvenko. Jen jeden vlásek svojí vyvolené do ní přidáš, navoníš se, a sotva tě příště potká, padne ti kolem krku.“
Levandule byla čím dál víc poděšená. Jak ta bába může vědět, že myslí na holku? Je to na ní tak vidět? A současně jí cosi říkalo, že to znamená, že ten její parfém nejspíš opravdu bude fungovat, že to není jen tahání peněz ze zamilovaných zoufalkyň, které vyzkouší všechno. Jsem já taková zamilovaná zoufalkyně? Asi jo, když tady o tom uvažuju.
Ohlédla se po sestře. Ta se probírala nějakými náramky a vypadala, že si ničeho jiného nevšímá. Levandule si řekla, že nemá co ztratit. A vždyť tu věc ani nemusí použít, třeba se jí přece jen povede si Hermionu namluvit i bez kouzel. Protože s kouzly by to nebyla pravá láska, ať se ten parfém jmenuje, jak chce. Ale když je člověk zoufalý...
Obrnila se, koukla na babici a přikývla. „Vezmu si ho.“
Zpátky na Příčné, stále ještě v doprovodu sestry, ozdobené teď na obou zápěstích náramkem Šťastná ruka, který i pokud by nenosil štěstí, tak byl aspoň pěkně zlatě blyštivý, se vypravila ještě jednou do Krucánek a kaňourů. Učebnice už nakoupily dopoledne, měly je odložené u rodičů, a teď se chtěly podívat po nějakých nepředepsaných knížkách.
Levandule ani tak nehledala knížku pro sebe, jako knížku pro Hermionu. Než se obrátí na pomoc k očarovanému parfému, zkusí to ještě postaru, a jestli něčím mohla Hermioně udělat radost, tak knížkou. Tou správnou knížkou, tedy. Bezradně se zastavila u police s dívčími románky, která byla jediná, do níž sama dobrovolně sahala. Jenže tohle Hermiona neocení. Ach jo. Ale přece ji nebudu podvádět nějakým parfémem. Přece jí musím umět nabídnout i něco jiného.
„Ahoj, Levandule.“
Už podruhé dnes leknutím nadskočila. A pak se hned začervenala.
„Ahoj, Hermiono.“
Tak moc jí to slušelo, přes prázdniny ještě zkrásněla. Oblečená byla po mudlovsku, v modrých džínách a hnědém svetru s velkým H na prsou. Ten svetr jí ladil k očím a celá Hermiona ladila a jí se jen připomnělo, že je Hermiona vlastně o rok starší a že u ní stejně nemá šanci.
„Nakupuješ do školy?“ Hermiona kupodivu dál stála vedle ní, nešla si tam, kam původně mířila. Kupodivu se s ní chtěla bavit.
Levandule střelila zahanbeným pohledem po románcích a pokrčila rameny. „To jsem udělala už dopoledne. Vybírám si tu jen tak něco pro sebe na čtení.“
„Já vlastně taky,“ řekla Hermiona a moc hezky se usmála. „Byli jsme tu s Harrym a Ronem už minulý týden, ale hrozně spěchali. Chci si to tu teď projít pořádně.“
Levandule ještě víc zčervenala. Není ale přece pro nic za nic v Nebelvíru, musí se odvážit. A taky se odvážila: „Můžu ti přitom dělat společnost?“ zeptala se a statečně se Hermioně dívala do očí. Díky tomu nebyla na pochybách, když Hermiona souhlasila, že to myslí doopravdy a jen se nad osamocenou vlezlou spolužačkou neslitovala.
Levandule ji následovala do sekce příruček o starobylých runách a v duchu si slibovala, že jestli v knihkupectví nebudou moc dlouho, odváží se ještě víc a pozve Hermionu na čaj do toho nového podniku s růžovými záclonkami, který otevřel vedle opuštěného Fortescua.
Ulevilo se jí, že očarovaný parfém opravdu potřebovat nebude. Kdo ví, co by ve skutečnosti způsobil.
- konec -