„Na co myslíš?“
Fred se přestal dívat do stropu a otočil se na George, který se právě přestal pokoušet usnout. V šeru rozpoznal bílý obvaz na jeho hlavě. „Stačilo málo a…“ odpověděl a zavřel oči, aby zabránil uniknout slzám.
„Já vím. Chvíli jsem si myslel, že umírám.“
„Nechci to znova zažít, Georgi,“ Fred si promnul obličej. „Moc jsem se o tebe bál.“
George se posadil a mimoděk se dotkl místa, kde měl ještě před chvílí ucho. Potom přešel k Fredově posteli. „Posuň se trošku.“
Fred se posunul a pustil ho k sobě pod peřinu.
„Když mě sem Remus odtáhl, malinko jsem vnímal. Věděl jsem, že tu ještě nejsi. Myslel jsem na to, že by už ses nemusel vrátit.“ George poslední dvě slova zašeptal a snažil se ve tmě zachytit Fredův výraz.
„Ale vrátil jsem se a ty taky.“ Snažil se ho Fred marně povzbudit.
„Co když to nezvládneme, Frede? Co když to naše rodina odnese?“
„Musíme bojovat.“
Bratři chvíli mlčeli, každý ve svých myšlenkách.
„To je hroznej pech, že nás teď rozeznají. Ubude půlka zábavy.“ Uchechtl se Fred. „Bolí tě to?“
„Trochu mě bolí hlava. Budu vypadat drsňácky.“
„Slyšíš na to ucho?“ Fred zněl nezvykle ustaraně.
„Jo, vzalo mi to jenom boltec, vnitřní ucho je v pořádku.“
„To je dobře. Vypadalo to dost ošklivě.“
„Fakt?“
„Měl jsi půlku hlavy od krve. Vlastně jsem si až dneska uvědomil, co znamená válka.“
„Mám hrozný strach. Tohle už není sranda. Když Ministerstvo nechtělo uznat, že se vrátil, aspoň tolik neubližoval, aby se neprozradil. Ale takhle nemá proč se držet zpátky.“
„Takhle je aspoň ve střehu celý kouzelnický svět a lidé jsou připraveni. Dokud Ministerstvo a Bradavice drží, tak je pořád kam utéct.“ Fred poslední větu pronesl spíš jako prosbu než cokoli jiného.
„Brumbál je mrtvý. Bez něj nebude lehké ochránit Bradavice. A na Ministerstvu určitě budou špehové. Někdo musel prozradit dnešní akci. Možná máme špehy i v Řádu. Frede,“ George vrhl po dvojčeti zoufalý pohled, „tohle nedopadne dobře. Cítím to.“
Fred bratra objal a po chvíli řekl, „musíme bojovat, bráško. Nic jiného nám nezbývá. Já se taky bojím, nemysli si. Mám hrozný strach, ale nesmíme mu podlehnout. Dobře? Budeme bojovat. Za nás za všechny.“
„Nechci takový život. Schovávat se. Nechci se dívat přes rameno a každého podezřívat. Tohle není život, co jsme si vysnili. Tohle je peklo.“
„Jsme naživu, Georgi. To je to jediné, za co teď můžeme být vděční. Jsi naživu.“
„Vždyť já jsem vděčný. Hrozně moc. Jsem hrozně unavený, ale nevím, jestli vůbec usnu.“
„Zůstaň tady. Potřebuju vědět, že dýcháš.“
„Neboj, nemám v plánu kamkoliv jít.“