„Já tu kočku zabiju!" rozčiloval se Filch a vztekle pochodoval po své kanceláři.
Snape zvedl obočí. „Paní Norissovou?" ujišťoval se skepticky.
„Ne!" odsekl. „Tu rezavou chlupatou kouli Grangerové."
„Zase ti něco ukradla?"
Školník se prudce otočil a ukázal do rohu, kde ve svém pelíšku spokojeně oddechovala jeho kočka. „Podívej se na ni. Pořádně si ji prohlédni."
Snape přešel pár kroků a sklonil se ke zvířeti. „Nějak ztloustla."
„Čeká koťata!" vykřikl a spráskl ruce. „S tou zrzavou koulí!" Vrhl se na profesora, chytil ho kolem krku a začal vzlykat. „Udělej něco, Severusi, nebo bude mít na Vánoce malé zrůdičky."
Severus ho pohladil po zádech. „Argusi, podívej se na to z té lepší stránky. Budeš mít spoustu nových pomocníků. Nebude to nádhera, když ti budou pomáhat? Jaký úžasný paradox. Mláďata Grangerovic kočky ti budou pomáhat chytat Pottera."
To vlastně neznělo tak špatně.